Vladislav IV

Smlouva druhá aneb ujištění, které učinil král polský nejjasnější kníže pan Vladislav o panství Třeboňské [...] léta Páně 1637, viz příloha č. 1.

727 Soat, VsT, sign. IB 7B 1, přísahy a instrukce úředníků, např. přísaha baštýře na Nový řece u splavu z 15. března 1644.

728 Vacek, František. Poměry církevní v jižních Čechách za války 30leté. Rezkův sborník historický, sv. IV. (1886), s. 144-147.

729 „Na vlastní JMti Král. poručení a dekret. Za služby Boží pánům duchovním na celém panství, žákovstvu od zvonění za duši slavné a dobré paměti Její Milosti královny, Paní Paní tohoto panství nejmilostivější, jako také k chudejm záduším na témž panství darovaných, aby Pán Bůh ráčil JMt Král. do Slávy Věčné přijíti dle téhož decretu a obzvláštní specifikací 30 July odevzdáno 200 zl. r[ýnských].“ Soat, VsT, sign. IB 6R 25, makulář týdenní cedule od 23. do 30. července 1644.

730 Vedle již klasických prací: Černý, Václav. Hospodářské instrukce. Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku v XV.-XIX. st. Praha 1930; Kalousek, Josef (ed.). Řády selské a instrukce hospodářské. Archiv český, díl 22 až 24, Praha 1905-1908 a Archiv český 25, Praha 1910. jsou zde studie, které se zamýšlí nad skutečným smyslem a očekávaným efektem vydávání podobných řádů a instrukcí a to jak v případě vrchnostenského úředníka, tak i poddaného. Knoz, Tomáš. Poddaný v právních normativních pramenech předbělohorské Moravy. ČMM, 1992, s. 31-48; Koldinská, Marie. Norma nebo ideál? Obraz vrchností a poddaných ve světle vrchnostenských instrukcí 16. a počátku 17. století. In: Historik zapomenutých dějin. Sborník příspěvků věnovaných prof. dr. Eduardu Maurovi. Praha 2003, s. 189-197.

731 Hledání nových podnětů a přístupů prostřednictví spolupráce příbuzných oborů je v kurzu již druhé desetiletí, nicméně častější práce s teoretickými modely vzdaluje historika šanci uvést do souladu teorii s reálně existujícími prameny. Medick, Hans. Entlegene Geschichte? Sozialgechischte und Mikro-Historie im Blickfeld der Kulturantropologie. In: Alltagskultur, Subjektivität und Geschichte. Zur Theorie und Praxis der Alltagsgeschichte. Münster 1994, s. 94-109. Mezi metodami historiků raněnovověkých dějin se tak vedle mikrohistorie objevují: sociologické teorie jako teorie jednání viz Bourdieu, Pierre. Teorie jednání. Praha 1998; systémová teorie Talcota Parsonse a Niklase Luhmana, kterou se pokusil uplatnit ve své práci o vídeňském habsburském dvoře Hengerer, M. Kaiserhof und Adel; (česky) Luhman, Niklas. Sociální systémy. Nárys obecné teorie. Brno 2006; Eliasova teorie sociálních procesů: Elias, Norbert. O procesu civilizace I.,II., Praha 2007. nebo teorie strukturace Antonyho Giddense použitá například v práci Löffler, Ursula. Herrschaft als soziale Praxis zwischen Dorf un Obrigkeit. In: Meumann, Marcus – Pröve, Ralf. (Hgg.) Herrrschaft in der Frühen Neuzeit. Herrschaft und soziale Systeme in de Frühen Neuzeit 2, Münster 2004, s. 97-120; vedle toho např. úvahy Michela Fucaulta a jeho Foucault, Michel. Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení. Praha 2000; další proud studií se veze na tzv. disciplinační teorii formulované před čtyřiceti lety Oestreichem: Oestreich, Gerhard. Strukturprobleme des europäischen Absolutismus. In: Týž. Geist und Gestalt des frühmodernen Staates. Ausgewählte Aufsätze. Berlin 1969, s. 179-197; s nimiž polemizuje v prostoru praxe skutečných pramenů: např. Scheutz, Martin. Alltag und Kriminalität Disciplinierungsversuche im steierisch-österreichischen Grenzgebiet im 18. Jahrhundert. Wien – München 2001; Matlas, Pavel. Modernizační disciplinační teorie a historická kriminologie. ČMM 128/2009, č. 2, s. 381-412; Týž. Shovívavá vrchnost a neukáznění poddaní? Hranice trestní disciplinace na panství Hluboká nad Vltavou. Praha 2011.

732 Spolu se shrnutím dosavadního bádání a přehledem literatury přináší přehled problémů spojených s rychlými závěry o hospodaření vrchnostenského velkostatku na základě závěrečných sumárních účtů Stejskal, Aleš. Finance posledních Rožmberků. In: Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami, České Budějovice 2011, s. 174-177.

733 Z poslední doby Matlas, P. Shovívavá vrchnost, i když zadání práce nelze upřít důkladnou metodickou přípravu, trpí nedostatečným zvládnutím dochované registratury velkostatku, na níž právě měla autorova teorie být demonstrována, a výpomoc prostřednictvím existujících studií badatelských předchůdců je pro tak široké téma určitě nedostatečná.

734 Stejskal, Aleš. Prosopografická analýza rožmberského a švamberského úřednictva (1550-1616). Model a jeho fungování. SAP 54, 2004, s. 323-458. Týž. Sbližování makro- a mikrohistorických přístupů ve výzkumu vrchnostenské byrokracie počátku raného novověku? In: Čechurová, Jana – Štaif, Jiří (edd.). K novověkým sociálním dějinám Českých zemí. VI. Sociální dějiny dnes. Praha 2004, s. 88-103.

735 Čechura, Jaroslav. „...člověk není dřevo“ (Studujme tradiční kulturu raného novověku) In: Čechurová, Jana – Štaif, Jiří (edd.). K novověkým dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes. Praha 2004, s. 77-87.

736 Hejtmani (administrátoři, gubernátoři) v období habsburské držby: Karel Velvarský (březen 1622-1623); Havel Vlk Telecký (1623-1625) – byl hejtmanem za administrace panství Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka; Adam Putschar (Butschar) (1625-1626) duchovní, jmenovaný gubernátorem/administrátorem a hejtmanem (ještě pouhým) arcivévodou Ferdinandem Arnoštem provizorně; Urban Jakub z Rulandu (1626-6.duben 1628); Adrian z Eckerdorfu (červen 1628-květen 1629); Jan z Eckerdorfu (září 1629-1660).

737 Soat, VsT (Nový archiv od roku 1785), sign. IC 6W gama No. 6, rukopis Wagner, T. Wittingau, fol. 108v-109r.

738 Maur zmiňuje podobné případy, kdy někteří jedinci úřad získali „za zásluhy“. Mezi nimi výslovně jmenuje třeba Jiřího Mařana Bohdaneckého z Hodkova jmenovaného hejtmanem komorních panství Brandýs nad Labem a Přerov. Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 65. Srov. Hrdlička, Josef. Autobiografie Jana Nikodéma Mařana Bohdaneckého z Hodkova. řada Monographia historica, sv. 3, České Budějovice 2003, s. 112nn.

739 „okolo leta 1628 zdeť byl hejtmanem pan Urban von Ruland, byl bezpochyby cizizemec z Vídně ode dvora sem resolvírovanej, poněvadž toho času již panství třeboňský v rukouch královských bylo. V arch. Třeb. se spatřuje jakej titul dával leta 1627: Urozenému a statečnému rytíři Urbanovi Jakubovi z Rulandu hejtmanu a gubernatoru zámku a panství JKrál. Mti Třeboňského.“ SOAT, Rukopisy Třeboň, sign. A22/1, Světecký, Petr Kaspar: Historische Nachrichten, s. 539n. Náhlé úmrtí Urbana Jakuba ostatně překvapilo i jeho současníky – vysvětleno však bylo po třeboňském způsobu: mohlo za to „nezdravé povětří“ - prostředí třeboňských močálů. Tento obrat použil Vavřinec Benedikt Mecer v Třeboňských pamětech a to nejen u Putschara, ale i v případě úmrtí hejtmana Gattermayera roku 1664. Kolár, J. Mezi kronikářstvím, s. 141n.

740 Jan z Eckersdorfu sám píše: „Nach dehme, dem hochwürdigen Hochwohlgebornen Herren Herren Christoff Sÿmon freiherrn von Thun, Obristen Hoffmeister etc. ich eine geraume Zeit hero mit diensten verbunden gewesen, unnd noch bin.“ SOAT, oddělení Český Krumlov, Schwarzenberská ústřední kancelář, staré oddělení – Třeboň, sign. B 7B 4c; Soat, Vs Tb (Nový archiv), sign. IC 6W gama No. 6, rukopis Wagner, T. Wittingau, fol. 134v.

741 Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 65n.

742 Dudáček, Karel. Jak se z Vavřince Vrchoty stal šlechtic Lorenc Perger z Rozenwertu. AT 2006, s. 61-75.

743 Čechová, Blanka. Páni z Eckersdorfu. Život a kariéra dvou generací kladského rodu v jižních Čechách 17. století. AT 2011, s. 211-233.

744 Jedním z nedostečně prozkoumaných a velmi zajímavých jevů, které se týkají i rodinných, ale zejména dalších sociálních vztahů, je otázka výběru kmotrů úředníkových dětí, popřípadě jeho kmotrovská role v rámci místní společnosti. Při pohledu do třeboňských matrik lze skutečně nalézt zajímavé kmotrovské vztahy mezi úředníky navzájem i při kontaktu s městským prostředím. K výzkumu v této oblasti: Grulich, Josef. Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století. Monographia historica 10. České Budějovice 2008, s. 185-186.

745 O definici skutečně osobního charakteru zkoumaných pramenů se ovšem také v odborných kruzích vede diskuze: Schulze, Winfried. Ego-Dokumente. Annäherungen an den Menschen in der Geschichte? Vorüberlegungen für die Tagung ‚Ego-Dokumente’. In: Týž. (Hg.), Ego-Dokumente. Annäherung an den Menschen in der Geschichte (Selbstzeugnisse der Neuzeit; 2), Berlin 1996, s. 11-30. Diskusi přehledně shrnuje: Rutz, Andreas. Ego-Dokument oder Ich-Konstruktion? Selbstzeugnisse als Quellen zur Erforschung des frühneuzeitlichen Menschen. In: Zeitenblicke 1 (2002), Nr. 2 [online] dostupné [20.12.2002] z: http://www.zeitenblicke.historicum.net/2002/02/rutz/index.html.

746 SOAT, VsT, sign. IA 7R 8, Soupis korespondence zaslané Ferdinandovi III. třeboňskými úředníky v letech 1625–1636 a fasciklu N. 3 k záležitostem třeboňského panství z let 1626–1638.

747 Kolár, J. Mezi kronikářstvím, s. 143.

748 „No. 6. Anna Maria Ruelandin gewesten haubtmans zu Wittingaw hinderlaßene wittib, bittet seine hinderstellige raittung aufnemben die würtschafft besichtigen zulaßen. 13. aprilis [1628]. [...] No. 20. Der Wittigawische Burgraff bittet die Haubtmanschaft einem ander anzuvertrawen. 2o. Berichtet dass alle mobilia nach ableibung des Urban Jacob von Ruelandt fleißig aufgezeichnet worden. 13. aprilis [1628] (deest).“ SOAT, VsT, sign. IA 7R 8.

749 Emanuel Fritschko z Fürstenmühlu, českobudějovický měšťan; sám o sobě v žádosti uvedl, že byl od roku 1605 císařským komorníkem a od roku 1624 úředníkem českobudějovického solního úřadu. oku 1629 byl solní úřad pronajat Fratišku Chiesovi a Antoniu Binaggovi v jejichž službách Fritschko zůstal; roku 1637 zakoupil statek Doubravici u Českých Budějovic. Kubák, Jaroslav. Českobudějovické solní spory v XVI. a XVII. století. JSH roč. 32 (1963), č. 1–2, s. 15; Kovář, Daniel. Z minulosti zámečku v Doubravici na Českobudějovicku. JSH roč. 77-78 (2008-9), s. 5-59; SOAT-ČK, SÚK - st. odd. Třeboň, sign. B 7B 4c, jeho žádost z 11. června 1628.

750 Jiří Čábelický ze Soutic argumentoval svou dlouholetou službou rakouskému domu a ústrky, které utrpěl v časech povstání. SOAT-ČK, SÚK – st. odd. Tb., sign. B 7B 4c, 28. května 1628.

751 Vodňanský měšťan Servác Hurdome z Hohse jako doporučení uvedl svou službu u hraběte Marradase. Tamtéž, 24. června 1628.

752 Jan Hock z Hockenau a Zweibrückenu, bratr Teobalda, básníka a německého sekretáře Petra Voka z Rožmberka, roku 1619 na Hradčanech, po stavovském povstání žil v Jindřichově Hradci. Líva, Václav. Seznamy pražských novoměšťanů za léta 1618-1653. Časopis Rodopisné společnosti čsl. v Praze, 7-8, 1935-6, s. 156; Teplý, František. Dějiny města Jindřichova Hradce. díl I, sv. 3, Jindřichův Hradec 1935, s. 108 a 296; Hockův dopis dnes uložen SOAT, VsT, sign. IB 7B 12.

753 Čechová, B. Páni z Eckersdorfu. s. 211-233: Eckersdorfové, doložení v 15. a 16. století v Kladsku a Dolním Slezsku, měli ve znaku bílou či stříbrnou ostrev pošikem v modrém poli, na způsob kříže prostřelenou červeným šípem. Sedláček, August. Českomoravská heraldika II. Část zvláštní. Praha 1925, s. 403. Predikát z Eckersdorfu je odvozen od původního kladského sídla, polsky zvaného Bożków, česky pak Jakartovice, později daleko známějšího jako rezidence hrabat Magnisů, kteří zde v 18. století vystavěli reprezentativní sídlo. Předek rodu Václav z Eckersdorfu byl povýšen roku 1464, z jeho potomků je znám Fabián z Eckersdorfu, který si roku 1527 vzal Prisku roz. ze Stillfriedu a Adrian (†1527), později manžel Prisčiny ovdovělé nevlastní matky Markéty roz. z Niemitz. Jejich syn Jindřich starší byl otcem Jindřicha mladšího. Zedler, J. H. Grosses Universal Lexicon, Bd. VIII., s. 153, též [online] dostupné z: http://www.zedler-lexikon.de/index.html; Stejný predikát užíval ještě spřízněný rod Hannewaldů/Hannibalů z Eckersdorfu, usedlý ve vratislavském knížectví a v Čechách, z něhož na přelomu 16. a 17. století vzešlo několik vlivných úředníků. (Ottovy) Čechy, díl III., Praha II., [1900], s. 28. Kneschke, Ernst Heinrich. Neues allgemeines deutsches Adels-lexicon: Im Vereine mit mehreren Historikern. Bd. III., Leipzig 1861, s. 24n;

754 Německé toponymum Labitsch Neissenfels, česky Laveč či Hlavatce, v současnosti Ławica v Kladsku: Ryantová, Marie. Berní rula. Svazek 34, Kladsko. Praha 2007, s. 63 a 214; Poditau či Neissgrund, česky Podětín, v současnosti Podtynie v Kladsku: Tamtéž, s. 64 a 216.

755 Tři členy rodu v období před příchodem Eckersdorfů do jižních Čech zachycuje Kladský konfiskační protokol z roku 1627: „Wentzel von Eckersdorf zu Glatz, Adrian zur Erkersdorf [Eckersdorf] zur Bodikaw [mělo být zřejmě Boditaw], Heinrich von Eckersdorf zue Labitsch.“ Knoz, T. Pobělohorské konfiskace, s. 804-807.

756 Adrian z Eckersdorfu (1584-1641), syn Jindřicha mladšího z Eckersdorfu, seděním na Ławici je tím, kdo přivedl rod do jižních Čech. Základní literatura uvádí, že z jeho sňatku s Annou z Reichenbachu zůstala jediná dcera Marie Anna narozená 12. listopadu 1614, která se po otcově smrti provdala za Ditricha z Ullersdorfu, s nímž na Ławici a Podtyní sídlila. ZEDLER, J. H. Grosses Universal Lexicon, Bd. VIII., s. 153; Adrian zemřel roku 1641, bezdětná Marie Anna z Ullersdorfu pak roku 1698. Adrianem tak měla roku 1641 vyhynout mužská část této rodové větve v Kladsku. Přesto existoval ještě Adrianův bratr Jan, který zůstal v jižních Čechách, čímž se ztratilo spojení s rodokmenu kladské větve. Příbuznost Jana s ostatními Eckersdorfy je objevem až díky pramenům z třeboňských patrimoniální písemností a v genealogické literatuře Jan uváděn není – vymření mužské linie rodu se tak posouvá až za roku 1695, kdy mizí poslední zprávy o synovi Jana, Václavu Albrechtovi. O příbuzenském vztahu mezi Jindřichem a Václavem z Eckersdorfu nelze zatím říci nic bližšího. Další rodová větev žila v knížectví Vratislavském, z jejichž rodu pocházel Hannivald Eckersdorf, významný slezský úředník na přelomu 16. a 17 století. ZEDLER, J. H. Grosses Universal Lexicon, Bd. VIII., s. 153, [online] dostupné z: http://www.zedler-lexikon.de/index.html. Kneschke, E. H. Neues allgemeines deutsches Adels-lexicon, s. 24n.

757 „...seine des Eckhersdorfs persohn, leben und wandel, wie nit weniger erfahrenheit in der wirtschaft betriff, bin ich von erzlichen hiesigen landes inwohners berichtet, auch in andere vorfallenheit selbst empfunden, dass er in seinen aufgetragen verrichtungen ziemblicher massen bescheiden, sein leben und eÿfer zue der catholischen lehre, seithero er selbige angenomben, vleisig gewendet, auch verhoffentlich die embsigkeit hiefüro ferner beÿ ihme zuvermercken sein würdet, bevorauss weÿln durch diese bevorstehende condition er von seinem eheweibe, welche in dem ketzerischen irrthum ganz hartneckich biss dato verbleibet...“ SOAT-ČK, SÚK – st. odd. Tb., sign. B 7B 4c, Kladsko, 31. května 1628. „No. 17. der glazische landthaubtman berichtet, das er den Adrian von Ekersdorff sufficientem zu der wittingawischen haubtmannschaft erachte. Ultimo mai [1628]” SOAT, VsT, sign. IA 7R 8.

758 Adrian ještě roku 1629 žádal o odpuštění pokuty stanovené na jeden tisíc říšských tolarů: „No. 7, Der wittingawische haubtman bittet um intercesion an Röm[ischen] Kaÿ[er] wegen nachlassung der 1000 R[ein]th][ale]r die er zu Glatz erlegen solte. 16. juni [1629]. [...] No. 15. Wittingauischer haubtman uberschiket seine jahrsraittungen, bittet beigebens wegen der 1000 Th[a]l[e]r, die er zu glatzischen conficationscommision shuldig, bestermaßen befolichen zuhalten und einen nachlaß zu verleich. 17. augusti [1629]“ SOAT, VsT, sign. IA 7R 8.

759 No. 21. Adrian von Eckerdorff angehender Haubtman zu Wittingaw bittet sein Deputat zuwermehren. 7. Augusti (1629). Tamtéž. Orig. dopisu SOAT-ČK, SÚK, Třeboň, sign. B 7B 4c.

760. No. 7. Adrian von Eckerstorff Wittingawisher Haubtman berichtet. 1o. Wegen des Hoff und Weingarten Pulkha. 2o. Wegen Abschaffung des Böh. Priesters so P. Merle aufgenomben. 3o. Wegen bestellung des Organisten und Verbesserung des Besoldung.4o. Wegen des Gelt und Roß mangeln 5o. Damit von Glaz, Schaf und Rindtvieh möchte nach Wittingau getriben werden. 16. Aug. (1628). SOAT, Vs Tb, sign. IA 7R 8.

761 SOAT-ČK, SÚK – st. odd. Tb., sign. B 7B 4c, Třeboň, 7. srpna 1628; Tamtéž, sign. A 7R 2; 8. prosince 1628; SOAT, VsT, sign. IB 5AP 31; 16. února 1629.

762 „No. 4. Ein bericht ab eodem das er shon 5. wochen krankhlige, keinen medicum noch labnussen haben könne, und derowegen die abgeforderte bericht und gutachten nicht möge herausbefördern. 4. aprilis [1629]. No. 6. Der wittingawischen haubtman resigniert der haubtmanschaft. 1. mai, No. 12: Johann von Eckersdorf bittet ihme die haubtmannschaft zu Wittingau anzuvertrawen, seitenmalen sein bruder Adrianus leibschwachtheit halber lenger nit kan vorstehen. 9. Juli [1629]“ SOAT, VsT, sign. IA 7R 8. Originál dopisu SOAT-ČK, SÚK – st. odd. Tb., sign. B 7B 4c.

763 Podle berní ruly měl statek jediného zetě a dědice Eckersdorfů, Ditricha z Ullersdorfu Ławica (Labisch) 8 sedláků, 10 chalupníků a 2 poustky, a Podtynie (Poditaw) 6 sedláků a 4 zahradníky. Ryantová, M. Berní rula, s. 63n;

764 „[...] Weil aber mein leiblicher bruder Adrian von Eckherstorf, seinen dienst auf ihrer Königl. Maÿt. herrschaft Wittingaw in der Cron Böhaimb wegen stether leibesschwacheit resignieren muss, unnd ich dieselbe zuverwandten mich genuegsten qualificiret befinde.“ SOAT-ČK, SÚK – st. odd. Tb., sign. B 7B 4c.

765 SOAT-ČK, SÚK – st. odd. Tb., sign. B 7B 4c.

766 „No. 19. Wittingawer haubtman [...] 4o. Bedankt er sich das er der haubtmannschaft erlaßen worden und bittet umb anderwertige beförderung. 29. septembris [1629].“ SOAT, VsT, sign. IA 7R 8.

767 Cit. Kolár, J. Mezi kronikářstvím, s. 142; Spor mezi Dekarou a Eckersdorfem byl i kvůli zprávě o stavu hospodářství, kterou v roce 1629 Dekara zpracoval, její opis SOAT, VsT, sign. IA 6W gama 5. „No. 9 Schreiben von [...] Adrian von Eckersdorf wegen des Veit Decara eingereichten bericht darinnen er ihme die verbesserung der würtschaft allein atribuiren will. 24. juni [1629].“ Tamtéž, sign. IA 7R 8; Viz též SOkA JH, AM Třeboň, inv. č. 715, kart. 24, 21. srpna 1642, výpověď Jana z Eckersdorfu a Lorence Pergera z Rozenwertu o pastýřské louce a jiných věcech užívaných bezprávně Vítem Dekarou.

768 „Vydání na pány komisaře od J.M.K. zřízený k přeslyšení a porovnání nedorozumění mezi urozeným a statečným rytířem p. Adrianem Ekerstorfem z Hlawacze a p. Vítem Dekarou vzešlého, kteří po dvakráte nejprv do 3. a podruhé do 4. dne na Třeboni byli, dáno z obročnice žita na chléb 3 str. [...] Vydání na 2 koně urozeného a statečného rytíře p. Adriana z Ekhrstorff a Hlaváče od 21. dne měsíce januari až do 13. februari tj. za 24 dny….“ SOAT, VsT, sign. IB 6R 30, Týdenní cedule obročního úřadu panství Třeboň; „No. 1. Wittingawer haubtman [...] 2o. Das seiner Bruder Adrian der zwischen ihme und dem Veit Decara angeordneten commision beiwohnen wolle [...] 28. jauari [1630].“ Tamtéž, sign. IA 7R 8. O Dekarovi více v samostatné kapitole XI. 2. 4. Purkrabí a věrný katolík Vít Dekara z Rozenetu

769 Kopecký, Milan. Edmund Campion a John Ogilvie. SCetH, roč. 26, 1996; č.55-56, s. 67. Balbín, který v letech 1656-1660 vyučoval na jindřichohradecké jezuitské koleji, získal povolení ke studiu v třeboňském archivu; podle jeho vlastních vzpomínek se Jan z Eckersdorfu staral o Balbínovo ubytování i rozptýlení. Navrátil, František. Staré pověsti třeboňské. Třeboň 1935.

770 Srov. Borovička, Michael. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Cestovatelství. Praha-Litomyšl 2010, 138-198.

771 V Soupise poddaných podle víry Bechyňského kraje uvedl věk 50 let. Kokošková, Zdeňka – Sedláčková, Helena - Zahradníková Magda (edd.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Bechyňsko, sv. 2, Státní ústřední archiv, Praha 1997, s. 539.

772 SOAT-JH, VsJH, kn. č. 84, Historia collegii Novodomensis Societatis Iesu 1592-1752, fol 88r. Teplý, F. Dějiny, díl II., sv. 2, s. 247; Navrátil, F. Staré pověsti třeboňské, s. 20.

773 SOAT, VsT, sign. IB 7B I/16, koncept přísahy písaře důchodního s vloženou pasáží pro purkrabího a rybního písaře, nedat. zřejmě kol. roku 1644.

774 SOAT, VsT, sign. IB 7B 12, 3. září 1630, Jan z Eckersdorfu Lorenci Pergerovi o jmenování regenta královských panství, který s ním 15. září přijede. Petřík, J. Třeboňsko po českém povstání, s. 13n. Autor uvádí relaci Ondřeje z Miscina z 16. listopadu 1630, kterou však necituje. Z ní vysvítá, že Jan z Eckersdorfu dostával ročně platu na penězích 200 zl. rýnských. Místo stravy 400 zl. rýnských ročně, 15 věder piva, 2 džbery kaprů a 2 kopy štik. Nad rámec služebního nároku přibral ještě další 4 vědra piva, 10 strychů žita, 1 strych pšenice, 2 strychy ječmene, 1 strych hrachu, 1 kopu štik, 4 džbery kaprů a 156 měřic ovsa. Vizitátor mu nařídil, aby tento neoprávněný deputát zaplatil.

775