Vladislav IV

II. 1. Staré tisky

Práce digitalizačních center knihoven a mnoha vědeckých pracovišť postoupily za několik posledních let natolik kupředu, že je možné udělat si dobrou představu o dochovaných dobových tiscích se vztahem ke sledovaným událostem. Nejsou to jen dobře známé mnohasvazkové kroniky jako Theatrum Europaeum²⁷ nebo Khevenhüllerovy Annales Ferdinandei,²⁸ ale také práce dvorního historiografa Vladislava IV., Everharda Wassenberga²⁹ Gestorum Vladislai IV.³⁰

Zajímavým souborem jsou také drobné tisky a letáky vydané u příležitosti sňatku arcivévodkyně Cecílie Renaty s Vladislavem IV.³¹ Zvláštní zmínku si v této souvislosti zaslouží oslavná německá báseň Jana Jakuba Schülpliho, příslušníka dvora tyrolské arcivévodkyně Klaudie, popisující cestu z Insbrucku do Vídně, svatební ceremonie i následnou cestu do Polska.³² Do skupiny starých tisků je již také možné přiřadit letitou edici dokumentů vztahujících se zásadním způsobem k dějinám polského národa editora M. Dogiela, který obsahuje plné texty smluv s habsburským domem a svatebních smluv habsburských nevěst.³³

II. 2. Edice

Kromě známých a využívaných edic dokumentů pro české země v období třicetileté války³⁴a pro správní dějiny centrálních úřadů habsburské monarchie,³⁵ existuje ještě, výjimečná svou bohatostí, skupina edic z polského prostředí. Tzv. dyaryusze - deníky různých časových úseků či deníky cestovní psané autorem bezprostředně nebo tzv. pamętniki – vzpomínky či paměti uzavírající život jsou nejen velmi cenným zdrojem informací, ale také zvláštní kapitolou edičně vydaných pramenů typickou pro polského prostředí.³⁶

V prvním případě se neocenitelným pramenem stal deník Stefana Pace o studijní cestě Vladislava Zikmunda Vasy po evropských dvorech v letech 1624-1625³⁷ a Jakuba Sobieského týkající se pobytu polského královského dvora v Baden a Vídni v roce 1638.³⁸ Cesty pro novou polskou královnu do Vídně se v roce 1637 účastnil další autor deníku - Stanislav Oświęcim, bohužel jeho deníkové záznamy jsou dochované až od roku 1643.³⁹ Účastníkem cesty do Vídně roku 1637 byl také královský sekretář a autor Historie Władysława królewicza Stanislav Kobierzicki.⁴⁰ V druhé skupině bezpochyby přední místo náleží historickému spisování muže, který byl v blízkosti Vladislava IV. již od mládí, pozdějšího velkého litevského kancléře Albrechta Stanislava Radziwiłła (1595-1656). Jeho Memoriale rerum gestarum in Polonia zahrnují celé období vlády Vladislava IV. a končí roku 1653.⁴¹ Z Vladislavova nejbližšího okolí vzešly také paměti Subsidium reminiscentiae jednoho z lékařů Vladislava IV., doktora filozofie a medicíny Matěje Vorbek-Lettowa (1593-1662)⁴² a Kronika sekretáře Zikmunda III., později biskupa a historika Pavla Piaseckého (1579-1649).⁴³

III. Prameny

Díky zvláštní akci, související zřejmě s přípravami sňatku mezi polským králem Michalem Wiśniowieckým a arcivévodkyní Eleonorou Marií v roce 1669, kterou podnikl sekretář tajné rady Abele z Lilienbergu,⁴⁴ disponuje habsburský rodinný archiv ve vídeňském Haus-, Hof- und Staatsarchivu, oddělení Familienakten, nejlépe dochovanou dokumentací k průběhu vyjednávání o ruku arcivévodkyně Cecílie Renaty i následné realizaci sňatku a dohod mezi rakouskými Habsburky a Vladislavem IV. v roce 1637 a 1638.⁴⁵ Abele nechal registrátorem z rakouské dvorské kanceláře vyzvednout jednak akta k organizaci svatby a jednak fragmenty dokumentů z jednání o podmínkách svatební smlouvy, původně uložené v kanceláři štýrské. K výslednému konvolutu (v převážné většině opisů) zpracoval rejstřík o 99 položkách a zapůjčené dokumenty nechal vrátit rakouské kanceláři.⁴⁶ Složka obsahuje korespondenci příslušníků habsburského rodu, stejně jako dvorských úřadů s panovníkem a stavovskými orgány. Součástí je několik memoriálů o průběhu vyjednávání a stanoviska tajné rady k otázkám možných územních převodů. Z hlediska diplomatické a protokolární praxe byly důležité i popisy pořadí a uspořádání členů dvora a cizích zmocněnců při jednotlivých ceremoniích. Akta nekončí odjezdem budoucí polské královny s doprovodem do Polska, ale reflektují i další jednání, na podzim ve Varšavě a následně na jaře roku 1638 v souvislosti s vyjednáváním o finančním zajištění nové polské královny na polském valném sněmu. Řadu doplnění přinesly písemnosti fondu Ältere Zeremonial Akten, dokumentující vytváření organizace dvora a dvorského ceremoniálu⁴⁷ a sbírka diplomatické korespondence a dokumentů vztahujících se k habsburským vztahům s Polskem z provenience rakouské dvorské kanceláře, říšské kanceláře a částečně i rodinných archivů uložená ve fondu Staatenabteilungen, oddělení Ausserdeutche Staaten.⁴⁸

Mozaiku významným způsobem doplnily další dokumenty dnes uložené v Národním archivu Praha ve fondech Česká dvorská kancelář (ČDK) a České oddělení dvorské komory (ČDKM). Na to, že se ve fondu ČDK ocitla akta týkající se zástavy Opolska-Ratibořska z let 1645-1648, upozornil v roce 1956 Josef Macůrek v práci Dějiny Slezska a hojně z nich čerpal ve své studii o vztahu Vladislava IV. k Slezsku polský historik Leszczyński.⁴⁹ Fond skutečně obsahuje zcela zásadní dokumenty k této záležitosti – skupinu listin dokumentujících převedení právních nároků z třeboňského panství na slezská knížectví, originály korespondence Vladislava IV., diplomatů obou stran a relace a memoriály císařských komisařů. Ve fondu ČDKM, oddělení IV. česká panství naopak překvapila existence konvolutu z provenience správy panství Třeboň z let 1625-1648, kterou zčásti tvoří vizitační zprávy a zčásti zcela podružné hospodářské účty z let 1625-1626. Materiál zřejmě zůstal v komorních spisech po některé z vizitací panství ve 20. letech 17. století, případně byl zaslán dvorské komoře ke kontrole. Druhá část tohoto materiálu byla shromážděna za účelem objasnění některých sporných otázek v období obnovování třeboňského a borovanského kláštera v roce 1631.⁵⁰

Období téměř čtyřiceti let habsburské držby Třeboně dokumentují v první řadě písemnosti tamní vrchnostenské správy, dnes součást fondů Státního oblastního archivu v Třeboni. Protože po rodu Habsburků roli vrchnosti na dalších téměř dvě stě osmdesát let převzali Schwarzenbergové, ocitla se podstatná část těchto akt ve fondech tzv. schwarzenberského archivu, uspořádaného v první čtvrtině 19. století osmi třídním schwarzenberským pořádacím systémem, podle návrhu archivářů Battisty a Forcha.⁵¹ Nejedná se pouze o fond Velkostatek Třeboň, ale i fondy ústřední správy schwarzenberských panství uložené dnes na oddělení SOA Třeboň v Českém Krumlově (nástupce někdejšího Schwarzenberského ústředního archivu přestěhovaného v roce 1892 z Vídně), kam se akta dostala jako priora dalších písemností vzniklých již v období schwarzenberské správy. Z tohoto pohledu jsou zajímavé fondy Schwarzenberská ústřední kancelář Hluboká nad Vltavou nebo Rodinný archiv Schwarzenbergů Hluboká nad Vltavou (primogenitura).⁵²

Velkostatek Třeboň patří mezi fondy uspořádané osmi třídním schwarzenberským pořádacím systémem.⁵³ S ohledem na jeho další využívání korespondovalo rozdělení starého i nového oddělení (od roku 1785) na archiv pro z tehdejšího pohledu nejdůležitější archiválie a registraturu s oddělením IA a IB pro „závažnější“ a „méně závažné“ dokumenty. Tzv. knižní registratura, odlišená signaturami v červené barvě, uchovává podstatnou část dochovaného účetního materiálu. Osmi třídní systém tématicky třídí materiál od 1A alfa (akvizice majetku) až po 8F beta (záležitosti cizích rodů – tedy rodů nemajících nic společného se Schwarzenbergy) v každém oddělení. Orientaci ve fondu pak zajišťuje řada rejstříků a repertářů jednotlivých oddělení. Tento uměle vzniklý systém však vedl k rozptýlení úzce souvisejících dokumentů do fasciklů různých skupin. Poučený badatel, který vede v patrnosti původní účel vzniku fondu, tak z tohoto systému může stejnou mírou těžit jako zcela „ztratit nit“ a kvůli získání několika informací podstoupit časově náročný průzkum s nejistým výsledkem, protože materiál k jedné záležitosti je zpravidla možné nalézt na více místech ve fondu. Vzhledem k rozsahu tohoto fondu tvoří písemnosti z let 1618-1660 skutečný zlomek, ztrácející se v moři aktového materiálu vzniklého po převzetí panství Schwarzenbergy v roce 1661. Výjimkou tedy není, že v jednom fasciklu aktového materiálu, jehož časový rozsah má počátek ještě v rožmberské době a zabírá několik desetiletí období vlády Schwarzenbergů, je pouze několik listů z období habsburské držby. I z toho důvodu mají velkou cenu nejen poměrně zachovalé řady účetního materiálu v knižní registratuře, ale také dobové dílčí inventární seznamy a unikátní soupis dokumentů a úřední korespondence se vztahem k třeboňskému panství, uložených od roku 1638 dvorskou komorou v archivu v Praze.

Soupis má podobu krátkých regestů k víceméně chronologicky řazeným dokumentům a podle záhlaví byl pořízen až po smrti císaře Ferdinanda III. Jeho první část obsahuje korespondenci Ferdinanda III. (ještě jako uherského a českého krále) s třeboňskými úředníky v letech 1625-1636, další pak, označená jako fascikl No. 3, se týká přímo třeboňského panství, jeho ocenění, přináležejících dolnorakouských lén, a obsahuje také dokumenty vzniklé při předávání panství polské královské rodině, vše z let 1626-1638. Jeden exemplář tohoto soupisu se vyskytuje ve fondu Vs Třeboň, sign. IA 7R 8, druhý pak ve výše zmíněném fondu ČDKM IV., kartonu 297 v Národním archivu Praha. Poslední stopou při pátrání po osudu dokumentů se zdála být poznámka Jana Adolfa ze Schwarzenbergu na zadní straně opisu uloženého v komorních spisech, datovaná 19. prosincem 1665, že výše zmíněné písemnosti převzal.⁵⁴ Z položek seznamu, řazených po letech a v daném roce pročíslovaných, byly některé podle poznámky deest nezvěstné již v době pořizování soupisu po smrti císaře Ferdinanda III. Kromě několika listů nalezených ve Vs Třeboň bylo daleko více kusů nalezeno ve výše zmíněných fondech schwarzenberské ústřední správy na oddělení SOA Třeboň v Českém Krumlově v RA Schwarzenbergů – oddělení Uskutečněné a neuskutečněné koupě a Schwarzenberská ústřední kancelář Hluboká nad Vltavou – staré oddělení, Třeboň. Je pravděpodobné, že se do těchto fondů mohly dostat ještě za existence vídeňské schwarzenberské kanceláře a část písemností však byla z třeboňských fondů do ústředních schwarzenberských fondů vytříděna až za druhé světové války. Tehdy se jádro třeboňského archivu ocitlo turbulentissimo tempore v českokrumlovském archivu a některé písemnosti nebyly vráceny na své původní místo.⁵⁵ Zajímavé je, že část inkriminované korespondence byla nalezena i mezi „třeboňskými akty“ v ČDKM IV., čemuž by odpovídala poznámka o předání všech sepsaných písemností v roce 1638 vídeňskou dvorskou komorou archivu v Praze. Schwarzenbergovi se tedy zřejmě do rukou nedostaly v úplnosti ani ty položky seznamu, které neměly poznámku deest.⁵⁶