Úterý 0. 2018, 19. 30 Divadlo na Vinohradech, náměstí Míru 7, Praha Královny Středomoří Bájné hrdinky v barokních operách

Aaron Sheehan
Americký tenorista Aaron Sheehan, který bývá označován za „jednoho z nejlepších tenoristů současnosti“ (The Boston Globe) je stejně doma na koncertním pódiu i na operní scéně. Ztvárnil titulní roli v nahrávce Charpentierovy opery La Descente d’Orphée aux Enfers, již inicioval Bostonský festival staré hudby a která získala titul „Nejlepší operní nahrávky“ při udílení cen Grammy v roce 2015.

Koncertní a operní angažmá jej zavedla na řadu prestižních pódií světa od festivalu Tanglewood přes Lincolnovo centrum, Metropolitní muzeum v New Yorku a Washingtonskou národní katedrálu po festivaly staré hudby v Bostonu, San Franciscu, Vancouveru, Houstonu, Tucsonu, Washingtonu DC a Madisonu nebo na Tage Alter Musik Regensburg.

Ve světě opery debutoval Aaron Sheehan na Bostonském festivalu staré hudby (BEMF) jako Ivan ve světové premiéře Matthesonova Borise Gudenowa. Další role pro BEMF zahrnovaly Lásky a Apollona v Lullyho Psyché, titulní roli v Charpentierově Actéonovi, Monterverdiho Orphea, roli Eurimaca v Il ritorno d’Ulisse in patria, stejně jako role Liberta and Soldata v Korunovaci Poppeině a v neposlední řadě také hlavní mužskou roli v Handelově opeře Acis and Galatea. Ztvárnil také vedoucí role v operách Cavalliho, Weilla a Satieho.

Aaron Sheehan je také vyhledávaným interpretem Bachových oratorií a kantát, Händelových oratorií a Mozartových mší. Vystupoval s orchestry jako Symfonický orchestr Seattlu, American Bach Soloists, Boston Early Music Festival, Boston Baroque, Tafelmusik, Symfonický orchestr Severní Karolíny, New York Collegium, Orpheus Chamber Orchestra, Charlotte Symphony, Boston Cecilia, Charleston Bach Festival, Baltimore Handel Choir, Les Voix Baroque, Pacific Chorale, Tempesta di Mare, Aston Magna Festival, Bach Collegium San Diego, Pacific Music Works, Boston Museum Trio, Magnificat, Tragicomedia, Folger Consort a Concerto Palatino.

Vystoupení z nedávné doby zahrnují role Pana By-Endse v Poutníkově cestě Vaughana Williamse, Orfea v Karnevalu v Benátkách, Apollona a Trajana v Rameauově Le Temple de la Gloire se souborem Philharmonia Baroque, provedení Mozartova Requiem s Gloriae Dei Cantores, Mesiáše se Symfonickým orchestrem Seattlu a souborem Boston Baroque, Bachovy Mši h moll s Calgarskou filharmonií a Boston Baroque, projekt Alexander’s Feast s American Bach Soloists a dále titulní roli v Gluckově Orfeovi se souborem Pacific Music Works a provedení Bachova Velikonočního oratoria, Monteverdiho Vespers a Rameaových kantát.

K plánovaným vystoupením a angažmá Aarona Sheehana patří Orlando Orlando generoso s BEMF, The Orpheus Project s Novozélandskou taneční společností, Eumete Il ritorno d’Ulisse in patria se souborem Opera Atelier a další provedení Bachových Matoušových a Janových pašijí, Mše h moll a Magnificat.

Clément Debieuvre
Clément Debieuvre je absolventem studia barokního zpěvu při Centru barokní hudby ve Versailles, kde se v letech 2014 a 2015 podílel na řadě koncertů a představení (např. Messe à 4 choeurs M.-A. Charpentiera nebo Tancrède A. Campry). Zpěv a poučenou interpretaci staré hudby předtím studoval na konzervatoři v Lille pod vedením Françoise Semellaz a Dominiqua Vasseura. V roce 2017 se zúčastnil Académie d’Ambronay pod vedením Paula Agnewa, v březnu letošního roku absolvoval mistrovské kurzy Akademie Versailles, kde navštěvoval třídy Benoîta Dratwického, Barbary Nestoly a Chantal-Santon Jeffery. Je laureátem soutěže barokního zpěvu nadace Royaumont (2016 a 2017).

V současné a uplynulé sezoně se podílel například na inscenaci Ballet royal de la nuit ve spolupráci s Ensemble Correspondances a pod taktovkou Sébastiena Daucého a se stejným souborem také vystoupí jako Ixion v opeře La Descente d’Orphée aux Enfers Marca-Antoina Charpentiera. Dále se představí jako sólista v provedení Charpentierova Te Deum ve spolupráci se souborem Concert Spirituel pod vedením Hervé Niqueta a vystoupí na turné ve spolupráci s Paulem Agnewem, v rolích Énéa v opeře Didon Henri Desmaresta a Námořníka v Purcellově opeře Dido a Aeneas. Vystupoval také v recitálu zaměřeném na dílo Benjamina Brittena v sále Musée d’Orsay v Paříži a podílel se na provedení Requiem Jeana Gillese pod taktovkou Skipa Sempého na festivalu Misteria Paschalia v polském Krakově a na provedení Markových pašijí J. S. Bacha se souborem Le Concert Etranger na koncertech v Itálii a Švýcarsku. Dále se představil na francouzském turné ve spolupráci se souborem Concert Spirituel a Hervé Niquetem v dvojroli Lycasta a Řeka v Lullyho Les Amants magnifiques. V roce 2016 ztvárnil například roli Arnalty v Monteverdiho Korunovaci Poppey se souborem Matheus a pod vedením J. C. Spinosiho a vystupoval v několika projektech s Concert Spirituel a Hervé Niquetem (např. Requiem Pierra Bouteillera či De profundis M.-A. Charpentiera].

Plány na nadcházející sezonu zahrnují například účinkování v opeře La Foret Bleue Louise Auberta (jako Le prince charmant), v inscenaci připravované prestižním centrem Atelier lyrique de Tourcoing a roli v uvedení opery Jephte Michela Pignoleta de de Montéclair v Budapešti.
Philippe-Nicolas Martin

Po absolutoriu na konzervatořích v Marseille a Aix-en-Provence získal Philippe-Nicolas Martin magisterský titul v oboru muzikologie. V roce 2009 byl přijat do operního studia pro postgraduální studenty v Marseille (CNIPAL), kde se představil jako Gasparo v Donizettiho Ritě a jako Petr v Humperdinckově opeře Jeníček a Mařenka.

V uplynulých sezonách vystupoval jako Guglielmo v Mozartových Cosí fan tutte (Bulharsko), Seržant Belcore v Donizettiho Elixíru lásky (Malta), Belus a Un Guerrier v Rameauově Le Temple de la Gloire (San Francisco), Taddeo v Italce v Alžíru, Don Fernando ve Fideliovi a Marullo v Rigolettovi (Rennes), Papageno v Kouzelné flétně a jako Císařský komisař a Kníže Yamadori v Pucciniho Madame Butterfly (Open-air Opera Festival), Le Second Commissaire a Le Geôlier v Poulencových Dialozích karmelitek (Angers a Nantes), Královský hlasatel ve Wagnerově Lohengrinovi (Angers, Nantes a Saint-Etienne), Moralès v Bizetově Carmen (Metz, Avignon a Nancy), Hodiny a Kocour v Ravelově opeře Dítě a kouzla (Aix-en-Provence a následné turné v Bahrajnu), Jupiter v Rameauově Platée (Budapešť), Sciarrone v Pucciniho Tosce (Toulon), Hajný v Příhodách Lišky Bystroušky (turné po Francii) a Thésée v La Belle Mère Amoureuse, parodii na Rameauovu operu Hippolyte et Aricie, uvedené na turné v produkci Centra barokní hudby ve Versailles.

Na koncertním pódiu se Philippe-Nicolas Martin představil v Brahmsově Německém rekviem, Faurého Requiem, Camprově Requiem, v kantátě L’Oiseau a vu tout cela Henri Saugueta, Berliozově Messe Solennelle, Orffově Carmině Buraně, Beethovenově Deváté Symfonii, Purcellově The Fairy Queen, Méhulově opeře Uthal, Saint-Saënsově Proserpině, Salieriho Les Horaces a Rameauově Naïs. Vystupoval také na recitálech v Benátkách a v Paříži.

Během sezony 2017/2018 jej čekají role Belcora v Elixíru lásky v Nice, Vévody mantovského v Offenbachově opeře Fantasio v Rouenu, Silvana ve Verdiho Maškarním bále v Nancy a Lucemburku, Alberta v Massenetově Wertherovi v Nancy a představí se také v inscenaci a koncertním provedení Camprovy opery L’Europe Galante na festivalu Potsdam-Sanssouci a na Letních slavnostech staré hudby v Praze.

Douglas Williams
Douglas Williams je považován za jednoho z nejnadanějších basbarytonistů mladé generace a jeho umění v sobě podle recenzentů snoubí „přirozené herectví“ (Seattle Times) s „basovým témbrem obdivuhodné pevnosti“ (Music Web International), je jedním z nejžádanějších operních pěvců své generace. Spolupracoval s celou řadou význačných dirigentů, jako jsou Simon Rattle, Nicholas McGegan, Helmut Rilling, Neville Marriner, John Nelson a Christoph Rousset, a vystupoval na světoznámých pódiích, z nichž jmenujme například Lincoln Center, Kennedy Center, Mozart-Saal ve Stuttgartu a frankfurtskou Alte Oper. Vzhledem k rozsáhlému repertoáru, který zahrnuje hudbu čtyř staletí, je vyhledávaným interpretem Monteverdiho, Händela, Bacha a Mozarta, ale také partů romantické a moderní hudby.

Douglas Williams, původem z Farmington v Connecticut, studoval na New England Conservatory a na new-yorské Yale School of Music. V současné době žije v Berlíně.

Z operních angažmá uplynulých sezon uveďme roli Sciarrona ve Verdiho Tosce se Simonem Rattlem a Berlínskými filharmoniky v Baden-Badenu (Festspielhaus) a debutové vystoupení v jako Figaro se Symfonickým orchestrem Milwaukee pod vedením Eda de Waarta. Jako Sciarrone se také představil ve svém debutu na festivalu v Tanglewoodu, kde vystoupil s Bostoskou filharmonií pod taktovkou Andrise Nelsonse. Pravidelně spolupracuje s orchestrem Opera Atelier, s nímž v nedávné době zpíval titulní roli ve Figarově svatbě a roli Antinooa v Monteverdiho Návratu Odyssea do vlasti. Přestavil se také jako Caronte v Monteverdiho Orfeovi ve spolupráci se souborem Sasha Waltz & Guests a s dirigentem Pablem Herasem-Casadem a jako Polyphemus ve světové premiéře inscenace Händelova Acise and Galatey v nastudování Mark Morris Dance Group.

„Dokonalý smysl Douglase Williamse pro dramatický náboj rolí“ (The New York Times) se projevuje jak na operním tak na koncertním pódiu. Významná angažmá z poslední doby zahrnují premiéru Scarlattiho La gloria di primavera v Carnegie Hall s Philharmonia Baroque Orchestra a Nicholasem McGeganem, programy barokní hudby s Les Talens Lyriques v Paříži, Versailles a Oslu a vystoupení v Carnegie Hall se skladbou Charlese Wuorinena It Happens Like This, ve spolupráci s Komorním orchestrem Metropolitní opery, nebo provedení Händelova Mesiáše s Nashvilleskou, Detroitskou a Houstonskou národní filharmonií.

V roce 2016 se Douglas Williams podílel na premiérové nahrávce Scarlattiho serenaty La gloria di primavera s Philharmonia Baroque Orchestra. Jeho nahrávka Charpentierovy opery La Descente d’Orphée aux Enfers s Boston Early Music Festival Orchestra získala Grammy za nejlepší operní nahrávku roku 2015.
Lisandro Abadie
Lisandro Abadie pochází z Buenos Aires, kde byl jeho prvním učitelem zpěvu Sergio Pelacani. Následovala hudební studia and basilejské Schole Cantorum ve třídě Evelyn Tubb a na Vysoké hudební škole v Luzernu, kde se školil pod vedením Petera Brechbühlera. Je držitelem ocenění Edwin Fischer Gedenkpreis z roku 2006 a v roce 2008 byl finalistou Händelovy pěvecké soutěže v Londýně.

Jako sólista spolupracoval s význačnými dirigenty a umělci, jako jsou William Christie, Facundo Agudin, Paul Goodwin a Skip Sempé. Spolupracoval se soubory jako Les Arts Florissants, Collegium 1704, The Orchestra of the Age of Enlightenment, Les Talens Lyriques, Le Poème Harmonique, Il Complesso Barocco, La Risonanza a La Tempête.

V roce 2010 vytvořil titulní roli v opeře Cachafaz Oscara Strasnoye (Quimper, Rennes a Komická opera v Paříži). V roce 2013 debutoval v Lausannské opeře jako Le Mage du Maghreb v Aladinově kouzelné lampě Nina Roty. V roce 2014 se představil v inscenaci Händelovy opery Riccardo Primo, v nastudování Benjamina Lazara pro Mezinárodní Händelův festival v Karlsruhe, vystoupil v Bachových Matoušových pašijích v amsterdamském sále Concertgebouw a v Janových pašijích s Liverpoolskou filharmonií a ztvárnil roli Arganta v Händelově Rinaldovi v Národním divadle v Praze. Pravidelně vystupuje na händelovských festivalech v Londýně, Karlsruhe a v Göttingenu. V roce 2017 účinkoval Lisandro Abadie ve Vivaldiho Arsildě pod taktovkou Václava Lukse (Bratislava, Lille, Versailles, Luxembourg a Caen) a v Maraisově opeře Alcione pod vedením Jordi Savalla. Mezi projekty plánované pro tuto sezonu patří provedení Lullyho Phaëtona v ruském Permu a ve Versailles a v Camprově L’Europe Galante v Postupimi a Praze.

Diskografie Lisandra Abadieho zahrnuje nahrávky Händelovy opery „Siroe“ a Monteverdiho „Madrigalů“, CD s názvem „Hudba pro královnu Caroline“, kompilaci „Airs sérieux et à boire“, nahrávky „Pašijí“ Williama Hayese, Schumanova oratoria „Der Rose Pilgerfahrt“, Händelovy kantáty „Aci, Galatea e Polifemo“, kompilaci s názvem „The Tempest“, inspirovanou dramatem W. Shakespeara, nahrávku Bachovy Mše h moll, CD s Les Arts Florissants nazvané “Bien que l’Amour” a DVD nahrávku Händelova Vzkříšení (“La Resurrezione”).

Les Folies françoises
Soubor Les Folies françoises vznikl v roce 2000 z iniciativy skupiny mladých francouzských hudebníků. Soubor pod vedením houslisty Patricka Cohëna-Akenina usiluje o oživení repertoáru 17. a 18. století v duchu svobody, mnohosti a tvořivosti, jenž dominoval hudební produkci francouzského Velkého století (le Grand Siècle).

Podobně jako třináctý cyklus skladeb pro cembalo Françoise Couperina, podle nějž nese soubor jméno, chtějí Les Folies françoises vyjadřovat celou škálu barev a emocí charakteristických pro hudební výraz tehdejší doby. Soubor se díky smyslu pro detail a inovaci záhy stal pevnou součástí mezinárodní scény staré hudby a vystupoval na význačných pódiích, jako jsou Théâtre des Champs-Élysées, Théâtre du Châtelet, Cité de la Musique, Théâtre de la Ville in Paris, Arsenal de Metz, Chapelle Royale, Royal Opera of Versailles, a v operních domech v Dijonu a Nantes. Soubor je pravidelným hostem na Folles Journées de Nantes a na festivalech v Ambronay, Saint-Denis, Saintes, Beaune, Sully, Saint-Michel-en-Thiérache, La Chaise-Dieu a Sablé-sur-Sarthe.

V roce 2008 byl zahájen rozsáhlý, dlouhodobý projekt Les Vingt-quatre Violons du Roy (Dvacet čtyři králových houslí) zaměřený na rekonstrukci slavného orchestru Ludvíka XIV. Otevřela se tak nová kapitola dalšího uměleckého vývoje a směřování souboru, ale také v oblasti znovuobjevování francouzského kulturního dědictví. V roce 2013 podnikli Les Folies françoises ve spolupráci s taneční společností L’Eventail turné do Číny s projektem nazvaným „Evropská cesta“.

Soubor se také věnuje zkoumání spojitostí a možností vzájemného obohacení mezi barokním repertoárem a současnou hudbou a uvádí skladby N. Bacriho, K. Saariaha a dalších.

Nahrávky souboru pro společnosti Cypres, Alpha, Fontmorigny, K617 (CD nahrávky) a Camera Lucida (DVD) se setkaly s nadšeným ohlasem recenzentů. Kompletní nahrávka Bachových sonát pro housle a basso continuo získala ocenění „Choc“ časopisu Monde de la Musique. Následovaly nahrávky Camprových Petits Motets (Cypres, 2012) a „Il maestro famosissimo di Violino“, pocta Arcangelu Corellimu (2014).

Les Folies françoises se těší podpoře Ministerstva kultury Francie (DRACbCentre-Val de Loire), regionu Centre-Val de Loire a města Orléans.

Patrick Cohën-Akenine
Patrick Cohën-Akenine studoval hru na housle u Pierra Amoyala, Michèle Auclair a Gérarda Jarry a poté na pařížské konzervatoři, kde se intenzivně věnoval také komorní hře. Je laureátem několika významných houslových soutěží, včetně soutěže Mladých sólistů v Douai, Soutěže Gérarda Pouleta ve Vichy a vítězem Mezinárodní smyčcové soutěže v Epernay.

Patrick Cohën-Akenine se záhy začal zajímat také o starou hudbu a barokní housle studoval u Enrica Gattiho a Patricka Bismutha. Jako uznávaný sólista spolupracoval s dirigenty, jako jsou Hervé Niquet, William Christie, Philippe Herreweghe a Christophe Rousset.

V roce 2000 založil soubor Les Folies françoises, vysoce ceněný pro inovativní přístup k dramaturgii i interpretaci. Projekty Les Folies françoises z posledních let zahrnují dva programy připravené ve spolupráci s Centrem barokní hudby ve Versailles k oslavám 250. výročí úmrtí Jeana-Philippa Rameaua v roce 2014. Ve stejném roce soubor uvedl v Cité de la Musique v Paříži Mozartovu operu Apollo und Hyacinthus v režii Natalie van Parys. V roce 2016 se Les Folies françoises představili v pařížském Salle Gaveau a na Národní scéně v Orleans s programem, jemuž vévodily koncerty Johanna Sebastiana Bacha pro dvě a tři cembala v podání tří vítězů Mezinárodní cembalové soutěže v Bruggách – Béatrice Martin, Benjamina

Alarda a Jeana Rondeaua. Ve stejném roce soubor se sólisty Philippem Jarousským, Valerem Sabadusem a Soniou Prinou nastudoval Oratorio per la Passione Alessandra Scarlattiho a s velkým úspěchem jej uvedl na některých z neprestižnějších evropských scén (např. Konzerthaus Berlin, Bozar de Bruxelles a Théâtre des Champs-Elysées).

Jako dirigent je Patrick Cohën-Akenine často zván ke spolupráci s moderními orchestry, aby hráčům přiblížil základy poučené interpretace barokního a klasicistního repertoáru. V roce 2003 a 2011 takto spolupracoval s Orchestre des Pays de Savoie, v roce 2008 s orchestrem rouenské opery a v březnu téhož roku dirigoval inscenaci Purcellovy Dido a Aeneas v režii Dominiqua Pitoiseta v Opeře Bastille.

Dirigoval také například orchestr Vysoké hudební školy v Barceloně (Haydnovy symfonie) a Symfonický orchestr města Orléans (Haydnovo Stvoření). V roce 2011 a 2012 vystupoval Patrick Cohën-Akenine jako host se souborem Barrocade na izraelském turné. V srpnu 2014 byl požádán, aby organizačně zaštítil závěrečné kolo soutěže barokní opery „Cesti Competition“ při festivalu v Innsbrucku a dozíral na nastudování Lullyho Armidy pro festival v roce 2015, včetně reprízy na festivalu v Postupimi v roce následujícím.

Patrick Cohën-Akenine se věnuje též pedagogické činnosti na konzervatoři ve Vallée de la Chevreuse a na konzervatoři J-B. Lullyho v Puteaux. V červnu 2010 mu bylo svěřeno vedení projektu obnovení orchestru Les Vingt-quatre Violons du roi (Dvacet čtyři králových houslí) při mistrovských kurzech na Royal College of Music v Londýně. V létě 2012 vedl anglo-francouzskou akademii zaměřenou na rekonstrukci Dvaceti čtyř králových houslí a řídil orchestr během turné, jehož součástí byla vystoupení ve Versailles, na festivalu v Montpellier a na londýnských Proms. V březnu 2017 vedl podobně zaměřený projekt s názvem Akademie Versailles v Praze, uspořádaný institucí Collegium Marianum a festivalem Letní slavnosti staré

hudby ve spolupráci s Centrem barokní hudby ve Versailles.

V roce 2006 obdržel Patrick Cohën-Akenine rytířský řád za zásluhy v oblasti

umění a literatury.

Collegium Marianum
Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Jako jeden z mála takto profilovaných profesionálních souborů v ČR má na repertoáru nejenom koncertní díla, ale pravidelně se také věnuje scénickým projektům.

Soubor působí pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, která zároveň hostuje jako sólistka u významných evropských orchestrů. Badatelská činnost Jany Semerádové, stejně jako její studium barokní gestiky, deklamace a tance umožnily rozšířit umělecký profil souboru od čistě hudebního zaměření k propojení s barokním tancem a divadlem a jsou také předpokladem nevšedních dramaturgií souboru s řadou novodobých premiér děl hudební historie. Soubor úzce spolupracuje s významnými evropskými dirigenty, sólisty, režiséry či choreografy jako jsou Andrew Parrott, Hana Blažíková, Damien Guillon, Peter Kooij, Sergio Azzolini, François Fernandez, Simona Houda-Šaturová, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory či Gudrun Skamletz. Významná je též spolupráce s loutkovým divadelním souborem Buchty a loutky, se kterým Collegium Marianum uvádí originální projekty (loutková

opera Calisto nebo inscenace Händlovy pastorální opery Acis and Galatea).

Soubor Collegium Marianum se těší uznání zahraniční i české odborné kritiky a pravidelně natáčí pro Českou televizi, Český rozhlas a zahraniční rozhlasové stanice. Vystoupení souboru na festivalech a prestižních pódiích jako například Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Utrecht Oude Muziek Festival, Musikfestspiele Potsdam, Mitte Europa, Festival de Sablé, Klang Vokal Dortmund, Palau Música Barcelona, Pražské jaro, Svatováclavský hudební festival a Concentus Moraviae byla přijata s velkým úspěchem. V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, které v rámci řady „Hudba Prahy 18. století“ vydalo již osm jeho nahrávek: „J. J. I. Brentner – Koncerty a árie“, „Rorate coeli – Advent a Vánoce v barokní Praze“, „F. Jiránek – Concerti & sinfonie“ (IRR Outstanding, Diapason), „F. Jiránek – Concertos“ (Tip Harmonie), „J. D. Zelenka – Sepolcri“ (Tip Harmonie), „Musici da camera“ (Tip Harmonie, Tip Editora), „J. A. Sehling – Vánoce v pražské katedrále“ (Tip Harmonie) a „J. D. Zelenka – Lamentationes Jeremiæ Prophetæ“ (Tip Harmonie, Tip Editora). Ansámbl se také podílel na vzniku profilového CD sopranistky Simony Houda-Šaturové „Gloria“ a DVD oratoria A. Caldary „Maddalena ai piedi

di Cristo“.

V roce 2010 se Collegium Marianum stalo nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby udělovaného českou sekcí Mezinárodní hudební rady UNESCO. Od roku 2001 Collegium Marianum pořádá koncertní cyklus Barokní podvečery. Svou tematicky zaměřenou dramaturgií a úzkým propojením s historickými prostorami starobylé Prahy představují Barokní podvečery ojedinělý projekt nejen v českém, ale mezinárodním kontextu. Collegium Marianum je rezidenčním souborem mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby.

Jana Semerádová
Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Teorie a provozovací praxe staré hudby) a Královské konzervatoře v Den Haagu (ve třídě Wilberta Hazelzeta). Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově. Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Své nevšední dramaturgie nezřídka staví na propojení hudebního a dramatického umění a zasazuje je do autentického prostředí pražských

barokních sálů. Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má řadu CD; nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupené v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“ u vydavatelství Supraphon, pro něž nahrála i své profilové CD „Solo for the King“.

Jana Semerádová vystupuje na významných evropských pódiích (např. Bachfest Leipzig, Mitte Europa, Musikfestspiele Potsdam, Centre de musique baroque de Versailles, Festival de Sablé, Innsbrucker Festwochen, Pražské jaro, Tage Alter Musik Regensburg, Vantaa Baroque, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Palau de Música Barcelona), jako sólistka spolupracovala s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Enricem Onofrim a pravidelně účinkuje se soubory Akademie für Alte Musik Berlin, Wrocławska Orkiestra Barokowa, Batzdorfer Hofkapelle, Ars Antiqua Austria a moderntimes_1800.

V roce 2015 se habilitovala na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze a získala docenturu v oboru flétna.