Tab. 3: Orientace hrobu, uložení jedince a situování keramických milodarů v jednotlivých hrobech
(červená kursiva – vyloupené hroby)
Graf č. 4: Místo uložení keramických milodarů v hrobech
6. 2 Technologie výroby a výzdoba keramiky
Keramiku na pohřebišti v Nižné Myšli lze rozdělit na dvě hlavní větší skupiny a to na keramiku funerální, která zcela převažuje a na keramiku užitkovou. Funerální keramika je jen slabě vypálená, což poukazuje na jejich kultovní poslání a specifičnost, je však velmi pečlivě tvarovaná a působivě zdobená. Výroba tohoto druhu nádob, jež byly v praktickém životě nepoužitelném měla přímou návaznost na představy o předpokládaném posmrtném životě. Na funerální keramice se uplatňuje kombinovaná plastická a rytá výzdoba. Výzdobné motivy byly na nádobu aplikovány již před jejím výpalem, přičemž výzdoba se objevuje pouze na jejich vnější straně. V porovnání se sídlištní keramikou má keramika funerální menší tvarovou variabilitu. Specielní výroba a užití hrobové keramiky, na níž se stereotypně opakují výzdobné techniky a motivy, je projevem vlivu a stability tehdejšího náboženství (Olexa 2003, s. 71). Základní hrobovou keramikou byly džbány a džbánky, které byly doplňovány mísou, hrnečkem či pohárkem. Ojediněle byla nalezena amfora a v jednom případě, v hrobu č. 11 také závěsná nádoba (Tab. I, obr. 4). Vedle jednoznačně převládající hrobové keramiky se v jednotlivých hrobech našla i keramiky sídlištní. Ta byla sice kvalitně vypálena avšak mnohem méně dekorativně zdobena. Nacházela se převážně v chudých hrobech, často jako jediný milodar. V takových případech nese nádoba stopy po druhotné úpravě a znaky dřívějšího častého užívání. Nejčastěji se jedná o fragmentární úlomky mís, jež byly vkládány pod ústa nebožtíka. Nalezeny byly také džbánky, ze kterých byly, zřejmě úmyslně, odbyta ústí (Olexa 2003, 71).
Jako dekorace se užívaly různé kombinace rytých linií a plastické výzdoby. Rýhy jsou buď tenké do 2 mm šířky nebo tvoří žlábky široké cca 2 až 4 mm. Rytá výzdoba je tvořena spirálami, vertikálními, horizontálními nebo šikmými liniemi, které se mohou objevit i ve vzájemné kombinaci čímž se vytvoří mříž (džbánek z hrobu č. 148 – Tab. IV, obr. 5). Užívané jsou i ryté trojúhelníky, malé, krátké zářezy cik-cak linie. Na mísách ryté girlandy, obloučky či kruhy. Hloubené zdobení tvoří vpichy, krátké rýhy nebo zářezy na okraji nádoby. Dále malé tečky či důlky jež bývají často po třech, ať již vedle sebe nebo tvoří trojúhelník. Pojem plastická výzdoba pak zahrnuje malé vypnuliny oválné, podlouhlé nebo špičaté, jazykovité výčnělky. Např. u džbánku z hrobu č. 117 (Tab. IV, obr. 3) plastické výčnělky pravidelně lemují celý okraj nádoby, stejně tak je lemován okraj džbánku z hrobu č. 27 (Tab. II, obr. 2), tento má však plastické výčnělky i na římsovitém výstupku pod hrdlem. Plastickými výčnělky, tzv. barbotinem jsou zdobena těla džbánků z hrobu č. 46, 104 (Tab. II, obr. 3; Tab. III, obr. 4).
Velmi často dochází ke spojení různých výzdobných typů. Typické jsou např. vypnuliny jež bývají lemovány rytými S-liniemi nebo na největší výduti pravidelně rozmístěné prsovité vypnuliny mezi nimiž se nachází vertikální ryté žlábky často ve trojici. Užívaná je také kombinace vertikální a horizontální ryté rýhy. Taková kombinace se většinou nachází na rozhraní hrdla těla a může vytvářet tzv. žebříčkovitý motiv. Kombinací šikmých rytích linií vznikají na rozhraní hrdla a těla zavěšené trojúhelníky, které ještě mohou být vyplněny krátkými rýhami (dva džbánky z hrobu č. 115 (Tab. IV, obr. 1, 2) a džbánek z hrobu č. 150 (Tab. IV, obr. 6); amfora z hrobu č. 118 (Tab. V, obr. 4).
Nejčastěji jsou zdobeny ať ji plastickou či rytou výzdobou džbánky (45 kusů z 66) a mísy (19 kusů z 34). Základní typy výzdoby keramiky uvádím v obrazové příloze - tab. XVII.
Povrch nádob je často hladký, leštěný. Barva tmavá šedá až do černa, nebo světlehnědá či cihlově červená. Na rozdíl užitkových nádob je u těchto funerálních nádob kladen veliký důraz na jejich tvar a celkové zpracování. To vše je velmi značný kontrast oproti keramice užitkové, jež bývá vyrobena z písčitého materiálu a povrch je nedostatečně upravený, hrubý a nerovný, často flekatý. Bývá také úmyslně zdrsňován ať již slámováním, hřebenováním nebo prstováním čímž se také zvýrazní optický kontrast mezi vrchní, hladkou částí nádoby a jejím tělem. Užitková keramika nebývá ani zdobena, naproti tomu zdobení funerální keramiky byla naopak věnována dosti značná pozornost.
Spirálovou ornamentikou bohatě zdobené džbánky a mísy z hrobů č. 2, 7, 10, 23, 24, 27, 73, 80, 81, 83, 84 lze jich časově z jistotou zařadit do Reineckeho stupně BA3.
Spirálové výzdobné prvky nacházíme v Evropě již na mladopaleolitických řezbách v jeskyních Arudy a Lourdes. Spirála se objevuje dále i v neolitu v kulturách střední a jihovýchodní Evropy. Později, po zániku lengyelského a polgárského okruhu spirála z Karpatské kotliny a z oblasti dolního Dunaje mizí. K jejímu znovuobjevení a rozmachu dochází v kulturách starší doby bronzové. Většina badatelů považuje spirálovou ornamentiku za jeden z elementů tzv. mykénských vlivů v středoevropském prostředí (srov. Šalkovský 1980, s. 287). V Karpatské kotlině je spirálová ornamentika typická pouze pro wietenberskou a otomanskou kulturu, na dolním Dunaji se objevuje v kulturách Tei a ve skupině Vatin (srov. Šalkovský 1980, s. 288).
6. 3 Typologický rozbor keramiky
Členění keramiky na druhy podle formy/tvaru a typu z hrobů v Nižné Myšli, které jsem v práci provedla, záleží na více různých atributech, které jsou pro její členění důležité. Jsou jimi:
-
velikost nádoby a s tím související poměr výšky a šířky
-
profil nádoby
-
průměr ústí, a to zda je zatažené či vyhnuté
-
výskyt a množství uchou (max. však dvě)
Podle těchto uvedených kritérií lze nádoby rozdělit do 7 hlavních keramických tříd, kterými jsou džbánky, pohárky, mísy, hrnce a hrnečky, šálky, amfory a závěsné nádoby, jež jsem dále členila na skupiny a jejich varianty. Jednotlivé třídy keramiky jsou zastoupeny rozdílným počtem kusů. Nejpočetněji je zastoupena třída džbánky, nejméně pak třída závěsné nádoby, a to pouze jedním kusem. I když jsem nádoby rozdělila do těchto jednotlivých skupin je nutné brát v úvahu fakt, že každá nádoba je jedinečná a má svůj vlastní charakter.
6. 3. 1 Džbánky
Džbánky tvoří nejpočetnější skupinu co do počtu keramického inventáře v hrobech v Nižné Myšli. Celkem jich na pohřebišti bylo nalezeno 66 kusů v 51 hrobech. Obecně lez říci že jsou nečastějším a v detailních znacích také nejvariabilnějším tvarem ve všech kulturách vrcholného období starší doby bronzové. Hodnotí se také jako jeden civilizační projev kultur starší doby bronzové (srov. Furmánek, 1991, 89).
Na pohřebišti byly nejčastěji nalézány po jednom kuse, maximálně však po dvou a to ve čtrnácti objevených případech z prvních 150 hrobů. Jedná se o hroby č. 2, 24, 27, 46, 76, 79, 80, 81, 82, 83, 100-101, 108, 115, 134-135. Samostatně, bez jiných keramických milodarů byly nalezeny v hrobech č. 49, 24, 49, 73, 75, 76, 87, 89, 105, 108, 115, 143, 148, 149. Ve stavbě jejich těla převažuje hrdlo nálevkovitého tvaru a vyhnutý okraj. Baňaté tělo má rovné, mírně odsazené dno. Mají jedno páskové ucho jež se napojuje na okraji nebo těsně pod něj.
Podle nalezených exemplářů je lze rozdělit na pět menších skupin:
DA – Malé džbánky do 60 mm výšky s výraznou S-profilací a výrazně vyhnutým ústím. Páskové vertikální ouško mírně přečnívá přes okraj a napojuje se na největší výduť. Dno je rovné, mírně odsazené. Na bříšku mohou být zdobené rytými liniemi, méně často plastickými výčnělky v kombinaci rytou výzdobou.
K této skupině náleží pouze dva exempláře. Jedná se o jeden nezdobený džbánek tmavěhnědé barvy z hrobu č. 2 (Tab. I, obr. 1) a druhý z hrobu č. 4 (Tab. I, obr. 2) jehož barva je cihlově červená. Bříško tohoto džbánku je zdobeno hrotitými výčnělky nad nimiž se nachází trojice krátkých rýh. Mezi výčnělky je pak opět trojice vertikálních dlouhých rýh. Okraj je zdobený čtveřicí pravidelně rozmístěných záseků.
DB – Soudkovité džbánky s vertikálním páskovým uchem, mírně vyhnutým okrajem a rovným dnem.
Varianta DB1 – páskové ouško je napojeno na okraj a přečnívá přes něj.
Varianta DB2 – páskové ouško napojeno na okraj, ale nepřečnívá ho
Varianta DB3 – páskové ouško je napojeno cca 0,5 až 6 cm pod okrajem
Nejčastější variantou skupiny B je varianta B3. Tvoří ji 5 džbánků z celkového počtu 8 kusů náležející k této skupině B. Varianta B2 je zastoupena dvěma džbánky a B1 pouze jedním kusem.
DC – Džbánky s dlouhým válcovitým hrdlem, jež plynule přechází v baňaté bříško, jež tvoří cca 1/3, max. ½ celkové výšky nádoby. Tyto džbánky mají páskové ucho a rovné dno, které může být mírně odsazeno. Jejich bříško může být zdobeno rytími liniemi, nebo vpichy, či jejich vzájemnou kombinací (např. džbánek z hrobu č. 102 a č. 108 – Tab. III, obr. 3, 5).
Varianta DC1 – páskové ouško je napojeno na okraj a přečnívá přes něj.
Varianta DC2 – páskové ouško je napojeno na okraj, který nikdy nepřečnívá. Pouze džbánek z hrobu č. 89 má ouško umístěno téměř 17 cm pod okrajem na oválném hrdle (Tab. III, obr. 2).
DD – Džbánky s výrazněji vyhnutým ústím a válcovitým, odsazeným hrdlem. Jejich výduť je baňatá či dvojkónická. Dno je buď rovné, odsazené či mírně protlačené. Výjimku tvoří džbánek z hrobu č. 76 který má nožku (Tab. II, obr. 5; Tab. XII, obr. 2). Zdobeny jsou rytími liniemi a to na baňatém bříšku, méně často plastickou výzdobou. Z hrobu č. 46 pak pochází 80 mm vysoký džbánek jeho tělo je zdobeno barbotinem ( Tab. II, obr. 3).
Varianta DD1 – páskové ouško přečnívá přes okraj a napojuje se na výduť
Varianta DD2 – páskové ouško nepřečnívá okraj a napojuje se na výduť
Varianta DD3 – džbánek bez ouška
Skupinu D lze již podle jejich vnějších znaků, jako je celkové zpracování a výzor nádoby a hlavně velmi pečlivá rytá výzdoba, zařadit již do Reineckeho stupně BA3, tedy do mladého klasického stupně otomansko-füzesabonyské kultury.
DE – Džbánky s mírně vyhnutým okrajem, soudkovitým či baňatým tělem a rovným dnem. Páskové ucho, které může být zdobeno rytím přečnívá přes okraj a napojuje se na největší výduť. Pod hrdlem a často také u dna je džbánek zdoben rytými horizontálními liniemi, tělo pak plastickými výčnělky lemované S-spirálou. Skupina E, od které bylo v prvních 150 hrobech nalezeno celkem již časově spadá do mladého klasického stupně, tedy do stupně R BA3.
|
1
|
2
|
3
|
4
|
5
|
|
|
6
|
7
|
8
|
9
|
10
|
|
|
11
|
12
|
13
|
14
|
|
|
|
15
|
16
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Džbánky – 1: sk. A; 2, 3 – var. B2; 4, 5 – var. B3; 6-8 – , var. C1; 9-11 – var. C2; 12-14 – var. D1; 15-16 – sk. E
|
Nejpočetněji je zastoupena skupina C a to 34 kusy, přičemž varianta C1 zahrnuje 27 džbánků a varianta C2 zahrnuje 7 kusů džbánků, 74% z nich je zdobeno buď jen plastickou nebo jen rytou výzdobou, či jejich kombinací. Co do počtu kusů následuje skupina D, jež zahrnuje 14 džbánků, přičemž pouze tři kusy nejsou nijak vyzdobeny. Nejméně je pak zastoupena skupina a to pouze dvěma kusy. Analogie lze najít např. na Slovensku na pohřebištích Čaňa a Valaliky-Všechdvätých (např. Pástor 1978, tab. V, X, XXIII), v Maďarsku na pohřebišti Hernádkak (srov. Schalk 1992, tafel 5, 12, 14) či v únětické kultuře (např. Stuchlík 1993, 254).
číslo hrobu
|
typ hrobu
|
keramická skupina/varianta
|
místo uložení
|
1
|
neporušený
|
DB2
|
před tváří
|
2
|
vyloupený, rakev
|
DA, DE
|
v lůně
|
4
|
neporušený
|
DA
|
oblast pánve
|
7
|
symbolický
|
DD1
|
|
9 - 10
|
superpozice hrob/hrob
|
DE2
|
v lůně
|
18
|
neporušený
|
DD3
|
před tváří
|
19
|
superpozice hrob/hrob
|
DC2
|
před tváří
|
20
|
vyloupený
|
DD3
|
za koleny
|
24
|
superpozice hrob/objekt
|
DD2, DE
|
před tváří
|
27
|
neporušený, rakev
|
DC1
|
za koleny
|
27
|
neporušený, rakev
|
DC2
|
před chodidly
|
37
|
neporušený
|
DD2
|
u rukou, resp. před hrudí
|
38
|
neporušený
|
DD3
|
v lůně
|
40
|
neporušený
|
DC1
|
u hlavy
|
46
|
neporušený
|
DC1
|
u hlavy
|
46
|
neporušený
|
DC2
|
za chodidly
|
49
|
superpozice hrob/objekt
|
DC1
|
před holeními kostmi
|
62
|
neporušený
|
DC2
|
u nohou/kotníků
|
73
|
neporušený
|
DE
|
v lůně
|
75
|
neporušený
|
DD1
|
před chodidly
|
76
|
superpozice hrob/objekt, rakev
|
DD1
|
za zády
|
76
|
superpozice hrob/objekt, rakev
|
DD2
|
před tváří
|
77
|
nepoškozený
|
DC1
|
u nohou/kotníků
|
78
|
symbolický
|
DD2
|
|
79
|
neporušený
|
DD2
|
před holeními kostmi
|
79
|
neporušený
|
DD1
|
před chodidly
|
80
|
neporušený
|
DD1
|
u hlavy
|
80
|
neporušený
|
DE
|
v lůně
|
81
|
neporušený
|
DD1
|
na hrudníku
|
81
|
neporušený
|
DE1
|
před tváří
|
82
|
neporušený, rakev
|
DE2
|
u hlavy
|
82
|
neporušený, rakev
|
DD1
|
za koleny
|
83
|
neporušený
|
DE2
|
u hlavy
|
číslo hrobu
|
typ hrobu
|
keramická skupina/varianta
|
místo uložení
|
83
|
neporušený
|
DC1
|
v lůně
|
84
|
vyloupený, rakev
|
DE2
|
v lůně
|
87
|
neporušený, rakev
|
DC1
|
u nohou/kotníků
|
89
|
symbolický
|
DC2, DB2
|
|
100-101
|
neporušený, rakev
|
DB2
|
u nohou/kotníků
|
100-101
|
neporušený, rakev
|
DC2
|
u hlavy
|
102
|
neporušený
|
DC2
|
před chodidly
|
104
|
superpozice hrob/objekt, rakev
|
DC2
|
u nohou/kotníků
|
105
|
neporušený, rakev
|
DC2
|
před chodidly
|
106
|
neporušený
|
DB1
|
před chodidly
|
108
|
neporušený, rakev
|
DC2, DB2
|
před holeními kostmi
|
110
|
neporušený
|
DC1
|
u nohou/kotníků
|
113
|
neporušený
|
DC1
|
u hlavy
|
115
|
neporušený, rakev
|
DC1, DC1
|
před holeními kostmi
|
117
|
superpozice hrob/objekt
|
DC2
|
u nohou/kotníků
|
118
|
superpozice hrob/objekt, vyloupený, rakev
|
DC1
|
před chodidly
|
122
|
neporušený, rakev
|
DC2
|
za chodidly
|
123
|
superpozice hrob/objekt
|
DC1
|
u nohou/kotníků
|
124
|
superpozice hrob/objekt
|
DB2
|
u nohou/kotníků
|
127
|
neporušený
|
DC1
|
u hlavy
|
134-135
|
neporušený
|
DC2, DB2
|
u nohou/kotníků
|
137
|
neporušený
|
DC1
|
před chodidly
|
143
|
neporušený
|
DC2
|
před chodidly
|
146
|
neporušený
|
DC1
|
před tváří
|
148
|
neporušený
|
DC1
|
před holeními kostmi
|
149
|
superpozice hrob/objekt
|
DC1
|
u nohou/kotníků
|
150
|
vyloupený, rakev
|
DC1
|
před chodidly
|
6. 3. 2 Pohárky
Druhou významnou a nepřehlédnutelnou skupinu tvoří pohárky. V 36 hrobech bylo celkem objeveno a zdokumentováno 51 kusů, tedy 21% z celkového počtu nalezených nádob. Ani jeden z nalezených exemplářů nebyl zdobený rytou technikou a pouze pohárek z hrobu č. 124 má na okraji 4 pravidelně rozmístěné plastické výčnělky. Většina z nich má hrubý, nerovný povrch, pouze 18% pohárků má povrch upravovaný, hlazený.
Často se vyskytovaly po jednom kuse, avšak ve 4 hrobech byly nalezeny po dvou (hrob č. 15-16, 55, 103, 113). Pouze v hrobu číslo 142 byly pohárky tři (Tab. XVI). Jednalo se o dvouuchý 80 mm vysoký pohár s kónickými stěnami, zaobleným okrajem a rovným dnem. Pásková ouška byla vertikálně posazena 10 mm pod okrajem. Povrch džbánku byl hlazený, tmavěhnědý. Druhý exemplář byl vysoký 35 mm, polokulovitý, se zataženým ústím a rovným dnem. Byl hlazený, světlehnědé barvy. Třetí byl svým tvarem atypický – jedná o kvadratický pohárek o rozměrech 50 x 40 x 35 mm. Jeho okraj je zaoblený, dno rovné. Podle tvaru pohárku a podle výskytu či absence uší je lze rozdělit do čtyř větších skupin:
Dostları ilə paylaş: |