Vladislav IV

Raczyński, Edward (ed.). Dwie podróże Jakóba Sobieskiego, ojca króla Jana III., odbyte po krajach europejskich w latach 1607-13 - i 1638. Poznań 1833.

39 Czermak, Wiktor (ed.). Dyaryusz 1643-1651 / Stanisław Oświęcim. SRP 19, Kraków 1907.

40 Stanisław Kobierzycki (1600-1665) viz Byliński, Janusz - Kaczorowski, Włodzimierz – Krajewski, Marek (edd.). Kobierzycki, Stanisław. Historia Władysława, królewicza polskiego i szwedzkiego. Wrocław 2005, s. 421-437; Historia Vladislai Poloniae Et Sueciae Principis : eius Natales et Infantiam, Electionem in Magnum Moscoviae Ducem, Bella Moscovitica, Turcica, caeterasque res gestas continens, usque ad excessum. Sigismundi III Poloniae Sueciaeque Regis/ Auctore Stanislao A Kobierzycko Kobierzicki, Castellano Gedanensi & Dantisci 1655 [Kobierzycki, Stanisław]

41 Raczyński, Edward (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła Kanclerza W. Litewskiego. Tomus 1, 2, Poznań 1839.

42 Vorbek - Lettow, Maciej. Skarbnica pamieci. Pamietnik lekarza krola Wladyslawa IV. Opr. E. Galos i F. Mincer. Wroclaw 1968; Vorbek - Lettow, Maciej. Skarbnica pamięci. Pamietnik lekarza króla Władysława IV Wazy. Ossolineum 2006.

43 Bartoszewicz, Julian - Chrząszczewski, Antoni (edd.). Kronika Pawła Piaseckiego biskupa przemyślskiego. Polski przekład wedle dawnego rękopismu, poprzedzony studyjum krytyczném nad życiem i pismami autora. Kraków 1870; Více viz pozn. Error: Reference source not found.

44 Chistoph Abele z Lilienbergu a Häckingu (1628-1685), skutečný tajný rada a od roku 1679 direktor a 1861 prezident dvorské komory; 1665 obdržel říšský rytířský titul a predikát, 1679 baronát, 1684 hraběcí titul. Kneschke, Ernst Heinrich. Die Wappen der deutschen freiherrlichen und adeligen Familien: in genauer, vollständiger und allgemein verständlicher Beschreibung. Bd. 1, Leipzig 1855, s. 2n; Schmutz, Carl. Historisch-topographisches Lexicon von Steyermark. Teil 1, Gratz 1822, s. 1n.

45 Vídeňský Allgemeines Verwaltungsarchiv - Finanz- und Hofkammerarchiv, spadající také organizačně po Österreichisches Staatsarchiv byl bohužel v době mého pobytu ve Vídni uzavřený.

46 Österreichisches Staatsarchiv, Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Hausarchiv, Familienakten, (dále OeStA/HHStA, HA, FAkt.), kart. 28, „Original-Skizze dno. Häcking, den 20. November 1669, der denckwürdigkeiten der hochzeit zwischen dem könig Vladislaus IV. von Pohlen und der Erzherzogin Cäcilia Renata, Schwester Ferdinands III. des romischen kaisers von Christoph Abele nebst. 99 theils; Original-theils conceptsacta matrimonialia und pacta dotalia v. J. 1637 u. 1638 welche der geheime Hoffraths-Secretär, Christoph Abele von und zu Lilienberg, laut eingehängdigen Recipisse, dd Wien, den 19. October 1669, zum Verfassung obenbesagter Skizze, vom Registrator Kager der österreichischen Hofkanzlei ausgehoben und fast alle wieder, laut original –Recipisse dd 17. October 1671 des Registrators Klug zurückgegeben hat.“

47 Österreichisches Staatsarchiv, Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Ältere Zeremonial Akten (dále OeStA/HHStA, ÄZA).

48 OeStA/HHSt, Staatenabteilungen (dále StAbt.), Ausserdeutsche Staaten, Polen, Polen I.

49 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk..; Macůrek, J. Dějiny Slezska do poloviny 18. století.

50 NA Praha, ČDKM IV., kart. 297.

51 Hadač, Václav a kol. Státní archiv v Třeboni. Průvodce po archivních fondech. sv. 3. Praha 1959, s. 109-115.

52 Hadač, Václav a kol. Státní archiv v Třeboni. Průvodce po archivních fondech. sv. 2, Praha 1958, s. 165n.

53 Hadač, V.. Státní archiv v Třeboni (3), s. 109-115.

54 Na Praha, ČDKM IV., kart. 297. Soupis korespondence v hospodářských záležitostech adresované Ferdinandovi III. třeboňskými úředníky v letech 1625–1636 a fasciklu N. 3 k záležitostem třeboňského panství z let 1626–1638, poznámka J. A. ze Schwarzenbergu na zadní straně: „Das alle obspecifierte wittingawische acta (ausser deren so mit dem Wörtlein deest bemerket sein) sambt einem fascicul darinnen lauter concept und antwort so von IKMt an die beambte zue Wittingau ab Ao. 1625 biss ad Ao. 1634 inclusive abgang sein, zu handen meiner Canzlei gelüffert worden, und ich künftig da es die Notturft erforderte, auf begern die N[ieder] ö[strreichische] Hoffkanzlei wiederumben völlig oder zum theil extradirt wolle, solches bezeugt mein aigne handt underschrifft sub dato den 19. Decembris 1665. Joh[ann] Schwarzenberg.“

55 Mnohé prameny, které ke studiu období 1611-1660 v dějinách Třeboně využil třeboňský archivář Teodor Wagner, dnes již v Třeboni uloženy nejsou. SOAT, VsT, (Nový archiv od roku 1785), sign. IC 6W gama No. 6, Wagner, Theodor. Wittingau vom Jahre 1611 bis 1661, ein Beitrag zur Herrschaft - und Stadtgeschichte, 1857, rkps.

56 Soat, VsT, sign. IA 7R 8, Soupis korespondence v hospodářských záležitostech adresované Ferdinandovi III. třeboňskými úředníky v letech 1625-1636 a fasciklu N. 3 k záležitostem třeboňského panství z let 1626-1638. Původně zamýšlená edice tohoto soupisu v rámci mé práci si zřejmě zaslouží samostatné zpracování, které by mělo zejména doplnit kusé informace o dění na Třeboňsku mezi léty 1625 a 1635.

57 V závorce jsou uvedena léta, kdy tyto rakouské arcivévodkyně užívaly titul královna polská: Alžběta (1452-1492), Alžběta (1554-1545), Kateřina (1553-1572), Anna (1592-1598), Konstancie (1605-1631), Cecílie Renata (1637-1644), Eleonora (1670-1673), Marie Josefa (1734-1757). Davies komentuje, že polský panovnický dům měl mezi léty 1548-1795 ne méně než devět příležitostí obstarat sedmi z jedenácti králů Rzeczypospolité péči manželky z Habsburkova rodu. DAVIES, N. God’s Playground, s. 398. Přes vysoký počet uzavřených svazků, jsou tyto příbuzenské vazby Habsburků v obecnějším kontextu často zcela pomíjeny. Srov. Vocelka, Karl – Heller, Lynne. Soukromý svět Habsburků. Život a všední dny jednoho rodu. Praha 2011, s. 112-117.

58 Kosman, M. Dějiny Polska, s. 79. Hammanová, B. Habsburkové, s. 49-50.

59 „[...] Austriacki bowiem dom wydał na świat Polsce odważnych Władysławów, kochających ojczyznę Kazimierzów, szczęśliwych Zygmutów.“ Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 333n.

60 Alžběta (1526-1545) se po sňatku se Zikmundem II. Augustem v roce 1543 na polském dvoře ocitla uprostřed sporů mezi stoupenci a odpůrci prohabsburské politiky, přičemž jejím nejsilnějším protivníkem byla Zikmundova matka, královna Bona z italského rodu Sforza. Alžběta trpěla epilepsií, což k ní u Zikmunda II. vyvolalo fyzický odpor a stalo se překážkou manželskému soužití a nepochybně přispělo k její předčasné smrti ve Vilniusu v pouhých 19 letech. Hammanová, B. Habsburkové, s. 51. Kateřina (1533-1572) si Zikmunda II. Augusta roku 1553 brala již jako vdova po mantovském vévodovi Františkovi III. a na rozdíl od své starší sestry si u dvora dokázala vytvořil odpovídající postavení, i v jejím případě se však překážkou vztahu s manželem stala opět nešťastná epilepsie a po roce 1559 pak králova snaha dosáhnout rozvodu odůvodněného Kateřininou neplodností. Roku 1566 polská královna odjela definitivně ze země a dožila v Linci, aniž by Zikmund II. kdy rozvodu dosáhl. Hammanová, B. Habsburkové, s. 225.

61 OeStA/HHStA, HA, FAkt, kart. 26, 1605, „Verzeichnuß der fürstl. und andern personen, welche mit der königl. praut nach Poll(e)n verraißet sein“ uvádí 378 dvořanů, kteří se měli na doprovodu budoucí polské královny podílet; Ze Štýrského Hradce vedla cesta průvodu přes Rožmberk, Kaplici do Třeboně. Zatímco předvoj na 250 koních, který dorazil 7 listopadu 1605, byl pro nepřítomnost vladaře ponechán před hradbami, o den později se Petr Vok z Rožmberka vrátil z Dobré Vody a mohl tedy přivítat arcivévodkyni Konstancii s matkou a sourozenci Maxmiliánem Arnoštem a Marií Kristinou, provdanou za Zikmunda Báthoryho a povečeřet s nimi. V jejich doprovodu se jako dvořan nacházel Rožmberkův synovec Jan Zrinský ze Serynu, který byl předtím hostitelem na Rožmberku. Druhého dne pokračovali na Jindřichův Hradec a dále na Ledeč nad Sázavou, přes Hradec Králové a Náchod do Kladska. OeStA/HHStA, StAbt, Polen I 1, kart. 84, (1527-1699), fol. 281-284, Popis cesty arcikněžny Konstancie ze Štýrského Hradce do Polska od 29. října 1605 do 22. listopadu 1605 „Verzeichnuss der frueemall und Nachleger Von Gräz bis In Polen“; Pánek, Jaroslav (ed.). Václav Březan: Životy posledních Rožmberků. Praha 1985, s. 577; Bůžek, Václav - Jakubec, Ondřej - Král, Pavel. Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků. Praha 2009, s. 39; Srov. Leitsch, Walter. Geschichten vom polnischen Könighof aus der Zeit um 1600. Wien 1999, s. 84-95.

62 Czapliński, Władysław. Władysław IV. i jego czasy. Warszawa 1972, s. 210.

63 Kosman, M. Dějiny Polska, s. 114.

64 Smlouvě, která která předznamenala ukončením sporu o nástupnictví na polském trůnu se dostalo pozornosti i ze strany českých historiků, zvláště pak Josefa Macůrka, který v ní hledal pokračování staletí přetvávajících nadstandardních vztahů mezi obyvateli Českého a Polského království. I když Macůrek poněkud příliš zdůrazňuje spolupráci českého a polského „národa“, který staví do přirozené opozice proti Habsburkům, faktograficky přesný výklad o průběhu jednání potvrzuje zásadní roli českých stavů i jejich pohnutky k uzavření míru. Macůrek, Josef. Dozvuky polského bezkráloví, s. 1-32; Týž. Čechové a Poláci v druhé polovině XVI. století, s. 168-199; Týž. Češi a Poláci v minulosti I. Praha 1964, s. 229nn. Edice smluv polsko-habsburských smluv z roku 1589 viz Dogiel, M (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae et Magni Ducatus Lithuaniae, s. 231-261.

65 K Vilémovi z Rožmberka a jeho diplomatickým aktivitám při jednání o polský trůn Viz: Wierzbowski, Teodor. Dvě kandidatury na pol'skij prestol Vil'gel'ma iz Rozenberga i Ercgercoga Ferdinanda, 1574-1575. Varšava 1889; Slach, Miroslav. Kandidatura Viléma z Rožmberka na polský trůn v l. 1573-1575. JSH 33 (1964), č. 3-4, s. 130-148.

66 Přetrvávající hodnocení pochází z Macůrkových prací (viz výše), tématu se věnoval třeboňský archivář: Salaba, Josef. Třetí legace Viléma z Rožmberka do Polska r. 1589. ČČM, roč. 51, 1927, s. 35-49; a podrobnější na praktickou a organizační stránku zaměřená studie: Honc, Jaroslav. Cestovní účet diplomatické mise Viléma z Rožmberka do Polska r. 1588/89 a budget šlechtické domácnosti a dvora. AT 1973, s. 44-83;

67 Davies, N. God’s Playground, s. 434n. Kann, R. A. A History of the Habsbourg Empire 1526-1918. s. 41. Evans, R. J. W. Vznik habsburské monarchie 1550-1700, s. 489n.

68 Macůrek, Josef. Diplomatické poslání Jana Duckera v Polsku roku 1591. Příspěvek k dějinám snah rodu habsburského o nabytí koruny polské koncem 16. století. Zvl. otisk VKČSN I., roč. 1929, Praha 1930.

69 Anna dokonale využila svých schopností k upevnění politických pozic manžela a zároveň dokázala udržet dobré rodinné vztahy mezi habsburským a vasovským dvorem. Macůrek vidí jako hlavní důvod, proč Zikmund III. zvolil podruhé Habsburkovnu, jeho snahu o spojenectví pro případ dalších konfliktů krále s vlastními poddanými. Macůrek, J. České povstání, s. 4n.

70 Davies, N. God’s Playground, s. 436n. Wójcik, Zbigniew. Międzynarodowe położenie Rzeczypospolitej. In: Tazbir, Januzs (red.). Polska XVII wieku. Państwo, społeczeństwo, kultura. Warszawa 1974, s. 19n.; Macůrek, J. České povstání, s. 4-14; Řezník, Miloš. Mezinárodní postavení polsko-litevského státu Vladislava IV. HO, roč. 6, 1995, č. 3, s. 351-355.

71 Výběrově pohled z polské strany: Czapliński, Władysław. O Polsce siedemnastowiecznej : problemy i sprawy. Warszawa 1966, s. 160n.; Wójcik, Z. (red.). Polska służba dyplomatyczna XVI-XVIII wieku. Warszawa 1966; Czubiński, Antoni - Topolski, Jerzy. Historia Polski. Wrocław 1988, s. 178-186; za české historiky Macůrek, J. Češi a Poláci v minulosti. díl 1, s. 19 passim, popř. generalizující pohled: Evans, R. J. W. Vznik habsburské monarchie, s. 489n.

72 Podobné klauzule ovšem nebyly ničím novým: už v roce 1548 po smrti svého otce Zikmunda I. Starého uzavřel Zikmund II. August v očekávání potíží při nástupu na trůn se svým tchánem Ferdinandem I. Habsburským pakt o vzájemné pomoci proti poddaným. Viz Kosman, M. Dějiny Polska, s.105.

73 Macůrek, J. České povstání, s. 7-14, 22-48; Týž. Češi a Poláci, díl 1, s. 283. HEJL, František. Od česko-polské státní smlouvy k habsburko-vasovskému dynastickému paktu (1589-1613). SPFFBU 1959, C6, str. 47. Ve vzniklém dokumentu byla smluvena vzájemná pomoc nejen proti zahraničním odpůrcům, ale i proti odbojným poddaným. Byla to tedy zároveň dohoda mezi dvěma vládnoucími rody vzniklá z obavy před dalším růstem stavovské moci v obou zemích a doklad Zikmundových sympatií k absolutistickým metodám Habsburků. Edice smlouvy z roku 1613 a souvisejících dokumentů Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I.), s. 294-300.

74 Macůrek, J. České povstání, s. 133-141. Szelągowski, Adam. Śląsk i Polska, s. 49-59. Wąs, Gabriela. Śląsk we wladaniu Habsburgów. In: Czapliński, Marek (red.) Historia Śląska, AUW 2364, Wróclaw 2002, s. 160-166.

75 Stuhmsdorf (Sztumska Wieś) v Pomoří, 18 km jižně od Malborku. Mírová smlouva mezi polskou a švédskou stranou byla podepsána 12. září 1635 na 26 let, prodloužila příměří uzavřené mezi oběma zeměmi 26. září 1629 v nedalekém Altmarku (Starym Targu).

76 Andersson, Ingvar. Schwedische Geschichte. München 1950, s. 195-210. Roberts, Michael. Gustavus Adolphus: A History of Sweden. London-New York-Toronto 1658, s. 564-567.

77 Prakticky pouze královna Konstancie přispěla k vytvoření jakési základny na polskou korunu nevázaných statků, když zakoupila roku 1624 za 600 tisíc złp statek Żywiec v krakovském vévodství, který po ní zdědil Jan Kazimír s bratry a sestrou Annou Kateřinou Konstancií. Brzozowski, Artur. Podstawy finansowe działaności politycznej u społecznej krółowej Ludwiki Marii Gonzagi. In: Łopatecki, Karol – Walczak, Wojciech (edd.). Nad spoleczeństwem staropolskim: Kultura – instytucje - gospodarka w XVI-XVIII. stuleciu. sv. 1, Białystok 2007, s. 350-1.

78 Polišenský, Josef. Slezsko a válka třicetiletá. In: Kudělka, Milan (usp.). Česko-polský sborník vědeckých prací I. Praha 1955, s. 311-334; Czapliński, Władysław. Szlachta, możnowładztwo i oficijalna polityka polska wobec Śląska pod koniec XVI i w pierwszej połowie XVII wieku. In: Maleczyńska, Eva (ed). Szkice z dziejów Śląska I. Warszawa 1955, s. 267-285; Czapliński. Władysław. Polska wobec początków wojny trzydziestoletniej 1618-1620. Sobótka, roč. 15, 1960, nr. 4, s. 449-477; Šindelář, Bedřich. Slezská otázka na mírovém kongresu vestfálském 1643-1648. SPFFBU C 8, 1961, s. 266-295; Evans. R. J. W. Vznik habsburské monarchie, s. 339-346.

79 Macůrek, J. České povstání, s. 53n.

80 Czapliński. W. Polska wobec początków wojny trzydziestoletniej, s. 449-477., zvl. strany 458n.

81 Kritika z českých řad je zejména z pera J. Macůrka a M. Šmerdy: Macůrek, J. České povstání, s. 53n. ŠMERDA. Milan. (recenze) Józef Leszczyński. Władysław IV. a Śląsk w latach 1644-1648. Wrocław 1969, Slezský sborník 1970, s. 95nn. W. Czapliński upozorňuje hlavně na práce Konopczyński, Wl. Dzieje Polski novožytnej, t. 1., 1506-1648, Warszawa – Kraków 1936, s. 253n. a Piwarski, Kazimierz. Historia Ślaska w zarysie. Katowice – Wroclaw, 1947, s. 200 a úvod k druhé části prvního dílu Historia Polski vyd. Akademií polských nauk, s. 75. Jak upozorňuje W. Czapliński, ani Josef Macůrek ve své práci České povstání.. z roku 1937, ani historik Szelągowski, žádný větší zájem o Slezsko ze strany polského krále nepozorovali. Viz Czapliński. W. Polska wobec początków wojny trzydziestoletniej, s. 449-477.

82 Kosman, M. Dějiny Polska, s. 150.

83 Bein, Werner. Schlesien in der habsbursgischen Politik. Ein Beitrag zur Entstehung der Dualismus im Alten Reich. Quellen und Darstellungen zur schlesischen Geschichte 26. Sigmaringen 1994, s. 110n.

84 Szelągowski, A. Śląsk i Polska, s. 1-10.

85 Tamtéž, s. 40.

86 Tamtéž, s. 190n.

87 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 7; Macůrek, J. České povstání, s. 49. Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 56; V roce 1619 ve Varšavě při příležitosti křtu princezny Anny Kateřiny Konstancie pobýval Adolf Michael hrabě Althan vyslanec arcivévody Leopolda V. Tyrolského. Měl požadovat diplomatickou podporu v bouřících se Čechách, povolení verbovat na území Polské koruny a dokonce požadovat vojenskou podporu. Wisner, Henryk. Die Adelsrepublik und der Dreissigjährigen Krieg. In: Duchard, Heinz (Hrsg.). Der Westfälische Friede. Diplomatie-politische Zäsur – kulturelles Umfeld - Rezepzionsgeschichte. München 1998, s. 406; Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 33.

88 Žáček, Rudolf. Slezsko. Praha 2005, s. 92. Další vyjednávání o vratislavském biskupovi proběhla za účasti Przerębského v roce 1625, kdy působil jako hlavní vyjednavač polského krále Zikmunda u císařského dvora v záležitosti volby polského prince Karla Ferdinanda vratislavským biskupem. Viz Maťa, Petr. Nové prameny k českým dějinám ve švédských knihovnách a archivech. SAP 2001, roč. 51, č. 1, s. 275-297.

89 Svou roli ovšem hrálo také to, že Karlu Ferdinandovi se naskýtala nová kariéra v podobě jmenování portugalským místokrálem. Biskup Karel však koncem roku 1624 v Madridu zemřel, a kapitula odmítla polské vměšování do vnitřních věcí církve.

90 Czapliński, Władysław. Elekcja ostatniego polskiego biskupa wrocławskiego w roku 1625. Rozcnik Zakładu Narodowego imienia Ossolińskich 3, 1948, s. 251-289; Ćwiczek, Ginter. Królewicz Karol Ferdinand Wasa jako biskup wrocławski. In: Studia z historii kościoła w Polsce, 2, Warszawa 1973, s. 7-279.

91 Relace popisuje vídeňská jednání z období 25.-29. března 1625, Uložená v Riksarchivet ve Stockholmu, ve sbírce Extranea, XVI. Tyskland, fasc. 193. Viz Maťa, P. Nové prameny k českým dějinám, s. 287n. „Aderant nonulli, ut postea intellexi boni viri, qui C(aesarae) M(aiesta)ti hunc metum iniciebant, si Princeps Polonus potietur episcopatus gradu, metuendum est, ne Silesiae Ducatus ad Regnum Poloniae avellatur. Haec de re nemo mecum curam egit. Sed si quis obieccisset, facile obiectioni reponsum fuisset.“

92 K vývoji rekatolizačních snah v kontextu držby slezských knížectví v průběhu třicetileté války. Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht,(II.), s. 66.

93 Kobierzycki, S. Historia Vladislai Poloniae Principis.

94 Pseudonym parafrázoval rodový erb Vasů, zlatý snop obilí v dvakrát pokosem děleném štítě červené, bílé a modré barvy.Wisner Henryk. Władysław IV. Waza. Warszawa 1995, s. 43.

95 Plebański, J. K. (ed.). Pac, Stefan: Obraz dworów europejskich; Przyboś, A. (ed.) Podróż królewicza Władysława Wazy.,

96 Podle líčení Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic v dopise své ženě Polyxeně datovaném po 20. červnu 1624 se při této zastávce ve Vídni Vladislav nejen osobně setkal s budoucími švagry arcivévody Ferdinandem Arnoštem a Leopoldem Vilémem, ale povečeřel i se svou budoucí ženou Cecílií Renatou, neboť u slavnostní večeře byly přítomni všichni potomci císaře Ferdinanda II. Viz Marek, Pavel. Svědectví o ztrátě starého světa: Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. (Prameny k českým dějinám 16.-18. století.), České Budějovice 2005, s. 296nn; Podle deníku Stefana Pace zůstal Vladislav ve Vídni od 21. do 30. června 1624, na jeho počest byl zinscenován balet v maskách, jehož se účastnila císařovna i obě arcivévodkyně, opera, několikadenní hony a ohňostroj. Na zpáteční cestě zůstal se svým doprovodem ve Vídni od 4. až do 18. dubna 1625, program spočíval v loveckých výpravách a ukončen byl slavnostní hostinou: „było do dwuchset różnych potraw u tego stołu, gdzie cesarz z źoną, z królewiczem, z synami i z córkami siedział. Te potrawy wszystkie największą sztuką, tak źie nicz wyborniejszego w tym rodzaju być nie moźe.“ Plebański, J. K. (ed.). Pac, Stefan: Obraz dworów europejskich, s. 21-25, 165nn.

97 Poslední pokus nabídnout polskému princi uplatnění v císařské armádě učinil císařský vyslanec Arnoldin ještě na jaře roku 1632. Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 8n. Viz též kapitola V. 5. Zkušenost východu. Cizí vyslanec na území polského státu.

98 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 297-305, finance polského krále.

99 Tamtéž, s. 95nn; Týž. Dyplomacia polska 1605-1648. In: Wójcik, Z. (red.). Polska służba dyplomatyczna XVI-XVIII wieku. Warszawa 1966, s. 208. Zřejmě pro případ císařova vítězství v evropském konfliktu Vladislav Vasa předpokládal, že poražený švédský král bude souhlasit s nástupnictvím polských Vasovců na švédský trůn, polská koruna by tak mohla připadnout mladšímu bratrovi Janu Kazimírovi. Než by se Vladislav stal švédským králem, spokojil by se s Würtenberskem, Finskem a Inflanty – tedy částí dnešního Estonska a Lotyšska. Bratru Janu Albertovi měl císař zajistit olomoucké biskupství, Karlu Ferdinandovi biskupství Kamieniec v Pomoří a Alexandrovi Branibory a Pomoří zkonfiskované Jiřímu Vilémovi Saskému za spojenectví se Švédy.

100 O povaze a literárním obrazu Vladislava IV viz Czermak, Wiktor. Plany wojny tureckiej Władysława IV. Kraków 1895, s. 12-17.

101 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 381, hodnocení povahy krále na základě dobových pramenů.

102 Tamtéž, s. 117-122.

103 Czermak, Wiktor. Plany wojny tureckiej, s.12.

104 Rykaczewski, Erazm. Relacye nuncyuszów apostolskich i innych osób o Polsce od roku 1549 do 1690. Tomus II, Berlin - Poznań 1864, s. 187-267, relace H. Viscontiho datovaná ve Varšavě 15. července 1636; Honorio Visconti larisský arcibiskup, papežským nunciem v Rzeczypospolité v letech 1630-1636. Visconti, strávil v Polsku šest velmi důležitých let od interregna po smrti Zikmunda III., kdy tlumočil podporu papeže Vladislavovi, přes první roky v kterých král hledal koncepci vlastní politiky. Přestože se Visconti živě postavil proti možnosti králova sňatku s protestantkou, Vladislav IV. neváhal pro Viscontiho požadovat kardinálský klobouk. Urban VIII. se však právě nacházel v neshodě se španělským králem a kardinálský titul tak Viscontiho minul. Nový nuncius Filonardi se ocitl uprostřed diplomatické roztržky, kdy Vladislav IV. odmítal akceptovat nového nuncia, dokud nebude vyřešena záležitost s kardinálským titulem pro Viscontiho. Przedziecki, Renand. Diplomatie et protocole a la court de Pologne. Tome Premier. Paris 1934, s. 45n.

105 Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich, s.189nn a 192.

106 Poláci sami královu neochotu účastnit se veřejného náboženského života vysvětlovali dávnou příhodou o tom, že se královy zdravotní obtíže se poprvé projevily v den kdy, ještě za vlády Zikmunda III., náhle omdlel při mši v gdaňském kostele.

107 Králův zhoršující se zdravotní stav jej s postupujícími roky stále častěji nutil řešit politické záležitosti na lůžku, ze kterého nevstal někdy celé týdny, takže byl nakonec i s lůžkem přenášen na zasedání sněmu. Na cesty se vydával v nosítkách a do vyšších pater musel být vynášen; Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich, s. 191-196.

108 Żórawska - Witkowska, Alina. Dramma per musica at the Court od Ladislaus IV. Vasa (1627-1648). In: Bucciarelli, Melania - Dubowy, Norbert - Strohm, Reinhard (edd.). Italian Opera in Central Europe. Volume 1: Institutions and Ceremonies. Berlin 2006, s. 21-51.

109 Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich, s. 191-196.

110 Anna Kateřina Konstancie (1619-1651) byla jedinou ženou ve hře Vladislavovy sňatkové politiky, a proto se v průběhu let diskutovalo několik variant jejího životního údělu. Roku 1635 francouzský vyslanec d‘Avaux nabízel Anně Kateřině sňatek s bratrem francouzského krále. Śliwiński, Artur. Król Władyslaw IV. Warszawa [1925], s. 117. Od pobytu Klaudie Medicejské v Polsku na podzim roku 1637 pak byla projednávána varianta sňatku Anny Kateřiny s Klaudiiným desetiletým synem Karlem Ferdinandem, za nějž vládla jako regentka. Viz Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 359. Jednání o sňatku se ale stále protahovala a roku 1641 definitivně ustala nejen kvůli citlivé otázce věna ale zřejmě i osobním výhradám arcivévodyně Klaudie Viz OeStA/HHStA, HA, FAkt, kart. 28, Innsbruck 9. duben 1641, Verwittweten Erzh. Claudia an Ferd. III. daß es auch Ihr Wille sei, die Ehe der Erzh. Ferdinand Carl mit der Princessin Anna Catharina Constantia, Schwester der Prinzen Casimir von Pol. und Schweden, weil zu viel von Seite Pohlens prätendirt wird und die Gemüthsneigung der Princessin Anna Katharina Constantia gegen Erzherzog Ferdinand mir schwach ist, nicht wirklich ins Werb zu setzen ist.

111 Při nákladných svatebních oslavách po příjezdu Cecílie Renaty do Polska si Vladislav IV. půjčil i od své sestry 27 980 dukátů. Viz Czapliński, W. Polska a Prusy i Brandenburgia za Władysława IV. Wrocław 1947, s. 191; Smlouvou ze 4. dubna 1642 své sestře Vladislav IV. ke sňatku s Filipem Vilémem určil nemalé věno 81 666 dukátů. Částečně šlo o podíl na dědictví po polské královně Boně a švédské královně Kateřině Jagellonské tzv. neapolských částkách, 66 tisíc tolarů tvořil podíl na panství Żywiec v krakovském vévodství po matce Konstancii. Další částka ve výši 11 tisíc tolarů byla poukázána na zastaveném třeboňském panství a 8 tisíc dukátů, které Vladislavovi IV. dlužil brušvický vévoda Jiřík. Anna navíc obdržela velice bohatou výbavu. Kwiatkowski, Kajetan. Dzieje narodu polskiego za panowania Władysława IV.