Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury



Yüklə 1,53 Mb.
səhifə7/12
tarix29.05.2018
ölçüsü1,53 Mb.
#46476
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   12

Tab. 3: Orientace hrobu, uložení jedince a situování keramických milodarů v jednotlivých hrobech

(červená kursiva – vyloupené hroby)





Graf č. 4: Místo uložení keramických milodarů v hrobech
6. 2 Technologie výroby a výzdoba keramiky

Keramiku na pohřebišti v Nižné Myšli lze rozdělit na dvě hlavní větší skupiny a to na keramiku funerální, která zcela převažuje a na keramiku užitkovou. Funerální keramika je jen slabě vypálená, což poukazuje na jejich kultovní poslání a specifičnost, je však velmi pečlivě tvarovaná a působivě zdobená. Výroba tohoto druhu nádob, jež byly v praktickém životě nepoužitelném měla přímou návaznost na představy o předpokládaném posmrtném životě. Na funerální keramice se uplatňuje kombinovaná plastická a rytá výzdoba. Výzdobné motivy byly na nádobu aplikovány již před jejím výpalem, přičemž výzdoba se objevuje pouze na jejich vnější straně. V porovnání se sídlištní keramikou má keramika funerální menší tvarovou variabilitu. Specielní výroba a užití hrobové keramiky, na níž se stereotypně opakují výzdobné techniky a motivy, je projevem vlivu a stability tehdejšího náboženství (Olexa 2003, s. 71). Základní hrobovou keramikou byly džbány a džbánky, které byly doplňovány mísou, hrnečkem či pohárkem. Ojediněle byla nalezena amfora a v jednom případě, v hrobu č. 11 také závěsná nádoba (Tab. I, obr. 4). Vedle jednoznačně převládající hrobové keramiky se v jednotlivých hrobech našla i keramiky sídlištní. Ta byla sice kvalitně vypálena avšak mnohem méně dekorativně zdobena. Nacházela se převážně v chudých hrobech, často jako jediný milodar. V takových případech nese nádoba stopy po druhotné úpravě a znaky dřívějšího častého užívání. Nejčastěji se jedná o fragmentární úlomky mís, jež byly vkládány pod ústa nebožtíka. Nalezeny byly také džbánky, ze kterých byly, zřejmě úmyslně, odbyta ústí (Olexa 2003, 71).

Jako dekorace se užívaly různé kombinace rytých linií a plastické výzdoby. Rýhy jsou buď tenké do 2 mm šířky nebo tvoří žlábky široké cca 2 až 4 mm. Rytá výzdoba je tvořena spirálami, vertikálními, horizontálními nebo šikmými liniemi, které se mohou objevit i ve vzájemné kombinaci čímž se vytvoří mříž (džbánek z hrobu č. 148 – Tab. IV, obr. 5). Užívané jsou i ryté trojúhelníky, malé, krátké zářezy cik-cak linie. Na mísách ryté girlandy, obloučky či kruhy. Hloubené zdobení tvoří vpichy, krátké rýhy nebo zářezy na okraji nádoby. Dále malé tečky či důlky jež bývají často po třech, ať již vedle sebe nebo tvoří trojúhelník. Pojem plastická výzdoba pak zahrnuje malé vypnuliny oválné, podlouhlé nebo špičaté, jazykovité výčnělky. Např. u džbánku z hrobu č. 117 (Tab. IV, obr. 3) plastické výčnělky pravidelně lemují celý okraj nádoby, stejně tak je lemován okraj džbánku z hrobu č. 27 (Tab. II, obr. 2), tento má však plastické výčnělky i na římsovitém výstupku pod hrdlem. Plastickými výčnělky, tzv. barbotinem jsou zdobena těla džbánků z hrobu č. 46, 104 (Tab. II, obr. 3; Tab. III, obr. 4).

Velmi často dochází ke spojení různých výzdobných typů. Typické jsou např. vypnuliny jež bývají lemovány rytými S-liniemi nebo na největší výduti pravidelně rozmístěné prsovité vypnuliny mezi nimiž se nachází vertikální ryté žlábky často ve trojici. Užívaná je také kombinace vertikální a horizontální ryté rýhy. Taková kombinace se většinou nachází na rozhraní hrdla těla a může vytvářet tzv. žebříčkovitý motiv. Kombinací šikmých rytích linií vznikají na rozhraní hrdla a těla zavěšené trojúhelníky, které ještě mohou být vyplněny krátkými rýhami (dva džbánky z hrobu č. 115 (Tab. IV, obr. 1, 2) a džbánek z hrobu č. 150 (Tab. IV, obr. 6); amfora z hrobu č. 118 (Tab. V, obr. 4).

Nejčastěji jsou zdobeny ať ji plastickou či rytou výzdobou džbánky (45 kusů z 66) a mísy (19 kusů z 34). Základní typy výzdoby keramiky uvádím v obrazové příloze - tab. XVII.

Povrch nádob je často hladký, leštěný. Barva tmavá šedá až do černa, nebo světlehnědá či cihlově červená. Na rozdíl užitkových nádob je u těchto funerálních nádob kladen veliký důraz na jejich tvar a celkové zpracování. To vše je velmi značný kontrast oproti keramice užitkové, jež bývá vyrobena z písčitého materiálu a povrch je nedostatečně upravený, hrubý a nerovný, často flekatý. Bývá také úmyslně zdrsňován ať již slámováním, hřebenováním nebo prstováním čímž se také zvýrazní optický kontrast mezi vrchní, hladkou částí nádoby a jejím tělem. Užitková keramika nebývá ani zdobena, naproti tomu zdobení funerální keramiky byla naopak věnována dosti značná pozornost.

Spirálovou ornamentikou bohatě zdobené džbánky a mísy z hrobů č. 2, 7, 10, 23, 24, 27, 73, 80, 81, 83, 84 lze jich časově z jistotou zařadit do Reineckeho stupně BA3.

Spirálové výzdobné prvky nacházíme v Evropě již na mladopaleolitických řezbách v jeskyních Arudy a Lourdes. Spirála se objevuje dále i v neolitu v kulturách střední a jihovýchodní Evropy. Později, po zániku lengyelského a polgárského okruhu spirála z Karpatské kotliny a z oblasti dolního Dunaje mizí. K jejímu znovuobjevení a rozmachu dochází v kulturách starší doby bronzové. Většina badatelů považuje spirálovou ornamentiku za jeden z elementů tzv. mykénských vlivů v středoevropském prostředí (srov. Šalkovský 1980, s. 287). V Karpatské kotlině je spirálová ornamentika typická pouze pro wietenberskou a otomanskou kulturu, na dolním Dunaji se objevuje v kulturách Tei a ve skupině Vatin (srov. Šalkovský 1980, s. 288).


6. 3 Typologický rozbor keramiky

Členění keramiky na druhy podle formy/tvaru a typu z hrobů v Nižné Myšli, které jsem v práci provedla, záleží na více různých atributech, které jsou pro její členění důležité. Jsou jimi:



  • velikost nádoby a s tím související poměr výšky a šířky

  • profil nádoby

  • průměr ústí, a to zda je zatažené či vyhnuté

  • výskyt a množství uchou (max. však dvě)

Podle těchto uvedených kritérií lze nádoby rozdělit do 7 hlavních keramických tříd, kterými jsou džbánky, pohárky, mísy, hrnce a hrnečky, šálky, amfory a závěsné nádoby, jež jsem dále členila na skupiny a jejich varianty. Jednotlivé třídy keramiky jsou zastoupeny rozdílným počtem kusů. Nejpočetněji je zastoupena třída džbánky, nejméně pak třída závěsné nádoby, a to pouze jedním kusem. I když jsem nádoby rozdělila do těchto jednotlivých skupin je nutné brát v úvahu fakt, že každá nádoba je jedinečná a má svůj vlastní charakter.
6. 3. 1 Džbánky

Džbánky tvoří nejpočetnější skupinu co do počtu keramického inventáře v hrobech v Nižné Myšli. Celkem jich na pohřebišti bylo nalezeno 66 kusů v 51 hrobech. Obecně lez říci že jsou nečastějším a v detailních znacích také nejvariabilnějším tvarem ve všech kulturách vrcholného období starší doby bronzové. Hodnotí se také jako jeden civilizační projev kultur starší doby bronzové (srov. Furmánek, 1991, 89).

Na pohřebišti byly nejčastěji nalézány po jednom kuse, maximálně však po dvou a to ve čtrnácti objevených případech z prvních 150 hrobů. Jedná se o hroby č. 2, 24, 27, 46, 76, 79, 80, 81, 82, 83, 100-101, 108, 115, 134-135. Samostatně, bez jiných keramických milodarů byly nalezeny v hrobech č. 49, 24, 49, 73, 75, 76, 87, 89, 105, 108, 115, 143, 148, 149. Ve stavbě jejich těla převažuje hrdlo nálevkovitého tvaru a vyhnutý okraj. Baňaté tělo má rovné, mírně odsazené dno. Mají jedno páskové ucho jež se napojuje na okraji nebo těsně pod něj.

Podle nalezených exemplářů je lze rozdělit na pět menších skupin:



DA – Malé džbánky do 60 mm výšky s výraznou S-profilací a výrazně vyhnutým ústím. Páskové vertikální ouško mírně přečnívá přes okraj a napojuje se na největší výduť. Dno je rovné, mírně odsazené. Na bříšku mohou být zdobené rytými liniemi, méně často plastickými výčnělky v kombinaci rytou výzdobou.

K této skupině náleží pouze dva exempláře. Jedná se o jeden nezdobený džbánek tmavěhnědé barvy z hrobu č. 2 (Tab. I, obr. 1) a druhý z hrobu č. 4 (Tab. I, obr. 2) jehož barva je cihlově červená. Bříško tohoto džbánku je zdobeno hrotitými výčnělky nad nimiž se nachází trojice krátkých rýh. Mezi výčnělky je pak opět trojice vertikálních dlouhých rýh. Okraj je zdobený čtveřicí pravidelně rozmístěných záseků.



DB – Soudkovité džbánky s vertikálním páskovým uchem, mírně vyhnutým okrajem a rovným dnem.

Varianta DB1 – páskové ouško je napojeno na okraj a přečnívá přes něj.

Varianta DB2 páskové ouško napojeno na okraj, ale nepřečnívá ho

Varianta DB3 – páskové ouško je napojeno cca 0,5 až 6 cm pod okrajem

Nejčastější variantou skupiny B je varianta B3. Tvoří ji 5 džbánků z celkového počtu 8 kusů náležející k této skupině B. Varianta B2 je zastoupena dvěma džbánky a B1 pouze jedním kusem.



DC – Džbánky s dlouhým válcovitým hrdlem, jež plynule přechází v baňaté bříško, jež tvoří cca 1/3, max. ½ celkové výšky nádoby. Tyto džbánky mají páskové ucho a rovné dno, které může být mírně odsazeno. Jejich bříško může být zdobeno rytími liniemi, nebo vpichy, či jejich vzájemnou kombinací (např. džbánek z hrobu č. 102 a č. 108 – Tab. III, obr. 3, 5).

Varianta DC1 – páskové ouško je napojeno na okraj a přečnívá přes něj.

Varianta DC2 – páskové ouško je napojeno na okraj, který nikdy nepřečnívá. Pouze džbánek z hrobu č. 89 má ouško umístěno téměř 17 cm pod okrajem na oválném hrdle (Tab. III, obr. 2).

DD – Džbánky s výrazněji vyhnutým ústím a válcovitým, odsazeným hrdlem. Jejich výduť je baňatá či dvojkónická. Dno je buď rovné, odsazené či mírně protlačené. Výjimku tvoří džbánek z hrobu č. 76 který má nožku (Tab. II, obr. 5; Tab. XII, obr. 2). Zdobeny jsou rytími liniemi a to na baňatém bříšku, méně často plastickou výzdobou. Z hrobu č. 46 pak pochází 80 mm vysoký džbánek jeho tělo je zdobeno barbotinem ( Tab. II, obr. 3).

Varianta DD1 – páskové ouško přečnívá přes okraj a napojuje se na výduť

Varianta DD2 – páskové ouško nepřečnívá okraj a napojuje se na výduť

Varianta DD3 – džbánek bez ouška

Skupinu D lze již podle jejich vnějších znaků, jako je celkové zpracování a výzor nádoby a hlavně velmi pečlivá rytá výzdoba, zařadit již do Reineckeho stupně BA3, tedy do mladého klasického stupně otomansko-füzesabonyské kultury.



DE – Džbánky s mírně vyhnutým okrajem, soudkovitým či baňatým tělem a rovným dnem. Páskové ucho, které může být zdobeno rytím přečnívá přes okraj a napojuje se na největší výduť. Pod hrdlem a často také u dna je džbánek zdoben rytými horizontálními liniemi, tělo pak plastickými výčnělky lemované S-spirálou. Skupina E, od které bylo v prvních 150 hrobech nalezeno celkem již časově spadá do mladého klasického stupně, tedy do stupně R BA3.






1


2

3


4


5








6


7


8

9


10








11


12


13


14











15


16




























Džbánky – 1: sk. A; 2, 3 – var. B2; 4, 5 – var. B3; 6-8 – , var. C1; 9-11 – var. C2; 12-14 – var. D1; 15-16 – sk. E

Nejpočetněji je zastoupena skupina C a to 34 kusy, přičemž varianta C1 zahrnuje 27 džbánků a varianta C2 zahrnuje 7 kusů džbánků, 74% z nich je zdobeno buď jen plastickou nebo jen rytou výzdobou, či jejich kombinací. Co do počtu kusů následuje skupina D, jež zahrnuje 14 džbánků, přičemž pouze tři kusy nejsou nijak vyzdobeny. Nejméně je pak zastoupena skupina a to pouze dvěma kusy. Analogie lze najít např. na Slovensku na pohřebištích Čaňa a Valaliky-Všechdvätých (např. Pástor 1978, tab. V, X, XXIII), v Maďarsku na pohřebišti Hernádkak (srov. Schalk 1992, tafel 5, 12, 14) či v únětické kultuře (např. Stuchlík 1993, 254).




číslo hrobu

typ hrobu

keramická skupina/varianta

místo uložení

1

neporušený

DB2

před tváří

2

vyloupený, rakev

DA, DE

v lůně

4

neporušený

DA

oblast pánve

7

symbolický

DD1




9 - 10

superpozice hrob/hrob

DE2

v lůně

18

neporušený

DD3

před tváří

19

superpozice hrob/hrob

DC2

před tváří

20

vyloupený

DD3

za koleny

24

superpozice hrob/objekt

DD2, DE

před tváří

27

neporušený, rakev

DC1

za koleny

27

neporušený, rakev

DC2

před chodidly

37

neporušený

DD2

u rukou, resp. před hrudí

38

neporušený

DD3

v lůně

40

neporušený

DC1

u hlavy

46

neporušený

DC1

u hlavy

46

neporušený

DC2

za chodidly

49

superpozice hrob/objekt

DC1

před holeními kostmi

62

neporušený

DC2

u nohou/kotníků

73

neporušený

DE

v lůně

75

neporušený

DD1

před chodidly

76

superpozice hrob/objekt, rakev

DD1

za zády

76

superpozice hrob/objekt, rakev

DD2

před tváří

77

nepoškozený

DC1

u nohou/kotníků

78

symbolický

DD2




79

neporušený

DD2

před holeními kostmi

79

neporušený

DD1

před chodidly

80

neporušený

DD1

u hlavy

80

neporušený

DE

v lůně

81

neporušený

DD1

na hrudníku

81

neporušený

DE1

před tváří

82

neporušený, rakev

DE2

u hlavy

82

neporušený, rakev

DD1

za koleny

83

neporušený

DE2

u hlavy

číslo hrobu

typ hrobu

keramická skupina/varianta

místo uložení

83

neporušený

DC1

v lůně

84

vyloupený, rakev

DE2

v lůně

87

neporušený, rakev

DC1

u nohou/kotníků

89

symbolický

DC2, DB2




100-101

neporušený, rakev

DB2

u nohou/kotníků

100-101

neporušený, rakev

DC2

u hlavy

102

neporušený

DC2

před chodidly

104

superpozice hrob/objekt, rakev

DC2

u nohou/kotníků

105

neporušený, rakev

DC2

před chodidly

106

neporušený

DB1

před chodidly

108

neporušený, rakev

DC2, DB2

před holeními kostmi

110

neporušený

DC1

u nohou/kotníků

113

neporušený

DC1

u hlavy

115

neporušený, rakev

DC1, DC1

před holeními kostmi

117

superpozice hrob/objekt

DC2

u nohou/kotníků

118

superpozice hrob/objekt, vyloupený, rakev

DC1

před chodidly

122

neporušený, rakev

DC2

za chodidly

123

superpozice hrob/objekt

DC1

u nohou/kotníků

124

superpozice hrob/objekt

DB2

u nohou/kotníků

127

neporušený

DC1

u hlavy

134-135

neporušený

DC2, DB2

u nohou/kotníků

137

neporušený

DC1

před chodidly

143

neporušený

DC2

před chodidly

146

neporušený

DC1

před tváří

148

neporušený

DC1

před holeními kostmi

149

superpozice hrob/objekt

DC1

u nohou/kotníků

150

vyloupený, rakev

DC1

před chodidly

6. 3. 2 Pohárky

Druhou významnou a nepřehlédnutelnou skupinu tvoří pohárky. V 36 hrobech bylo celkem objeveno a zdokumentováno 51 kusů, tedy 21% z celkového počtu nalezených nádob. Ani jeden z nalezených exemplářů nebyl zdobený rytou technikou a pouze pohárek z hrobu č. 124 má na okraji 4 pravidelně rozmístěné plastické výčnělky. Většina z nich má hrubý, nerovný povrch, pouze 18% pohárků má povrch upravovaný, hlazený.

Často se vyskytovaly po jednom kuse, avšak ve 4 hrobech byly nalezeny po dvou (hrob č. 15-16, 55, 103, 113). Pouze v hrobu číslo 142 byly pohárky tři (Tab. XVI). Jednalo se o dvouuchý 80 mm vysoký pohár s kónickými stěnami, zaobleným okrajem a rovným dnem. Pásková ouška byla vertikálně posazena 10 mm pod okrajem. Povrch džbánku byl hlazený, tmavěhnědý. Druhý exemplář byl vysoký 35 mm, polokulovitý, se zataženým ústím a rovným dnem. Byl hlazený, světlehnědé barvy. Třetí byl svým tvarem atypický – jedná o kvadratický pohárek o rozměrech 50 x 40 x 35 mm. Jeho okraj je zaoblený, dno rovné. Podle tvaru pohárku a podle výskytu či absence uší je lze rozdělit do čtyř větších skupin:



Yüklə 1,53 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   12




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©www.genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə