Pavel Kábrt, V humnech 10/14, 193 00 Praha – Horní Počernice, tel [phone]

Jaká současná pozorování jsou klíčem k minulosti?

Viděli jsme legitimnost metody analogie, která směřuje od současného pozorování do minulosti. Aplikací tohoto stylu uvažování na otázku vzniku života chceme zjistit, zda je život výsledkem přirozených nebo inteligentních příčin. Hledáme důkaz, že tento jev má tytéž charakteristiky jako objekty, které známe z naší zkušenosti. Má objekt, jehož původ chceme objasnit, typickou vlastnost, o níž ze zkušenosti víme, že označuje produkty působení inteligence? Pokud ano, pak mu můžeme přisoudit inteligentní příčinu. Nalezneme-li charakteristiku, která ze zkušenosti ukazuje na přirozenou příčinu, pak mu přisoudíme přirozenou příčinu. Jinak jednoduše přiznáme, že nemáme dostatek informací pro to, abychom mohli rozhodnout.

Princip analogie vyžaduje pouze, aby příčina pozorovaná v přítomnosti byla podobného druhu jako příčinu předpokládaná pro minulost. Např. není nutné nalézt v současnosti život spontánně vznikající z neživého materiálu, abychom předpokládali, že se tak stalo v minulosti. Vše, co je třeba pro přijatelný scénář přirozeného původu života, je nalézt podobný příklad, kde je nějaký charakteristický rys života vytvořen přirozeně (a to je hlavní cíl laboratorních modelových pokusů). Podobně nemusíme chytit při činu intelekt v současnosti působící, který by byl identický s intelektem předpokládaným v minulosti, abychom učinili scénář inteligentní příčiny věrohodným. Vše, co je nutné, je pozorovat podobné druhy inteligentních příčin, které regulérně vytvářejí nějaký charakteristický rys života.⁸⁵ Na základě čeho lze rozhodnout o podobnosti příčin? Na základě "nápadné a důkladné" podobnosti jevů.⁸⁶

V současnosti pozorovatelnou inteligentní příčinou je zpravidla člověk. Ale lze předpokládat i ostatní formy inteligence. Vracíme-li se zpět od jevu k příčině, je domnělá inteligence druhově specifická: teoreticky by mohla být z této Země nebo být mimo ni. Vědci pracující na programu SETI nepotřebují předpokládat lidskou inteligenci, která vysílá radiová poselství z vesmíru. Na základě analogie potřebujeme pouze předpokládat inteligenci podobnou lidské. Postulujeme-li inteligentní příčinu vzniku života, nemůže to být lidská inteligence, protože lidé tehdy ještě neexistovali. Nicméně, jestliže dokážeme vykonstruovat přijatelný analogický případ, můžeme předpokládat podobnou inteligentní příčinu.

Jaká spojení příčiny a jevu jsou v současnosti pozorována, která by opravňovala příznivce chemické evoluce usuzovat na přirozenou příčinu vzniku života? Co nám umožňuje usuzovat na inteligentní příčinu? Stejně jako v jiných oblastech vědy i zde spoléháme na prubířský kámen získané smyslové zkušenosti.

Základní rozdíl mezi hlediskem hypotézy chemické evoluce a hlediskem hypotézy inteligentního původu je, že odlišná vybraná pozorování ze současnosti tvoří základ pro použití analogie směrem do minulosti. Chemická evoluce vychází z laboratorních experimentů, které, jak uvádějí její příznivci, jsou přijatelnými nápodobami událostí, jež se uskutečnily na dávné Zemi. Jenže ani život ani nic jiného, co by se podstatným způsobem podobalo základním rysům života, nebylo při těchto laboratorních pokusech získáno. Hodně optimismu vzniklo kolem návrhů přijatelných cest vedoucích k životu (jako v Millerově původní práci), tento optimismus však postupně vytěkal.

Klasické teologické důkazy

Jaká pozorování v současnosti vedou zastánce inteligentního vlivu při tvorbě analogie do minulosti? Názor o vlivu inteligence vychází ze soudobého pozorování, že lidský intelekt je potřebný k tvorbě složitého uskupení hmoty, s jakým se můžeme setkat např. v počítačích, v literárních dílech, malbách a mostech. Je-li současnost klíčem k minulosti, pak za všechna odpovídajícím způsobem podobná složitá uskupení z minulosti musí odpovídat inteligentní příčina podobná lidské.

Názor inteligentního vlivu na vznik života byl dominujícím názorem inteligence po většinu dějin západu až do konce devatenáctého století. Typický teologický argument směřoval přímo od uspořádání vesmíru k existenci inteligence (boha) zodpovědné za toto uspořádání. Od nepaměti krása ptáků a květin, střídání ročních dob a význačná přizpůsobivost živých tvorů vedla lidi k předpokladu existence jakési inteligentní příčiny, která se za tím vším nachází.

Během vědecké revoluce v sedmnáctém století nabyl tento argument uspořádanosti ještě na síle. Vědci studovali spletité struktury do hloubky a detailu, což bylo doposud neobvyklé. Mnozí se stali přesvědčenějšími než kdy před tím, že taková uspořádanost vyžaduje inteligentní příčinu. Isaac Newton vyjádřil všeobecný názor slovy: "Tento nejkrásnější systém Slunce, planet a komet mohl vzniknout pouze z rad a působení nějakého inteligentního a mocného jsoucna."⁸⁷ Teologický důkaz jsoucnosti boží byl vždy většinou vědců přijímán. Je nejempiričtější z argumentů, neboť je založen na výzkumných předpokladech o druhu uspořádanosti jakou nalézáme v přírodě.⁸⁸

Ironií osudu to byla opět vědecká revoluce která nakonec způsobila, že mnozí zavrhli teologický důkaz. Vědci opakovaně nalézali přirozené příčiny pro události, které byly do té doby záhadné. Mohou-li přirozené příčiny vysvětlit tyto věci, usuzovali, snad mohou vysvětlit také všechno ostatní. Potřebujeme skutečně inteligentní příčinu k vysvětlení uspořádanosti světa?

Vezměme si strukturu sněhové vločky. Složitá krása sněhové vločky vedla mnohého věřícího k protestu proti moudrosti Stvořitele. Nicméně struktura sněhové vločky není záhadná ani nadpřirozená. Vzniká přirozeným procesem dendritického růstu, který provází fázovou změnu vody z kapalného do pevného skupenství.

Klasickým argumentem teologických tvrzení je, že uspořádanost existující kolem nás nemohla vzniknout z přirozených příčin. Sněhová vločka dokazuje nesprávnost tohoto tvrzení. Je dokladem toho, že alespoň některé druhy uspořádanosti mohou vznikat z přirozených příčin. A pokud hmota sama může dát vzniknout uspořádanosti v nějakém případě, proč by to tak nemohlo být i v jiných případech? Proč se ještě potřebujeme zaměřovat na inteligentní Jsoucno kvůli vysvětlení vzniku života a světa? Potřebujeme pouze pokračovat v hledání přirozených příčin. Trend směřující od teologie vyvrcholil v Darwinových důkazech, že přirozený výběr vytvořil "zjevné uspořádání světa"; to znamenalo, že odpadla potřeba inteligentního Tvůrce. Tak tento problém nalezl své místo ve vědecké komunitě a ve světě na více než jedno století.

Díky aplikaci informační teorie si nyní uvědomujeme, že skutečně existují dva druhy uspořádanosti. První druh (sněhová vločka) vzniká v důsledku vlastností materiálu, z něhož je daná věc tvořena (v tomto případě z molekul vody). Nemůžeme z toho usuzovat na inteligentní příčinu, snad kromě čehosi, co je obrazně řečeno kdesi nad přirozenou příčinou. Druhý druh není však důsledkem ničeho, co je v hmotě samé. To je v principu protikladné k čemukoliv, co vzniká přirozeně. Tento druh uspořádanosti tvoří důkaz inteligentní příčiny.

Moderní teologické argumenty

Nyní mnohem podrobněji vysvětlíme dva zmiňované druhy uspořádanosti. Při putování různými částmi Spojených států můžete narazit na neobvyklé skalní útvary. Turistický průvodce by vám vysvětlil, že tyto tvary vznikají, když je skála tvořena více než jedním druhem minerálu. Díky tomuto proměnlivému složení jsou některé části skály měkčí než ostatní. Déšť a vítr způsobí erozi rychleji v měkkých částech útvaru, kdežto tvrdší místa zůstanou nedotčena a vyčnívají do prostoru. Tímto způsobem vznikne skalní útvar nepravděpodobného tvaru. Může dokonce připomínat nějaký známý objekt, např. tvář. Na druhou stranu může útvar vypadat, jako kdyby byl takto úmyslně otesán. Při bližším prozkoumání z různých úhlů si povšimnete, že podobnost je jen povrchní. Tvar vždy odpovídá tomu, co dokáže eroze s přirozenou kvalitou skály (měkké části odstranila, tvrdé části vyčnívají). Po té dospějete k závěru, že skála vznikla přirozenou cestou. Za to, co vidíte, skutečně nesou zodpovědnost přírodní síly.

Nyní si uvedeme příklad odlišného druhu uspořádanosti. Řekněme, že na svých cestách navštívíte Mount Rushmor. Narazíte tam v žulové stěně na čtyři tváře. Hrany těchto tváří nesledují přirozenou skladbu skály; odštípnutá místa vypovídají, že byla odseknuta měkká i tvrdá část. Tyto tvary nepřipomínají nic, o čem jsme se přesvědčili, že vzniklo erozí. V tomto případě není tvar skály výsledkem přirozeným procesů. Spíše na základě jednoznačné zkušenosti budeme předpokládat, že vše je dílem nějakého řemeslníka. Tyto čtyři tváře vytvořila ve skalní stěně inteligence.

Nikomu z nás nepřipadá obtížné rozlišit od sebe tyto dva druhy uspořádanosti, z nichž jeden vznikl vlivem přirozených sil a druhý v důsledku inteligence. Vrátíme-li se zpět k teologickému argumentu, otázka zní: "S jakým druhem uspořádanosti se setkáváme v přírodě?" Pokud bychom nalezli pouze prvý druh, pak bychom mohli říci, že k vytvoření vesmíru, tak jak ho dnes známe, stačily pouze přirozené síly. Pokud ovšem narazíme na nějaký příklad druhého druhu uspořádanosti, druhu vytvořeného inteligencí, bude to důkaz působení inteligentní příčiny. Věda sama by pak směřovala za hmotný svět směrem k jeho vzniku, který umožnila inteligentní síla.

Existuje v současném biologickém světě něco, co by podle výše zmiňovaných kriterií svým charakterem ukazovalo na inteligentní příčinu? Existuje něco, co by mohlo na základě zkušenosti potvrdit, že život vznikl v minulosti vlivem působení inteligence?
Moderní teologický argument a informace

Jednou z největších událostí ve vědě dvacátého století je jistě odhalení struktury DNA a vyřešení genetického kódu. DNA je známou molekulou dědičnosti. Každý z nás začal jako maličký míček velikosti tečky za větou. Všechny naše fyzické vlastnosti - výška, barva vlasů, barva očí atd. - byly zapsány v naší DNA. Ta určovala náš vývoj až do dospělosti.

Základní struktura DNA je celkem jednoduchá, ačkoliv z hlediska funkčnosti je neuvěřitelně složitá. Nyní většina gramotných lidí ví o dvojšroubovicové struktuře molekuly DNA. Vypadá jako žebřík stočený do spirály. Molekuly cukru a fosfátu tvoří strany tohoto žebříku. Jako příčky slouží čtyři druhy bází. Jsou to adenin, thymin, guanin a cytosin. To jsou písmena genetické abecedy. Jejich kombinováním do různých sekvencí vznikají slova, věty a odstavce. V pořadí těchto bází jsou ukryty veškeré instrukce potřebné pro existenci funkční buňky.

Zastánci inteligentního původu života tvrdí, že molekulární biologie odkryla analogii mezi DNA a jazykem a dala tím vzniknout sekvenční hypotéze. Sekvenční hypotéza předpokládá, že přesným uspořádáním symbolů je zaznamenána informace. Základní sekvence v DNA kódovaně hláskují instrukce, jak např. buňka tvoří proteiny. Funguje to stejným způsobem, jako v tomto textu poskytují písmena abecedy v určitém pořadí informaci o vzniku života. Genetický kód funguje naprosto stejně jako jazykový kód - skutečně to je kód. Je to molekulární komunikační systém: v sekvenci chemických "písmen" je v každé živé buňce uložena a přenášena komunikace.

Komunikace je možná bez ohledu na to, jaké symboly tvoří abecedu. Dvacet šest písmen používaných v angličtině, třicet dva písmen azbuky používaných v ruském jazyce a čtyři písmena genetické abecedy - všechny slouží srovnatelně při komunikaci.

Informační teorie je vědou přenosu zpráv vytvořenou Claudem Shannonem a dalšími inženýry v Bellových telefonních laboratořích koncem čtyřicátých let. Zabývá se matematickými prostředky měření informace. Informační teorie je použitelná pro jakýkoliv systém symbolů bez ohledu na kvalitu prvků tohoto systému. Tzv. Shannonovy informační zákony jsou stejně dobře použitelné v lidském jazyce, Morseově kódu i genetickém textu.

Existuje strukturní identita mezi základními sekvencemi zprávy v DNA a sekvencemi písmen abecedy v napsané zprávě a to nás ujišťuje o tom, že analogie je "nápadná a důkladná", jak zněla Herschelova podmínka. Tato strukturní identita je základem pro aplikaci informační teorie v biologii. Jak uvedl Hubert P. Yockey v Journal of Theoretical Biology: "Sekvenční hypotéza je použitelná přímo pro proteiny a genetický text stejně jako pro psaný jazyk, a tedy i matematický aparát je v obou případech identický."⁸⁹

Tento závěr je velmi důležitý pro současnou diskusi o vzniku života a je v současné době zastánci inteligentního počátku života využíván jako klíč k minulosti. Pokud jde o napsané poselství, víme, že za ním stojí inteligentní příčina. Použitím analogie dospějeme k závěr, že pozoruhodné sekvence v DNA mají také inteligentní původ. Na základě analogie také usuzujeme, že tato inteligence se podobá lidské inteligenci. Protože je DNA nezbytnou molekulární složkou každé formy života, který známe, dospějeme podobně k závěru, že život na Zemi má inteligentní příčinu.

Objev, že DNA je nositelem genetické zprávy, dává teologickému argumentu nový význam. Protože život je ve své podstatě systém chemických zpráv, je počátek života počátkem informace. Genetické poselství je velmi specifickým druhem uspořádanosti. Představuje specifickou složitost".⁹⁰ Abychom porozuměli tomuto výrazu, musíme se stručně zmínit o informační teorii a její aplikaci v biologii.

Informační teorie umožňuje měřitelnost informace, a tak realizuje jeden důležitý cíl matematiků. Nalézá své místo v biologii díky svojí schopnosti kvantifikovat uspořádanost a vyjádřit ji číselně. Biologové již dávno pochopili důležitost pojmu uspořádanosti. Dokud neexistoval způsob, jak uspořádanost měřit, nebyl v tomto ohledu možný téměř žádný další vývoj. Uspořádanost, hovoříme-li řečí informace, to dokáže. "Hrubě řečeno," říká Leslie Orgel, "informační obsah struktury představuje minimální počet instrukcí potřebných pro specifikaci této struktury."⁹² Složitost struktury roste s počtem instrukcí nezbytných pro její specifikaci a s množstvím informace, kterou obsahuje.

Náhodné struktury vyžadují jen velmi málo instrukcí. Chceme-li např. napsat skupiny písmen, které nedávají smysl, potřebujeme pouze dvě nezbytné instrukce: "Napiš písmeno mezi A a Z" a "Opakuj předchozí příkaz," opakované až do konce. Vysoce uspořádaná struktura jako je např. skupina neustále se opakujících písmen nebo čísel vyžaduje také jen několik instrukcí. Kniha, v níž se neustále opakuje věta "Miluji tě," představuje vysoce uspořádanou skupinu písmen. Je potřeba několik instrukcí, které specifikují, jaká písmena je třeba zvolit a jaké je jejich pořadí. Tyto instrukce doplněné o výzvu "Opakuj předchozí" tolikrát, kolikrát je třeba, umožňují vytvořit knihu. Na rozdíl od náhodných nebo uspořádaných sekvencí vyžadují složité struktury množství instrukcí. Chceme-li, aby počítač napsal např. báseň, musíme specifikovat každé písmeno. To znamená, že báseň má vysoký informační obsah.
Specifikování sekvence

Informace v tomto kontextu znamená přesné určení neboli specifikování pořadí písmen. Již jsme uvedli, že zpráva představuje "specifickou složitost." Nyní již rozumíme pojmu specifická. Nejspecifičtější je věc, u níž je možná volba při vyplnění každé instrukce.

V náhodném případě jsou možnosti volby neomezené, každá z nich má stejnou pravděpodobnost. Např. při tvorbě souboru náhodně zvolených písmen není výběr písmen v kterémkoli kroku nijak omezován. Písmena nejsou specifikována.

Naproti tomu je uspořádaná struktura, jako např. naše kniha plná výrazů "Miluji tě," vysoce specifická, ale zpráva se neustále opakuje, takže celek není složitý, ačkoliv je každé písmeno specifikováno. Jak již bylo řečeno, má nízký informační obsah, protože k jejímu specifikování je potřeba jen málo instrukcí. Uspořádané struktury a náhodné struktury jsou si podobné v tom, že obě mají nízký informační obsah. Liší se tím, že uspořádané struktury jsou vysoce specifické a náhodné struktury jsou nespecifické.

Složitá struktura, jako je báseň, je rovněž vysoce specifická. Liší se však od uspořádané struktury tím, že je nejen vysoce specifická, ale má i vysoký informační obsah. Napsání básně vyžaduje nové instrukce pro specifikace každého písmene.

Stručně řečeno, informační teorie nám poskytuje nástroj k rozlišení dvou druhů uspořádanosti, o nichž jsme hovořili v předchozí části. Nedostatek uspořádanosti - nahodilost - není jevem ani specifickým ani nemá vysokou informační hodnotu.

První druh uspořádanosti nalezneme např. u sněhových vloček. Použijeme-li výrazy informační teorie, je sněhová vločka specifická, má ale nízký informační obsah. Její uspořádanost vzniká neustálým opakováním jednoduché struktury. Je to týž případ jako kniha plná výrazů "Miluji tě." Druhý druh uspořádanosti, s nímž jsme se setkali na tvářích na Mount Rushmore, je jak specifický, tak má i vysoký informační obsah.
Život obsahuje informaci
Molekuly charakterizované specifickou složitostí tvoří živé objekty. Tyto molekuly jsou zejména DNA a proteiny. Naproti tomu spadají objekty neživé přírody do jedné ze dvou následujících kategorií. Jsou buď nespecifické a náhodné (kusy žuly a směs náhodných nukleotidů) nebo specifické ale jednoduché (sněhové vločky a krystaly). Krystal nelze posuzovat jako živý objekt, protože postrádá složitost. Podobně tak nelze pohlížet na řetězec náhodných nukleotidů, protože ten není specifický.⁹³ Žádné neživé objekty s výjimkou DNA a proteinů živých objektů, lidských výtvorů a psaného jazyka, nemají specifickou složitost.

Biologové dlouhou dobu přehlíželi rozdíl mezi těmito dvěma druhy uspořádanosti (jednoduchá, periodická uspořádanost versus specifické složitosti). Až nyní si uvědomili, že charakteristickým rysem živých systémů není uspořádanost ale specifická složitost.⁹⁴ Sekvence nukleotidů v DNA nebo aminokyselin v bílkovinách není opakující se uspořádanost typická pro krystaly. Podobá se spíše písmenům v napsané zprávě.

Zpráva není složena z neustále se opakující sekvence písmen. Nepředstavuje jinak řečeno první druh uspořádanosti. Ve skutečnosti jsou písmena, která tvoří zprávu, v určitém smyslu náhodná. V písmenech g-i-f-t není ukryto nic, co by napovědělo, že toto slovo v angličtině znamená "dar." Ve skutečnosti totéž slovo znamená v němčině "jed." Ve francouzštině nemá tato sekvence písmen žádný význam. Budete-li procházet skupiny písmen řecké abecedy a neznáte-li řečtinu, nedokážete je přečíst. Nedokážete ani říci, zda písmena tvoří řecká slova, nebo zda jsou jen náhodně uskupena. Tam neexistuje žádný detegovatelný rozdíl.

To, co odlišuje zprávu, je, že určité náhodné uskupení písmen má nějaký význam podle dané konvence symbolů. Nic neodlišuje sekvenci a-n-d od n-a-d nebo n-d-a pro člověka, který neumí anglicky. V angličtině je však sekvence a-n-d vysoce specifická a má zvláštní význam. Jak barvitě vyjádřil Henry Quastler, je to "zapamatovaný náhodný výběr."⁹⁵

Nyní víme, že neexistuje žádná souvislost mezi pravidelně se opakující sekvencí a specifickou složitostí v proteinech a DNA. Nemůžeme, tak jako někteří nesprávně činili, hledat analogii mezi tvorbou krystalu a vznikem života. Nelze dokázat, že protože přirozené síly vytvářejí krystal, tak jsou zodpovědné i za vznik živých objektů. Uspořádanost, s níž se setkáváme v krystalech a sněhových vločkách, není analogická specifické složitosti, kterou nalézáme u živých objektů.

Nedostali jsme se zpět ke komplikovanější formě teologického argumentu? Na základě pochopení informační teorie už dále nepotřebujeme diskutovat o uspořádanosti v obecném smyslu. Uspořádanost s nízkým obsahem informace (první druh) vzniká při přirozených procesech. Neexistuje však přesvědčivý experimentální důkaz, že uspořádanost s vysokým informačním obsahem (druhý druh neboli specifická složitost) může vzniknout přirozenými procesy. Jediný důkaz, který nyní ve skutečnosti máme, je, že tvorba druhého druhu uspořádanosti vyžaduje inteligenci.

Vědci mohou syntetizovat proteiny odpovídající přírodním proteinům. Chemici vyrábějí ve velkém množství sloučeniny, jako např. insulin, pro lékařské účely. Otázka zní, jak to dělají? Jistě ne pomocí náhody nebo přirozených příčin. Pouze za dodržení přesných podmínek pokusu mohou chemici syntetizovat proteiny identické s těmi, které se nacházejí v živé přírodě. Použitím určitých podmínek při experimentu se omezuje možnost "výběru" v každém kroku procesu. To je způsob, jakým je dodávána informace.

Chceme-li uvažovat o tom, jak vznikly první informační molekuly, nejrozumnější se zdá úvaha, že v té době působila nějaká forma inteligence. Nemůžeme identifikovat tento zdroj pomocí pouhé vědecké analýzy. Věda nedokáže doplnit jméno této inteligentní příčiny. Nemůžeme se ujistit z empirických dat uložených na DNA, zda se jednalo o inteligenci z tohoto vesmíru, ale mimo tuto Zem, jak prohlašovali Hoyle a Wikramasinghe.⁹⁶ Povšimněte si, že nedokazují inteligentní příčinu per se, ale popírají přirozenou příčinu. Tato příčina může ležet mimo kosmos, jak uvádí historický teismus. Vše, co můžeme říci, je, že je jistě rozumné předpokládat, že za tvorbu informace v molekule DNA odpovídá inteligentní síla. Život vznikl z "někoho," nikoliv z "něčeho."

Snad bychom mohli identifikovat tuto sílu dosti podrobně pomocí dalších argumentů. Mohli bychom např. použít náhled historických, filozofických nebo teologických argumentů nebo vzít do úvahy řady důkazů, které se k tomuto problému vztahují, z jiných oblastí vědy. Ale vědecké zkoumání vzniku života nás jednoznačně dovedlo k závěru, že inteligentní příčina může v konečné analýze být jedinou rozumnou možností vysvětlení záhady vzniku života: informace.

Obrátíme-li se na sporné otázky týkající se vzniku hlavních taxonomických skupin, nalezneme další důkaz pro inteligentní sílu.

Literatura
1. A.I. Oparin, Origin of Life, do angličtiny přeložil S. Morgulis (New York: Macmillan, 1924).

2. Stanley L. Miller, "Production of Amino Acids Under

Possible Primitive Earth Conditions," Science 117(1953): 528-29.

3. Citováno v: R. Shapiro, Origins (New York: Summit Books, 1986), str. 99.

4. William Day, Genesis on Planet Earth (East Lansing, Mich.: House of Talos, 1979), str. 7.

5. Citováno v: S. Tax, ed., Evolution After Darwin (Chicago: University of Chicago Press, 1960), 1: 57.

6. K. Dose, "The Origin of Life: More Questions Than Answers," Interdisciplinary Science Reviews 13 (1988): 348.

7. D. Kenyon a G. Steinman, Biochemical Predestination (New York: McGraw-Hill, 1969).

8. J. Horgan, "In the Beginning..." Scientific American, únor 1991, str. 17.

9. S.W. Fox a K. Dose, Molecular Evolution and the Origin of Life (New York: Marcel Dekker, 1977).

10. B.L. Bass a T.R. Cech, "Specific Interaction Between Self-Splicing of RNA of Tetrahymena and Its Guanosine Substrate," Nature 308 (1984): 820; T.R. Cech, A.J. Zaug a P.J. Grabowski," In Vitro Splicing of the Ribosomal RNA Precursor of Tetrahymena," Cell 27 (1981): 487.

11. R. Shapiro," Prebiotic Synthesis: A Critical Analysis," Origins of Life and Evolution of the Biosphere 18 (1988): 71.

12. Horgan," In the Beginnig," str. 117.

13. J.S.Levine, ed., The Photochemistry of Atmospheres" Earth, the Other Planets and Comets (Orlando, Fla.: Academic, 1985).

14. Horgan," In the Beginnig," str. 117.

15. Dose, "Origin of Life"

16. I. Barbour, Science Ponders Religion (New York: Appleton-Century-Crofts, 1960), str. 200.

17. W.L. Bradley, "Theromodynamics and the Origin of Life," Perspectives on Science and Christian Faith 40 (1988): 72.

18. L. von Bertalanffy, Robots, Men and Minds (New York: George Braziller, 1967), str. 82.

19. A.L. Lehninger, Biochemistry (New York: Worth, 1970).

20. C.B. Thaxton, W.L. Bradley a R.L. Olsen, The Mystery of Life's Origin: Reassessing Current Theories (Dallas: Lewis a Stanley, 1992).

21. Citováno v R. Vallery-Radot, The Life of Pasteur, přeložil R.L. Devonshire (New York: Doubleday, 1920), str. 109.

22. F. Darwin, The Life and Letters of Charles Darwin (New York: Appelton, 1887), 2: 202.

23. Oparin, Origin of Life.

24. J.B.S. Haldane v Rationalist Annual 148 (1929): 3.

25. J.P. Ferris, "Prebiotic Synthesis: Problems and Challenges," Cold Spring Harbor Symposia on Quantitative Biology 52 (1987): 30.

26. Shapiro, "Prebiotic Ribose Synthesis."

27. Dose, "Origin of Life."

28. Horgan, "In the Beginning."

29. Thaxton, Bradley a Olsen, Mystery of Life's Origin, str. 43.

30. Citovánio v Shapiro, Origins, str. 112.

31. Fox a Dose, Molecular Evolution; I. Shklovskii a C. Sagan, Intelligent Life in the Universe (New York: Dell, 1966), str. 231.

32. Levine, Photochemistry of Atmospheres.

33. O těchto pokusech bylo referováno v několika abstraktech a přednáškách na: Fifth ISSOL Meeting, Berkeley, Calif., 1986.

34. Bradley, "Thermodynamics"; Thaxton, Bradley a Olsen, Mystery of Life's Origin.

35. H. Borsook a E.H.M. Huffman v: Chemistry of Amino Acids and Proteins, ed. C.L.A. Shmidt (Springfield, Mass.: Charles C. Thomas, 1944), str. 822.

36. Fox a Dose, Molecular Evolution.

37. Bradley, "Thermodynamics"; Thaxton, Bradley a Olsen, Mystery of Life's Origin, kap. 8.

38. P.A. Temussi a spol., "Structural Characterization of Thermal Prebiotic Polypeptides,: Journal of Molecular Evolution 7 (1976): 105.

39. Bradley, "Thermodynamics"; Thaxton, Bradley a Olsen, Mystery of Life's Origin, kap. 9.

40. Tamtéž.

41. Tamtéž.

42. J.S. Wicken, Evolution, Thermodynamics and Information: Extending the Darwinian Program (New York: Oxford University Press, 1987).

43. Thaxton, Bradley a Olsen, Mystery of Life's Origin.

44. B.O. Kuppers, Information and the Origin og Life (Cambridge, Mass.: MIT Press, 1990), str. 170-72.

45. Wicken, Evolution, Thermodynamics; Shapiro, Origins; A.E. Wilder Smith, The Creation of Life (Wheaton Ill.: Harold Shaw, 1970); Hubert P. Yockey, "On the Information Content of Cytochrome C," Journal of Theoretical Biology 67 (1977): 345; Hubert P. Yockey, "A Calculation of the Probability of Spontaneous Biogenesis by Information Theory,"Jouranl of Theoretical Biology 67 (1977): 377; Hubert P.Yockey, "Self-Organization Origin of Life Scenarios and Information Theory,"Journal of Theoretical Biology 191 (1981): 13.

46. H.P. Yockey, "A Calculation of the Probability of Spontaneous Biogenesis by Information Theory," Journal of Theoretical Biology 67 (1981): 377.

47. F. Hole, The Inteligent Universe (London: Michael Joseph, 1983); Kenyon a Steinman, Biochemical Predestination.

48. Shapiro, "Prebiotic Ribose Synthesis."

49. Citováno v: Horgan, "In the Beginning."

50. F. Crick, Life Itself (New York: Simon a Schuster, 1981ä.

51. Dose, "Origin of Life."

52. Horgan, "In the Beginning."

53. Wicken, Evolution, Thermodynamics.

54. W.L. Bradley, "Thermodynamics and the Origin of Life," rukopis.

55. Fox a Dose, Molecular Evolution.

56. Wicken, Evolution, Thermodynamics; G. Steinman a M.N. Cole, "Synthesis of Biologically Pertinent Peptides Under Possible Primordial Conditions," Proceedings of the National Academy of Science 58 (1967): 753.

57. R.A Kok, J.A. Taylor a W.L. Bradley, "A Statistical Examination of Self-Ordering of Amino Acids in Protein," Origins of Life and Evolution of the Biosphere 18 (1988): 135.

58. Kuppers, Information and the Origin.

59. A.G. Cairns-Smith, Genetic Takeover and the Mineral Origins of Life (New York: Cambridge University Press, 1982); Thaxton, Bradley a Olsen, Mystery of Life's Origin; Shapiro, Origins.

60. Horgan, "In the Beginning."

61. Tamtéž.

62. J.M. Edmond, K.L. von Damm, R.E. McDuff a C.I. Measures, "Chemistry of Hot Springs on the East Pacific Rise and Their Effluent Dispersal," Nature 297 (1982): 187.

63. S.L. Miller, "Which organic Compound Could Have Occurred on Prebiotic Earth?" Cold Spring Harbor Symposia on Quantitative Biology 52 (1987): 17.

64. Horgan, "In the Beginning."

65. C. de Duve, Blueprint for a Cell (Burlington, N.C.: Patterson, 1991).

66. I. Prigogine, From Being to Becoming (San Francisco: W.H. Freeman, 1980); G. Nicolis a I. Prigogine, Self Organization in Non-equilibrium Systems (New York: John Wiley a Sons, 1977).

67. G. Nicolis, I. Prigogine a A. Babloyantz, "Thermodynamics of Evolution," Physics Today, listopad 1972, str. 23.

68. M. Eigen a P. Schuster, "The Hypercycle-A Principle of Natural Self Organization," Naturwissenschaften 65 (1978): 341.

69. Citováno v: Horgan, "In the Beginning."

70. Dose, "Origin of Life."

71. Shapiro, Origins.

72. Hilde Hein, On the Nature and Origin of Life (New York: McGraw-Hill, 1971), str. 93-95; Paul de Vries, "Naturalism in the Natural Sciences: A Christian Perspective," Christian Scholars Review 15, č.4: 388-96.

73. David Bohm, "Some Remarks on the Notion of Order," v Toward a Theoretical biology, ed. C.H. Waddington (Chicago: Aldine, 1969).

74. Ludwig Wittgenstein, Tractatus Logico-Philosophicus, do angličtiny přeložili D.F. Pears a B.F. McGuinness (London: Routledge a Kegan Paul, 1974; německý originál z roku 1921).

75. Daniel Boorstin, The Discoveries (New York: Random House, 1983), str. 86.

76. David Hume, An Inquiry Concerning Human Understanding (1748; znovu vydáno v Chicago: Great Books of the Western World, 1952), str. 462, 499.

77. Citováno v I.J. Hester, Introduction to Archeology (New York: Holt, Rinehart a Winston, 1976), str. 29.

78. J.F.W. Herschel, Preliminary Discourse on the Study of Natural Philosophy (London: Longman, Rees, Orme, Brown a Green, 1831), str. 149. Zdůraznění v textu dodáno autory knihy.

79. C. Lyell, Principles of Geology (1830; znovu vydáno v New York: D. Appleton, 1887), 1: 319.

80. C. Sagan, Contact (New York: Simon a Schuster, 1985), str. 51.

81. F. Drake a D. Sobel, Is Anyone Out There? The Scientific Search for Extraterrestrial Intelligence (New York: Delacorte, 1992); T.R. McDonough, "Project Sentinel to Grow," The Planetary Report 4 (leden/únor 1984): 3; P. Horowitz, "A Status Report on the Planetary Society's SETI Project," The Planetary Report 7 (červenec/srpen 1987): 8-10.

82. P. Horowitz, "A Status Report on the Planetary Society's SETI Project," The Planetary Report 6 (leden/úor 1986): 17.

83. Dava Sobel, "Is Anyone Out There?" Life, září 1992, str. 60-69.

84. C. Sagan, Broca's Brain (New York: Random House, 1979), str. 275.

85. A.D. Kline, "Theories, Facts and Gods: Philosophical Aspects of the Creation-Evolution Controversy," v Did Devil Make Darwin Do It? ed. D.B. Wilson (Ames: Iowa State University Press, 1983), str. 37-44.

86. Herschel, Preliminary Discourse, str. 149.

87. I. Newton, "General Schohum," v Mathematical principles of Natural Philosophy (1687; znovu vydáno v Chicago: Great Books of the Western World, 1952), str. 360.

88. F. Ferre, "Design Argument," v Dictionary of the History of Ideas (New York: Charles Scribner's Sons, 1973), 1: 673.

89. Yockey, "Self-Organization Origin of Life Scenarios," str. 13-31.

90. L. Orgel, The Origins of Life (New York: John Wiley and Sons, 1973), str. 189.

91. G.J. Chaitin, "Algorithmic Information Theory," IBM Journal of Research 21 (1977): 350.

92. Orgel, Origins of Life, str. 189.

93. Tamtéž.

94. H.P. Yockey, "A Calculation of the Probability of Sponaneous biogenesis by Information Theory," Journal of Theoretical Biology 67 (1977): 377.

95. H. Quastler, The Ememrgence of Biological Organization (New Haven, Conn.: Yale University Press, 1964).

96. F. Hoyle a C. Wickramasinghe, Evolution from Space (New York: Simon a Shuster, 1981).

Pavel Kábrt, hlasová schránka: 602 304 879, e-mail: [e-mail]

Nabízím zdarma literaturu, články na disketách i CD. Také rozhovor, vyučování nebo přednášky na jistě zajímavá a životně důležitá témata, která se týkají především těchto tří oblastí:

Chemické evoluce a vysvětlení, proč se život nemůže samovolně vytvořit z neživé hmoty

Tragických Darwinových omylů a jejich hrozných důsledků na náš život

Křesťanského společenského chování: jak se chovat třeba na návštěvě, u jídla, počítače apod. – abychom neodpuzovali
Velmi mnoho informací existuje na internetu. Zde je několik webových adres:

v češtině: http://memento.junweb.cz, www.kabrt.hewer.cz, www.hcjb.cz (O stvoření), http://evoluce.eljoy.net;

v angličtině: http://www.icr.org (=ICR), www.creationresearch.org (=CRS), www.csm.org.uk, www.biblediscoveries.com, www.creationists.org, www.answersingenesis.org (=AiG), www.creationism.org, www.trueorigin.org, www.kolbecenter.org, www.wasdarwinwrong.com, www.wasdarwinright.com, www.creationscience.com


V Praze dne 20. 12. 2003
                   