Pravilnik o nastavnom planu za prvi, drugi, treći I čETVRTi razred osnovnog obrazovanja I vaspitanja I NASTAVNOM PROGRAMU ZA treći razred osnovnog obrazovanja I vaspitanja

- Pristup. Treća godina učenja stranog jezika ima zadatak da utvrdi prethodno stečena znanja i uvede učenike u veštine razumevanja pisanog teksta i pisanja već usvojenih sadržaja. Komunikativno-interaktivna nastava jezik smatra sredstvom komunikacije, te se u nastavi stranih jezika dosledno sprovode i primenjuju sledeći stavovi: u učionici se koristi ciljni jezik u osmišljenom društvenom kontekstu koji je od interesa za učenike, dok se govor nastavnika prilagođava uzrastu i znanjima učenika;

Kad je reč o pristupu književnosti i elementima nacionalne kulture, komparativni metod je nezaobilazan, zbog stalne potrebe da se tradicija stavlja u uži ili širi kontekst. U okviru ovog dela nastavnog programa poštovale bi se opšte preporuke o izostanku teorijske nastave u mlađem uzrastu, kao i o očekivanju da se nastavnik kontinuirano usavršava, s obzirom da ovi elementi predmeta predstavljaju novinu u školstvu uopšte, kao i o aktivnom uključivanju i stalnoj povratnoj informaciji od strane porodice, odnosno njihove reakcije na gradivo i način njegovog usvajanja.

- Učenici. U nastavi češkog jezika sa elementima nacionalne kulture težište rada prenosi se na učenike: oni se tretiraju kao odgovorni, kreativni, aktivni učesnici u nastavnom procesu, koji svojim zalaganjem i radom treba da stiču i razvijaju jezička umenja, da usvajaju jezik i stečena znanja primenjuju u komunikaciji. Učenici u početku slušaju i reaguju, tek kasnije počinju da govore.

Kada je reč o književnosti i elementima nacionalne kulture, deca mogu da aktivno učestvuju u spontanom razgovoru na času ili sakupljanjem obaveštenja, istraživanjem i saznanjem od starijih članova porodice (posebno baka i deda) o nizu tema koje se tiču narodne tradicije; znanje učenika se ocenjuje u skladu sa jasno određenim principom relativnosti prema kom uzor nije izvorni govornik, odnosno, na ovom jezičkom nivou je bitno značenje jezičke poruke, a ne njena gramatička tačnost.

- Nastavnik planira, vodi i organizuje nastavni proces (odabira sadržinu rada, leksiku, metode rada, oblik rada, tipove i broj vežbi i dr.), koordinira radom učenika kako bi se što uspešnije ostvarili postavljeni ciljevi. Nastavnik vežbe postavlja tako da svakom učeniku omogući što češće verbalne aktivnosti, jer se samo govorenjem može produktivno ovladati jezikom. Nastavnik poštuje princip individualizacije u radu, s obzirom da je znanje jezika među učenicima veoma heterogeno.

Kada je reč o aktivnostima vezanim za sticanje znanja o elementima nacionalne kulture i književnosti, praktični vid nastave u ovom segmentu nastavnog programa podrazumeva aktivan dodir sa predmetima koji čine materijalnu komponentu tradicijske kulture, bilo da se izrađuju prema postojećem modelu, bilo da se sa njima upoznaje u autentičnom ambijentu. Uz odgovarajuće folklorne priče i legende vezane za osnovne praznike (npr. Božić, Uskrs), nastavnik može da uključi manuelne aktivnosti (crtanje, farbanje jaja i sl.), ili da pronađe adekvatnu prateću igru, pesmu ili ples.

- Nastavna sredstva: visok nivo motivacije učenika nastavnik postiže upotrebom odgovarajućih audio-vizuelnih sredstava, kompakt-diskova, magnetofonskih traka, kaseta, ilustracija u udžbeniku, slika, fotografija, emisija, filmova i sl. Nastavnik mora da podstiče učenike da se i oni angažuju na prikupljanju nastavnih sredstava vezanih za temu koja se obrađuje (razglednice, čestitke, slike, članci iz novina i sl.).

Sa ciljem da unapredi kvantitet i kvalitet jezičkog materijala, nastava se zasniva i na socijalnoj interakciji (rad u učionici sprovodi se putem grupnog ili individualnog rešavanja problema, potraga za informacijama i manje ili više složenim zadacima sa jasno određenim kontekstom, postupkom i ciljem).

Udžbenici na ovom nivou postaju izvor aktivnosti, a učionica je prostor koji je moguće prilagođavati potrebama nastave iz dana u dan.

Kada je reč o podučavanju književnosti i elemenata nacionalne kulture, preporučuje se upotreba postojećih opisa folklornih igara i štampane zbirke tekstova dečjeg folklora, iako se izbor sadržaja u određenoj meri prepušta nastavniku.

- Tehnike:

- Veština čitanja: prepoznavanje veze između slova i glasova povezivanjem reči i slike, odgovaranjem na jednostavna pitanja u vezi sa tekstom, izvršavanje pročitanih uputstava i naredbi;

- Veština pisanja: povezivanje glasova i slova; zamenjivanje reči crtežom ili slikom; pronalaženje nedostajuće reči (upotpunjavanje niza, pronalaženje "uljeza", osmosmerke, ukrštene reči i sl.); povezivanje reči i kratkih rečenica sa slikama;

- Veština slušanja: reagovanje na komande nastavnika ili sa audio-zapisa (uglavnom fizičke aktivnosti: ustani, sedi, hodaj, skoči, igraj i sl., ali i u manuelne aktivnosti u vezi sa radom u učionici: crtaj, seci, boji, otvori/zatvori svesku i dr.); povezivanje zvučnog materijala sa ilustracijom; povezati pojmove u vežbanki (dodati delove slike koji nedostaju i sl.), selektovati tačne i netačne izraze, utvrditi hronologiju i sl.; "prevođenje" iskaza u gest;

- Veština govorenja: igre, pevanje u grupi, klasiranje i upoređivanje (po veličini, obliku, boji i dr.); pogađanje predmeta ili lica; "prevođenje" gesta u iskaz;

- Veština govorne i pisane interakcije: rešavanje "tekućih problema" u razredu, tj. dogovori u vezi sa aktivnostima; zajedničko pravljenje ilustrovanih materijala (albuma fotografija sa izleta ili proslava; plan nedeljnih aktivnosti sa izleta ili druženja i sl.); interaktivno učenje, spontani razgovor; rad u parovima, malim i velikim grupama (mini dijalozi, igra po ulogama i dr.).

- Literatura:

- Mluvnice současné čaštiny. 1, Jak se píše a jak se mluví / Václav Cvrček a kolektiv. Praha: Karolinum, 2010. - 353 str.

- Remediosová Helena, Do you want to speak Czech?: workbook, volume 1 = Wollen Sie Tschechisch sprechen?: Arbeitsbuch zum 1. Teil / Helena Remediosová, Elga Čechová, Harry Putz; [ilustrace Ivan Mraček-Jonáš]. - 2. vyd. - Liberec: H. Putz, 2001. - 224 str.

- M. Hádková, J. Línek, K. Vlasáková, Čeština jako cizí jazyk = Češki jezik kao strani jezik, Úroven A1 = nivo A1, Univerzita Palackého v Olomouci Katedra bohemistiky Filozofiché fakulty, podle "Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Jak se učíme jazykúm, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotime" - vydáni prvni, vydalo Ministerstvo školstvi, mládeže a tělovýchovy České republiky / nakladatelstvi TAURIS, 2005. - 320 str.

- Koprivica Verica, Češko-srpski, srpsko-češki rečnik = Česko-srbský, srbsko-český slovník: [izgovor, gramatika] / [priredila] Verica Koprivica. - 1. izd. - Beograd: Agencija Matić, 2008 (Beograd: Demetra). - 540 str.; 20 cm. - (Nova edicija).

Jeníková Anna, Srpsko-češki, češko-srpski rečnik = Srbsko-český, česko-srbský slovník / vydalo nakladatelstvi LEDA spol. s.r.o. - vydáni prvni, Voznice (Czech), 2002. - 592 str.

ČESKÝ JAZYK S PRVKY NÁRODNÍ KULTURY

CÍLE A ÚKOLY

Cílem výuky českého jazyka je to, aby žáci získali schopnost vyjadřovat se spisovným jazykem správně, a to jak v projevech ústních tak i písemných.Aby byli schopni interpretovat vybraná literární díla, divadelní hry, filmy a další umělecká díla týkající se českého kulturního dědictví.

Úkoly výuky českého jazyka jsou:

- probudit v dětech lásku k mateřskému jazyku, aby ho poznali ve všech jeho složkách;

- naučit se číst a psát na základě spisovné podoby českého jazyka;

- postupně a systematicky se seznamovat s pravopisem českého jazyka;

- získané vědomosti a dovednosti umět využít v různých situacích každodenního života (poslech, čtení, ústní a písemné projevy, interakce);

- v mluveném projevu ovládat zásady spisovné výslovnosti a jazykového projevu;

- učit se a procvičovat základy pravopisu, což je základem pro správný písemný projev v rámci přijatých jazykových struktur i slovní zásoby;

- utvářet zájem a vkus pro autentické, estetické hodnoty literárního umění;

- seznámit, uchovat, rozvíjet a respektovat vlastní národní a kulturní identitu za pomoci české literatury, divadla, filmu a jiných uměleckých děl;

- rozvíjet úctu ke svému kulturnímu dědictvé a potřebu aby se ono chránilo a rozvíjelo;

- výchova v duchu míru, tolerance, dobrých mezilidských vztahů a spolupráce mezi lidmi;

seznámit se s interkulturní komunikací.

Třetí třída

(2 hodiny týdně, 72 hodin ročně)

Cílem učebních osnov vyučovacího předmětu český jazyk s elementy národní kultury je rozvoj odpovídajících kompetencí žáků.

Vyučovací předmět Český jazyk s prvky národní kultury zahrnuje výuku českého jazyka, literatury a kultury. Český jazyk se učí jako cizí jazyk a jeho vyučování je rozděleno do tří částí: první část probíhá v 1. a 2. třídě základní školy, druhá část od 3. do 6. třídy a třetí část v 7. a 8. třídě.

V druhé části (od 3. do 6. třídy), se pozornost věnuje především rozvoji dovednosti mluvení: žáci obohacují svou slovní zásobu o /900-1600 nových slov/, výslovnost, víceslovní pojmenování a tvorba slov, umí si opravit chybu a začínají se učit číst a psát. Žáci jsou, na rozdíl od předchozí etapy, schopni používat naučené jazykové modely a lexiku v delším monologu nebo dialogu, umí se písemně vyjádřit, při poslechu porozumí složitějším textům v souladu s vyučovacím programem, zdokonalují své komunikační schopnosti atd.

Výběr obsahu necháváme na učiteli, ale doporučuje se, aby se výuka této části učebních osnov realizovala prostřednictvím hudby a tance (poslech českých dětských písniček, seznámení s hudebními nástroji, lidovými tanci), kreslené filmy, filmy, povídky, pohádky, pověsti, významné osobnosti a události z české minulosti, staré zvyky a jejich interpretace jak ve třídě tak i na školních besídkách.

ZADANÉ ÚKOLY

V rámci výuky Českého jazyka s prvky národní kultury ve třetí třídě základní školy, žák by měl:

- sestaví větu, jeho slovní zásoba obsahuje zhruba 300 - 400 slov a nových výrazů, které pak aktivně využívá ve svém mluveném projevu, reprodukuje obsah textu v čase přítomném, minulém a budoucím;

- zdokonaluje si svou výslovnost;

- na vyšší úrovni než v minulém ročníku vyslovuje srozumitelně jednotlivá slova, reprodukuje slovní zásobu ze známé tématické oblasti, v přiměřeném rozsahu;

- je schopen samostatně vést monolog; porozumí dialogu mezi učitelem a žákem, a žáky navzájem;

- naučí se písmena české abecedy, přečte nahlas krátký text (užívá vhodně melodie, tempa řeči, pauz a důrazů) v textech obsahujících známou slovní zásobu (rozhovor a vyprávění);

- píše jednoduchá slova a věty dle předlohy;

- v ústním projevu porozumí větě, která obsahuje deset až patnáct slov, která tvoří souvislý celek v daném tématu;

- definují svou národní a kulturní identitu pomocí děl české literatury, divadelní a filmové tvorby a jiných uměleckých forem;

- rozvíjí úctu ke svému kulturnímu dědictví a potřebu aby se ono chránilo a rozvíjelo;

- zvykají si na pravidelné sledování radio a televizních pořadů určených dětem;

- učí se samostatné jazykové, divadelní a literární tvorbě;

- rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci.

NÁPLN’ PROGRAMU

1. Český jazyk (jazyková látka), jazykový výraz (poslech, hovor a hovorová interakce) a tématika.

1.1. Na výsledek výuky a dovednosti žáka na úrovni jazykového projevu (komunikační dovednost) navazuje cvičení správné výslovnosti nových jazykových tvarů.Opakování hlasových cvičení z minulého ročníku a zavedení nových.

1.1.1. Náslech (porozumí mluvenému projevu). Žák by měl:

- rozliší jazyk který se učí od jiných jazyků;

- rozpozná hlásky v hovorovém řetězci (hlavně ty, které se nevyskytují v jazyku jeho okolí), přízvuk, rytmus a intonaci naučených slov a frazí;

- rozumí pomalému a správně artikulovanému hovoru, s delšími přestávkami a s pomocí neverbální komunikace, která mu pomáhá pochopit význam;

- rozumí jednoduchým pokynům učitele,rozumí smyslu přiměřeně obtížných nahrávek;

- rozumí a přiměřeně reaguje na každodenně užívané příkazy a žádosti v hodině (výzva ke hře, příkaz, instrukce atd.);

- rozumí a reaguje na krátký mluvený text ze známé tematické oblasti;

- rozvijí schopnost náslechu s porozuměním.

1.1.2. Čtení. Žák by měl:

- učí se pravopis českého jazyka;

- čte nahlas (správný rytmus, intonace, artikulace a přízvuk);

- čte nahlas krátké texty ze známé tématické oblasti (rozhovor a vyprávění), a také texty z méně známým obsahem;

- čte plynule s pozozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti, které jsou doplněny obrázky.

1.1.3. Psaní. Žák by měl:

- učí se českému písmu (pozornost věnuje hlavně těm písmenkám která se nevyskytují v jazyku jeho okolí);

- rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova;

- umí přepsat krátké věty;

- umí napsat krátký diktát na základě naučených jazykových modelů a lexiky;

- podle pravidel psaní umí napsat,přepsat a doplnit slova a kratší věty ze známé tématické oblasti nebo s pomocí obrázku;

- umí napsat své osobní údaje (jméno a příjmení, adresu);

- umí napsat seznam pro různé účely (nakupování, oslava narozenin, denní povinnosti atd.);

- napíše blahopřání;

- identifikuje a správně píše slova a věty které se naučil a dodržuje interpunkci při psaní;

- rozumí krátkým psaným a ilustrovaným textům ze známé tématické oblasti;

- odpoví na jednoduchou otázku;

- klade otázky týkající se danného úkolu.

1.1.4. Hovor (ústní projev). Žák by měl:

- je schopen slovně popsat obsah, týkající se běžných témat, samostatně, nebo s pomocí učitele;

- podle osnovy je schopen převyprávět obsah krátkého filmu, rozhovoru nebo zpracovaného textu;

- podle obzázkové osnovy vypráví jednoduchý příběh (obrázek, řada obrázků, komiks) i bez nich;

- umí jednoduchým způsobem popsat předměty a bytosti;

- umí vyprávět osobní zážitek.

1.1.5. Hovorová interakce (role partnera). Žák by měl:

- vyslechne druhého, naváže na téma zmíněné partnerem, zahájí, udrží a ukončí krátký rozhovor na známé téma;

- jednoduše se domluví v reálných situacích;

- předá jednoduché informace o tématech z daných tématických okruhů / například o počasí/;

- dále zdokonaluje své v interaktivní řečové dovednosti, se zvýšenými nároky ve vztahu k požadavkům předchozího ročníku (doplní text o chybějící část, dovypráví jej)zpracované s souladu s tématickými materiály;

- umí správně použít předepsané komunikační funkce;

- je schopen podílet se na dramatizaci vhodných textů;

- je schopen si zahrát v malé scénce.

1.2. Výsledky výuky žáků na úrovni jazykové látky. Žák by měl:

- zná základní principy gramatiky a sociolingvistické kompetence,klade důraz především na samostatné učení sebehodnocení a sledování vlastního pokroku;

- rozpozná základní gramatické prvky;

- jazyk používá a souladu s komunikační situací (například formy zdvořilosti);

- chápe vztah mezi vlastním úsilím a pokrokem v učení jazyka;

- opakuje si látku z předchozího ročníku: pojmenování předmětů a bytostí, pojmenování jejich vlastností, účelu a vztahu, objektu, žádosti, příkazu, časových vztahů, způsobu činnosti a prostředků,výrazu vzájemné a společné akce.

1.3. Tématické okruhy:

- škola: název školy (význam jejího názvu, nebo jméno a údaje o osobě, po které je škola pojmenovaná); život ve škole, školní svátek, zážitky žáků; školní výlety;

- rodina a blízké okolí: příbuzní, přátelé, sousedé; povinnosti členů rodiny, rodinné svátky, pozvání hostů, přijímání hostů, navštěva u někoho; výlet do přírody; domácí zvířata a povonnosti k nim;

- můj dům: povinnosti v domě a kuchyni, v koupelné a podobně (úklid bytu / domu, nákup, příprava potravin.....), domácí spotřebiče;

- okolí - město a vesnice: části města (ulice, bulváry, náměstí,centrum, předměstí), parky (stromy a rostliny), dům nebo rodinný domek (vztahy mezi sousedy, dodržování domácího řádu); na železničním / autobusovém nádraží, městská doprava; cesta do většího města; na živočišné farmě;

- já a moji kamarádi: kamarádství a sport;

- výživa: oblíbené jídlo, zdravá výživa;

- oděvy,obuv: oděvní doplnky - vhodné oblečení vzhledem na počasí;

- okolí: návštěva významných institucí v okolí (kino, škola, divadlo, pošta, muzeum....);

- ostatní: hodiny a počítání do 100;

- komunikační funkce: pozdravit, představit se, představit sebe a druhéh (jméno, věk, bydliště) pojmenovat a popsat lidi, částí těla, jiné živé bytosti, objekty, místnosti, atd.. ve vztahu k jejich fyzickým vlastnostem (velikost, barva, tvar), ptát se a dávat informace o jiné osobě nebo předmětu, popsat polohu a místo, kde se nachází osoba nebo objekt;vyžádat si a dávat informace, vyžádat si a dávat povolení, poděkovat, omluvit se, přimout omluvu, dát jednoduché pokyny a příkazy, poprosit, zdvořile požádat,zakázat, vyjádřit své pocity a potřeby, vyjádřit sounáležitost, čísla a číslovky, zeptat se kolik je hodin); část dne, dny v týdnu, měsíce, roční období, popsat počasí spojené s ročním obdobím, vyjadřit schopnost / neschopnost,vyjádřit zálibu, odpor, poblahopřát (narozeniny, svátky atd.), dát návrh ke spolupráci, přijmout návrh, nabízet, přijímout nabízené.

2. Česká literatura. Prvky národní kultury (svátky, zvyky, významné události)

Integrace výuky jazyka s výukou literatury a prvky národní kultury nám dává možnost dosažení dobrých výsledků v každé jednostlivé oblasti. Ve třetí třídě základní školy se žáci učí číst česky, prvky národní kultury, naslechu, čtení nahlas a potichu. Interpretace textu jim dává možnost získat určité kompetence:

- rozpozná folklorní prvky(přísloví, hádanky...);

- v básni rozliší, verš, rým a sloku;

- rozpozná charakter, pocity a jednání postav;

- rozpozná vztahy mezi událostmi;

- rozliší poezii, prozu a drama;

- definují svou národní a kulturní identitu pomocí děl české literatury, divadelní a filmové tvorby a jiných uměleckých forem;

- rozvíjí úctu ke svému kulturnímu dědictví a potřebu aby se ono chránilo a rozvíjelo;

- aktivně se zapojí do rozhovoru v hodině, nebo schromaždují informace o celé řadě témat souvisejících s lidovou tradicí, zejména od starších členů své rodiny (prarodičů).

- aktivní kontakt s předměty, které tvoří významnou část české lidové kultury, at’ už jsou vyrobeny podle současných modelů, anebo se s nimi seznámíme v autentickém prostředí;

- využít odpovídající lidové pověsti a legendy, vázané na nejznámější svátky (například Vánoce a Velikonoce),

- využít manuélních dovedností žáků, kreslit, nebo malovat, barvit vajíčka a podobně,

- společná tvorba zaměřená na místní českou kulturu, ale i kulturu Čechů v České republice (fotoalba atd.);

- české lidové písně a tance spojené s církevní a lidovou tradicí;

- pravidelné sledování radio a televizních pořadů určených dětem;

- povzbuzujeme žáky k samostatné jazykové, divadelní a literární tvorbě v českém jazyce;

- rozvíjí smysl pro spravedlnost,solidaritu a toleranci.

Doporučuje se:

- písně, tance a recitace v rámci průřezových témat určených pro tento věk;

- doporučená literatura: Já písnička - Když jsem já sloužil to první léto; Okolo Frýdku cestička; Jede, jede poštovský panáček; Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to Janku, cos to sněd; Holka modrooká; Vánoční koledy; Masopustní písně; Komáří se ženili; Zpívánky s Pájou; Já do lesa nepojedu; Sla Nanynka do zelí; Jede sedlák do mlejna; Travička zelená.

- doporučené knihy pro děti: - Říkadla Josefa Lady - filmy, texty, kresby (Vrány, Liška, Zima, Ježíšek, Kučero, Honza, Kráva, Na houby, Vrabec, Jarní, Žába, Prásaci, Bába, Vlk, Když jsem šel přes Pražský most); - Josef Čapek - Povídání o pejskovi a kočičce - poslech, dramatizace, kresby; - František Hrubín - Dvakrát sedm pohádek - poslech, dramatizace, kresby; - Karel Jaromír Erben - Pohádky (Hádanka, Almužna, Pták ohnívak a Liška ryška).

- doporučené časopisy - Sluníčko, Mateřídouška;

- kreslené filmy, radio a televizní pořady, filmy, fotografie atd.

METODIKA VÝUKY

- Metodika. Ve třetím roce učení cizího jazyka si procvičujeme dříve nabyté znalosti a dovednosti, žáka učíme porozumět obsahu psanéhu textu.Interaktivně-komunikativní výuka jazyk považuje za prostředek komunikace, a tak se při výuce cizího jazyka důsledně dodržují tato pravidla: ve třídě se používá cizí jazyk v kontextu který je v zájmu žáka a hovor učitele je přizpůsoben věku a znalosti žáků;

Ve výuce literatury s prvky národní kultury je komparativní přístup velmi důležitý, zde jazykový materiál musíme neustále umist‘ovat v užší nebo širší kontext. V rámci této části učebních osnov se doporučuje u mladších dětí vynechat teorii, učitel by si měl, s ohledem na to, že je tento způsob výuky nový, stále zvyšovat své znalosti. Rodina by se měla do tohoto procesu aktivně zapojit a učitel by měl mít zpětnou vazbu od rodiny

- Žáci. Výuka českého jazyka s prvky národní kultury se zaměřuje především na žáky: žáci se považují za odpovědné, kreatvní a aktivní účastníky ve vyučovacím procesu, kteří vynakládají značné úsilí pro získání jazykových znalostí a potom je aplikují v komunikaci. Žák nejdříve porozumí sdělení v cizím jazyce, než začne reagovat a odpovídat na otázky. Během výuky literatury s prvky národní kultury, se děti aktivně zapojují do rozhovoru v hodině, nebo schromaždují informace o celé řadě témat souvisejících s lidovou tradicí, zejména od starších členů své rodiny (prarodičů). Znalosti žáků se hodnotí v souladu s jasně vyhraněným principem relativity,podle kterého žák není rodilý mluvčí, tudíž se hodnotí význam,a ne gramatická správnost.

- Vyučující plánuje, vede a organizuje vyučovací proces (výběr obsahu, lexiky, metody, druhu a počtu cvičení atd.), řídí práci žáků tak, aby mohli úspěšně zvládat učivo. Učitel zadává cvičení tak často, jak je potřeba, aby každý žák měl možnost si cvičit hovor, protože jednině tak se může kvalitně naučit jazyk. Učitel respektuje to, že znalost jazyka u žáků není na stejné úrovni a tak pracuje s žáky i jednotlivě.

Co jde o aktivity vázané za výuku literatury a národní kultury, praktické metody v této části učebních osnov, zahrnuje kontakt s předměty, které tvoří významnou část lidové kultury, at’ už jsou vyrobeny podle současných modelů, anebo se s nimi seznámíme v autentickém prostředí. Učitel může využít i odpovídající lidové pověsti a legendy spojené s nejznámějšími svátky (například Vánoce a Velikonoce), může se kreslit, nebo malovat, barvit vajíčka a podobně.Může také použít vhodné hry, písně nebo tance.

- Didaktické prostředky: motivaci žáků učitel zvyšuje pomocí vhodných audio-vizuálních prostředků, CD, ilustrací v učebnicích,obrázků, fotografií, pořadů, filmů a podobně.Učitel by měl přimět žáky k tomu, aby se aktivně zapojili do shromažd‘ování materiálů, které se vztahují k určité lekci (pohlednice, obrázky, články z novin atd.).

S cílem zlepšit jak kvalitu, tak i kvantitu jazykových materiálů, výuka je založena na sociální interakci (ve třídě se problémy řeší individuálně nebo skupinově, vyhledávají se informace, více či méně složité úkoly s jasně popsaným kontextem, postupem a cílem).

Učebnice je zdrojem činnosti, učebna je prostor, který lze přizpůsobit potřebám vyučování ze dne na den.

Ve výuce literatury s prvky národní kultury, se doporučuje využít stávající popisy lidových tanců a písní dětského folkloru i když výběr obsahu je do jisté míry ponechán na učiteli.

- Technika:

- Čtení: rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, odpoví na jednoduché otázky spojené s textem, rozumí písemným pokynům k práci;v jednoduchých případech rozliší a rozpozná /rod, číslovku, sloveso, čas a podobně/, rozpozná natpis,řádek, osdtavec, článek, odpoví na jednoduché otázky v souvislosti s textem, správně-špatně, výběr z více možností, provedení příkazu;

- Psaní: rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova; nahradí literární text jednoduchými výtvarnými technikami komiksem nebo obrázkem, doplní text o chybějící část (doplní řadu, najde "vetřelce", křížovky, osmisměrky atd.); podle svých schopností ztvární obsah textu jednoduchými obrázky, ilustracemi; vyplní formulář;

- Náslech: reaguje na příkazy učitele nebo z audio záznamu (vstan’, sedni si, skoč, tancuj a podobně., ale také v souvislosti s aktivitami v učebně: kresli, vystřihuj, namaluj, otevři/zavři sešit a jiné); seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti, podle obzázkové osnovy vypráví jednoduchý příběh, pochopí obsah a smysl jednoduchého dialogu a nahrávky; v novém krátkém textu odvodí význam některých neznámých slovíček a slovních spojení za pomoci obrázků; přihláška na kurz, předplatné dětského časopisu, jmenovka na cestovní tašce/, psaní blahopřání a pohledů, psaní krátkých textů;

- Hovor: hra, zpěv ve skupině, porovnání a třídění (podle velikosti, tvaru,, barvy atd.) pozná předmět nebo osobu; "utvoří" z gesta výklad;

- Hovorová a písemná interakce: řešení "aktuálních otázek" ve třídě, respektive dohoda ohledně činnosti; společná práce s ilustrovanými materiály (fotoalba, fotografie z výletu nebo nějaké slavnosti, týdenní plán aktivit,); interaktivní učení, spontánní konverzace; práce ve dvojicích, malých a velkých skupinách (mini rozhovory, hra podle rolí atd.); převedení dětské litaratury do jiného media: tanec, zpěv, divadlo, výtvarná výchova.