Pavel Kábrt, V humnech 10/14, 193 00 Praha – Horní Počernice, tel [phone]

Metafyzická tolerance: disciplína pokroku
Po pravdě řečeno, když začneme zkoumat metafyzické otázky obklopující vznik života, objeví se citlivé problémy. Neexistuje však jednoduchý způsob řešení těchto problémů. Jediná spolehlivá cesta je obtížná. Vyžaduje od nás, abychom dočasně opustili naše osobní názory a volby a pokořili se natolik, abychom mohli posuzovat informace z jiných metafyzických pozic. Musíme to udělat v poznání, že pravda o počátcích zůstává pravdou nezávisle na tom, jakou metafyzickou pozici zastáváme. Jak si povšiml Melvin Calvin: "Skutečný student bude hledat důkazy, aby zjistil skutečnost spíše než aby potvrdil svou vlastní představu o pravdě; pravda totiž platí, ať už je objevena nebo ne."⁷⁸ Problém při sledování těchto metafyzických záležitostí je v tom, že mu vědci přikládají vcelku velmi malý význam. Po zrození moderní vědy v 17. století se koncem 19. století stalo zaběhaným zvykem oddělovat vědu a metafyziku do izolovaných, myšlenkově uzavřených oblastí. Zdálo se, že vše funguje správně, neboť poté, co se zrodila věda, vědečtí praktici mohli pracovat, aniž by si uvědomovali metafyzickou podstatu svého počínání. Moderní vědecká tradice se z velké části vyvinula v oblasti, kterou označujeme jako operační vědu, s jejím důrazem na opakující se jevy a ověřitelné hypotézy. Následkem setrvačnosti tohoto odkazu působí ve vědecké praxi jen několik aktivních vědců, kteří si zjevně uvědomují její metafyzický základ. Proto, když se nyní potřebujeme vypořádat s metafyzickou sférou, abychom porozuměli vědě o počátku, existuje ve vědě jen málo takto kvalifikovaných odborníků. Domníváme se, že toto je hlavní důvod, proč je stvoření v oblasti vědy o počátku mnohými posuzováno s tak hlubokou nedůvěrou a většinou jednoduše pominuto.

Požaduje-li se na nás, abychom zvážili "nekonvenční" nebo "neobvyklé" myšlenky, například Jedinečné stvoření, což se přihodilo autorům právě před několika lety, je typickou odpovědí to, o čem se zmínil Bohm v dříve uvedeném citátu. "Jeho první reakcí je často prudké vzrušení." To byla také naše reakce. Avšak jak Bohm pokračuje ve výroku: jestliže člověk má dobrou vůli "pokračovat v bádání spíše, než aby se rozhněval a neoprávněně odmítl protikladné myšlenky... uvědomí si, že velmi mnoho zdánlivě nesporných rysů jeho vlastního myšlení stojí na pouhém předpokladu."

Proces, který Bohm popsal, může být někdy bolestivý (a byl takový i pro jednoho z autorů), ale hledání pravdy nebylo nikdy snadné a je z mnoha příkladů známo, že činí člověka nepopulárním.

Po pravdě řečeno ne každý, kdo se zabývá touto záležitostí, se stane stoupencem teorie stvoření, jako jsme se jimi stali my. Jak však říkají Davis a Solomon ve své knize World of Biology (Svět biologie):

Nedokážeme si představit, že by posloužilo pravdě, kdyby byly nepopulární, nebo méně rozšířené myšlenky udržovány v tajnosti... Klamné argumenty mohou být odkryty jen při jejich přezkoumání. Nic není tak nevědeckého, jako způsob myšlení inkvizice, která myslela, že slouží pravdě tím, že potlačuje nebo skrývá názorový nesoulad místo toho, aby se s ním otevřeně vypořádala.⁷⁹
Stejně jako při soudním řízení před porotou (analogie diskutovaná v kapitole 11) musejí být podle našeho názoru uváženy i zde oba póly otázky vzniku (tj. představitelé obou metafyzických kategorií), protože ve vědě o počátku neexistuje způsob, jak ověřit myšlenky vzniku na opakovaném ději (děj se podle definice neopakuje). Problém bude rozhodnut na základě věrohodnosti, ne vyvratitelnosti. V historii existuje dobrý příklad takového přístupu. Charles Darwin řekl ve svém úvodu ke knize The Origin of Species (O původu druhů):
Jsem si totiž dobře vědom, že v tomto díle není diskutován snad ani jediný problém, který by nebyl podpořen fakty, jež často zdánlivě vedou k opačným závěrům než jsou ty, k nimž jsem dospěl. Poctivý výsledek může být získán jen úplným vysvětlením a porovnáním faktů a argumentů, které stojí na opačných pólech každého problému, a to je v tomto případě nemožné.⁸¹ (Důraz doplněn autory knihy.)
Uvedené myšlenky vědy o počátku z obou metafyzických kategorií - teismu a naturalismu - nám poskytují příležitost zvolit nejpřijatelnější názor z celého teoretického spektra a kromě toho nám také pomohou si uvědomit:
- naše vlastní stanovisko a proč jej zastáváme

- slabá místa a nevýhody našeho stanoviska

- potřebu tolerance jiných stanovisek a

- hranice vědy.

V tomto doslovu jsme chtěli nekonfrontačním způsobem osvětlit sporné body mezi různými koncepcemi vzniku života. Čtenář sám může posoudit, zda se nám to podařilo. Studium historie vědy nás poučilo přinejmenším o jedné věci: pokud nedojde k pokroku v uznání úlohy metafyzického myšlení a v používání tohoto myšlení, spory o původ života budou pokračovat s neztenčenou silou, přičemž ani jedna strana nebude druhé naslouchat, nebo se snažit o porozuměni. Ti vědci, kteří neberou v úvahu úlohu metafyzického myšlení, budou i nadále jednat, jakoby bylo možné získávat a chápat data jako neutrální skutečnost, jež není ovlivněna jejich přístupem. Doufejme, že lev pozitivismu zařval naposledy a že se můžeme poučit z vývoje filozofie a vědy od Darwinových dob. Pokud se poučíme z našich chyb, budou naše budoucí debaty mnohem konstruktivnější. K tomuto cíli směřujeme.

Literatura
1. W.M. Elsasser, 1958. Physical Foundation of Biology. New York a London: Pergamon Press; 1966. Atom and Organism. Princeton University Press.

2. M.A. Garstens, 1969. V Towards a Theoretical Biology, "Statistical Mechanics and Theoretical Biology," 2, 285 a "Remarks on statistical mechanics and theoretical biology," 3, 167, ed. C.H. Waddington. Edinburgh University Press.

3. P.T. Mora, Nature 199, 212.

4. E.P. Wigner, 1961. "The Probability of the Existence of a Self-Reproducing Unit," v The Logic of Personal Knowledge, stati věnované M. Polanyimu, ed. Edwards Shils. London: Routlege a Kegan Paul, str. 231.

5. J. von Neumann, 1932. Mathematische Grundlagen der Quantenmechanik. Berlin: Julius Springer, Berlin, (anglický překlad: 1955. Princeton: Princeton University Press, kapitola 5.)

6. Wigner, str. 235.

7. P.T. Landsberg, 1964. Nature 203, 928.

8. M. Polanyi, 21. srpna 1967. "Life Transcending Chemistry and Physics," Chem. Eng. News, str. 54.

9. C. Longuet-Higgins, 1969. "What Biology is About," v Towards a Theoretical Biology, 2, 227, ed. C.H. Waddington, Edinburgh University Press.

10. E. Schrödinger, 1945. What is Life? London: Cambridge University Press a New York: MacMillan.

11. H.H. Pattee v Towards a Theoretical Biology "The Physical Basis of Coding and Reliability in Biological Evolution," 2, 268. "The Problems of Biological Hierarchy," 3, 117. "Laws and Constraints, Symbols and Languages," 4, 248. Ed. C.H. Waddington.

12. D. Bohm, 1969. "Some Remarks on the Notion of Order," v Towards a Theoretical Biology 2, 18, ed. C.H. Waddington. Edinburgh: University Press.

13. S. Arrhenius, 1908. Worlds in the Making. New York: Harper a Row.

14. J. Brooks a G. Shaw, 1973. Origin and Development of Living Systems. London a New York: Academic Press, str. 360.

15. F. Hoyle a N.C. Wickramasinghe, 1978. Lifecloud. London: J.M. Dent; 1979. Diseases From Space, London: J.M. Dent; 1981. Space Travelers: The Bringers of Life, Cardiff: University of Cardiff Press; 1981. Evolution From Space, London, J.M. Dent.

16. C. Ponnamperuma, 10. ledna 1979. Uvedeno v "Odds Favor Life Beyond the Earth, "Knight-Ridder News Wire; Dallas Times Herald, B3.

17. F.H.C. Crick a L.E. Orgel, 1973. Icarus 19, 341.

18. J.A. Ball, 1973. Icarus 19, 347.

19. T. Gold, květen 1960. Air Force and Space Digest, str. 65.

20. Brooks a Shaw, str. 360.

21. A. Dauvillier, 1965. The Photochemical Origin of Life. New York: Academic Press, str. 2.

22. Francis Crick, 1981. Life Itself. New York: Simon a Schuster, str. 79.

23. Tamtéž, str. 144.

24. Tamtéž, str. 153.

25. Robert T. Rood a James S. Trefil, 1981. Are We Alone? New York: Charles Scribners a Sons; I.S. Shklovskii a Carl Sagan, 1966. Intelligent Life in the Universe. San Francisco: Holden Day; Frank Tipler, duben 1981. Physics Today 34, č.4, str. 9.

26. Tipler, str. 71.

27. Tipler, str. 71.

28. Hoyle a Wickramasinghe, Evolution From Space.

29. Tamtéž, str. 148, 24, 150, 30, 31.

30. Tamtéž, str. 143, 130, 130, 96, 96, 130.

31. Tamtéž, str. 33.

32. Tamtéž, str. 130, 147.

33. Tamtéž, str. 51.

34. Tamtéž, str. 31, 139.

35. Tamtéž, str. 126.

36. Tamtéž, str. 127.

37. Tamtéž, str. 127.

38. Tamtéž, str. 127.

39. J.D. Bernal, 1967. The Origin of Life. London: George Weidenfield a Nicholson, str. 141.

40. J.W.N. Sullivan, 1933. The Limitations of Science. New York: The Viking Press, 1949. New York: Mentor Books, 11. tisk 1963. Datování na zadní straně přebalu vydání Mentor Books, 1963.

41. Tamtéž, str. 94.

42. Tamtéž, str. 94.

43. A. Einstein, uvedeno v R. Jastrow, 1978. God and the Astronomers. New York: W.W. Norton & Company, str. 113.

44. Hans Gaffron, 1960. V Sol. Tax., ed., Evolution After Darwin, Chicago: ed. Sol Tax, University of Chicago Press, díl 1., str. 45.

45. Louis de Broglie, 1953. The Revolution in Physics. New York: Noonday Press, New York, str. 14.

46. Robert Jastrow, God and the Astronomers.

47. Stanovisko National Science Teachers Association, duben 1981. "Inclusion of Nonscience Theories in Science Instruction," The Science Teacher, str. 33.

48. Simon Laplace, uvedeno v E.T. Bell, 1937. Men of Mathematics. New York: Simon a Schuster, str. 181.

49. L.E. Orgel, 1973. The Origin of Life. John Willey a Sons, Inc., New York, str. 192.

50. Preston Cloud, 1978. V A Compendium of Information of tje Theory of Evolution and the Evolution-Creationism Controversy, ed. Jerry P. Lightner, vydalo National Association of Biology Teachers, 11250 Roger Bacon Drive, Reston, VA 22090, str. 83.

51. William Stansfield, 1977. The Science of Evolution. New York: MacMillan, str. 10.

52. A.N. Whitehead, 1967 (původně publikováno 1925). Science and the Modern World. New York: The Free Press, kapitola 1.

53. Melvin Calvin, 1969. Chemical Evolution. New York: Oxford University Press, str. 258.

54. M.B. Foster, 1934. Mind 43, 446.

55. R. Hooykaas, 1972. Religion and the Rise of Modern Science. Grand Rapids, Michigan: Wm. B. Erdmans.

56. Loren Eisley, 1961. Darwin' Century: Evolution and the Men Who Discovered It. Garden City, New York: Doubleday, Anchor, str. 62.

57. C.F. von Weizsacker, 1964. The Relevance of Physics. New York: Harper a Row, str. 163.

58. Stanley Jaki, 1974. Science and Creation. Edinburgh a London: Scottish Academic Press.

59. J. Robert Oppenheimer. Encounter, říjen 1962.

60. Langdon Gilkey, 1959. Maker of Heaven and Earth. Garden City, New York: Doubleday, Anchor, str. 9, 125, 129ff.

61. Eisley, str. 62.

62. Hilde Hein, 1971. On the Nature and Origin of Life. New York: McGraw-Hill, str. 93.

63. Tamtéž, str. 93.

64. Michael Polanyi, 1958. Personal Knowledge. New York: Harper a Row.

65. Karl Popper, 1959. The Logic of Scientific Discovery. New York: Basic Books; 1962. Conjectures and Refutations: The Growth of Scientific Knowledge. New York: Basic Books.

66. Thomas S. Kuhn, 1970. The Structure of Scientific Revolutions. 2. vydání. Chicago: University of Chicago Press.

67. Stephen Toulmin, 1963. Foresight and Understanding. New York: Harper Torchbook.

68. D. Bohm, str. 41.

69. Tamtéž, str. 42.

70. Ian G. Barbour, 1960. V Science Ponders Religion. New York: Appleton-Century-Crofts, str. 200.

71. George Wald, 1979. "The Origin of Life," v Life: Origin and Evolution, předmluvu napsal Clair Edwin Folsome. San Francisco: W.H. Freeman, str. 47.

72. Clair Edwin Folsome, 1979. Předmluva k Life: Origin and Evolution. San Francisco: W.H. Freeman, str. 2-4.

73. Tamtéž, str. 3.

74. Tamtéž, str. 3.

75. P. Fong, 1973. V Bigenesis, Evolution, Homeostasis. Ed. A. Locker. New York: Springer-Verlag, str. 93.

76. H.P. Yockey, 1981. J. Theoret. Biol. 91, 13.

77. A.E. Wilder Smith, 1970. The Creation of Life. Wheaton, Illinois: Harold Shaw Publishers, 161ff.

78. Melvin Calvin, str. 252.

79. P. William Davis a E. Pearl Solomon, 1974. The Wold of Biology. New York: McGraw-Hill, str. 414.

80. J. Bergman, 16979. Teaching about the Creation/Evolution Controversy, Fastback č. 134, Phi Delta Kappa Educational Foundation, Bloomington, Indiana.

81. Charles Darwin, 1963. The Origin of Species, předmluvu napsal Hamton L. Carson. New York: Washington Square Press, Darwin's Introduction, XXXLV.

DODATEK 1
Alternativní výpočet celkové práce tvorby bílkoviny
V kapitole 8 byl počet jedinečných neboli odlišitelných sekvencí polymeru  _k počítán podle rovnice 8-7. Alternativní, avšak rovnocenný přístup, který uvedli Brillouin¹ a Yockey², bere v úvahu počet odlišných symbolů, které mohou být inkorporovány do každého místa polymeru. Celkový počet možných sekvencí je pak výsledkem počtu symbolů umocněným počtem míst v sekvenci:
  _k = i^N (dod. 1-1)
kde typické hodnoty pro i a N byly již uvedeny v kapitole 8.

Tento vztah vychází z předpokladu, že všechny symboly i jsou stejně pravděpodobné. Podobný vztah lze odvodit pro symboly, které mají odlišnou a ne rovnocennou pravděpodobnost.³ Počet sekvencí vypočítaných podle rovnice dod. 1-1 bude vždy větší než výsledek rovnice 8-7, protože lze do ní doplnit různé soubory n₁ + n₂ + n₃... + n_i = N spíše než jednu skupinu hodnot n_i, kterou připouští rovnice 8-7. Ve skutečnosti lze ukázat, že vypočítáme-li rovnici 8-7 pro každý z možných souborů n₁ + n₂ + n₃...+ n_i = N, pak součet získaných výsledků bude odpovídat hodnotě, kterou získáme přímo podle rovnice dod. 1-1.

Uvažujme hypotetický protein o délce 100 zbytků 20 různých aminokyselin (N = 100, i = 20) a předpokládejme, že každá z dvaceti aminokyselin je v proteinu zastoupena stejným počtem molekul, tj. 5. Dosazením do rovnice 8-7 lze vypočítat, že počet odlišných sekvencí této skupiny aminokyselin by byl 1,28 x 10¹¹⁵. Budeme-li předpokládat, že se počet molekul každé aminokyseliny může pohybovat v rozmezí 0 - 100, a pokud platí   20n_i = 100 (i = 1), pak jsou možné další odlišné sekvence. Ke 1,28 x 10¹¹⁵ možným sekvencím pro n₁ = n₂ = ...n₂₀ = 5 by byly pak připočteny další odlišné sekvence, např. pro n₁ = 3, n₂ = 7, n₃ = n₄...n₂₀ = 5 a pro všechny ostatní možné kombinace n_i. Součet těchto všech odlišných sekvencí lze vypočítat pomocí rovnice dod. 1-1:
  _K = i^N = 20¹⁰⁰ = 1,26 x 10¹³⁰
Yockey⁴ provedl přesnější analýzu cytochromu c, proteinu, který má u různých živočichů různě pozměněnou strukturu. Upravil rovnici 8-7 vzhledem k nerovnocenným pravděpodobnostem výskytu všech aminokyselin, který vyplynul z pozorovaných frekvencí zastoupení ve skutečných bílkovinách. Spočítal množství odlišných sekvencí 101 aminokyseliny na 1,8 x 10¹²⁶. Tato hodnota se nachází mezi předchozími odhady, tj. 1,28 x 10¹¹⁵ podle rovnice 8-7 a 1,26 x 10¹³⁰ podle rovnice dod. 1-1. Nyní je zřejmé, že rovnice 8-7 hůře vystihuje počet odlišných sekvencí pozorovaných v daném polypeptidu, protože omezuje úvahu na skupinu n_i hodnot pozorovaných v polypeptidech se specifickou sekvencí, neboli proteinech. Rovnice 8-7 bude tedy ve zbývající části naší knihy použita pro získávání nižších odhadů _k.
Literatura
1. L. Brillouin, 1951. J.Appl.Phys. 22, 338.

2. Hubert P. Yockey, 1977. J.Theoret.Biol. 67, 377.

3. C. Shannon, 1948. Mathematical Theory of Communications. Urbana: The University of Illinois Press.

4. Yockey, J. Theoret. Biol. 67, 345

Vybraná literatura
Bernal, J.D., The Origin of Life, Weidenfeld a Nicholson, London, 1967.

Blum, H.F., Time's Arrow and Evolution, Harper a Row Publishers Inc., New York, 1962.

Brooks, J. a Shaw, G., Origin and Development of Living Systems, Academic Press, New York, 1973.

Day, William, Genesis on Planet Earth, House of Talos Publishers, East Lansing, Michigan, 1979.

Folsome, C.E., The Origin of Life, W.H.Freeman a spol., San Francisco, 1979.

Fox, S.W. a Dose, K., Molecular Evolution and the Origins of Life, Marcel Dekker, 1977.

Kenyon, D.H. a Steinman, G., Biochemical Predestination, McGraw-Hill Co., New York, 1969.

Miller, S.L. a Orgel, L., The Origins of Life, Dutton, New York, 1972.

Ponnamperuma, C., The Origins of Life, Dutton, New York, 1972.

Rutten, M.G., The Origin of Life, Elsevier Publishing Co., Amsterdam, 1971.

Smith, A.E. Wilder, The Creation of Life, Harold Shaw Publishers, Wheaton, Illinois, 1970.

Rejstřík
Abelson, P.H.

abiogenese

adsorpce

aktivita katalytická

- - v minerálech

- - v proteinoidech

- optická

- sopečná

aldehydy

- reakce v prebiotické polévce

- úloha při syntéze aminokyselin

- úloha při syntéze cukrů

aminoacyladenyláty

aminokyseliny

- destrukce chemickou interakcí

- - zdrojem energie

- hydrolýza

- koncentrace v prebiotické polévce

- obsahující síru

- polymerace

- racemická směs

- rychlost tvorby vs. rychlost destrukce

- syntéza

- - na prebiotické Zemi

- - použitím elektrického výboje

- - použitím tepelné energie

- - použitím ultrafialového záření

- - při pokusech napodobujících dávný oceán

- -, výtěžky

- termodynamika

- v prebiotické polévce

- vznik při pokusech s

- - elektrickým výbojem

- - teplem

- - tlakovou vlnou

- - ultrafialovým zářením

- - vysokoenergetickými sloučeninami

amoniak

- fotolýza

- při modelových pokusech

- v prebiotické atmosféře

aparatura Millerova

- modifikace

Apollo

Armstrong, D.W.

Arrhenius, S.

atmosféra

- Jupiteru

- Marsu

- napodobená

- oxidující

- prebiotická

- -, modely

- primární

- -, složení

- primordiální

- redukující

- Saturnu

- Venuše

- Země
Bahadur, K.

Bangham, A.

Barbour, I.

Bastian, Henry

báze heterocyklické

- -, rekce

- -, syntéza pomocí paprsku elektronů

Berkner, L.V.

Bernal, J.D.

Bertalanffy, L.

biomonomery

blesk

Blum, H.F.

Bohm, D.

bouřka

Boynton, C.D.

Brillouin, L.

Brinkmann, R.T.

Broecker, W.S.

Brooks, J.

buňka primordiální viz protobuňka

buňky

- informační obsah

- současné

- vznik

Caillois, Roger

Cairns-Smith, A.D.

Calvin, M.

Carruthers, G.R.

Carver, J.H.

Claussius, R.

Cloud, P.

Cole, M.

Crick, Francis

činidla fotosenzibilizační

- kondenzační

- - úloha
Darwin, Charles

- O původu druhů

Dauviller, A.

Davidson, C.F.

Davis, P.W.

Day, W.

Deamer, D.W.

démon Maxwellův

deoxyribóza

Dickerson, R.E.

dikyanamid

Dimroth, E.

dipeptid

DNA

Dobzhansky, T.

Dose, K.

Drake, F.

důkaz nepřímý

dusík

- v dávných sedimentech

- v prebiotické atmosféře

- v prebiotických pokusech

E. coli

Eden, Murray

efekt skleníkový

effect concerto

Eigen, M.

Eichmann, R.

Einstein, A.

Eisley, L.

Elsasser, W.M.

energie

- konverze

- rotační

- sluneční

- tepelná

- -, destrukce organických sloučenin

- -, použití při syntéze aminokyselin

- - sopečná

- -, úloha v chemické evoluci

- vazebná

- vibrační

- volná Gibbsova

entalpie

entropie

- definice

- konfigurační

- tepelná

evoluce darwinovská

- chemická

- - definice

- - pokusy a jejich věrohodnost

- - scénář

- - teorie

experiment laboratorní modelový

FBI

Ferris, J.P.

Folsome, C.

Fong, P.

formaldehyd

-, destrukce na dávné Zemi

-, jako fotosenzibilizační činidlo

- při syntéze cukrů

- v prebiotické polévce

fosfáty

- rozpustné

- v prebiotickém oceánu

fosfolipidy

fosforylace, aktivace aminokyselin

fosílie molekulární

Foster, M.

fotodisociace vody

fotolýza

fotosenzibilizace

fotosyntéza

Fox, Sidney W.

fumaroly
Gaffron, H.

Garstens, M.A.

Gilkey, L.

Golberger, R.

Grandstaff, D.E.

Green, O.

Griffith, E.J.

Haeckel, Ernst

Haldane, J.B.S.

Harada, K.

Harrison, E.R.

Hein, H.

hemoglobin

heterogeneze

hmota

-, samouspořádání

Holland, H.D.

Hooykaas, R.

Horne, R.

Hoyle, F.

Hulett, H.R.

Hutchens, J.O.

Huxley, Thomas

hydrolýza aminokyselin

- polypeptidů

hypotéza Oparinova-Haldaneova

hypotéza panspermie

Chang, S.

Chukhrov, F.V.

informace

-, entropie

-, výpočet velikosti

izotopy, úloha v chemické evoluci

Jaki, S.

Jastrow, R.

jeewanu

jíl, částice

- - katalytický účinek

Jong, H.

Jupiter
Kaplan, R.W.

Kenyon, D.

Keosian, John

Kimberley, M.

Klein, Harold P.

koacerváty

kódování

Kok, R.

konstanta Boltzmannova

Krejci, G.R.

krystaly, uspořádanost

- informace

Kuhn, T.

kůra zemská

kyanamid

kyanát

kyanoacetylen

- při syntéze pyrimidinu

kyanogen

kyanovodík

-, hydrolýza

-, koncentrace v prebiotické polévce

-, meziprodukt při tvorbě aminokyselin

-, polymerace

-, syntéza

-, úloha při syntéze aminokyselin

-, úloha v chemické evoluci

-, v prebiotické polévce

kyselina

- jablečná

- mravenčí

- polyfosforečná

kyseliny

- mastné

- nukleové

- - složitost

- - v prebiotickém oceánu

- - v protobuňkách

- -, vznik

kyslík

-, koncentrace

- - v prebiotické atmosféře

- - v současné atmosféře

- vyloučený z prebiotických pokusů

-, vznik fotodisociací

- - fotosyntézou

Landsberg, P.T.

LaPlace, S.

látky výchozí izolované

láva

Lawless, J.G.

Lehninger, A.L.

lékařství soudní

Lemmon, Richard

liposom

Longquet-Higgins, C.

makromolekula informační

makromolekuly

- polymerace

- syntéza

- tvorba

- zranitelnost

Mars

-, chemická evoluce

-, život

Marshall, L.C.

Matthews, C.N.

Medawar, Sir Peter

mechanizmus koncentrační

- - vypařování

- - vymražování

- spojující

- třídění

- vypařování

membrány

metafyzika

metan

-, fotolýza

- v modelových pokusech

- v prebiotické atmosféře

meteority

-, zdroje energie

-, stáří

micely

mikrofosilie

mikrosféry

-, proteinoidní

mikrostruktury

Mill, J.S.

Miller, S.

mimozemská inteligence (ETI)

minerály

močovina

Molton, Peter

montmorillonity

Mora, P.T.

Morowitz, Harold

Moser, R.E.

mravenčan

Muir, M.

můstky metylenové
nadpřirozeno

náhoda

náhoda řízená

nahodilost

Nakashima, T.

naturalismus

-, definice

nevěrohodnost

Newton, Isaac

Nicolis, G.

Nissenbaum, A.

nitrily

nukleotidy

- polymerace

oceán

- prebiotický

- zamrzlý

oligomerace

oligonukleotidy

-, syntéza

Oparin, Alexander Ivanovich

Oppenheimer, J.

organismy primitivní

Orgel, L.

Oro, J.

ověřitelnost teorie

oxid uhelnatý

- uhličitý

- - v prebiotické atmosféře

- - v prebiotických pokusech

oxidy uranu

- železa
panspermie

- řízená

pára vodní

páry rtuťové

Pasteur, Louis

-, samoplození

Pattee, H.H.

pH

Pinto, J.

plasmogeny

Plotinus

plyny sopečné

podmínky oxidující

podmínky věrohodné

pokusy

- Millerovy

- prebiotické modelové

- - s elektrickým výbojem

- - s teplem

- - s tlakovou vlnou

- - s ultrafialovým zářením

Polanyi, Michael

polévka chemická

- prebiotická

- -, koncentrace

- -, geologické důkazy

- primordiální

Pollock, J.B.

polymer

polymetafosfáty

polynukleotidy

Ponnamperuma, Cyril

Popper, Sir Karl

porota

Post, H.R.

pravděpodobnost tvorby polymerů

práce

- definice

- chemická

- kódování

- konfigurační entropická

- selekční

- tepelná entropická

- třídění

právník

predestinace biochemická

Prigogine, Ilya

princip jednotnosti

princip le Chatelierův

Pringle, J.W.S.

procesy nerovnovážné

- rozkladné

- - v atmosféře

- - v oceánu

- zřeďovací

proteinoidy

proteiny

-, aktivní místo

-, koncentrace v prebiotické polévce

-, prebiotická syntéza

-, spontánní vznik

-, syntéza bez předlohy

-, štěpení

-, tvorba

- v prebiotické polévce

- v protobuňkách

protobuňka

-, definice

-, geochemická věrohodnost

-, schéma vzniku

-, syntéza při elektrickém výboji

-, typy

pyrimidiny

-, syntéza
Ranganayaki, S.

reakce biuretová

- dehydratačně kondenzační

- fotochemická

- kondenzační

- tanninová

Redi, Francesco

redukcionismus

rekonstrukce spekulativní

Revelle, R.T.

ribóza

Rich, Alexander

RNA

rovnováha

- definice

rozklad organických sloučenin, světlem

- tepelný

Rutten, M.G.

řasy fotosyntetizující
Sagan, Carl

sacharidy

samoplození

Saturn

scénář nevěrohodný

- spekulativní

- věrohodný

Scotland Yard

sekvence specifická

Shaw, G.

Shklovskii, I.S.

Schidlowski, M.

Schopf, J.W.

Schrodinger, E.

Schutzenberger, Marcel

sifony

síla iontová

Simpson, G.

síra

- v aminokyselinách

sirovodík, fotolýza

-, fotosenzibilizační činidlo

-, ochranný štít

- v prebiotických pokusech

Skinner, B.J.

skvrna olejová

sloučeniny vysokoenergetické

složitost

- specifická

Solomon, E.

sopky

soudnictví

soustava izolovaná

- otevřená

- uzavřená

specifita

spekulace

spóry bakteriální

- tepelně rezistentní

- života

statistika Fermi-Diracova

Steinman, G.

Stillwel, W.

stromatolity

stvoření jedinečné

- stvořitelem mimo vesmír

- stvořitelem z vesmíru

-, věrohodnost

sulfidy

Sullivan, J.W.S.

svazek elektronů

syntéza

- Woehlerova

- za tepla

- "v celku"

- adeninu

- cytosinu

- Fischer-Tropschova

- guaninu

- Steckerova

- thyminu

systémy živé

štít ochranný
teismus

Temussi, P.

teorie neodarwinistická

- vědecká

teplota na dávné Zemi

termodynamika

-, první věta

-, druhá věta

- soustavy v rovnováze

- soustavy vzdálené od rovnováhy

- statistická

Tipler, F.

Titan

tok energie

Toulmin, S.
uhlík

uhlovodíky

-, syntéza

- - na prebiotické Zemi

- - použitím elektrického výboje

- - použitím tepelné energie

- v sedimentech

uracil

Urey, Harold C.

uspořádanost

ústav Wistarův
váček

váčky lipidní

Van Valen, L.

vazba peptidická

věda

- operační

- o počátku

Venuše

-, atmosféra

věrohodnost

- pokusů s fotosenzibilizačními činidly

- - jiskrovým výbojem

- - teplem

- - ultrafialovým zářením

- použití sifonů

vesmír složení

vitalismus

vliv badatele

vlna tlaková

- -, vzniklá při hromobití

voda

-, fotolýza

vodík

-, v prebiotické atmosféře

-, v modelových pokusech

von Neumann, J.

von Weizsacker, C.

Voyager I

vrstva ozónová

- evoluce

výběr přirozený

výboj elektrický

- -, energie

- -, použití při syntéze aminokyselin

- -, účinnost

- -, úloha v chemické evoluci

- jiskrový, viz výboj elektrický

vysolování

vyvratitelnost

vznik života, pravděpodobnost

Waddington, C.H.

Wald, G.

Walker, J.C.G.

Watson, James

Weiskopf, V.F.

Weltanschauung

Wickens, Jeffrey

Wickramasinghe, N.C.

Wigner, E.P.

Woese, C.

Wolman, T.

Yockey, Hubert P.
zákon o působení aktivní hmoty

zákony přírodní, nové

záření sluneční

- ultrafialové

- -, destrukce organických sloučenin

- -, fotodisociace

- -, fotolýza vody

- -, syntéza aldehydů

- -, syntéza aminokyselin

- -, syntéza kyanovodíku

- -, úloha v chemické evoluci

zdroje energie

- -, v modelových pokusech

- -, blesk

- -, elektrický výboj

- -, teplo

- -, tlakové vlny

- -, ultrafialové záření

Země

- atmosféra

- - prebiotická

- - - neoxidující

- - redukující

- - - sekundární

- dávná

- -, podmínky

- povrch

- prebiotická

- -, sopečná aktivita

- současná

- teplota

- - uvnitř

- - na povrchu

- vznik

zkameněliny
železo

život

INFORMACE A VZNIK ŽIVOTA

Toto je dodatek (tzv. Last Chapter) ke knize The Mystery of Life´s Origin. Dr. Charles Thaxton ho napsal až později (v r.1995) na žádost prof. Václava Pačesa z prezidia Akademie věd. Tento dodatek není tedy součástí anglického originálu knihy. (Poz. Pavel Kábrt)

V roce 1950 pořádal na universitě v Chicagu laureát Nobelovy ceny Harold Urey cyklus přednášek o vzniku sluneční soustavy. Těchto přenášek se zúčastnil i dvaadvacetiletý absolvent univerzity Stanley Miller. Během přednášek Urey poznamenal, že by bylo zajímavé zjistit, co by se přihodilo, kdybychom pokusně napodobili atmosféru dávné Země a vystavili ji vlivu energie (narážel tím na Oparinovu hypotézu z roku 1924, podle níž se tímto způsobem začal vývoj živých systémů¹). Miller byl touto myšlenkou okouzlen a později se proslavil jediným jednoduchým pokusem, který se tehdy zdál být řešením prokazatelně největší záhady, jež kdy trápila všechny vědce. Hermeticky uzavřenou skleněnou aparaturu obsahující vroucí vodu naplnil amoniakem, metanem a vodíkem, pomocí jiskrového výboje napodobil blesky a během několika dní zaznamenal přítomnost načervenalé lepkavé hmoty na skle a ve vodě. Následnou chemickou analýzou ke svému potěšení zjistil, že tato hmota

obsahuje aminokyseliny - stavební kameny bílkovin, které tvoří základ života. Výsledky, které Miller publikoval ve formě skromného dvoustránkového článku v časopise Science², působily jako ohromující důkaz, že život vznikl jednoduchými chemickými reakcemi v "prebiotické polévce".

Reakce na Millerův pokus byla ze strany vědecké obce i veřejnosti mimořádná. Např. Carl Sagan, astronom vedoucí výzkum mimozemského života, označil Millerův pokus jako "nejvýznamnější krok směřující k přesvědčení řady vědců, že ve vesmíru se život vyskytuje hojně."³ Chemik William Day ho popisuje jako "pokus, který prolomil blokádu" tím, že ukázal, že počátek života nebyl náhodnou, ale nevyhnutelnou událostí.⁴ Astronom Harlow Shapley vystoupil v roce 1959 v Chicagu v televizním vysílání v předvečer stého výročí vydání Darwinovy knihy "O původu druhů" a prohlásil, že Millerův pokus odstranil naše dlouholeté pochybnosti, zda lze překlenout propast mezi neživým a živým a zda objevení se života je důsledkem spontánního biochemického vývoje, ke kterému dochází přirozenou cestou za příznivých fyzikálních podmínek."⁵ V podstatě lze říci, že Millerovy pokusy zplodily neovitalismus neboli víru v sílu samouspořádání spočívající ve hmotě.⁶ Biochemická predestinace se dostala dokonce až do učebnic.⁷ Zpravidla byla podporována schématy evolučního vývoje, jejichž příklad je na obr. 5.1.