Vladislav IV

Překlad do polštiny: Ossoliński, J. M. Mowy Jerzeho Ossolińskiego,s. 13-25.

248 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 348.

249 Lipski, Jan. Ill.mi Exccll.mi ac Reu.mi Dni. D. Joannis A Lipie Lipski Episcopi Culmensis Et Pomezaniae, Serenissimi Ac Potentissimi Vladislai IV. Poloniae et Suetie Regis. Ad ... Ferdinandum III. Romanorum Imperatorem semper Augustum, Magni Oratoris & Legati. Oratio Altera, Habitae in Aula Caesaris, Coram Serenissima Regina Caecilia Renata. Die 3. Augusti : Ill.mo .... Domino, D. Joanni Venzyk, Archiepiscopi ... / A Dominico Roncallio, S. R. M. Poloniae & Suetiae Secretario. Viennae 1637.

250 Czapliński, W. O Polsce siedemnastowiecznej, s. 248n, popř. Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy, s. 22-25.

251 Waliszewski, K. Polsko-francuskie stosunky, s. 69, 84n.

252 Tamtéž, s. 102, Waliszewski upozorňuje na Roncalliho rukopis uložený v Knihovně Ossolińských pod č. 2975.

253 Siarczyński, F. Obraz wieku panowania Zygmunta III., s. 59.

254 V polských pramenech se jméno vyskytuje v podobě Hieronymus Cazzio. Czapliński, W. Na dworze, s. 60n.

255 Viz příloha 2.

256 NA Praha, ČDK, sign. VE2, kart. 833, fol. 3r, Linec, Putzova relace z 7. ledna 1646: „S. Ludovico Fantoni Cannonicus della Catedrale di Varmia[...]“; OeStA/HHStA, StAbt, Polen I, kart. 86, „Actenstücke zum Geschichte den polnischen Verhältnisse für dem Gebrauch des spanischen Hofes. Mit einem spanischen Verzeichniss.“ 30. května 1645, fol. 25.

257 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 293; Giovanni Battista Tiepolo (1585-1647) K jeho osobě a činnosti v polské misi: Caccamo, D. Il carteggio di Giovanni Tiepolo,

258 Středověký systém, kdy arcibiskup mohučský spravoval kancelář pro oblast německou, arcibiskup kolínský kancelář italskou a trevírský burgundskou, se v raném novověku neudržel. Formální titul arcikancléře (Erzkancler) zůstal roku 1559 zachován mohučskému arcibiskupovi, avšak skutečným vedením kanceláře byl pověřen říšský vicekancléř. Šebánek, J. - Fiala, Z. - Hledíková, Z. Česká diplomatika, s. 46-57. Fellner, T. - Kretschmayer, H. Die Österreichische Zentralverwaltung (I/ Bd. 1), s. 143n.

259 Matsch, Erwin. Der auswärtige Dienst von Österreich (-Ungarn) 1720–1920. Wien-Köln-Gratz 1986, s. 36; Buchmann, Bertrand Michel. Hof – Regierung – Stadtverwaltung. Wien als Sitz der österreichischen Zentralverwaltung von den Anfängen bis zum Untergang der Monarchie. Wien – München 2002, s. 44n.

260 Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau byl říšským vicekancléřem a tím spolutvůrcem zahraniční politiky v letech 1637-1659, patřil k velmi vlivným osobám císařského dvora, kde představoval tzv. bavorskou kliku u dvora viz Höbelt, L. Ferdinand III., s. 118; „D. Kurtzen von Senftenau. Illustrissimo Domino Ferdinando Sigismundo Kurtzem von Senftenau Baroni, Domino Dominorum Horn, Garsz, Kotzen et Moldt etc. Sacrae Caesarae Maiestatis ut Dominae Reginae Hungariae et Bohemiae Majestatis respective Consilisarius Imperio- Aulaicus et Secretarius atque Cubicularius.“ Viz Status particularis regiminis, S. C. Majestatis Ferdinandi II. [Leyden] 1637, fol. 152.

261 O této nedůslednosti dnes svědčí i struktura fondů Haus-, Hof- und Staatsarchivu ve Vídni Österreichische Geheime Staatsregistratur a Staatenabtheilungen, vztahujících se k dějinám diplomacie 17. století a stojících mimo fond Reichskazlei, jako jeden z fondů tzv. Reichsarchivu do roku 1806. Dokumenty rakouské dvorské kanceláře (zvláště oddělení pro vnitřní rakouské země) a říšské kanceláře ze sledovaného období jsou v obou fondech, nebo spíše sbírkách, zastoupeny různou měrou; Matsch, E. Der auswärtige Dienst, s. 38-40; autor se odvolává na retrospektivní zprávu z 21. května 1749 rady rakouské dvorské kanceláře Jana Kryštofa Bartensteina (1690-1767) Braubach, Max. Bartenstein, Johann Christoph Freiherr von“ Neue Deutsche Biographie 1 (1953), s. 599 [online] dostupné [13.10.2011] z: http://www.deutsche-biographie.de/pnd118657372.html

262 Pazderová, Alena a kol. Státní ústřední archiv v Praze. Průvodce po archivních fondech a sbírkách. Díl I, sv. 1, Praha 2000, s. 83, s. 124n; Matsch, E. Der auswärtige Dienst, s. 45, tvrdí, že nelze důvěřovat Bartensteinovu tvrzení, že česká dvorská kancelář jednala v 17. století v záležitostech dotýkající se Slezska a tím potažmo Polsko-litevské unie jako sousední země a odvolává se na studie Lothara Große o soupeření říšské dvorské kanceláře s rakouskou dvorskou kanceláří a rakouské správní dějiny.: Fellner, T. - Kretschmayer, H. Die Österreichische Zentralverwaltung. (I./ Bd. 1.), s. 199-217.

263 „Item es soll aus den öbristen ämptern und reten etlich wenig person von kgl. Mt. fürgenommen werden, die sollen sondern bevelh haben, teglich, hoch, schwer und gehaim sachen geverlichkeiten zu bewegen und für zu komen, dazu is, wie mit frembden potentate zu praktizieren sei, wie frembden practiken fürkommen mag werden...“, instrukce Ferdinanda I. z roku 1527 viz Matsch, E. Der auswärtige Dienst, s. 31; Janák, Jan - Hledíková, Zdeňka - Dobeš, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátku státu po současnost. 2. přepracované vydání. Praha 2005, s. 109n.

264 Viz komise jmenovaná pro jednání s polským poselstvem 1637, viz kapitola VII. 1. 1. Vídeňská jednání.

265 Matsch, E. Der auswärtige Dienst, s. 31; Müller, K. Das kaiserliche Gesandschaftwesen, s. 22.

266 Dokonce i vrchní velení říšských jednotek bylo svěřováno dvorskému válečnému radovi s titulem Oberbefehlshaber a v 18. století přešlo vůbec vrchní velení na rakouskou dvorskou válečnou radu. Poradní orgán sestával zpočátku z pěti radů, z nichž jeden byl zároveň prezidentem rady. Za Ferdinanda III. vzrostl počet radů na sedm a v roce 1650 byl kromě prezidenta zřízen ještě viceprezidentský úřad. Matsch, E. Der auswärtige Dienst, s. 45; Staudenmayer, Johannes. Diplomatische Beziehungen zwischen den österreichischen Habsburgen und der Hohe Pforte. Hauptseminararbeit Universität Wien 2001, s. 6; Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 67-70.

267 O tom, do jaké míry byly doménou válečné rady záležitosti těchto dvou států, proběhla mezi historiky diskuse, minimálně fascikly týkají se Osmanské říše z produkce dvorské válečné rady se však dochovaly. Roku 1753 mělo být 104 přislušných fasciklů předáno rakouské Státní kanceláři (Staatskanzlei); u těch, které se týkaly Moskvy, bylo poznamenáno, že se o nich nic neví. Matsch, E. Der auswärtige Dienst, s. 45.

268 Skupině tří až pěti komorních radů od roku 1568 předsedal komorní prezident (Hofkammerpräsident). V dalších letech se počet radů ustálil na sedmi, počítaje v to i prezidenta a jeho zástupce víceprezidenta (Hofkammervicepräsident/Hofkammerdirektor – titul se podle Hengerera užíval v závislosti na stavu urozenosti nositele úřadu). Po roce 1647 začal počet radů opět stoupat. Komorní radové byli častými příjemci diplomatických pověření, mimo jiné Klemens Radolt a Mathias Arnoldin. Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 64-67.

269 České oddělení dvorské komory ve Vídni dohlíželo na komorní záležitosti všech zemí Koruny české, tedy nejen české komory v Praze, ale také od roku 1558 samostatné komory slezské. Pazderová, A. Státní ústřední archiv v Praze (I./ 2), Praha 2000, s. 13-20.

270 Viz kardinál Harrach a jeho vyjádření k možné účasti na poselství do Polska: Catalano, A. Zápas o svědomí, s. 482, pozn. 52.

271 Kubeš, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657—1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. České Budějovice 2009, s. 139nn.

272 Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 179, zvl. pozn. 684, 184.

273 Csendes, Peter. Wien – Probleme der kaiserlichen Residenzstadt im 17. Jahrhundert. In: Polen und Österreich im 17. Jahrhundert, s. 223nn; Spielman, J. P. The City & The Crown, s. 75-100. Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 93-98, 149.

274 Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 196n.

275 Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 277-279.

276 Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 215-231.

277 Kauz, R - Rota, G - Niederkorn, J. Diplomatisches Zeremoniell, s. 67.

278. Status particularis, fol. 88-92.

279 Tamtéž.

280 Poradcem Oňateho byl zpovědník císařovny Marie Anny františkán Chirova, Španěl Novara (D. Novara Hispanus) a sekretář Bodin. Tamtéž, fol. 89.

281 Benátská repulika měla svého zástupce (orator), však kvůli sporu mezi hrabětem Oňatem a benátským vyslancem Pietrem Grittim před třinácti lety, uživala pouze vyslance (prolegatus). Tamtéž.

282 Kvůli konfliktu se Španělskem u dvora o přijetí usiloval pouze francouzský vyslanec (prolegatus). Tamtéž.

283 Velkovévodství toskánské disponovalo před třemi léty ordinariem, který užival titulu orator podobně jako orator Bruxellensis, roku 1637 mělo pouze sekretáře ve Vídni. Tamtéž.

284 Tamtéž, fol. 102.

285 Kauz, R - Rota, G - Niederkorn, J. Diplomatisches Zeremoniell, s. 87.

286 Viz str. 111.

287 Kauz, R - Rota, G - Niederkorn, J. Diplomatisches Zeremoniell, s. 70.

288 Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 146.

289 Tamtéž, s. 147.

290 Status particularis, fol. 51-55; K tomu Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 176. kolem roku 1700 byla již jazykem vídeňského dvora francouzština.

291 Představitelé místní správy, města, královští úředníci atd. měli formální povinnost pokytnout cizím poselstvům přiměřenou pomoc. Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 286.

292 Francouzského vyslance Avaugourta na polském dvoře, jinak silně ovlivněném italskou módou, roku 1640 šokovalo, když se na dvorním plese objevil dvacetiletý braniborský kurfiřt Fridrich Vilém v tradičním polském oděvu „v klopatém kabátě a s botami zablácenými až ke kolenům.“ Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 313-319.

293 Rzeczpospolita částečně hradila náklady spojené s pobytem cizích poselstev na svém území, tak jak to bylo zvykem i v ostatních evropských zemích s nimiž měla občasné diplomatické styky; příkladem může být rok 1582, kdy na území Polské koruny pobývalo měsíc a půl na 500 členů moskevského poselstva s 550 koňmi, jejichž denní náklad byl 130 až 180 złp. Grzybowski, S. Organizacja służby dyplomatycznej, s. 193-4, 198.

294 Lileyko, Jerzy. Życie codzienne w Warszawie za Wazów. Warszawa 1984, s. 53n; Grzybowski, S. Organizacja służby dyplomatycznej, s. 193-4, 198.

295Leitsch, Walter. Polen und Österreich bis zu den Teilungen., s. 12-40.

296 Livonský šlechtic ve službách Maxmiliána Habsburského Jan Ducker, jednal na území Polska v roce 1591, ve prospěch Habsburkova nároku na trůn proti Maxmiliánovu bratrovi Arnoštovi, se vydával za zahraničního stavitele, držel se stranou prostředí, kde se shromažďovalo více lidí, kde by ho mohli poznat, jednal a schůzky svolával pouze prostřednictvím svých spojenců. Macůrek, J. Diplomatické poslání Jana Duckera, s. 10.

297 Przezdziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 113.

298 Hoverbeck byl protestantským uprchlíkem z Polska. Tamtéž, s. 314.

299 Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 270n.

300 Fabisz, Pawel Władysław. Wiadomość o legatach i nunczyuszach apostolskich w dawnej Polsce 1075-1863. Ostrów 1864; Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich (II.).

301 Status particularis, fol. 102.

302 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 45n. Jean de Torres byl v dobrých vztazích s královnou Ludvikou Marií, s Vladislavem IV. na tom však nebyl lépe než jeho předchůdce Fillonardi, protože král mu vyčítal slabou podporu projektu jeho protitureckého tažení. Když Torres jemně vytkl Vladislavovi IV., že nepodpořil jeho jmenování titulárním biskupem adrianopolským (kterým se pyšnil jeho předchůdce nuncius v Polsko-litevské unii Cosimo de Torres, v letech 1621-1624), král mu odpověděl, že kdyby náležitě podporoval jeho záležitosti u Svatého Otce, mohli už být v turecké Adrianopoli (Edirne) oba. Fabisz, P. W. Wiadomość o legatach i nunczyuszach, s. 253.

303 Matthias Arnoldin z Klarsteinu a Brodce, inkolát 1627, do rytířského stavu povýšen 21. června 1636. Pilat, Kaspar. Materialien zur diplomatischen Genealogie des Adels der Österreichischen Monarchie. Bd. 1., Praha 1812, s. I; Podobně jako rakouský kancléř Prickelmayer byl doktorem práv, dvorským komorním radou a roku 1637 je uváděn jako císařský rada a první sekretář “(primus secretarius secretum). D. Arnoldino de Clarstein. Nobilissimo ac strenuo Domino Matiae Arnoldino ultra Gieser, Anteschitz, Schlavatin, Ruschnaw et Knetzheimb. Sacrae Ceaserae Majestatis et Consiliis Imperio Aulicis et Secretiorum Seceretarion.“ Viz Status particularis, fol. 105 a 155. Edice viz Fellner, T. - Kretschmayer, H. Die Österreichische Zentralverwaltung. (I./ Bd. 2.), s. 216-228.

304 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 3-4.

305 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 8-9.

306 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 122n.

307 “D. Comiti de Mörsburg. Illustrissimo etc. Iulio Neyhardten Comiti de Mörsburg, Baroni de Beffort, Domino de Arnfels, Eybuswaldt et Aichgarten. Sacrae Ceasarae Maiestatis a Secretioribus Consiliis at Cubiculis ac Praefecti Provincialis in Ducatu Styriae Vicem gerenti.“ Viz Status particularis, fol. 95, 101, 147; Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (II.), s. 124; Radziwiłł u záznamu o jeho příjezdu 22. října 1632 poznamenal, že se s ním spolu s Vladislavem IV. poznali na zpáteční cestě z Vladislavovy kavalírské cesty z Itálie, když byl pro ně poslán napřed do Wiener Neustadtu jako průvodce. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 62; Plebański, J. K. (ed.). Pac, Stefan: Obraz dworów europejskich, s. 164-167.

308 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 62-64.

309 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (II.), s. 126.

310 Klemens Radolt byl dlouhá léta komorním radou. Roku 1656 byl jmenován víceprezidentem dvorské komory s titulem Hofkammerdirektor. Hengerer, M. Kaiserhof und Adel, s. 65; D. Radolto. Nobilissimo ac Strenuo Domino Clementi Radolto, Sac. Caes. Majestati a Consiliis Camera Aulicis. Viz Status particularis, fol. 158.

311 NA Praha, AČK, sign. Schublade G No. 20, 4. dubna 1633, dvorský komorní rada Klement Rudolf [Klemens Radolt] podává Ferdinandovi II. zprávu o svém jednání s novým polským králem Vladislavem IV. ve Varšavě. [online] na Monasteriu, dostupné z: http://www.mom-ca.uni-koeln.de/mom/CZ-NA/ACK/2388/charter

312 Dogiel, M (ed.). Codex diplomaticus, Tomus 1, s. 300-306, Foedus inter Ferdinandus II. etc. et Vladislaus IV. ad priora pacta et feadera inter reges ac Regnum Poloniae inita renovatur et confirmatur. Datum Civitate Cracoviensi et Viennensi 12 mensis Februarii 1633.

313 Alexander Greiffenklau z Vollrathsu pocházel ze starého rodu říšských ministrálů byl českým radou nad apelacemi a slezským komorním radou. Hurter, Friedrich von. Französische Feindseligkeiten gegen das Haus Österreich zur Zeit Ferdinand’s des Zweitens. Wien 1859, s. 92; Hammer, Joseph von. Geschichte des Osmanischen Reiches, grossentheils aus bisher unbenützten Handschriften und Archiven. Bd. 9., Pest 1833, S. 312, 668; Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 144; Instrukce Alexandra Greiffenklau pro jednání s Vladislavem IV. z roku 1642, OeStA/HHStA, StAbt Polen I, kart. 60, (1636-1644), 1642, fol. 38-51.

314 Hammer, Josepf von. Geschichte des Osmanischen Reiches, Bd. 5, Pest 1829, s. 348; Jan Rudolf Schmidt ze Schwarzenhornu, 1629-1642 1641-1643 byl rezidentem (internunciem) císaře u Vysoké Porty. Predikát „ze Schwarzenhornu“ obdržel roku 1647. 1649 vedl ještě velké poselstvo k Vysoké Portě a v letech 1652-1663 spravoval oddělení „orientálních“ záležitostí dvorské válečné rady. Kauz, R - Rota, G - Niederkorn, J. Diplomatisches Zeremoniell, s. 320.

315 Hubert Walderode z Eckhausen (†1665); Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 144.

316 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 251; Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (II.), s. 127.

317 György Draskovich Trakostyáni, biskupem v Raabu (Györu) byl v letech 1635-1650, za jeho působení na biskupském stolci došlo k raně barokní přestavbě rábské katedrály, kterou provedl italský stavitel Giovanni Battista Rava. Voit, Pál - Gottschling, Franz. Der Barock in Ungarn. Budapest 1971, s. 25.

318 Status particularis, fol. 94; Strýc Raimunda Montecuccoliho, od roku 1633 majitel rakouského panství Hohenegg a choť Barbory roz. Concini, zemřel 1644, když předtím učinil univerzálním dědicem Raimunda Montecuccoliho. Viz Schweickhardt, Friedrich von. Darstellung des Erzherzogthums Oesterreich unter der Enns. Bd. 8. Wien 1837, s. 26; Císařský komorník a tajný rada byl díky italštině, nejméně od roku 1636, v úzkém kontaktu s Klaudií Medicejskou, což byl také důvod, proč se účastnil jako jeden z komisařů doprovodu Cecílie Renaty do Polska. Pro Klaudii podnikl v zimě roku 1638 k polskému králi ještě jednu cestu a to ve věci sňatku jejího syna s polskou princeznou Annou. Weiss, Sabine. Claudia de’ Medici. Eine italienische Princessin als Landesfürstin von Tirol. Innsbruck 2004, s. 163, 184.

319 Weiss, S. Claudia de’ Medici, s. 105, 137.

320 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 389.

321 Tamtéž, s. 401.

322 OeStA/HHStA StAbt Polen I 1, kart. 60, (1643), fol. 80-89, Relace o dění v Polsku Jiřího Ludvíka Starhemberga z 11. dubna 1643.

323 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (II.), s. 124-135.

324 Maxmilián kníže z Ditrichštejna (1596-1655), 1637 moravský zemský hejtman, hofmistr císařovny (1621-1637), nejvyšší homistr (1650-1655). Fellner, T. - Kretschmayer, H. Die Österreichische Zentralverwaltung. (I./ Bd. 1.), s. 276; OeStA, HHStA, Staatenabtheilungen (StAbt) Polen I 61 Polonica, 1644-1646, sign. 32b, konvolut 2, fol. 46-53, 8. dubna 1645, relace vyslance na polský dvůr Maxmiliána z Ditrichštejna.

325 Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 144.

326 OeStA/HHStA, StAbt, Polen I, (1644-1646), kart. 61, sign. 32b, konvolut 2, fol. 46-53, 8. dubna 1645, relace vyslance na polský dvůr Maxmiliána z Ditrichštejna.

327 Szelągowski, A. Rozkład Rzesy i Polska, s. 5-10.

328 Rada české komory a regent kladského hrabství. Viz Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 21.

329 Ferdinand Caretto di Grana (1617-1651) tajný rada, císařský vyslanec v Polsku a Španělsku, roku 1651 získal řád zlatého rouna. Syn známějšího italského šlechtice Francesca Caretto di Grana důstojníka Albrechta z Valdštejna, jehož Valdštejn propustil z armády pro nepřiměřené drancování dobytého území. Tento incident přivedl Francesca k podílu na Valdštejnově pádu i na následné odměně. Janáček, Josef. Valdštejn a jeho doba. Praha 1978, s. 458 a 528.

330 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 45n.

331 V roce 1556 relizovanou půjčku 430 tisíc dukátů polské královny Bony Sforzy králi Filipovi II. marně na španělských Habsburcích vymáhal nejen Bonin syn polský král Zikmund II., ale neuspěli ani jeho nástupci. Rzeczpospolita se nikdy splacení celé částky nikdy nedočkala a sumy neapolitańskie pronikly do polštiny jako pojem označující nedobytné peníze.

332 Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich (II.), s. 203n. Manželem Anny se stal neapolský místokrál Filip Ramiro Guzmán medinský vévoda, který pro svou ženu v Neapoli vystavěl slavný Palazzo Donn’Anna.

333 Status Status particularis, fol. 60-61.

334 Marek, P. Svědectví o ztrátě starého světa, s. 296-298. „Ansi entraron con el Emp[erad]or el p[rincip]e de Polonia, sus dos hermanos, en la caroça, los archiduques. Le dan la mano. Es un Principe muy jentil, buena p[re]sentia cortes. Dissen que irra a Bauiera y Flandes, incognitocon un Emb[jad]or del Rey de Polonia, duque de Radiuil. [...] A la comida anoche sento a la cabeçera el Amo y la Ama, a man[o] derecha el Principe, a la man[o] issquierda de la Emperatriss, despues del p[ríncip]e de Polonia el archiduque Ferd[nand]o y Leopoldillo, despues del Carlos archiduque, las dos archiduquesas.“ V Markově překladu: „Poté císař, jeho dva bratři a polský princ nastoupili do kočáru. Dají mu její ruku. Je to velice milý princ s dobrými dvorskými způsoby. Říká se, že jede do Bavor a Flander. Cestuje inkognito spolu s vyslancem polského krále, vévodou Radziwillem. [...] Včera na večeři se do čela stolu posadil panovník. Panovnice usedla po jeho pravici. Princ se nacházel po císařovnině levé ruce. Za polským princem následovali arcivévodové Ferdinand a Leopoldík. Další místa zaujmuli arcivévoda Karel a obě arcivévodkyně .“

335 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 279-285.

336 Podkomoří Zawadzki nesl zodpovědnost za misi vypravenou z Polska v roce 1633 do Spojených nizozemských provincií a Anglie, jejímž hlavním úkolem bylo utvrzení spojenectví a dohoda o manželství s Alžbětou Falckou. Niemczewicz, J. U. Zbiór pamiętników (III.), s. 96-133.

337 Szelągowski, A. Rozkład Rzesy i Polska, s. 71.

338 Jan Zawadzki vycestoval v lednu 1633 jednat s anglickým králem Karlem I. o polském požadavku konverze Alžběty Falcké. Druhé poselstvo Zawadzského do Anglie mělo mimo jiné v této záležitosti požadovat zásah po anglické královně, ta se však odmítla ve věci angažovat. 16. května 1636 zaslal matce své postřehy kolem celého dění Karel Ludvík Falcký, pobývající na anglickém dvoře: „Concerning the Polish business I know not what to believe of it, for the K[ing] of P[oland] had engaged himself so far in it, both to the K[ing] my uncle and to your M[ajesty] that it were an affront to you both and a shame to himself, if he now leaves it, for in all his letters to the K[ing] he still shews a great desire to the match, and he needs not The States of Poland's consent to do it; but it seemeth he seeketh all means to do it with their good will and for that wishes she may be of their religion.“ Godfrey, Elisabeth. A Sister of Prince Rupert. Elisabeth Princess Palatine and Abess of Herford. London - New York, s. 70-73.

339 Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 145; Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade in the Early Seventeenth Century: A study in Anglo-Polish Commercial Diplomacy. Cambridge 1980, s. 19; Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (II.), s. 375-389. Po návratu do Anglie byl Gordon obviněn ze zrady. Murdoch, Steve. Network North. Scottisch Kin, Commercial and Covert Associations in Nothern Europe 1603-1746. Leyden 2006, s. 271.

340 Thomas Roe (kol. 1580-1644) první diplomatické pověření obdržel v roce 1614 a sice misi k indickému Velkému Mugálovi, kde měl podpořit zájmy Východoindické společnosti. V letech 1621-1628 pobýval jako anglický vyslanec u Vysoké Porty, odkud zamířil do Polska. Maclean, John (ed.). Letters from George Lord Carew to Sir Thomas Roe, Ambassador to the Court of the Great Mogul 1615-1617. London 1860, s. IX-X; Seredyka, Jan. Sir Tomasz Roe o polityce wyznaniowej Zygmunta III. Odbitka z Sprawozdania OTPN, Ser. A, 1981, nr 18, s. 41-44; Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 188-207.

341 Burgess, Glenn (ed.). The New British History. Founding a Modern State 1603-1715. London 1999, s. 46; George Douglas byl dobře obeznámen se situací ve válčící Evropě, působil i ve službách švédského krále Gustava Adolfa, a švédské straně při stuhmsdorfských jednáních jistě nepřispělo, že král Douglasovi zůstal dlužen pět tisíc tolarů. Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 227-232.

342 Téměř naprosté přerušení diplomatických vztahů způsobila teprve anglická revoluce. Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 219.

343 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 175.

344 Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 225.

345 Leitsch, Walter. Paweł Piasecki und Sigismundus III. In: Buszko, Józef – Leitsch, Walter. Studia Austro-Polonica 5. (Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Jagiellonskiego. Prace Historyczne 121), Kraków 1996, s. 98-100, 108; Pavel Piasecki (1579-1649) po studiích v Římě, Olomouci, Praze a Vídni se stal sekretářem Zikmunda III., roku 1628 byl jmenován bikupem kameneckým (Kamieniec Podolski), 1640-1644 biskup chełmský (Chełm), 1644 -1649 biskup přemyšlský (Przemyśl) Tamtéž, s. 97; Jeho politické názory dobře vyplývají z kroniky, kterou po sobě zanechal: Chronica gestorum in Europa singularium a Paulo Piasecki episcopo Praemisliensi accurate et fideliter conscripta. Ad utilitatem publicam divulgata et typis expressa. Cracoviae 1645; Szelągowski, A. Paweł Piasecki, historyk polski XVII. wieku. Studium nad kroniką i żytiem autora. In: Przewodnik naukowy a literacki 26, 1898, s. 724-733, 827-838, 951-964, 1064-1075, 1172-1208, 1299-1316; Czapliński, W. Piasecki Paweł. PSB 25, 1980, s. 787-790.

346 Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 227-232; Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 245-250; Szelągowski, A. Rozkład Rzesy i Polska, s. 96-100. Kubala, L. Jerzy Ossoliński (I.). 1883¹, s. 118n.

347 Bývalá dvorní dáma polské královny Anny, která podepisovala korespondenci jako Urszula Maierin, je na stránkách popularizačních historických prací stavěna téměř do role favoritky krále Zikmunda, ovšem jako hofmistryně královnina dvora (ochmistrzynie) mohla získat patřičný vliv daleko prozaičtější cestou. Zajímavější než tyto spekulace je významné místo, které Uršule věnoval ve své relaci nuncius Visconti. Podle nuncia přišla do Polska se svou paní Annou Habsburskou a byla prostého původu. Postupem času si získala velkou lásku celé rodiny a ta jí zůstala zachována v čase králova ovdovění i po příchodu nové královny Konstancie Habsburské. Uršula měla zcela výlučné postavení nejen v rámci rodiny, kde zodpovídala za výchovu královských dětí, ale měla i podíl na veřejném životě, když při hostinách i v kočárech seděla s královskou rodinou, zasahovala do veškerého dění u dvora a dokonce spravovala královské klenoty a poklady. I papežský nuncius věděl, že jejího postavení u dvora a prostředkování využíval císař Ferdinand II. Tato žena, která měla vynikat výbornou pamětí, pracovitostí a důsledností, neztratila svou výlučnou pozici ani na dvoře Vladislava IV., ačkoliv se již neúčastnila veřejných záležitostí. Vladislav IV. s ní udržoval pravidelnou vlastnoruční týdenní korespondenci a několik měsíců před smrtí ji nechal vymalovat sedící uprostřed všech královských dětí. Zemřela ve více než šedesáti letech, když předtím své dobrodince učinila jedinými dědici. Její tělo bylo vystavené a pohřbené s poctami, jakých se dočkaly pouze královny. Siarczyński, F. Obraz wieku panowania Zygmunta III., s. 312. Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich (II.), s. 218n; Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 144; Kubala, L. Jerzy Ossoliński (I.). 1883¹, s. 65nn.

348 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 273-279.

349 Czapliński, W. Na dvorze, s. 334nn. Týž. Władysław IV. i jego czasy, s. 207nn. Szelągowski, A. Rozkład Rzesy i Polska, s. 74n.

350 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 183.

351 Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 1-49.

352 Bartoszewicz, J. - Chrząszczewski, A. Kronika Pawła Piaseckiego, s. 415; Ondřej Rej z Nagłowicz (1584-1641) starosta libuski byl vnukem polského literáta Mikuláše Reje z Nagłowicz (1505-1569); jeho podobu podle Odložilíka zachoval známý Rembrandtův obraz Polský šlechtic, pořízený právě při Rejově zmíněné diplomatické misi. Odlozilik, Otakar. Rembrand’s Polish Nobleman. New York 1963. Borovička, Michael. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Cestovatelství. Praha-Litomyšl 2010, s. 171-3. Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 242-3.

353 Peregrinatio suscepta anno reparate salutis MDCXXXVII a ne Andrea de Naglovicze... descripta a Joane Laeto, meo tum ephoro, partim Grinciczii in Anglia, partim Lugduni Batavorum, Rkp. Biblioteky Uniwersytecke w Warszawie, sign. Lat Q XVII, 159.

354 Kosman, M. Dějiny Polska, s.79. Hammanová, B. Habsburkové, s. 100.

355 Serwański, Maciej. Francja wobec Polski w dobie wojny trzydziestoletniej. 1618-1648. Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, Poznaň 1986.

356 Hercule Girard baron Charnacé (1588-1637), se v roce 1626 zhostil prostřednictví při jednání polského krále se švédským a vědom si úskalí otázek přednosti jednoho suveréna před druhým usoudil, že se bude držet Richelieuovy rady: „Švédský král je slavnější, polský král naopak vznešenější,“ upřednostnil krále polského a okázale minul švédský vojenský tábor. Jenže korunnímu hejtmanovi Stanisławovi Konieczpolskému se jeho mise zdála málo okázalá a usoudil, že není hodna audience u panovníka. Charnacého doprovod měl přitom osm osob, což bylo u jeho statutu vyslance envoyé přiměřené. Další nepřekonatelné rozpory pak vznikly, když Francouz vynechal v titulatuře polského krále jeho švédský královský titul. Hejtman však trefil, když je nazval vyslanci francouzských obchodníků a nikoliv krále – vystihl francouzské zájmy na Baltu. Marná jednání Charnacé ukončil tím, že své poselstvo odvedl do švédského tábora, kde se mu dostalo okamžité audience i náležitých poct. Obratem byl Charnacé přijatelný i polské straně a došlo i k audienci u krále, při níž promluvil latinsky a italsky, zatímco s Gustavem Adolfem hovořil francouzsky. Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (II.), s. 110-115; Stanisław Konieczpolski (1592-1646) slavný polský vojevůdce, v letech 1630-1637 velký korunní hejtman (hetman wielky koronny), tedy po králi vrchní velitel vojska. Viz např. Podhorodeczki, Leszek. Stanisław Konieczpolski (1592-1646). Warszawa 1978.

357 Cichocki, Marjan. Mediacja Francji w rozejmie altmarskim. Rozprawy — Polska Akademia Umiejętności. Wydział Historyczno–Filozoficzny, seria 2, Bd. 42, Kraków 1928, s. 185; Davies, N. God’s Playground, s. 399; Serwański, M. Francja wobec Polski, s. 50.

358 D’Avaux (1595-1650) v předchozích misích působil převážně v italském prostoru, roku 1631 se jako francouzský vyslanec účastnil mírových jednání s císařem a švédským zmocněncem Salviem, s polským prostředím se v oficiální roli setkal poprvé právě roku 1635, kdy se účastnil za francouzskou stranu spolu se svým sekretářem Charlesem Ogierem stuhmsdorfských jednání. V Polsku působil v letech 1637-1643. Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 110-114; Czerwenka, Bernhard Franz. Die Khevenhüller. Geschichte des Geschlechtes mit besondere Berücksichtigung des XVII. Jahrhunderts. Wien 1867, s. 509; Tischer, Anuschka. Claude de Mesmes, comte d’Avaux (1595-1650): The Perfect Ambassador of the Early 17th Century. In: International Negotiations 13 (2008), s. 197-209; Lestringant, Frank. Claude de Mesmes, comte d’Avaux et la diplomatie de l’esprit. In: Bély, Lucien – Richefort, Isabelle (Hg.). L’Europe des traités de Westphalie. Esprit de la diplomatie et diplomatie d l’esprit. Paris 2000, s. 439-455.

359 Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 191-195; Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 116-118.

360 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 124-126.

361 Svobodné a kulturní město Gdaňsk plné rozličných náboženských skupin se stalo dějištěm Valeriánovy filozofické disputace s kalvinistou Bartolomějem Nigrinem, původem ze Slezska. Pětidenní veřejná disputace proběhla v domě hraběte Dönhoffa počátkem roku 1636 a uzavřena byla kapucínovým triumfem. Podobnou disputaci podstoupil později s Valeriánem také Komenský. Sousedík, S. Valerián Magni, s. 60nn.

362 Valerianus Magni Mediolanensis, Tomus 4, fol. 330-426; Sousedík, S. Valerián Magni, s. 63.

363 OeStA/HHStA, StAbt Polen I, kart. 60, (1636-1644), 1636, fol 1-2, 4. ledna 1636, Zawadzki informuje o Magnisových jednáních: „[…] Haec dum aguntur supervenit Pater Magni Capuccinus ille insignis, qui secretiora negotia inter Caesarem et Regiam Ma[iesta]tem nostram tractat retulitq[ue] optimam spem esse ad obtinendum consensum a Ceasarea Ma[ies]t[atem] et Rege[m] Hispaniarum ad dictum matrimonium […].“

364 Claude de Salles, baron de Rorté (1595-po 1648) byl jako francouzský rezident přítomen na mírových jednáních v Münsteru a Osnabrücku. Tischer, Anuschka. Französische Diplomatie und Diplomaten auf dem Westfaälischen Friedenskongress: Aussenpolitik unter Richelieu und Mazarin. Münster 1999, s. 159; Radziwiłł uvádí zkomoleninu jeho jména v podobě „de Rose“. Viz Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 127-129.

365 Mademoiselle tedy dcera Monsieura Gastona Orleánského, bratra Ludvíka XIII., Anna Marie Louise d’Orléans, vévodkyně Monpensier byla roku 1635 sotva osmiletá, nemohla připadat v úvahu u krále v letech, který nutně potřeboval dědice. Za vlády Ludvíka XIV. patřila La Grande Mademoiselle k nejlepším „partiím“ v Evropě.

366 Zpočátku byl sice v hierarchii francouzských diplomatů až za Charlesem Ogierem, pro jeho onemocnění však záhy zastal řadu samostatných úkolů. Avaugourd se do Polska vrátil ještě roku 1641 a v této souvislosti není jistě bez zajímavosti, že poslední dva diplomaté nepoužili již jako dorozumívacího jazyku latiny kombinované s italštinou, které polský král dobře rozuměl, ale v rozporu s protokolem úvodní slovo vedli francouzsky a teprve jednotlivé body přečetli v latině. Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 127nn; Fedorowicz J. K., England's Baltic Trade, s. 191-195. Ogierův popis cesty do Polska roku 1635 v polském překladu viz Niemczewicz, J. U. Zbiór pamiętników (III.), s. 134-168; V moderní edici: Jędrkiewicz, Edwin – Czapliński, Władysław (edd.). Karola Ogiera Dziennik podróżi do Polski: 1635-1636. 2. sv., Gdańsk 1950.

367 De Rorté přijel na jaře 1637 do Varšavy skutečně pozdě ve věci sňatku, měl však i jiná poslání, přesto byl králem ujišťován, že jeho rozhodnutí ve věci manželství není předzvěstí spojenectví s Habsburky, a naznačil ochotu jednat nadále i s francouzským králem. Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 128-129.

368 Tamtéž, s. 196-199.

369 Tamtéž, s. 187-267.

370 Kristián IV. (1577-1648) téměř šedesátiletý král vládl již 48 let od roku 1588.

371 Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich (II.), s. 187-267, relace nuncia Viscontiho datovaná ve Varšavě 15. července 1636.

372 V domnění, že odpověď poselstvu se chystá dát král, ustoupil litevský kancléř Radziwiłł ze svého práva, za krále však k velké nespokojenosti litevské šlechty promluvil korunní podkancléř. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 322; Przezdziecki uvádí datum prezentace poselstva 19. srpna 1636 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (II.), s. 235;

373 Sousedík, S. Valerián Magni, s. 63.

374 Pokud nebylo možné ověřit vzájemný kurz uváděných měn přímo v relevantním prameni, je v převodu použít ke 30. letům 17. století uváděný poměr: 1 dukát (180 krejcarů) = 2 tolary říšské = 3 zlaté rýnské (gulden) = 5 až 6 zlatých polských = 2 kopy grošů míšeňských 40 krejcarů; Szelągowski, A. Rozkład Rzesy i Polska, s. 79; Falniowska-Gradowska, Alicja. Wjazd, koronacja, wesele najjaśniejszej królowej Jej Mości Cecylii Renaty w Warszawie roku 1637. Warszawa 1991, s. 66; Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 210.

375 Podporou bratrance, jeho královského veličenstva a císařova synovce by bylo možné rozptýlit pozornost společného nepřítele. Polský král váže Švédy k obraně své vlasti a mohl byl takto císaři zajistit snížení počtu nepřátel, velká vítězství a konečnou pacifikaci Říše. Prostředek takového posílení císaře vidí katolické veličenstvo v upevnění přátelství a spojenectví polského krále sňatkem s princeznou, odpovídající mu urozeností. Tak by byl lépe zajištěn i pro španělské království užitečný obchod a jiná vzájemná výpomoc obou království Polska a Španělska. Příměří, které král uzavřel se Švédskem, bylo sice hlavní příčinou vyslancovy mise, pokračování mise v polské záležitosti má smysl a je třeba dát na srozumněnou. Zameškání se událo kvůli snaze o představení lepších podmínek ze strany katolického majestátu, což se v Neapoli podařilo. Nyní je třeba se zaměřit na to, co přijde, to ovšem při tolika záměrech polského krále obklopeného tolika úředníky bude vyžadovat srozumnění celého vznešeného domu...“ OeStA/HHStA, HA, FAkt, kart. 106, Vídeň, 9. dubna 1636. An Ferdinand II. Schreiben des nach abgestatteten Gluckwürckte zur Entbindung des Königin von Ungarn, nach Polen reisende spanischen Gesandten an Kaiser Ferdinand II seine vorhabende Verhandlung mit der König von Polen, (špaň.); Szelągowski, A. Rozkład Rzesy i Polska, s. 80; Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 234.

376 Vladislav IV. viděl podle Viscontiho relace svou roli dosti podobně jako španělská strana - s finanční podporou Španělska by Polsko mohlo způsobit Švédsku obtíže vojenského charakteru a napomoci tak překonání společného nepřítele. O tom svědčí i skutečnost, že se Solreho poselstvo u habsburského dvora míjelo s vyslancem Arnoldinem, jehož úkolem bylo tlumočit představy Vladislava IV., jakou formu podpory by měl císař svým polským bratrancům poskytnout. Rykaczewski, E. Relacye nuncyuszów apostolskich (II.), s. 201n; Szelągowski, A. Rozkład Rzesy i Polska, s. 71-79, 81n.

377 Kubala, L. Jerzy Ossoliński (I.). 1924², s. 125nn.

378 Czapliński, W. Dyplomacia polska 1605–1648, s. 248.

379 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 333.

380 Kapras, Jan. Právní dějiny zemí Koruny české III. díl 2, Praha 1920, s. 91.

381 Tamtéž, s. 91.

382 Kubala, L. Jerzy Ossoliński (I.). 1924², s. 141n.

383 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 211.

384 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 333. K Františku Magnisovi více viz kapitola V. 2. „Polak i czudzozemecz.“ Polská diplomacie v první polovině 17. století. a IX. 2. Opolsko-Ratibořsko v rukou polského krále.

385 Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 210n; To by vysvětlovalo, proč se jednání mezi Vasy a Habsburky o zástavu Opolska-Ratibořska se opírala pouze o dynastickou smlouvu z roku 1613.

386 Bartoszewicz, J. - Chrząszczewski, A. Kronika Pawła Piaseckiego s. 414.

387 Kubala, L. Jerzy Ossoliński (I.). 1883¹, s. 144nn; Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 333n.

388 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 335.

389 Tamtéž, s. 336-338.

390 Takto se Vladislav IV. namísto obligátního Vladislaus Rex,vlastnoručně podepisoval v korespondenci adresované císaři Ferdinandovi III. NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, fol. 252, 15. března 1648, Vladislav IV. Ferdinandovi III. a fol. 265, 17. dubna 1648, Vladislav IV. Ferdinandovi III.

391 Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht (I.), s. 183-191. K systému hrazení horentních válečných výdajů viz tamtéž, s. 486n.

392 OeStA/HHStA, StAbt Polen I, kart. 60, (1636-1644), 1636, fol. 9-10 15. března 1637 Varšava, Vladislav IV. prostřednictvím svého vyslance „legatum nostrum“ Przerębského, kondoluje císařovně vdově Eleonoře k úmrtí Ferdinanda II., ke gratulaci novému císaři Ferdinandovi III. připojuje doporučení výše zmíněného vyslance a také F. Bibboniho „residentum nostrum“, originál s pečetí pod papírovým krytem.

393 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 338. Jeho kreditiv je však datován 15. března 1637.

394 OeStA/HHStA, ÄZA, kart. 2, sign. 2/31: „Den ersten zutrütt in die andere Antecamera hat erlangt herr Graff Ossolintzkhy zu Wienn den 29. martii 1637.“

395 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, 11. dubna 1637, Oratio legatorum polonorum pro matrimonio archiducissa Caecilia Renata.

396 Status particularis, fol. 143.

397 Dr. Matias Prickelmeier (Prickhelmayer) († 1656) od roku 1647 svobodný pán von Goldegg, doktor práv prostého původu, zastával významný úřad rakouského kancléře v letech 1637-1656. Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht (I.), s. 388, 396; „D. Prüggelmayer. Nobili Domino Domino Iohanni Prüggelmayer, utriusque Iuris Doctori, Sac. Caesarae Majestati a Consiliis Imperio Aulicis.“ Viz Status particularis, fol. 156.

398 Hrabě František Kryštof Khevenhüller (1588-1650), po svém návratu z kavalírské cesty v letech 1609/1610 konvertoval od luteránství ke katolictví, v letech 1617-1630/31 byl podobně jako jeho strýc Jan císařským vyslancem na španělském dvoře, poté hofmistrem dvora španělské infantky, uherské a české královny a později císařovny Marie Anny. Od svého návratu ze Španělska se systematicky věnoval historickému spisování. Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht (I.), s. 257-259; Status particularis, fol. 145.

399 Tajný rada, prezident dvorské komory a vídeňský biskup Anton Wolfradt (1582-1639) je podobně zajímavou postavou jako Matias Prickelmayer. Syn ševce, jehož církevní vzdělání, organizační schopnosti a smysl pro finanční záležitosti nechaly zazářit nejen v rámci kapucínského řádu, ale posléze i ve funkci prezidenta dvorské komory. Wolfradt následně získal říšský knížecí titul a biskupský úřad ve Vídni. Nádudvar, Árpád Győry. Wolfradt, Anton. In: ADB. Bd. 55. Leipzig 1910, s. 389–396. Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht (II.), s. 126; Status particularis, fol. 94; Höbelt, L. Ferdinand III., s. 118.

400 Tím jsou myšleny podmínky separátního míru uzavřeného mezi Ferdinandem II. a sedmihradským vévodou Gabrielem Bethlenem 6. ledna 1622 v Mikulově. Polišenský, Josef. Slezsko a válka třicetiletá. s. 334; Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht (I.), s. 149-150.

401 „und ist dies in dem Haus Osterreich nunmehr das fünfte matrimonium, welchen an Polen beshieht, dabei aber ainmahln ainige status praetendiert, weniger nit gegeben werden.“ OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, 12. duben 1637, Vídeň, závěry porady vídeňského biskupa, hraběte Khevenhüllera, Trautmannsdorfa a kancléře Prickelmayera v domě hraběte Trautmannsdorfa.

402 OeStA/HHStA, HA, FAkt, kart. 28, [12. dubna 1637, Vídeň], No. 6., „Memoriale quibus de causis a S[acrea] C[aesarae] M[aiestatis] desierat Ser[renissimus] Rex Poloniae principatum aliquem.“

403 „Serenissimus Rex Poloniae potuisset per alia Matrimonia habuisse maxima Emolumenta Rex enim Anglia persuadendo matrimonium S. R. Mti. cum Sororina sua tum per Literas tum per Legatum suum pollicebatur S. R. Mti. Regni Suetici recuparationem.“ Tamtéž.

404 „Offerebatus in hanc finem centum naves bene armatas et alia plura Rex Vero Gallia suadenda Matrimonium cum Ducissa Mantuana.“ Tamtéž.

405 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, 12. dubna 1637, [Vídeň], No. 7: relace cís. komisařů, jak se s vyslancem Przerębským porovnali v otázce „einem begehrten status oder principatus.“

406 Tamtéž, 30. dubna 1637, [Vídeň], Johann Marienbaum, hoffzahlmeister, informuje, že při předchozím sňatku arcivévodkyně Marie Anny s Maxmiliánem Bavorským složily moravské stavy 200 tisíc zl. rýnských, stavy štýrské, korutanské a kraňské dohromady 9 tisíc zl. rýnských, císařovna (Eleonora) věnovala 4 tisíce zl. rýnských a židovstvo 2 tisíce zl. rýnských.

407 Tamtéž, 27. dubna 1637, [Vídeň], handbrief Ferdinanda III. bavorskému kurfiřtovi a tentýž tyrolské arcivévodkyni Klaudii Medicejské: „meiner [...] schwester [...], eine eheliche Werbung gebürender maße ablegen laßen, und Ich nun darauf sein, daß [...] nach vorgehaben müssen bedachstenen rath, mein wort und zuesag gegeben.“

408 Tamtéž, 9. května 1637, dvorská komora informuje, jaký průběh měly dřívější svatební oslavy ve Vídni; 21. května 1637, Maxmilián Bavorský gratuluje k uzavření svatebních smluv.

409 Tamtéž, 12. května 1637 a 2. června 1637 Klaudie Tyrolská nabízí, že doprovodí Cecílii Renatu do Polska; 5. června 1637, Klaudie za účelem doprovodu Cecílie Renaty přijede koncem července do Vídně, v tomtéž smyslu ještě dopis ze 16. června 1637.

410 Tamtéž, 8. června 1637, Ferdinand III. Maxmiliánovi Przerębskému, že záležitosti doprovodu arcivévodkyně do Polska s ním projednají hrabě Maxmilián z Trautmansdorfu a hrabě Leonhard Helfried z Meggau; Tamtéž, koncept Cecílie Renaty Przezrębskému ve věci jejího doprovodu.

411 Tamtéž, 23. června 1637, Praha, Ferdinand III. tajným radům: „unseres gegebenes kaiserliches wort auch sichere zusag, albereit so weit kommen, dass darauf gedachter könig von Polen etc. die eheleiche verläubniss mit besagter unsere geliebten schwester der Erzherzogin etc. wurcklich wort zu setzen entschlossen sein.“

412 Tamtéž, 26. června 1637, Varšava, plná moc Vladislava IV. pro Jana Kazimíra „credentiales ad sponsalia de praesenti coram sacerdote contrahenda pro serrenissimo Vladislao IV.“; Tamtéž, 26. června 1637, Varšava, „Credentiales [...] pro oratoribus suis ad contra matrimonio.“; Tamtéž, 25. června 1637, Powyszynek, pověření Vladislava IV. pro Georga von Plattenberg; tento šlechtic se účastnil také o rok později vídeňského pobytu polského královského páru; Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 345.

413 OeStA/HHStA, StAbt Polen I, kart. 60, (1636-1644), 1637, fol. 46-49, 30. června 1637, Varšava, Vladislav IV. Ferdinandovi III.

414 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 346.

415 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, 10. 7. 1637, Vídeň, „Conditiones pignori et hypotheca Dominii Wittignaw“.

416 Nanejvýš pozoruhodné hledání pokladů na zámku podnikli horníci z Kutné Hory a Bystřice povolaní jako pomoc několika johanitům, pobývajícím na zámku. V červnu v zámku ubytovali „pana pana Henrycha Rustesa, jakožto J.M. císařského komisaře, jsouce sem na Třeboň od J. M. císaře k vyhledání některých věcí v zámku zdejším vyslán.“ V září dvakrát z Krumlova přijeli dva johanité a jeden perkmistr z Bystřice a „nějakých skrytých věcí zde na zámku hledali“ Od poloviny listopadu opakovaně přijížděli horníci z Kutné Hory a Bystřice a s „pány Patres Johanity nějakých skrytých věcí…s virgulemi hledali.“ SOAT, Vs TB, sign. IA 6R 1 (červená), Důchodní účet panství Třeboň za rok 1637; Později byl na třeboňském zámku učiněn pouze jediný významnější nález z období stavovského povstání, a to v roce 1924.

417 SOAT-JH, RA Slavatů z Chlumu a Košumberka, kn. č. 18, koncept listu Viléma Slavaty, Adamovi z Valdštejna 1. srpna 1637, fol. 839; Kurze Eigentliche vnd Wahrhaffte Beschreibung, Was sich verloffen 1637. Jahr bey abholung der durchlauchtigsten Grossmächtigsten Fürstin und Frawen Ceaciliae Renatae zu Polen vnd Schweden Königin etc. Ertzherzogin zu Österreich etc. So wol allhie zu Wien als auch in wehrender Reiss nacher Warschaw zugetragen. Wien 1638 [Schülpli, Hans Jakob], nefol. v digitalizované podobě jako číslo snímku 18 [online] dostupné z: http://daten.digitale-sammlungen.de/~db/bsb00006423/images/index.html?id=00006423&fip=193.174.98.30&no=&seite=18

418 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 29, 11. července 1637, handbrief Ferdinanda III. Gundakerovi z Lichtenštejna ohledně ubytování ve vídeňském domě „am Alten Bauer Markt“. Dle Winkelbauera šlo o větší Gundakerův dům na Bauernmarkt 6, Brandstätten 4 a Kramergasse 1. Viz WINKELBAUER, T. Fürst und Fürstendiener, s. 411; Schulpliho popis ovšem uvádí, že bydleli v domě patřícím Eggenberkům. Kurze Eigentliche, nefol. [online] dostupné z: http://daten.digitale-sammlungen.de/~db/bsb00006423/images/index.html?id=00006423&fip=193.174.98.30&no=&seite=18

419 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 35, 16. července 1637, patent o ubytování polského doprovodu. K řešení otázky ubytovacích prostor uvnitř Vídně za nejvyššího dvorního maršálka Starhemberka viz Spielmann J. P. The City and The Crown, s. 75-100.

420 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 53, fol. 1, „Diarium sive Prothocollum der jetzt regierende Khö. Mt. in Polln und Erhz. Ceacilia Renata fuorgegangenen Heurath tractatus“; autorem je zřejmě rakouský vicekancléř Matias Prickelmayer; „O wjeździe poslów naszych do Wiednia nic pewnego nie miałem, krom publicznéj pogłoski, źe z wielką apparencyą i splendorem wjeźdźali.“ [A. S. Radziwill 14. srpna 1637]. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 348; Dochovaný soupis uvádí 41 osob, které přijely s Kašparem Dönhoffem z nichž jmenovitě jsou uvedeni Alexander Koniecpolski (capitaneus pereslavensis), Stanislav, Zikmund a Jan Koniecpolski, Ondřej Koniecpolski, Kryštof Dönhoff, vilenský probošt a služebník Královské milosti Domenico Roncalli (Vielneu Sacr. Reg. Mtisíc ex sua ex servetavit) a Štěpán Zamoyski mečník sieradzkého palatina Kašpara Dönhoffa (ensifer palatinus Sieradz.) OeStA/HHStA, ÄZA, kart. 108; Bartoszewicz, J. - Chrząszczewski, A. Kronika Pawła Piaseckiego, s. 145; Gestorum Vladislai IV., II/3., s. 218-232.

421 Deníkové záznamy Oświęcima se před rokem 1643 bohužel nedochovaly a on sám o svém životě před rokem 1643 mnoho neprozrazuje, v čase po návratu z cest v roce 1643 byl hofmistrem dvora velkého korunního hejtmana Konieczpolského. Na svou účast v poselstvu vzpomíná v souvislosti s cestou do Itálie v roce 1650, kdy se cestou do Vídně ubytovali, podobně jako v roce 1637, ve Wolkersdorfu. V roce 1650 byl projíždějící poselstvo ubytováno „U tří korun“, kde se také setkalo s jiným, domů se navracejícím. Na přelomu let 1645 a 1646 se účastnil se také poselstva jedoucího pro mantovskou princeznu Marii do Paříže. Po smrti velkého hejtmana v roce 1646 se mu rýsovala možnost stát se hofmistrem dvora malého prince Zikmunda Kazimíra, ten však v roce 1647 zemřel. Czermak, W. (ed.). Dyaryusz, s. XVI, XLIV-XLV, XLIX, 235-236.

422 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 48, 28. července 1637, plná moc pro císařské komisaře.

423 Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I-1), s. 307.

424 SOAT-JH, RA Slavatů z Chlumu a Košumberka, kn. č. 18, koncept listu Viléma Slavaty, Adamovi z Valdštejna 1. srpna 1637, fol. 839.

425 „...status die etwa den konigreich Pollen nicht zunehend auch in ainen solchen land gelegen, wo kein fürstenstand und darauf Pollen ganz kein praetension zustellen, die doch gleichwoll auch also beschaffen, damits auch allen fal ein residenz sein khündte.“ OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, fol. 6-7, Abele: „Constans de negatio Principatus aliorumque Dominiorum.“; K tomu Piasecki: „wypuścił królowi i królowej dochody roczne z dóbr wittyngawskich, w owém nieszczęśliwém rzeczy czeskich zamieszaniu od Rozenberga szlachcica czeskiego na skarb austryjacki zabranych i Wiedniowi przyległych; pobliższych bowiem granicom polskim bał się mu wypuszczać, aby ich krajom Rzeczypospolitéj nie przywłaszczył.“ Bartoszewicz, Julian - Chrząszczewski, Antoni (edd.). Kronika Pawła Piaseckiego, s. 416.

426 Viz kapitola VII. 1. 5. „Velké dějiny“ zasahují jihočeskou Třeboň. Převzetí zástavy.

427 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, fol. 6-7, Abele: „Constans de negatio Principatus aliorumque Dominiorum“.

428 Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I.), s. 307-310. 9. augusti 1637, Vienna, Pacta matrimonialia inter Vladislaum IV. Poloniae et Suecciae Regem ac Serenissimam Principem Caeciliam Renatam, Ferdinandi III. sororem, cuius sponsor Frater costutiens Dotem centum millium florenorum Rhensium.

429 Svatební smlouvy Anny Habsburské z 17. dubna 1590 a Konstancie Habsburské z 23. října 1605. Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I.), No. 84, s. 271-275 a No. 95, s. 287-291; Konstancie Habsburská byla v průběhu své cesty do Polska označována v dokumentech jako „königliche braut.“ Viz OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 26, 1605, „Verzeichnuss.....“

430 OeStA/HHStA, ÄZA, kart. 2., 2/17, Hofburgpfare (Auszug aus dem Tauchbuch 1633 8/IX-1701 23/X, Extractus ex Libro Babtizatorum Parochiae Caesareo Aulicae, fol. 1.

431 Pro zpřehlednění citovaných pasáží používám zkratky J. Mt. cís. [Jeho Milost císařská], J. Mt. král. [Její/Jeho Milost královská] a V. hr. Mt. [Vaše hraběcí Milost].

432 SOAT-JH, RA Slavatů z Chlumu a Košumberka, kn. č. 18, konceptář listů Viléma Slavaty, fol. 839.

433 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 348.

434 Viz např svatební smlouva Eleonory Habsburské z 24. prosince 1669, sňatek se přitom konal 27. února 1670, korunovace až 19. října 1670. Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I.), N. 60, s. 329-331.

435 Pro roky 1636-1654 nejsou spolehlivé údaje o výdajích rakouského státu, ale za Ferdinanda III. se na dvůr, vyslance, dary a centrální úřady vydalo 1,7 milionu zlatých; 1672 se roční náklady pouze na dvůr vyšplhaly na 1,2 milionů zlatých. Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht (I.), s. 479, 481; Od roku 1655 je propočítal J. Bérénger. Á propos d’un ouvrage récent: Les finances de l’Autriche a l’époque baroque (1650-1740). s. 228.

436 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, 30. dubna 1637, Johann Marienbaum (Hofzahlmeister) o tom, kolik stála svatba za jeho předchůdce svob. pána Ulricha z Hornbergu, když se vdávala arcivévodkyně Marie Anna za bavorského kurfiřta. Celkem se na nákladech prokazatelně podílely štýrské, korutanské a kraňské stavy, moravské stavy 2 tisíci zl. rýnských, císařovna Eleonora darovala 4 tisíce zl. rýnských a židovská obec 2 tisíce zl. rýnských.

437 Hengerer, Mark. Die Hofbewilligungen der niederösterreichischen Stände im zweiten Drittel des 17. Jahrhunderts. Zur Frage der Leistungsfähigkeit des Absolutismusbegriffs aus der Perspektive der Hofforsschung zur Habsburgermonarchie. In: Maťa, Petr – Winkelbauer, Thomas (hgg). Die Habsburgermonarchie 1620 bis 1740: Leistungen und Grenzen des Absolutismusparadigmas. Stutgart 2006, s. 161-166. OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 36, 16. července 1637; No. 47, 28. července 1637, No. 34, 14. července 1637. Jen od hornorakouských a dolnorakouských stavů mělo být vybráno 36 tisíc zl. rýnských.

Moravské stavy povolily tzv. donativ - dar na výbavu Cecílie Renaty ve výši 20 000 zl. rýnských. Rezek, Antonín. Děje Čech a Moravy za Ferdinanda III. až do konce třicetileté války (1637-1648). Praha 1890, s. 36.

438 „...neb každej den J[eho] M[ilost] Cís[ařská] přes 3 000 zl. rýnských vydání vésti dáti ráčí.“ SOAT-JH, RA Slavatů z Chlumu a Košumberka, kn. č. 18, konceptář V. Slavaty, fol. 840.

439 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, 24. dubna 1637, dvorská komora Ferdinandovi III.

440 Catalano, A. Zápas o svědomí, s. 482, pozn. 52.

441 OeStA/HHStA, ÄZA, kart. 108, soupis kavalírů na cestu do Polska. OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, Nro. 85, 20. října 1637 Vídeň, relace Draškoviće, Montecucculiho a Künigla o průběhu jednání a podmínkách zástavní smlouvy. Edice textu Falniowska-Gradowska, A. Wjazd, koronacja, s. 47-59.

442 OeStA/HHStA, HA, FAkt, kart. 26, 1605, záležitosti sňatku arcivévodkyně Konstancie se Zikmundem III.

443 Weiss, S. Claudia de’ Medici,

444 Osobní dopisy císaři Ferdinandovi III. Klaudie podepisovala formulí „Gehorsamiste und getreuriste muemb bis in todt“ viz OeStA/HHStA, FAkt., kart. 28, Nro. 39, 17. července 1637; Tamtéž, 9. dubna 1641 Innsbruck.

445 Keller, Katrin. Das Frauenzimmer. Zur integrativen Wirkung des Wiener Hofes am Beispiel der Hofstaaten von Kaiserinnen und Erzherzoginnen zwischen 1611 und 1657. In: Maťa, Petr – Wikelbauer, Thomas (hgg). Die Habsburgermonarchie 1620 bis 1740: Leistungen und Grenzen des Absolutismusparadigmas. Stutgart 2006, (s. 131-158) s. 145.

446 Viz pozn. č. Error: Reference source not found.

447 SOAT-JH, RA Slavatů z Chlumu a Košumberka, kn. č. 18, konceptář listů Viléma Slavaty, fol. 839-840.

448 Weiss, S. Claudia de’ Medici, s. 105, 137; OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, Nro. 85, 20. října 1637 Vídeň, relace Draškoviće, Montecucculiho a Künigla o průběhu jednání a podmínkách zástavní smlouvy. Edice textu Falniowska-Gradowska, A. Wjazd, koronacja, s. 47-59.

449 Kurze Eigentliche, nefol.; [online] dostupné z: http://daten.digitale-sammlungen.de/bsb00006423/image_21

450 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, dopisy Klaudie z 12. a 17. července 1637, No. 32 a 39.

451 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 348n.

452 Kurze Eigentliche, nefol.; [online] dostupné z: http://daten.digitale-sammlungen.de/bsb00006423/image_23

453 Falniowska-Gradowska, A. Wjazd, koronacja, s. 12.

454 OeStA/HHStA, ÄZA, kart. 108.

455 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 132-4.

456 Viz Status particularis, fol. 92; Podobnou situaci řešil například i vyslanec Kazimír Radziwiłł pobývající na videňském dvoře na přelomu let 1679 a 1680, otázku, co má dělat v připadě, že se bude muset někde vyskytnout zároveň se španělským vyslancem, polský král Jan III. odepsal: “Ratione konkurencyjej z posłem hiszpańskim to şie Nam zda medium najlepsze, aby şie tam nie znajdovać, kdzie on będzie.“ Wisner, H. Dyplomacja polska, s. 281.

457 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 349.

458 Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I.), N. 50, s. 310-312, 10.augusti 1637, Viennae, Ferdinandi III. Imp. Pactorum eorumde Approbacio.

459 Srov. svatební ceremonie předchozích dvou polských královen, Anny a Konstancie viz Leitsch, W. Geschichten vom polnischen Könighof, s. 83-95; Srovnání se nabízí i v případě „polské“ cesty arcivévodkyně Eleonory Marie jako nevěsty polskému králi Michalovi Wiśniowieckému roku 1670 viz Pavlíčková, Radmila. „Polská“ cesta roku 1670. Město Olomouc a biskup Karel z Liechtesteinu-Castelcorna jako hostitelé císařského dvora. AUPO, Historica 29, 2000, s. 97-105.

460 Falniowska-Gradowska, A. Wjazd, koronacja, s. 49, 61.

461 V dopise otci Kašparovi o tom referoval Jakub Hannibal z Hohenemsu, vrchní štolmistr arcivévodkyně Klaudie Tyrolské, který se účastnil cesty do Varšavy. WINKELBAUER, T. Fürst und Fürstendiener, s. 379; Schülpli se k pobytu ve Wilferdorfu vyjádřil zcela pregnantně: „Die Bursch alss in gemein, sauffen sich voller Wein/ Es hat alles genug/ was nur im Schloss thet sein. Vil Gutscher Wurffen umb/ thetten auffhebens machen/ Ich selbst lag in dem Korb/ müst doch meins schaden lachen.“ Kurze Eigentliche, nefol. [online] dostupné z: http://daten.digitale-sammlungen.de/bsb00006423/image_26

462 U města Strumień se k Cecílii Renatě připojil její hofmistr Przerębski s početným doprovodem. Viz OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 85, „Der Kei[serliche] H. H. Commissarien außfürliche Relation, welche die Königl. Braut nach Polen beglaitet. Gefertigt: 20. Octob. 1637:, [relace císařských komisařů Draśkoviče, Montecucculiho a Künigliho z 20. října 1637], edice Falniowska-Gradowska, A. Wjazd, koronacja, s. 47-69.

463 Gestorum Vladislai IV., II/3., s. 232n.

464 A. S. Radziwiłł intervenoval u krále v tom smyslu, aby při vítání královny i při královnině dvoře měla své místo také litevská šlechta a nejen polská. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 349; Kurze Eigentliche, nefol.; [online] dostupné z: http://daten.digitale-sammlungen.de/~db/bsb00006423/images/index.html?id=00006423&fip=193.174.98.30&no=&seite=39

465 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 350; Czapliński, W. Na dworze, s. 341.

466 Bartoszewicz, J. - Chrząszczewski, A. (edd.). Kronika Pawła Piaseckiego biskupa przemyślskiego, s. 314.

467 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 351.

468 Bartoszewicz, Julian - Dzwonkowski, Adam. Arcybiskupi gnieźnieńscy, Prymasi Rzeczypospolitej i warszawscy i prymasi Królestwa Polskiego. Wizerunki z Galeryi łowickiéj, objaśnione tekstem historycznym. Heslo Jan Wężyk. Warszawa [1858-1865], nečíslováno.

469 Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 352; průběhem varšavské korunovace se podrobně zabývá anonymní leták: Kurtze Relation und Beschreibung deren ding/ so sich bey deß Durchleuchtigisten/ Großmächtigisten Fürsten und Herrn/ Herrn Vladislai Quarti Zu Pollen und Schweden Königs/ [et]c. Und Der Durchleuchtigisten/ Großmächtigisten Fürstin und Frawen/ Frawen Caeciliae Renatae, Zu Pollen und Schweden Königin/ [et]c. Ertzhertzogin zu Oesterreich/ [et]c. Als beeder Hochzeitlichen Personen Königlichen Ehrentag verloffen. Straubing 1637. [online] dostupné z: http://www.gbv.de/vd/vd17/12:653316T

470 Tamtéž, s. 354 nn.

471 Dne 23. září se na královninu počest konala výpravná italská hra o Sv. Cecílii, proběhla také divadelní představení, ohňostroje a hry s divokými zvířaty. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 359. K pozoruhodné prezentaci italské opery viz Żórawska - Witkowska, A. Dramma per musica, s. 33n.

472 Rzeczpospolita stvrdila hmotné zajištění své královny až na jaře příštího roku. Dogiel, M. (ed.). Codex diplomaticus regni Poloniae (I.), No. 51, s. 313-316, 30. dubna 1638, Varšava.

473 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 85, relace císařských komisařů Draśkoviče, Montecucculiho a Künigliho z 20. října 1637, fol. 26-27.

474 Dne 22. září se proto konala královská rada, na níž Vladislav IV. oznámil záměr provdat svou sestru za desetiletého syna Klaudie Tyrolské, což mu přítomní senátoři víceméně rozmlouvali. O čtyři dny později arcivévodkyně s doprovodem odjela, aniž by mezi Tyrolskem a Polskem vznikly jakékoliv nové závazky. Raczyński, E. (ed.). Pamiętniki Albrychta Stanisława X. Radziwiłła (I.), s. 359. OeStA/HHStA, FAkt., kart. 28, záležitosti sňatku polské princezny s arcivévodou Karlem Ferdinandem Tyrolským, Innsbruck 9. dubna 1641, „Verwittweten Erzh. Claudia an Ferd. III. daß es auch Ihr Wille sei, die Ehe der Erzh. Ferdinand Carl mit der Princessin Anna Catharina Constattia, Schwester der Prinzen Casimir von Pol. und Schweden, weil zu viel von Seite Pohlens prätendirt wird und die Gemüthsneigung der Princessin Anna Katharina Constantia gegen Erzherzog Ferdinand mir schwach ist, nicht wirklich ins Werb zu setzen ist."

475 OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, No. 85, relace císařských komisařů Draśkoviče, Montecucculiho a Künigliho z 20. října 1637. fol. 28-29.

476 Soat-ČK, RA Swarzenbergů Hluboká, oddělení Uskutečněné a neuskutečněné koupě, Třeboň, sign. A 1A alfa 78, kart. 48, 2. října 1637 Varšava, pět orig. zplnomocnění od královny Cecílie Renaty, Vladislava IV., jeho sestry Anny Kateřiny Konstancie a bratrů Jana Kazimíra a vratislavského biskupa Karla Ferdinanda pro Domenica Roncalliho k převzetí panství Třeboň. Opis kreditivu (doporučujícího listu) Roncalliho císaři je pro změnu uložen v NA Praha, ČDK, kart. 825, 3. října 1637 Varšava [chybně datován do roku 1665]

477 Soat-ČK, RA Swarzenbergů Hluboká, oddělení Uskutečněné a neuskutečněné koupě, Třeboň, sign. A 1A alfa 78, kart. 48, 1. prosince 1637 Prešpurk, instrukce Ferdinanda III. pro dvorské komorní rady Hýzrleho, Kořenského z Terešova a Radolta; opis se také nachází v NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 825.

478 Soat-ČK, RA Swarzenbergů Hluboká, oddělení Uskutečněné a neuskutečněné koupě, Třeboň, sign. A 1A alfa 78, kart. 48, 1. prosince 1637 Prešpurk, instrukce Ferdinanda III. pro dvorské komorní rady Hýzrleho, Kořenského z Terešova a Radolta.

479 Soat-ČK, RA Schwarzenbergů Hluboká, oddělení Uskutečněné a neuskutečněné koupě, Třeboň, sign. A 1A alfa 78, kart. 48, 1. prosince 1637 Prešpurk, jmenování Lorence Pergera z Rozenwertu císařským gegenhadlerem pro třeboňské panství.

480 „[...] so uns mit Pflicht und Raittung verbundten adiugiert und hierzu deme Person vorgenomben werden solle[...],“ Tamtéž.

481 Soat, Vs Tb, sign. IA 1A alfa 1b, list Ferdinanda III. z 1. prosince 1637 hejtmanu Eckersdorfovi.

482 „[...]Der andern punct die aufrichtung dess inventarii belangend, is solches wie sub numeris1-7 zu sehen, nicht allein beschehen, sondern auch zu mehrer der sachensicherheit von dem plenipotentiario selbsten mit eigener hand gefertiget, unnd entgegen Ihme die paria von unsern handen unterschrieben zugestellt worden.“ SOAT-ČK, RA Schwarzenbergů Hluboká, oddělení Uskutečněné a neuskutečněné koupě, Třeboň, sign. A 1A alfa 78, kart. 48, 16. prosince 1637, Třeboň, relace o průběhu předání třeboňského panství komorních radů Hýzrleho, Kořenského a Radolta.

483 SOAT-ČK, RA Schwarzenbergů Hluboká, oddělení Uskutečněné a neuskutečněné koupě, Třeboň, sign. A 1A alfa 78, kart. 48, 16. prosince 1637, Třeboň, relace o průběhu předání panství Třeboň komorních radů Hýzrleho a Kořenského a Radolta.

484 „[...] dieses actus der übergab, mit allerseit guten benügen abgangen, auch alle officier ausser Purggravens, od[er] aniezo Kaÿserlichen Gegenschreiber in Ihren Verwaltungen von ihme plenipotentario bestättigt worden.[...] Betrefend der Gegenschreiber haben wir selbigen E. K. M. allergnedigste intention mit zustellung oberwehntes deroselben Kaÿserlichen bevelchs, aussfürlich entdecket. Der hat sich zwar von solchen dienst anfänglich auf vielfeltige weiss, bevorab seiner leibsindisposition halber entschuldigen wöllen, doch endlich laut seines anbringen F. dahin erkläret, das wo Ihme ein Schreiber zuhalten passiert, und wegen rast vier sachen mehrer sorg und mühewaltung seine besoldung, darunter aber auch der Schreiber verstandten, auf 638 R[heingulden] erhöhet wurde, beÿ solche dienststell gehorsambist wolte gebrauchen lassen.“ Tamtéž.

485 „ein solches consum chaos ist, dass ein Person gar wol dreÿ oder mehrer monath damit zuzubringen bis selbige gebührenden ordnung, gericht und beschrieben w[chybí text] könnte.“ Tamtéž.

486 Schreiber, Renate. „Ein Galeria nach meinem Humor“, s. 14.

487 Hammanová, B. Habsburkové, s. 79.

488 „Vernacula sive Germanica tantummodo loquitur lingua; licet italicam intelligat, ea tamen non utitur.“ Viz Status particularis, fol. 61n.

489 „The Emperor's daughters, whose carnage followed, are large, well grown, seventeen—eighteen years old, white skin and white hair, after the German fashion. The eldest, Anna Maria, is somewhat browner than the younger, Cecilia Renata." Raumer, Frederick von. History of the Sixteenth and Seventeeth Centuries Illustrated by Original Documents. Translated from the German i Two Volumes. London 1835, Vol. 2, s. 56. Popis příjezdu rakouského habsburského dvora na sjezd do Řezna 19. června roku 1630.

490 Status particularis, fol. 61n.

491 Hofmistrem byl svobodný pán Urban z Pötingu, hofmistryně Margarita svobodná paní z Herbersteinu, dvorní dámy Uršula Maria sv. paní z Eggu, Apollonia z Goimbu, Anna Františka kněžna z Goiis a Rosina sv. paní z Eggenberku. Status particularis, fol. 166-168.

492 Czapliński, W. Na dworze, s. 340.

493