Vladislav IV

Hrady. díl VII., s. 148; SOAT, VsT, sign. IB 5AS 11i, 30. dubna 1681, Kateřina Barbora Loubská z Lub roz. Karlová ze Svárova na Dobré Vodě a Chlumu a Barbora Františka, slečna Karlová ze Svárova (resp. paní mateř a dcera) dle smlouvy a přátelského narovnání ze dne 16. dubna 1681 paní Anny Barbory Eckherstorfové rozené Karlové ze Svárova universátní dědičky, prodávají tzv. Mecerodovský dům v Lomnici majetek kdysi Jana z Eckerstorfu a dále Anny Barbory Eckerstorfové roz. Karlové ze Svárova Filipovi Jakubovi Gottliebovi z Mukenberku. Dům se všemi polnostmi, pastvinami, pustými spáleništi, dobytkem, drůbeží a osmi dospělými poddanými za 1000 zl. rýnských a 10 zl. rýnských schliesabgeldu neb klíčného.

831 SOAT, VsT, sign. IB 5 AS 11i, 7. dubna 1667, České Budějovice, Anna Barbora Eckersdorfová městské radě v Lomnici nad Lužnicí: „Nepochybuji, že se pamatují, že přední koupi jsem jim přednesla a jistě laciněji než panu z Odrlíka pustiti chtěla. Když pak na tom, co oni za něj dávali a na jaký způsob termíny platiti chtěli přestati jsem nemohla, sami se [...] k tomu znali, že prostředků nemají, ani odkad by platili nevědí, a tak jsem jiného kupce k té prodaji pustiti mohla. Za druhé dokládají, že pro zápověď pana Ekerstorfa až posavád zápisu na ten dům nemajíc, že bez ohledu a poněvadž všechen řád a práva městské osobně privilegii a mnohem snad laciněji než obci nepořádně snad i kupujícího do téhož domu vší vědomosti jejich uvésti jsem dala. Vědomo jest, že pan Ekerstorf mnoho na mě zvítězil, k tomu páni peníze knihám městským ode mě přijali jakož i quitovali. Na tom já dosti pro sebe mám, že pak osobě privilírované osobně jsem prodala, nevidělo mně se za radu a povolení pánů žádati, komu mám prodati, poněvadž od měšťanův jsem jej též nekupovala, abych pak laciněji ho panu z Odrlíku než jim prodati měla. Nikdá to se nevynajde, a tak darebně mě páni zaneprázdnění činějí a příliš neuctivě strany tý nepořádnosti psáti se opovažují. Načež bych odpověď dáti mohla, ale nyní to pomíjím.“

832 Pumpr, Pavel. Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách na příkladu panství Třeboň na přelomu 17. a 18. století. Disertační práce HÚ FF MU. Brno 2008, s. 73n.

833 Poničený kostelík sv. Barbory v lesích mezi sv. Máří Magdalenou a Brannou dal opravit roku 1626 hejtman Urban Jakub z Rulandu. Správu kostela a pokladny vykonával po dlouhá léta důchodní písař a později gegenhandler Lorenc Perger, po jeho odchodu na Brandlín v roce 1650 pak tuto funkci s malou ochotou přijal opět důchodní písař Pavel Mecer. SOAT, VsT, sign. IA 3K alfa 40i.

834 Černý, Jiří. Poutní místa Soběslavska a Třeboňska s přilehlou částí Dolních Rakous: milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. České Budějovice 2009, s. 118. Novák, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku 19. stol. v polit. okresu Jindřicho-Hradeckém. Praha 1901, s. 379; Kostelík původního zasvěcení Očišťování Panny Marie, postavený roku 1542 Vilémem Vojslavským z Vojslavic, získal významnou podporu ze strany rodu Vrchotických z Loutkova, Eckersdorfových předchůdců. Na žďárském statku již od založení kostela ležela povinnost platu vyšehradské kapitule ve výši 12 kop gr. českých a od roku 1622 nadace Markéty Vrchotické roz. z Hrádku ve výši jeden tisíc kop gr. míšeňských. Jan z Eckersdorfu v novém nadání kostelíka připojil k původní nadaci úroky činící za patnáct let 960 kop gr. míšeňských a „...40 kop gr. míšeňských dodadouce, aby v jedné sumě 2000 kop gr. míšeňských učinilo.“ Z úroků těchto dvou tisíc chtěl financovat dostavbu kostela. SOAT-JH, RA Slavatů z Chlumu a Košumberka, inv. č. 300, kart. 102, 1688 koupě Pluhova Žďáru; SOAT, CS I. (listiny), inv. č. 536, kart. 72, sign. Pluhův Žďár II 313 A1, [po 1638], Jan z Eckersdorfu gubernátor třeboňského panství a držitel statku Pluhova Žďáru, zakládá spolu s manželkou nadání k placení farářů, kteří budou určené svátky konat bohoslužby ve filiálním kostele v Pluhově Žďáru. Dále potvrzuje nadání založené Markétou Vrchotickou roz. z Hrádku.

835 „Z vycházejícího ouroku má nedostavený díl kostela Žďárského u hlavního oltáře poznenáhla úplně sklenut a pak již z většího dílu hotová zeď okolo hřbitova časem svým dostavená býti.“ SOAT-JH, RA Slavatů z Chlumu a Košumberka, inv. č. 300, kart. 102, 1688 koupě Pluhova Žďáru.

836 Podrobně se Pergerovým kariérním vzestupem zabýval Dudáček, Karel. Jak se z Vavřince Vrchoty stal šlechtic, s. 61-75.

837 3. dubna 1644, Plasy, opat plaského kláštera Karel Jakub Perger informuje svého bratra Vavřince Pergera z Rosenvertu o porážce Königsmarcka a jeho ústupu do Halberstadtu. Soat, Historica Třeboň, sign. 6306; 11. dubna 1644, Plasy, opat plaského kláštera Karel Jakub Perger informuje svého bratra Vavřince Pergera z Rosenwertu, Tamtéž, sign. 6308; 1645, 28. října, Plzeň, Jan de la Croon posílá plaskému opatu Jakubu Pergerovi zprávy o válečných událostech v Nizozemí na Rýně a v Říši, Tamtéž, sign. 6310.

838 Soat-ČK, SÚK, st. odd.- Třeboň, sign. IA 6W gama 2a, koncept zprávy Wolfganga Fenka ze Steinhofenu z května roku 1625; Petřík, J. Třeboňsko po českém povstání, s. 88-123.

839 Kolářová, Eva - Šimůnek, Robert. Poustevna při kapli sv. Barbory u Branné a poustevnictví na Třeboňsku. (1400-1600). AT 2011, s. 23-35.

840 Argumentem pro povýšení byla především „věrná“ služba panovníkovi a to i v čase „rebelie“ a taktéž „poctivý“ původ: NA Praha, ČDK, sign. IV D 1, kart. 472, 5. března 1629, koncept udělení vladyckého titulu Lorenci Pergerovi z Rozenwertu; Sedláček, A. Českomoravská heraldika, díl II, s. 565. Štít modrý v němž z spodku napříč bílá větev o třech sucích, z níž zelená ratolístka o dvou lístcích a na ní papoušek rozdílných barev, v nose drže prsten zlatý turkusem ozdobený, kolčí helm, přikryvadla modrá bílá, koruna s klenótem týž papoušek na ratolísce sedící; Ještě v říjnu 1630 neměl však zhotovené pečetidlo, takže k pečetění využíval Víta Dekaru z Rozenwertu. Soat, VsT, sign. IA 1A alfa 1b, 8. října 1630, opis potvrzení Lorence Pergera o úhradě starého švamberského dluhu Jiřímu Kořenskému z Terešova.

841 Sedláček, A. Hrady, zámky a tvrze III., s. 254, k sňatku mělo dojít 20. února 1629.

842 Soat, SMJK, FÚ Třeboň, kn. č. 1, Anna Zuzana byla pokřtěna 27. července 1631, kmotři Jan z Eckersdorfu a Lukáš Kořenský z Terešova; Jan Vilém 31. srpna 1633, kmotr Jan z Eckersdorfu a Dorota 9. března 1635, kmotr třeboňský měšťan Vít Voštírálek a 24. dubna 1637, Ludmila Magdalena, kmotr Jan z Eckersdorfu. 7. dubna 1644 pozdravoval však Pergerův kmotřenec Václav z Šneberka ze Soběslavi jeho manželku a jen jednu dcerku. Soat, VsT, sign. IB 6T 3.

843 Soat, VsT (Nový archiv), sign. IC 6W gama No. 6, Wagner, T. Wittingau, fol. 159v-161r.

844Soat, VsT, sign. IA 6R 1 (černá), 19. ledna 1641, Samuel Johann Lednický, rada při buchhalterii hradu Pražské Lorenci Pergerovi; Na paměť manželky, za své rodiče a další příbuzné založil v roce 1641 Perger mešní nadaci, daroval třeboňskému klášteru 300 zl. rýnských, z nichž měl úrok jít na zádušní mše. A stejně tak na paměť své první ženy nechal vztyčil v roce 1649 na hrázi rybníka Svět boží muka: Tamtéž, IA 3K alfa 38h, mešní nadace Lorence Pergera z Rozenwertu; Zelenková, Zdeňka. Epigrafické památky města Třeboně In: 600 let města Třeboně, Třeboň 1976, s. 134.

845 1625 koupil Vrchota s purkrabím Vítem Dekarou z výlovů na další prodej 144 džberů kaprů po 4 kopách gr. míš. za džber, sám pak v roce 1628 108 džberů. V roce 1629 navnadil snadným výdělkem nového hejtmana, aby společně koupili 194 džberů a 10 1/2 kop štik, dohromady za 839 kop grošů míšeňských. Soat, VsT, IA 6R 63, důchodenské rejstříky panství Třeboň (1616-1694)

846 Soat, VsT, sign. IB 6T 2 a 3.

847 Soat, VsT, sign. IB 6T 2, 20. května 1631 psal Perger hejtmanovi Janovi z Eckersdorfu, že dohodl se známými odběr rybího plůdku, „z jejich společného“ v rybníce Dorotka u Bošilce; Eckersdorf má jen nařídit fišmistrovi, aby rybník slovil, a ten vše zařídí: „věděti budú, jak jej [plůdek] prodati a k našemu užitku přivésti..“

848 Dostával 86 zl. rýnských a 100 zl. rýnských kostgeldu, rybní a pivní deputát. Tamtéž, sign. IA 6R 1, Důchodní účty panství Třeboň.

849 Tamtéž, sign. IA 6G beta No. 14, ič. 192, 22. května 1635, Třeboň, Ferdinand III. osvobozuje dvůr v Přesece patřící obročnímu písaři Pergerovi na věčné časy od platů a robot, daruje pustý pozemek u Rožmberka, který též osvobozuje od platů. Více o Pergerově majetku. Dudáček, K. Jak se z Vavřince Vrchoty stal šlechtic, s. 69nn.

850 „byvši v domě a příbytku slovutného pana Lorence Řezníka, měštěnína a spoluradního města JKMti Třeboně, však z příčiny některé potřeby mé. Kdežto s týmž panem hospodářem při posedění promlouvajíce, nedlouho sem se připozděním pozdržel. Anobrž vidouc, že se den nachyluje, a noc přibližuje, zase do kvartýru mého v zámku Jeho Milosti Královské vykázaného, okolo hodiny 9. polovičního orloje sem se obrátil, svou cestou až k vratům zámeckým pokojův přišel, a hledši se vartu městskou, jakž i pana Jakuba Vojtěcha Šillera, nynějšího městského rychtáře městského loznýho sem města Třeboně při něm služebníka jeho právního nedaleko biblioteky státi sem spatřil. Kterémužto panu rychtáři dobrou noc od Pána B. vinšoval. Mezitím na vrátného, aby mi otevřel, sem tloukl.“ Jenže měšťan se podle Pergerova názoru posměšně optal, zdali má kde spát. Ovšem: „takovými nenáležitými slovy a řečí všetečných (ex afectu cordis) ore aperto, vysoce škodlivě netoliko urazil nýbrž i nařekl...,“ Soat, VsT, sign. IA 5AP 2.

851 Tamtéž, sign. IB 7B 13.

852 Zajišťoval průchody a ubytování vojsk na panství, jednal s krajskými hejtmany, dopravoval peníze držitelům panství, zúčastňoval se přijímání zádušních počtů a řízení sirotků, vymáhání dlužných peněz za ryby, vyúčtování kontribučních peněz a vizitací dvorů, ovčínů, rybníků a hranic panství. V roce 1647 také dopravil na příkaz Ferdinanda III. po Vltavě do Prahy rožmberskou knihovnu.

853 Soat, Vs Tb, sign. IA 6R 71, Pivní rejstříky panství Třeboň, 2. února 1644 byl vydán k svatebnímu veselí pana gegenhandlera 1 jelen, 3. února 1 svině a 8. února 3 věrtelové sudy piva.

854 Kokošková, Z. – Sedláčková, H. – Zahradníková, M. Soupis poddaných podle víry, s. 29 a 637. Její otec byl Jiří Sluzský z Chlumu, příslušník starého rytířského rodu nepatřil mezi zámožné, a protože neměl vlastní sídlo, žil s Pergerovými. Dudáček, K. Jak se z Vavřince Vrchoty stal šlechtic, s. 69nn.

855 „[...] a majíce o tom hodnověrnou zprávu, kterak týž Lorenc Perger jsouce z rodu dobrého a poctivého po rodičích a předcích svých, měštěnín z Třeboně pošlý, v stavu svém se vždycky poctivě a počestně choval, a dostavše se na onen čas předně za důchodního písaře potomně na gegenhandlera na panství Naše třeboňské, túž službu po drahně léta pořád k obzvláštní své pochvale, netoliko věrně a pilně vykonávati hleděl, nýbrž posavád, v čem tak dále k milostivému zalíbení a službám Našim prospěšen býti může, to vše s ochotností činí a až dále do své smrti v té volné poslušnosti setrvati pokorně se zamlúvá [...]“ NA Praha, ČDK, sign. IV D 1, kart. 472, 24. ledna 1650, koncept povýšení do rytířského stavu a inkolát v Čechách pro Lorence Pergera = Vrchotu z Rozenwertu.

856 „Štít bílý na tříhranné skále zelené po pravé straně rozkvetlá růže červené a zlaté barvy, po levé straně medvěd své přirozené barvy, od kyčle vzhůru k pravé straně vynikaje, maje jazyk červený vyplazený a předními tlapami větvičku té růže drže, otev. helm s kor. a přikryvadly bílými červenými, nad korunou tříhranná skála, křidla od spodku rozdělená barvami červenou, bílou, žlutou a mezi nimi růže z té skály vyrostlá.“ Dudáček, K. Jak se z Vavřince Vrchoty stal šlechtic, s. 69nn.

857 Sedláček, A. Hrady, zámky a tvrze IV., s. 94. Statek byl koupen částečně na dluh, neboť ještě počátkem roku 1653 upomínala Pergerova vdova Eva Sibyla znovu provdaná Hozlaurová město Třeboň o splacení zapůjčených peněz, které potřebuje k doplacení brandlínského statku. SOkA, AM Třeboň, inv. č. 774; Sibylini synové zůstali na Brandlíně, mladší Václav Leopold pak 28. května 1677 Brandlín prodal Janu Jiřímu Dohalskému z Dohalic, který jej o rok později za 8 tisíc zl. rýnských prodal Václavu Albrechtovi z Eckersdorfu. SOkA JH, Brandlínská obecní kronika.

858 Jan Jiří studoval v roce 1657 na jezuitském gymnáziu v Jindřichově Hradci. Václav Leopold jej zřejmě v letech 1657-1658 napodobil. Teplý, Dějiny Hradce Jindřichova, II/2, s. 340.

859 Sedláček, August. Hrady, zámky IV, s. 94; Soat, VsT, sign. IA 6R 71, Pivní rejstříky panství Třeboň - poslední dodávka deputátního piva pro pana gegenhandlera z 10. února 1652. V době sestavování berní ruly byla již znovu provdána za Hozlaura z Hozlau. Žila ještě v roce 1674, kdy měla u města Soběslavi zápůjčku 600 zl. rýnských. Tamtéž, sign. IA 5AS 2, soběslavské městské účty; Z tohoto Pergerova druhého manželství pocházeli synové Jan Jiří 1646 a Václav Leopold pokřtěn 28. září 1648 a dcery Alžběta pokřtěna 5. června 1650 a Maxmiliána 1652, Soat, SMJK, FÚ Třeboň, kn. č. 1; Kokošková, Z. – Sedláčková, H. – Zahradníková, M. (ed.). Soupis, s. 29.

860 Soat, VsT, sign. IA 6R 71, Pivní rejstříky panství Třeboň, 2 věrtelové sudy piva k svatebnímu veselí byly vydány 9. září 1652. Tamtéž, (Archiv do roku 1784), kart. 7, inv. č. 501, sign. IA 1P No. 24, 30. srpna 1655, narovnání mezi Evou Sibylou Hozlauerovou a Dionisiem Zikmundem z Březí o dědictví po Pergerovi z Rozenwertu, Pirkner, vdovec převezme dvůr v Přesece pro syna zemřelé Ludmily Magdaleny s loukou v Třeboni, druhé straně slibuje postoupit 300 zl. rýnských z peněz, které mu dluží Jan z Eckersdorfu. Diviš byl v té době třeboňským kontribučním písařem, později byl v letech 1664-1665 krátce třeboňským hejtmanem a zemřel v roce 1685 v Lovosicích jako vrchní hejtman českých panství markraběte bádenského. Tamtéž, sign. IB 5AE 39, pozůstalost po Diviši Pirknerovi.

861 Studoval s podporou Lorence Pergera, později sloužil ve schwarzenberských službách jako správce ve Vodňanech a zemřel 1679 jako obroční písař na panství Hluboká. Tento Adam pak dále podporoval své synovce Valentina a Ondřeje, z nichž první se stal nakonec třeboňským důchodním písařem a druhý purkrabím v Postoloprtech. Adamův prasynovec Ondřej Valha byl písařem na panství Vlčice a nakonec pojezdným v Třeboni a Hamru. Více Dudáček, K. Jak se z Vavřince Vrchoty stal šlechtic, s. 74n.

862 Objevuje se i další forma Dekarova jména a to„de Cara“ což zřejmě znělo mnohem lépe než „Decara“.

863 Vítův bratr Jan, dvořan posledního Rožmberka, zaujal Václava Březana svým smutným skonem. Zešílel během cesty do Uher za nákupem vín pro rožmberský dvůr a zemřel 3. prosince 1609 v Třeboni, kam ho jeho bratr Vít převezl, přičemž Březan poznamenává, že jeho cesta byla dílem intrik u rožmberského dvora. Pánek, J. (ed.) Václav Březan: Životy posledních Rožmberků. s. 609. Druhým z bratrů byl Matěj Dekara, který se stal regentem švamberských panství a Švamberkové mu navíc dlužili nemalé peníze, roku 1613 činila ta suma 15 200 kop grošů míšeňských. Kubeš, J. Švamberský dvůr, s. 457; Další bratr či bratranec, Maxmilián Dekara ve 40. letech obchodoval s třeboňskými rybami, dopravoval je po Vltavě do Prahy. Soat, VsT, sign. IA 6T 3, Maxmilián Dekara Lorenci Pergerovi, 26. června 1644 Praha.

864 Soat, VsT, sign. IB 7B 13.

865 Petřík, J. Třeboňsko po českém povstání, s. 12; Pánek, J. (ed.). Václav Březan: Životy posledních Rožmberků, s. 594.

866 Obdržel znak odvozený od znaku Rožmberků: žlutým pruhem rozdělený štít, v jehož horním poli bylo půl medvěda držícího červenou růži a ve spodním poli červené a bílé pruhy proti sobě položené na způsob krokvic. Sedláček, A. Českomoravská heraldika. Část zvláštní. Praha 1925, s. 392.

867 „[Dekara] souce od narození svého a od rodičů katolických pošlý a splozený, takovou víru, že jesti v tom zavřití přede všemi zjevně, stále věcí i skutkem beze vší vrtkavosti prokazoval, proti domu Rakouskému nebo témuž náboženství jako jiní sousedé nebo vojáci hanebně neb posměšně na rathauzu nemluvil[...] vedle své najvyšší možnosti jednomu každému i z nebezpečenství hrdla svého v tom odpíral, skrze což nemalé, ale velmi veliké protivenství od spolusousedův jakožto katolický člověk a od nevyššího Sydona i jiných vojákův, keréhož toliko za šelmu a zrádce papežskou a jezovitskou býti pokládali. [...] Jednoho času po zavedení varty v noci na něho a dům jeho útok učinili, tak ho hrozně posekali, že od takového mordování na místě o sobě sám nevěda, smrtedlně přes 22 neděle ležel a již za umrlého nejednou byl vyhlašován. Item léta 1621 z nemoci povstavše, dne vigilia svatého Ondřeje byvši purkmistrem, že jesti na soldáty peněz zakládat, nýbrž aby se radši plundrovati dopustili, radil [...] od sousedův prozrazen, s velikým posměchem a hanbou od nejvyššího Sydona ven z rady vyvržen a prutem vymrskán a naposledy k profousovi do vězení dán, v kterémžto celý téměř advent [...] držán a trápen. [...] na němž mocně a bezděčně nějakou sumu peněz pokuty vymocti a vynutiti pretendýrovali a chtěli, ale on v tom ve všem protivenství a s podivením nejveselejším se býti prokazujíc, dnem i nocí motlitby své i písně svaté Pánu Bohu horlivě vylévajíc, peníze ani halíře, strachu žádnýho se nebojíc, (jako i mu oběšením hrozili) dáti jim nechtěl a nedal.“ Soat, Historica Třeboň, sign. 6290, 18. února 1630, Velešín. Tobiáš Mikuláš Foukal písař a správce jezuitské koleje v Římově v rozepři postaveným zřízeným pánům komisařům.

868 Dekara byl v době obležení konšelem a po kapitulaci města patřil k pětici radních, kteří vyjednávali s veliteli císařského vojska. Kromě primase, purkmistra a písaře tuto skupinu tvořil bývalý švamberský úředník Daniel Praitenperger, protože dobře vládl němčinou, a Dekara. Antl, Theodor. Staré písemnosti města Třeboně. (Popsání starých písemností uložených v archivu města Třeboně). Třeboň 1901, s. 46-53.

869 Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 65n.

870 Jakub Merell přišel do Třeboně roku 1623 na pozvání dočasného správce panství Viléma Slavaty, náležel k okruhu arciknížecího dvora a zřejmě měl dohlédnout na klidný průběh rekatolizace na panství. Jeho podrobné dopisy dochované částečně ve fondu Velkostatek Třeboň a částečně v NA Praha ve fondu České oddělení dvorské komory, Česká panství IV, kart. 297 jsou jedním z mála pramenů pro období dvacátých let 17. století. Jedinou nevýhodou bylo, že Merell neuměl česky, což se zdůrazňuje v žádostech o českého kněze, který by byl místním věřícím bližší. Soat-ČK, SÚK, st. odd.-Třeboň, sign. IA 6W gama 2a, koncept zprávy Wolfganga Fenka ze Steinhofenu z května 1625.

871 Dekara se ujal gruntu po dohodě s Šimonovým dědicem Antonínem z Budče za 300 kop gr. míš., ačkoliv šacuňk nařízený roku 1630 hejtmanem panství byl na 500 kop gr. míš., později jej postoupil své sestře Magdaleně provdané Pičkové, a když ta po smrti manžela nebyla schopná hospodařit, ujal jej zpět a daroval roku 1649 své manželce Alžbětě Rozině. 29. dubna 1658 prodala Alžběta znovu provdaná Velinská ze Všelis grunt Mikuláši Davidovi, rychtáři ze Svinů u Veselí nad Lužnicí. Baštýř, Josef. Historie farní osady. Příspěvek k dějinám obcí a gruntů: Mazelov, Neplachov, Drahotěšice, Ševětín a Vitín. Třeboň 1998, s. 200-204.

872 Tento výklad Jana Petříka vychází z pramenů, které necituje, a které se nepodařilo nalézt. Petřík, J. Třeboňsko po českém povstání, s. 9-14. Nicméně není důvod o Dekarově svévolném obohacování pochybovat. Znal úřední i účetní praxi, s níž měl letité zkušenosti, byl jediným úředníkem, který ve správě zůstal delší dobu a zvláště za Slavatovy administrace se od jeho úředníků dosazených do Třeboně jistě mnohé přiučil. Vrchní dohled hejtmanů neznalých hospodářské struktury panství tomu jen nahrával.

873 Popis Dekarových zásluh o třeboňské hospodářství po převzetí funkce roku 1623 je jedním z mála pramenů zachycujících situaci těsně po potlačení stavovského povstání a je proto velmi často citován. Soat,VsT, sign. IA 6W gama 5, relace o zprávě purkrabího Víta Dekary ze 4. srpna 1629.

874 Na tuto subjektivně koncipovanou zprávu však Adrian z Eckersdorfu pochopitelně reagoval: „No. 9 Schreiben vom Wittingawischen haubtman Adrian von Eckherdorff wegen des Veit Decara eingereichten Bericht darinnen er ihme die Verbesserung der Würtschaft allein attribuiren will. 2o. Bericht er darinnen das den gefangenen Türkhen niemand will aus der Tauff höben. 3o. Ubersendet er einen Extract seiner Raittungen und des in der Cahsa verhandenen Gelts, neben Erwartung eines Befelchs wo soliches hinzulegen seie. 4o. Casum eines Diebstahls eines Witting. Baurens. 24. Juni (1629). No. 13. Aussag pro contra Adrian von Eckersdorf und Veit Decara beede Witting. beamte. 25. Octobris 1630. NB. die originalia seint denen Budweiser umb Gutachten zuegeshikt worden. No. 4. Acta, Unwürtschaft und Untrew halber, zwishen dem gewösten Wittingawishen Haubtman und Burggrafen von Eckerstorff und Decara. 23. Juli 1631. Tamtéž, sign. IA 7R 8, Soupis korespondence 1638.

875 Tamtéž.

876 „Vydání na pány komisaře od J.M.K. zřízený k přeslyšení a porovnání nedorozumění mezi urozeným a statečným rytířem p. Adrianem Ekerstorfem z Hlawacze a p. Vítem Dekarou vzešlého, kteří po dvakráte nejprv do 3. a podruhé do 4. dne na Třeboni byli dáno z obročnice žita na chléb 3 str. [...]Vydání na 2 koně urozeného a statečného rytíře p. Adriana z Ekhrstorff a Hlaváče od 21. dne měsíce Januari až do 13. februari tj. za 24 dny.“ Soat, VsT, sign. IB 6R 30, Týdenní cedule obročního úřadu panství Třeboň.

877 Kauza zřejmě pokračovala, viz. SOkA JH, AM Třeboň, inv. č. 715, kart. 24, 21. srpen 1642, výpověď Jana z Eckersdorfu a Lorence Pergera o pastýřské louce a jiných věcech užívaných bezprávně Vítem Dekarou; Kolár, J.