Vladislav IV

Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 203.

494 V červnu 1639 královna Radziwiłłovi svěřila své údajné setkání s duchem, který jí stiskl ruku, když byla na chvíli sama – kancléř sám usuzoval spíše na pokus bývalé královské metresy Jadwigy vystřelit si z pověrčivé královny. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 408.

495 Czapliński, W. Na dworze, s. 344.

496 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 378; Czapliński, W. Na dworze, s. 350.

497 Czapliński, W. Na dworze, s. 345.

498 Z Litevského velkoknížectví polské královně náleželo 100 tisíc złp pojištěných na korunním zboží a litevských starostenstvech, dále pak příjmy z obchodu se solí ve výši 10 tsíc złp. Dalších 500 tisíc złp jí mělo připadnout na základě rozhodnutí Vladislava IV. – šlo o procento neapolských částek, 430 tisíc dukátů dědictví polské královny Bony Sforzy. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 375. Smlouva mezi Vladislavem IV. a Cecílií Renatou z 30. dubna 1638 v plném znění viz Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I.), s. 313-317; Czapliński, W. Na dworze, s. 345.

499 Kromě původní Raczyńského edice je zde moderní edice: Długosz, Józef (ed.). Jakub Sobieski: Peregrynacja po Europie (1607-1613) ; Droga do Baden (1638). Wrocław 1991¹, Warszawa 2005².

500 Seredyka, Jan. Habsburgowie w Pamiętniku Albrychta Stanisława Radziwiłła. In: Mikulec, Jiří - Polívka, Miloslav (red.) Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka. (Práce historického ústavu AV ČR, Series C - Miscelanea, Vol. 18/2), Praha 2007, sv. 2, s. 507-514.

501 Pobyt obou panovníků v Mikulově by také mohl být skvělou příležitostí pro srovnání s podobnou návštěvou císaře Leopolda I. a Markéty Terezy Španělské v Mikulově roku 1672 na pozvání Ferdinanda z Ditrichštejna. Viz Smíšek, Rostislav. Leopold I., Markéta Tereza Španělská a Ferdinand z Ditrichštejna. Návštěva císařské rodiny v Mikulově roku 1672 jako prostředek symbolické komunikace. In: Bůžek, Václav - Dibelka, Jaroslav (edd.). Člověk a sociální skupina ve společnoati raného novověku (OH 12). České Budějovice 2007, s. 65-111. Autor studie však zřejmě o mikulovském pobytu Ferdinanda III. a Vladislava IV. Vasy neměl tušení.

502 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 378n.

503 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 381; Czapliński, W. Na dworze, s. 351; Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 213.

504 Tamtéž, s. 215.

505 Tamtéž, s. 217.

506 Sobieski zaměnil knížete Ditrichštejna s knížetem Lichtenštejnem, správněji uvádí Radziwiłł, ovšem jméno přepisuje jako „Ditterstein“. Tamtéž, s. 217; Týž (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła, s. 382.

507 Radziwiłł jméno uvádí jako „hr. ze Sulzu“. Tamtéž, s. 382; Julius hrabě Salm, moravský zemský hejtman (1637-1640) Válka, Josef. Dějiny Moravy. Díl 2. Morava reformace, renesance a baroka. Brno 1995, s. 245.

508 Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 218.

509 Tamtéž, s. 219.

510 Tamtéž, s. 382n.

511 Tamtéž, s. 200nn.

512 Tamtéž, s. 384n.

513 Burke, P. Variety kulturních dějin. Brno 2006, s. 79.

514 Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 203; Czapliński, W. Na dworze, s. 355.

515 „Zwyczaj jest tam albo raczej pewny żart co sobie czynią, że więc za najmniejszy błąd w myśliwstwie, któryr czasem wmówią w kogo, zwykli położyć tego na zwierzynie lub na jeleniu, lub na wieprzu, za łaską mówiąc, w zadek płażą gołym kordelasem. Obalali sobie byli iednego Austryaka szlachcica, który blisko Baden mieszkał, człowiek poczciwy, i bili go; kiedym pytał kto jest, odpowiedziano, że to jest pewny szlachcic, któremu cesarz winien kilkakroć stotysięcy złotych; rozśiuialcm się srodze i rzekłem: u nas inaczej szanują tych, cośmy im winni; jakoż ton nieborak szlachcic znacznie się nas wstydził. Chciała była królewna jejmć wyprawić też i na pana Plattemberga, żeby go było bito, ale szlachetnie dosyt stanął, powiadając, że pierwej się dam zabić aniżeli bić, bom ja jest wolny inflandzki szlachcic, mościa królewno, kędy takich żartów nie znają; i takci dano inii pokój...“.Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 205-206. Historku zmiňuje jako jednu z těch pro Poláky lichotivých i Czapliński, W. Na dworze, s. 356. Georg von Plattenberg působil u vídeňského dvora již v roce 1637, OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, 25. června 1637 Powszynek, kreditiv Vladislava IV. pro Georga von Plattenberg. (Georg von Plettenberg byl císařským vyslancem na mírových jednáních v Osnabrücku a císařským rezidentem v Hamburku v letech 1650-1653. Garstein, Oskar. Rome and the Counter-Reformation in Scandinavia. The Age of Gustavus Adolphus and Queen Christina of Sveden 1622-1656. Vol. 3, Leiden – New York 1992, s. 688-689; Müller, K. Das kaiserliche Gesandschaftwesen, s. 70.

516 Niemczewicz, J. U. Zbiór pamiętników (III.), s. 169-214.

517 Viz např. Duindam, Jeroen. Vienna and Versailles. The Court of Europe’s Dynastic Rivals 1550-1780. Cambridge 2003, s. 131-134, 142-148.

518 „Den 11. hat Ihr[e] M[ajes]t[ät]: die Kaiserin Maria, die Kaiserin Leonora königl[iche]. und fürstl[iche] persohnen auch die senatores, Ihre Gamählin, der kaiserin Leonora Frauen Zimmer und etliche frauen aus der Statt so Damas bei Hof gewäsen, zu mahlzeit und zu einen Pistoln schiessen in der Favorita eingeladen, weiln aber so kalt und windigs Regenwätter eingefallen, seien Ihr[e] Maÿ[es]t[ät] in dero palast verblieben, und dass schiessen in der kaiserlich Rittenstuben die mit der kaiserin gestuekten Reposteros aussgeschlagen gewesen, gehalten.“ OeStA/HHStA, ÄZA, kart. 2, 2/36, fol. 8v.

519 OeStA/HHStA, ÄZA, kart. 2, 2/34, “Den 11ten Octobris haben neben IKMt den regierenden Khaiserin unnd anwesender Königin aus Pollen nachvolgendte Damas und aus Frawenzimmer dem Kaiserliche Schüessen beigewohnt: Allerhöchstgedacht IMt die Regierende Kaiserin, IMt die khönigin aus Pollen. Ihr durchl. Princesin auss Polen. Die Pollnische obriste hofmeisterin. Die Pollnische obriste Camererin. Die Pollnische hoffmarschalkhin. Frewle Ekherin. Ursula. Frewle Viestepöckhin Rosina. Frewle Strozin wie der khönigin Lucretia- Frewle von Eggenberg Rosina. Frewle Stibichin. Ein pollnische frewle Herportina. Frewle Guldesterin. Frewle Eistrreichin Jacoba. Pollnische Frewlei. IMt der khaiserin Eleonora Damas [chybí seznam] IMt Khaiserin Maria Damas: [chybí seznam] Gewinneter [chybí seznam]; Ritter[chybí seznam]: Ihr. durch[läuchtige]. Princesin auss Pollen. Gester khramz. Frewelin Gäffgin [...] IMt die regierende khaiserin hat dass böste für die obriste camerrerin auss Pollen gewonnen.“ Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 208nn. Týž, Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 386.

520 Tamtéž, s. 387.

521 Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 213-215.

522 Tamtéž, s. 217.

523 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 387; Raczyński, E. (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, s. 220.

524 Tamtéž, s. 22n; Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 387.

525 Czapliński, W. Na dworze, s. 358.

526 Tamtéž, s. 357.

527 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 388.

528 Tamtéž, s. 389n.

529 Czapliński, W. Na dworze, s. 362; Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 285n.

530 Velký litevský kancléř Albrecht Radziwiłł královninu nelibost vysvětloval osobní averzí, která se jen prohloubila poté, co se královně a jejímu doprovodu dostalo, dle jejího soudu, nevhodného nakládání na svatbě Döhoffovy dcery s vévodou Leszczyńským. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 393-395.

531 Tamtéž.

532 Tamtéž, s. 420.

533 V polské literatuře je třeba ji ztotožnit s ‚pannou Ekkerin.“ O jejímž zapuzení ode dvora v roce 1639 se rozepisuje Czapliński. W. Na dvorze ..s. 341; Týž. Władysław IV. i jego czasy. s. 286; Zajímavé ovšem je, že tato dvorní dáma se v roce 1641 objevila mezi osobami vyplácenými z úroků zástavy Třeboně. Uršula měla po odchodu od polského královského dvora (za věrné služby) obdržet 20 tisíc zl. rýnských a tato suma jí byla splácena z třeboňských důchodů. V roce 1642 se vdala za Jana z Montrochier v účtech od roku 1643 figuruje jako Uršula Mariana nejvyšší Monteschiern. Montrochierovi koupili od Františka hr. Magnise statek Velké Němčice, na jehož úhradu nechala Uršula připsat zbytek nevyplacených paněz z Třeboně právě Magnisovi. Viz Soat, VsT, sign. IB 6G gama 4, 18. srpna 1644, Vladislav IV. správě panství Třeboň; Z dam náležejících k polskému dvoru Cecílie Renaty uvádí literatura: Eckerin [Uršula Maria z Eggu], Rozinu Eckenberg [Rosina z Eggenbergu], Lucii Marii Strozzi, Amalii Herberstein, Eisenreich, Stübichen – a Polky: Tyzenhauz, Pieczowskou, Parsniewskou a Annu Opackou. Czapliński, W. Na dworze, s. 345; Status particularis, fol. 166-168.

534 OeStA/HHStA, Familienkorrespondenz A, kart. 10, Konvolut an Ferdinand III., Varšava 1640, 18. září (!), cit. Schreiber, R. „Ein Galeria nach meinem Humor“, s. 21.

535 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 363.

536 Radziwilla měla urazit kvůli pouhým „čtyřem tisícům złp“, když na něm žádala navýšení důchodů z Tucholi. Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 286.

537 Czapliński, W. Na dworze, s. 371-381.

538 „IMt. [Cecílie Renata] in 5 tagen Ihrer krankheit sonderlich den 22. und 23. diess grosse schmertzen aussgestanden, gestern zur nacht einer toden leibs frucht entbinden worden, gott der allmechtige wieder bessere, darauf geshepffe hoffnung dieselbe heudt frue umb 9 Uhr zu sich geforderet und sie in denselben seeliglich entschlaffen.“ OeStA/HHStA, StAbt, Polen I, kart. 61, 1644-1646, relace Huberta Walderode z 24. března 1644; Czapliński, W. Na dworze, s. 381n.

539 Pohřební řeč: Lechia sive Fatalis vitae praesentis periodus. Serenissimae ac Potentiss. Olim D. Caeciliae Renatae Poloniae & Sueciae &c. Reginae. Sereniss. ac Victoriosiss. Vladislai IV. Dei Gratia Polonorum & Suecor. Regis [Tit.], Dulcissimae Coniugis. In Argumentum singularis Doloris. Cum a Politico, tum a literario statu, ob immaturam & intempestivam Serenissimae ac Clementissimae Reginae, & Domine Faventissimae, mortis cum vita, in Anno 1644. Die 24. April. commutationem concepti.Cracoviae 1644 [Lipnicki, Andrzej]

540 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 343.

541 Tamtéž, s. 342.

542 Tamtéž, s. 348.

543 Dzęgieł, Władysław. Utrata księstw opolskiego i raciborkiego przez Ludowikę Marię w r. 1666. Kraków 1936, zde bohužel vypustil řadu pramenů, na což poukázal i Czapliński; Czapliński, W. Szlachta, możnowładztwo i oficijalna polityka polska wobec Śląska pod koniec XVI i w pierwszej połowie XVII wieku. (Szkice z dziejów Śląska, t. 1.) Warszawa 1955, s. 267-285; Šmerda, M. Opolskie i kozielskie majątky kameralne, s. 529-577. Leszczyński, J. Francizsek Magni w służbie Władysława IV., s. 25-38.

544 Czapliński, W. Emigracja polska na Śląsku w latach 1655-1660. Sobótka 10, 1955, č. 4, s. 556-610;

545 Czermak, W. Plany wojny tureckiej, s. 106.

546 V zástavní smlouvě na třeboňské panství se zdůrazňuje možnost využití panství pro Cecílii Renatu v případě ovdovění. Viz příloha 1.

547 NA Praha, ČDK, sign. VE2, kart. 833, fol. 220n.

548 Tamtéž. Viz příloha 1.

549 NA Praha, ČDK, sign. VE2, kart. 833, fol. 166, 170-182.

550 24 tisíc zlatých rýnských ročního příjmu z knížectví získali za půjčku sumy 500 tisíc zl. rýnských císaři Lichtenštejnové a dalších 50 tisíc tolarů plynulo ročně rodině poslední piastovské kněžny. Teprve po její smrti roku 1653 bylo Těšínsko prohlášeno za odumřelé léno. Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 18; Šmerda, Milan. Kněžna Alžběta Lukrécie a reformace na Těšínsku (1625-1653). Těšínsko 2004, č. 4, s. 1-9.

551 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 18.

552 Nemožnost prodat za hotové peníze se potvrdila o rok později, kdy bylo třeboňské panství nabízeno k prodeji, ale i přes snížení jeho kupní ceny a rozdělení na čtyři části se nenašel kupec. Viz Kociánová, Blanka. Okolnosti zástavy panství Třeboň, s. 40-60.

553 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 20, 30n.

554 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 165-166, názor tajné kanceláře, Vídeň, 28. srpna 1644.

555 OeStA/HHStA, StAbt, Polen I, kart. 61, (1644-1646), fasc. 32/b, konv. I, 1644.

556 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 192, Vladislav IV. Ferdinandovi III., Varšava, 29. listopadu 1644.

557 V případě Opolska-Ratibořska měl Vladislav IV. na mysli případ brixenského biskupa arciknížete Karla Habsburského z roku 1615, nebo Gábora Betlehena z roku 1622, ovšem stejnou paralelu nabízí i případ Třeboně, o které také české stavy v roce 1637 nerozhodovaly. Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 23.

558 OeStA/HHStA, StAbt, Polen I 61 Polonica, 1644-1646, sign. 32b, konvolut 2, fol. 46-53, 8. dubna 1645, relace vyslance na polský dvůr Maxmiliána z Ditrichštejna.

559 Viz Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 21.

560 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 20-27.

561 Ve skutečnosti byly podmínky držby Horní a Dolní Lužice pro saského kurfiřta nesrovnatelně výhodnější, než se kdy podařilo dojednat v případě Opolska-Ratibořska. Viz kapitola X. 3. Právo zástavní versus lenní – dvě cesty se stejným cílem.

562 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 21.

563“ Viz NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, Sua SCMtas. dabita Sacrae Poloniae et Suetiae Regiae Mtisíc filio Ser(enissi)mo Principi Sigismundo Casimiro nepoti SCMtisíc charissimo, ducatus Oppoliensem et Ratiboriensem his condictionibus in hypotheca et usum fructum ut 1. transferatur summa M/500 flor. rhens. in Dominio Wittingau sive Trebonensi hypothecata super hos Ducatus; 2. ut SRMtas intra unius mensis terminum SCMtisíc in paratis numeret m/200 Ducatorum sive aureorum hungaricalium; 3. ut in eodem termino unius mensis ex praesenti die numerando bono militum nimirum 3000 equituum Polonae et 3000 peditum germanae nationis bene armatorum subministrentur iisq. stipendia usq. ad finem huius 1645 anni solutant. Novie Miasto 30. Aprilis 1645, bez foliace.

564 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 33n.

565 Status particularis, fol. 100.

566 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 35.

567 Původní návrh smlouvy odpovídal přesně představám císařských diplomatů. NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 281nn, Nové Miasto, 6. května 1645, návrh zástavní smlouvy od královských sekretářů Jan Grottkowského a Ludvíka Fantoniho.

568 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 338 koncept smlouvy kancléře Ossolińského z 9. května 1645; Tamtéž, fol. 227, Młocko, 10. května 1645, Vladislav IV. císaři; Tamtéž, fol. 253-270, Młocko, 15. května 1645, relace Jana Putze z Adlerhturmu a Huberta Walderode z Eckhausen.

569 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 290-297, Młocko, 10. května 1645 uzavřená smlouva.

570 Císařští diplomaté samozřejmě předpokládali výhledové zlepšení hospodářské situace. Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 42.

571 Následující dokumenty jsou součástí akt týkajících se zástavy Opolska-Ratibořska v NA Praha fondu ČDK, sign. V E 2, kart. č. 833, 6. června 1645, Vídeň: císař Ferdinand III. císařskému hejtmanovi Opolska-Ratibořska Melicharu Ferdinandovi Gašínovi, fol. 218; císař Michalovi Welly ze Sallhausen, úředníkovi slezské komory a jmenovanému komisaři pro převod knížectví, fol. 219; císař Janu Putzovi z Adlerthurmu, fol. 220; císař purkrabímu komorních panství Opolska a Kozelska Ottovi Abrahamovi Dohnovi, fol. 221; císař slezskému Vrchnímu úřadu, fol. 222; císař slezské komoře, fol. 226; instrukce Janu Putzovi z Adlerthurmu a císařskému rezidentovi Walderode z Eckhausen, fol. 231-236;

572 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 217, 6. června 1645, Vídeň, Kreditiv určený opolským a ratibořským stavům k nadcházejícímu směnu.

573 „Wegen zweierlei heüratgüter, so ihrer müttern und unsere muhmen wgl. frauen Anna und Constantia königinen zu Pohlen und Schweden beider christmildigtste gedächtnüss noch hiebestellig verblieben, m/400 R[heingulden] uns den wiederumb andere m/100 R[heingulden] die so wir den wegl. unsere freündlich liebsgeweste schwester, der durchleuchtigste fuerstin, frawen Cecilia Renata königin zu Pohlen und Schweden hochsel. gedachtnüss zu einem heüratsgut ausgesetzt, hochgedachtes königs L. schuldig sein. Und wievol mir diese gesambte summa der m/500 R[heingulden] unter gewissen pacten und conditionen nach laut eines noch sub dato Wien den 10. Juli dess 1637 Jahres auf unseren königl[ichen] herrschaft Wittingau in unseren erbkönigreich Böhemb gelegen ahssecuren und versichern lassen, nachdem der könig sich in iezt gedachten erbkönigreich Böhemb so starck gezogen und ermelte herrschaft dardurch sehr an manschaft und den würtschaften sehr ruinirt worden, auch wegen abführung der von obbesagten summa verfallenen jehrlichen interesse allerhandt difficulteten und beschwerlichkeiten fürgefallen [...]“ NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 215-216, 223-224, 6. června 1646 Vídeň, Instruction für die Commisarien so dem König in Pohlen die Fürstenthümber Oppeln und Ratibor abtretten sollen, salvo superioritatis et prioritatis iure.

574 Leszczyński tvrdil nejen to, že platby z panství plynuly relativně pravidelně, ale i to, že panství Třeboň bylo Švédy kvůli polskému králi ušetřeno. Přes toto odvážné tvrzení nepodává žádné odkazy na prameny. Viz Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 42.

575 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 833, fol. 215-216, 223-224, 6. června 1646 Vídeň, Instruction für die Commisarien so dem König ih Pohlen die Fürstenthümber Oppeln und Ratibor abtretten sollen, salvo superioritatis et prioritatis iure.

576 Finačním hospodařením krále Vladislava IV. se zabýval v rámci své monografie o Vladislavovi IV. Czapliński, který měl k dispozici alespoň zlomky dochovaných pramenů účetní povahy pro královské finance. Přestože Czaplińského střízlivý odhad králových příjmů stanovil roční příjem Vladislava IV. na 1 310 000 złp., křivka králova zadlužení začala stoupat již po nákladném sňatku s rakouskou arcivévodkyní a rostla závratnou rychlostí, takže roku 1642 dosáhly dluhy částky 4,5 milionu złp. Roku 1643 sněm odsouhlasil úhradu králových dluhů ve výši 3 miliony złp z příjmu komínové daně (