Vladislav IV

renovatio feodi, které mělo v případě výměny vazala podobu relevia - obnovy lenní smlouvy spojené obvykle s finančními povinnostmi ze strany vazala. Kadlecová, M. – Schelle, K. – Veselá, R. – Vlček, E. Dějiny českého soukromého práva, s. 71.

665 Tamtéž, s. 71-75; Kadlecová, Marta – Schelle, Karel – Vlček, Eduard. K otázce lenního vztahu k Římské říši v českých dějinách. SAP 29, Praha 1979, s. 56-116.

666 Teorii státní suverenity popsal Jean Bodin: suverén se podobá kormidelníkovi, který je povinen dovést svůj koráb k cíli a činí tak sám, aniž by se ohlížel na hlasy cestujících. Suverén tedy rozhoduje o svých vlastních záležitostech závazně a s konečnou platností. Malenovský, Jiří. Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. Brno 1993⁵, s. 20.

667 Mezinárodní právo veřejné jako soubor právních norem upravujících chování států a jejich vztahy v rámci mezinárodního společenství. Hendrych, D. Právnický slovník, s. 423n. Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné, s. 32.

668 Manning, William O. Commentaries On the Law of Nations. London 1839, s. 11-16.

669 Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné, s. 87nn.

670 Kapras, J. Právní dějiny (III./ 2), s. 71; Saturník, T. Přehled dějin soukromého práva, s. 78-83.

671 Kapras, Jan. Právní dějiny, část I., Praha 1913, s. 311. Felcman, Ondřej. Postavení Kladska v České koruně a česko – slezské divergence ve vrcholném a pozdním středověku. in: Bobková, Lenka (ed.). Korunní země v dějinách českého státu I. Sešity Ústavu českých dějin řada A, sv. 2, Praha 2003, s. 254-257. Tichý, Josef. Kladsko v českých dějinách. In: Tichý, Josef - Vojtíšek, Václav - Nohejlová - Prátová, Emanuela. Kladsko v historii českého státu. Praha 1947, s. 22-28.

672 Samostatnou kapitolou jsou ovšem případy, kdy se změna právního postavení stala spíše záležitostí prestiže. Za takový případ lze považovat povýšení eggenberského panství Český Krumlov na vévodství v roce 1628. Podobným způsobem byla také roku 1633 povýšena panství Moravský Krumlov a Uherský Ostroh Gudakera z Lichtenštejna na knížectví Lichtenštejn. Český Krumlov však nebyl běžným svobodným statkem, ale od počátku 17. století komorním panstvím, jehož novým držitelem se stal přední úředník a rádce Ferdinanda II. Jan Oldřich z Eggenberku. Viz Král, Pavel : Český Krumlov za habsburské komorní správy. (Každodenní život v českokrumlovské zámecké rezidenci mezi léty 1602 až 1622). OH 5, 1996, s. 399-421. Záloha, Jiří. Ke vzniku někdejšího českokrumlovského vévodství. JSH, roč. 40 (1971), č. 3, s. 153-156.

673 Janáček, J. Valdštejn, s. 284-289. Starý, Marek. Frýdlantské vévodství a jeho státoprávní postavení v rámci České koruny. In: Malý, Karel – Soukup, Ladislav. Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918. Praha 2006, s. 135-157.

674 Maťa, Petr. Svět české aristokracie. Praha 2004. s. 120.

675 Starý, M. Frýdlantské vévodství, s. 147

676 Poté co byly obě Lužice předány Janu Jiřímu Saskému roku 1623 dokumentem zvaným Immisionesrecess jako zástava za válečné výdaje, roku 1635 po separátním Pražském míru následoval tzv. Nebenrecess, jehož prostřednictvím byly obě Lužice odstoupeny jako dědičné léno, a to se všemi právy a povinnostmi včetně cel a regálií, které doposud vlastnili čeští králové jako lužická markrabata. Císaři Ferdinandovi II. tak zůstal jen titul markraběte a znak. Toto datum se také obecně považuje za moment oddělení obou Lužic od zemí Koruny české. Bobková, Lenka, Zdichynec, Jan. Kodifikace zemského práva pro Horní Lužici v 16. až 18. století. In: Malý, Karel - Soukup, Ladislav. Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918. Praha 2006, s. 112-133.

677 Bobková, Lenka – Březina, Luděk – Zdichynec, Jan. Horní a Dolní Lužice. Stručná historie států. Praha 2008, s. 152-158.

678 František Magnis se na tomto kroku odhodlal po poradě s bratrem Valeriánem, když ten při svém pobytu na polském dvoře v říjnu 1644 při audienci sedmihradského knížete Rákoczyho zjistil, jaké nebezpečí jižní Moravě hrozí v podobě vpádu sedmihradsko-uherských vojsk Jiřího Rákóczyho a Švédů. Balcárek, P. František Magnis a Morava, s. 15; Balcárek, P. Ve víru třicetileté války, s. 380n.

679 „O statcích v pokutě odňatých a o glejtích., odst. 19: ...že by některý cizinec v tomto margrabství moravském statek koupiti anebo ten jistau smlauvu a porovnání ujíti chtěl, nemá k tomu jemu již více bez našeho neb budaucích dědicův Našich, králův českých a margrabat moravských, milostivého povolení povolováno býti. Pakli by někdo přes tento nález Náš bez consensu a povolení které hrady, tvrze, města, dědiny anebo jiné všeliké zboží cizozemci, jakého by ten koliv stavu, řádu, anebo povolání byl, prodal, směnil, zastavil aneb jakýmkoliv jiným způsobem upustil a skutečně postoupil: tehdy má netoliko takový již postoupený pozemský statek, ale i peníze za něj dané aneb v zemi ujištěné i jiné všecko, což by proti tomu směněno anebo dáno bylo, ztratiti a zámek ten neb zboží na margrabě plným právem připadnouti.“ MOZZ: Jireček, Hermenegild (ed.). Verneuerte Landes-Ordnung des Erb-Markgrafthums Mähren = Obnovené zřízení zemské dědičného markhrabství moravského. Brno 1890, str. 25-27, článek X., odst. 19; Soat, Rukopisy Třeboň, sign. B 12, Der Röm. Kais. auch zu Hungarn und Böheimb etc. Kön. Mait. Ferdinandi IIdi. Vernaÿerte Lands Ordnung deroselben Erb Margrafthumbs Mähren, 1628, fol. 29-31.

680 „Poněvadž byl národ český majetníkem země české, nesměl žádný cizozemec nabýti svobodných statků zemských v Čechách, leč by byl přijat do země za obyvatele s rovnými právy a povinnosti s jinými obyvateli, k čemuž bylo potřeba svolení krále i sněmu zemského. Obnoveným zřízením zemským změněn jest tento starodávný základní zákon v ten způsob, že král potáhl na sebe samého moc udělování práva obyvatelského.“ Viz Tomek, V. V. Sněmy české, s. 3; ČOZZ, článek A XX „Pakli by kdo, bez zvláštního královského k tomu povolení, v království tomto nějakou pevnost, hrad nebo zámek, město, ves, aneb jiný pozemský statek, některému cizozemci, jakého by ten koli důstojenství, stavu, řádu a povolání byl, prodal, směnil, sfrejmarčil, zastavil aneb jiným jakýmkoliv způsobem, jakžby to jmenováno býti mohlo, odcizil a jemu skutečně postoupil: tehdy netoliko ten postoupený pozemský statek, nýbrž i to, co zaň dáno a zaplaceno, buď v zemi na penězích pojištěno jest, aneb co koli jiného proti tomu dáno, směněno, aneb také na to půjčeno bylo, na krále Jeho Milost v pokutě připadnouti má.“ Jireček, H. Obnovené právo a Zřízení zemské dědičného království Českého, s. 29-30;

681 Františkův bratr Valerián měl podle pozdější obhajoby inkriminovanou smlouvu císaři vysvětlit a v případě císařova nesouhlasu s transakcí ji zničit. Když byl císařovnou a prezidentem dvorské válečné rady v Linci od audience podobné náplně odrazován, zanechal věc otevřenou, smlouvu nezničil a navíc ji odvezl s sebou do Říma. Balcárek, P. František Magnis a Morava, s. 15; Balcárek, P. Ve víru třicetileté války, s. 380n.

682 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Historica Jindřichův Hradec, kart. č. 18, inv. č. 637, nedat.: František Magni, hrabě ve Strážnici dostav od švédského generála polního maršálka Linharta Torstenssona povolení k cestám ve službách polského krále se zavazuje, že nebude mít žádnou tajnou korespondenci ke škodě švédského království a jejích spojenců, že na svém panství nebude mít žádné cizí poddané a bude platit Švédům kontribuci, souč. opis, pap., něm.; Leszczyński, J. Franciszek Magni w službie, s. 25-27.

683 Ve své funkci polského gubernátora v zastaveném Opolsku-Ratibořsku (císařem potvrzen 4. září 1646) i v diplomatických službách polského panovníka mohl hrabě předpokládat, že se případné konflikty mezi oběma panovníky svezou právě po něm. Balcárek, P. František Magnis a Morava, s. 17-27.

684 Balcárek, P. Ve víru třicetileté války, s. 393.

685 Strážnického hraběte to zřejmě stálo řadu citlivých politických informací z prostředí polského královského dvora. Balcárek, P. František Magnis a Morava, s. 23nn.

686 Líva, Václav. Prameny k dějinám třicetileté války. Regesta fondu Militare archivu MV ČSR v Praze. Díl. VII. 1643-1645, Praha 1956, s. 39; V důchodních účtech je náznak, že polský král, když se dozvěděl o ohrožení Třeboně švédským vojskem, vyslal na panství v květnu 1645 jakéhosi královského trubače Zachariáše Wesendorfa, který měl jednat s nejmenovaným švédským generálem, více o tom ale důkazy nejsou. Viz SOA Třeboň, Velkostatek Třeboň, sign. 1A 6R 1 červená, Důchodní účet panství Třeboň za rok 1645. Naopak Leszczyński tvrdil nejen to, že platby z panství plynuly relativně pravidelně, ale i to, že panství Třeboň bylo Švédy kvůli polskému králi ušetřeno. Toto odvážné tvrzení není podloženo žádnými odkazy na prameny. Viz Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 42.

687 Vačkář, Josef. Řeholní kanonie sv. Augustina v Třeboni a některé památnosti tohoto starobylého města. Praha 1867, s. 124.

688 Již v lednu 1646 Vladislav IV. navrhoval, že pokud císař z knížectví stáhne císařské jednotky, král je na své náklady nahradil vlastními ozbrojenci. Viz kapitola IX. 2. Opolsko-Ratibořsko v rukou polského krále.

689 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 52-53.

690 Stalo se tak poprvé v roce 1628 v případě potvrzení zástavy Mělníka z roku 1623 Vilému Slavatovi. Tomek, Václav Vladivoj. Sněmy české dle Obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II. Praha 1868, s. 61-62.

691 Tamtéž.

692 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 23.

693 Soat, Historica Třeboň, sign. 6302e, „Artikulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě pražském léta 1638 [...] 16. dne měsíce prosince a zavřen 31. dne téhož měsíce“; Přestože berni měl schvalovat sněm, Ferdinand III. svolával od roku 1638 narychlo sjezdy, protože „pro nynější rychlou potřebu, sněm tak spěšně rozepsán býti nemohl.“ a na sněmu si pak vynutil povolení podobných sjezdů „kdyby nenadálá potřeba toho nastala“. Sjezdy pak byly v letech 1640-42, 1644 2x, 1646, 1652 atd. Od 1634 až do 1642 trvaly sjezdy 30 dní, jen 1644 trval jen 2 dny, za Leopolda se směny protáhly i na 4 měsíce a 15 dní, pak však již bývaly jednodenní. Tomek, V. V. Sněmy české, s. 12-17, 101-102.

694 Soat, VsT, sign. IA 6R 1, Ledenický Pergerovi 19. listopad 1642.

695 Soat, VsT (Archiv do roku 1784), list. č. 195, sign. IA 1A alfa No. 1g, 21. února 1648, Brusel, Ferdinand III. postupuje panství Třeboň arcivévodovi Leopoldu Vilémovi k doživotnímu užívání; Stavové nakonec dali souhlas k zástavě v roce 1676 na korunu spadlých knížectví Lehnického, Břežského a Olešnického knížeti ze Schwarzenbergu za 484 tisíc zl. rýnských i v roce 1689, když zastavoval knížectví Lehnické, Břežské a Olawské hraběti Heřmanovi Černínovi. Také když Ferdinand II. postupoval saskému kurfiřtovi obojí Lužici v léno od České koruny, hned na sněmu 1636 to bylo schváleno. Tomek, V. V. Sněmy české, s. 61-62;

696 „Untern 4. Martii (1658) gemelten jahrs, würden Ihrer hochfürstl. durchl. Erzherzog Leopold Wilhelmben zu Österreich die jenigen m/260 R. capitell, welche als ein Pfandschilling auf der herrschaft Wittingau gehaftet durch überlassung gemelten herrschaft abgestatett. Id est 260 000 R.“ viz OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 16, „Extrakt aus der kaiserl. hofbuchhalterei außzugbücher was nemblich ietzige regierende Kais. Mt. Leopoldo pp von Anno 1657 bis 1674 inclusive, von alte anerwachsene hoffschulden an capitall und interesse bezahlt lassen“, fol 88.

697 K územnímu a správnímu vývoji třeboňského panství: Truhlář, Josef (ed.). Urbář zboží rožmberského z roku 1379. Praha 1880; Pelikán, Josef (ed). Urbární rejstřík třeboňského panství z r. 1555. ČSPS 57, 1949, s. 238-241; Hadač, V. Státní archiv v Třeboni (2), Praha 1958, s. 7nn, 43nn; svazek 3, Praha 1959, s. 109-112; Cironisová, Eva. Správa třeboňského panství za Rožmberků (1366–1611). JSH 53, 1984, s. 1-9; Šimůnek, R. Správní systém; nejnověji Kociánová, Zdenka. Velkostatek Třeboň. Archiv do roku 1784. 1323–1784 (1886). Dílčí inventář. Třeboň 2005. s. 1-9, kapitola Dějiny původce fondu.

698 Šimůnek, Robert. Unikátní dokumentace: Panství Třeboň 1420-1520. HG, č. 32, 2003, s. 195-337.

699 Rozsahu klášterního statku se věnují: Krejčík, Adolf, Ludvík (ed.). Urbář z roku 1378 a účty kláštera třeboňského z let 1367-1407. Praha 1949; Salaba, Josef. K dějinám někdejšího augustiniánského kláštera v Třeboni. ČMKČ 73, 1889, s. 271-285, 422-435 a naposledy Kadlec, Jaroslav. Klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni. Praha 2004.

700 K borovanskému klášternímu statku jen tolik, že augustiniánský klášter v Borovanech byl založen Petrem z Lindy roku 1455, po jeho smrti svěřen pod patronát Rožmberkům, držbu sekularizovaného majetku Rožmberky po zrušení kláštera potvrdil císař Rudolf II. roku 1600 viz Soat, VsT (Archiv do roku 1784), inv. č. 362, kart. 1, sign. IA 1A alfa No. 7c, ověřený výpis z desk zemských. Další literatura: PEXA, Herbert. Borovany v letech 1600-1663. JSH 15, Praha 1986, s. 113-121. Šeda, Oldřich. Borovany a okolí v předbělohorském období a v době českého stavovského povstání. In: Borovany. Vlastivědný sborník k osmistému výročí prvé zprávy o obci. Borovany 1986, s. 65-100. Týž. Matěj Kozka z Rynárce a sekularizace borovanské augustiniánské řeholní kanonie v šedesátých letech 16. století. JSH 37, 1968, s. 87-97, 133-143, 225-238. Kromě městečka Borovan borovanskému klášteru náležely vsi Hluboká s dvorem, Trocnov a Nesměň a části vsí Hodonice, Třebeč, Dvorec, Jílovice, Čeřejov, Rankov, Víska a Vlachnovice.

701 Soat, VsT (Archiv do roku 1784), kn. č. 82, sign. IA 6G beta No. 3i, urbář panství Třeboň [po r. 1598.].

702 Na pozoruhodný kontrast času největšího kulturního rozkvětu a nejhlubšího úpadku upozornil a literárně jej využil již Pánek, Jaroslav. Poslední Rožmberkové: Velmoži české renesance. Praha 1989, s. 16-20.

703 Krátkým obdobím švamberské vlády nad třeboňským panstvím se zabýval pouze: Kubeš, Jiří. Švamberský dvůr v Třeboni v letech 1611/1612-1620. In: Bůžek, Václav – Král, Pavel (edd.) Aristokratické rezidence a dvory v raném novověku. OH 7, České Budějovice 1999, s. 441-468. Bohužel vycházel téměř pouze z materiálů fondu Soat, CR, ze Švamberka a ke škodě studie nevyužil dostatečně možnost čerpat z fondu Velkostatek Třeboň, ačkoliv se logicky nabízela. Tamtéž také další literatura. Jinak k Švamberkům nejnověji popularizační dílko Jánský, Jiří. Páni ze Švamberka - pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice 2006.

704 K celému procesu se švamberskými dědici Bílek, Tomáš, Václav. Dějiny konfiskací po roce 1618. díl. 1, Praha 1882, s. 646-664.

705 Knoz, Tomáš. Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno 2006, s. 764.

706 Po vzdání města Třeboně 23. února 1622 převzal velení a tím dočasnou správu panství Don Baltazar de Marradas prostřednictví Dona Martina Huerty, jehož vystřídal Zdeněk Libštejnský z Kolovrat. Oba pánové si na zámku počínali jako na dobytém území, takže z cenností zůstala na svém místě pouze bibliotéka. Viz Kociánová, B. Panství Třeboň v období polské zástavy, s. 28-31; Táž. Panství Třeboň a třicetiletá válka, s. 15-17. Vychází zvl. z Soat, VsT, sign. IA 6W gama No. 23, s. 14n., opis zpráv o třeboňském zámku za povstání z vizitačních zpráv Petra Kašpara Světeckého z r. 1751; dále Petřík, Jan. Třeboňsko po českém povstání, zvláštní otisk JSH, roč. 1931, č. 3.-4, s. 5n. Pospíšil, Josef. Třeboňsko za povstání českého. SHK, roč. 14 a 15, Praha 1914, s. 79n.

707 Kolár, Jaroslav (ed.). Mezi kronikářstvím a zábavnou prózou (Třeboňské paměti Vavřince Benedikta Mecera), Strahovská knihovna, č. 4, 1969, s. 111-151.

708 SOkA JH, AM Třeboň, kn. č. 1, Liber memorabilium unaque matricula civium Trebonensium, pamětní kniha města Třeboně, fol. 16r, 11. ledna 1623, pamětní zápis o převzetí panství Třeboň Vilémem Slavatou.

709 Soat, VsT, sign. IA 6W gama 5, relace purkrabího Dekary z roku 1629.

710 SOAT-ČK, SÚK, st. odd.-Třeboň, sign. A 6W gama 2a, relace Jiřího Bradského z Labouně a Votíka Kořenského z Terešova o inspekci na panství Třeboň z března 1625, srovnání jimi sebraných údajů a jejich porovnání s urbářem z období datovaném po r. 1606 je spíše přibližné. Nabízí se otázka nakolik přesně mohli cizí komisaři získat spolehlivé údaje o té které vesnici a jakým způsobem se dobrali ke konečným číslům.

711 NA Praha, AČK, evid. č. 2372, Vídeň, 3. dubna 1625, arcivévoda Ferdinand Arnošt zmocňuje Kryštofa Simona z Thunu, aby se na jeho místě ujal Opolska, Ratibořska a Hlohovska, [online] dostupné z: http://www.mom-ca.uni-koeln.de/mom/CZ-NA/ACK/2372/charter; evid. č. 2375, Vídeň, 8. června 1626, Instrukce k převzetí Javorska a Svídnicka pro Kryštofa Simona z Thunu v zastoupení uherského krále Ferdinanda III. [online] dostupné z: http://www.mom-ca.uni-koeln.de/mom/CZ-NA/ACK/2375/charter

712 Kladsko, jehož hrabětem byl od roku 1569 český král, neuniklo po stavovském povstání zájmu Habsburků, v letech 1623-1624 je držel vratislavský biskup Karel, pak jeho synovec Ferdinand III. v letech 1626-1637 jako „mladší“ král a podobným způsobem také Ferdinand IV. v letech 1649-1653. Felcman, Ondřej. Divergentní tendence v postavení a vývoji Kladska – kraje a hrabství v 13.-18. století. In: Borák, Mečislav (ed.). Slezsko v dějinách českého státu. Opava 1998, s. 170nn. Týž. Postavení Kladska v České koruně, s. 254-265. Felcman, Ondřej – Hladký, Ladislav – Šůla, Jaroslav. Právní postavení Kladska v českém státě do roku 1742. (K ústavně právnímu, politickoprávnímu a církevně správnímu vývoji Kladska), 2. část, KS 3, s. 9-36.

713Soat, VsT, sign. IA 6W gama 5, relace purkrabího Dekary z r. 1629; O této záležitosti uskutečněné zřejmě ve spolupráci s kladskými komorními statky: Soat, VsT, sign. IA 7R 8, Soupis korespondence v hospodářských záležitostech adresované Ferdinandovi III. třeboňskými úředníky v letech 1625-1636 a fasciklu N. 3 k záležitostem třeboňského panství z let 1626-1638. „Nro. 4. In simili de eodem [administrator Adam Putschar] wegen der Underthanen so von Glaz auf Wittingau geshikt werden sollen. Item wegen des Wildtspraits dasselbst. 29. Juli 1625.“

714 Řada případů zběhlých poddaných z období habsburské držby je uložena Soat, VsT, sign. IB 5AU 63, v žádostech o navrácení zběhlých poddaných, pobývajích bez povolení na císařském panství, se vyskytuje i méně obvyklý případ, že třeboňský poddaný svedl jiné cizopanské, aby se usadili na třeboňském panství a za pomoci kompliců je ukrýval.

715 Moderní edici a literárněhistorický rozbor provedl Kolár, J. Mezi kronikářstvím, s. 111-151. Zde také veškerá starší literatura k tématu.

716 Srov. Pletzer, Karel. Českobudějovická analistika v období třicetileté války. JSH roč. 28 (1959), č. 4, s. 113-120.

717 Kadlec, J. Klášter, s. 173-191.

718 Srov. Soat, VsT, sign. IA 3K beta 3 a 4.

719 „Roku 1673 za nejvyššího hejtmana nařízen Eliáš Mayerhofer z Tyrol. Ten by byl rád všecky privilegia zrušil, sousedy z Třeboně vyhnal a sedlákův nasázel. Naváděl vrchnost aby Třeboňskejm na žádný jejich stížnosti nedávala, že on je dobře skrotí. [...] Lidí svobodných, pod šuc městský náležejících, se zmocňuje, je šatlavou a hladem nutí, že musí se panství poddati; dělá se sám soudcem i rychtářem, jeho miláčkové ve všem jemu pochlebují a ženský ničemný, na poctivého muže nepatřící, klevety mu donášejí [...]“ Kolár, J. Mezi kronikářstvím, s. 142n.

720 Na tento trend upozornil Maťa, Petr. Soumrak venkovských rezidencí. „Urbanizace“ české aristokracie mezi stavovstvím a absolutismem. In: Bůžek, Václav – Král, Pavel. Aristokratické rezidence a dvory v raném novověku (OH 7), České Budějovice 1999, s. 139-162.

721 Soat, Historica Třeboň, sign. 6302c/2, 29. května 1635, Třeboň, Ferdinand III. Maxmiliánovi z Trautmansdorfu.

722 Tamtéž; Další korespondence mezi králem a čes. místodržiteli a komorou datovaná v Třeboni viz Líva, V. Prameny IV., s. 368nn.

723 Soat, VsT, sign. IA 6R 1 (červená), Důchodní účet panství Třeboň za rok 1644.

724 Tamtéž, sign. IB 6G gama 4, Krakov 18. srpna 1644.

725 Tamtéž, sign. IA IP 11, spor o blata se statkem Zálší zvl. korespondence v zál. půhonu z 8. dubna 1644.

726 „Nejjasnější také královna, manželka naše a sestra J. M. nejmilejší, to sobě strany dosazování již jmenovaných ouředníkův a služebníkův, v nepřítomnosti své obzvláště vymínila, aby takoví volení a dosazovaní byli, kteří by nejjasnějšímu knížeti Ferdinandu třetímu k nemilosti a obtěžování nebyli.“ Tamtéž, (Archiv do roku 1784), kn. č. 95,