Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury
Yüklə 1,53 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Podloží Hloubka cm Hrobu Orient. hrobu
- 6. 1 Uložení keramických milodarů v hrobech
Periodizace otomansko-füzesabonyské kultury na území Slovenska vychází z periodizace v okolních krajinách, hlavně v Maďarsku a má tedy oporu v bohatém nálezovém fondu. Klasický model je chápaný jako prvenství košťanské kultury, která dává za vznik nejstaršímu stupni doloženému na Slovensku. Jde o tzv. košťansko-otomanský horizont, do kterého patří hlavně nálezy ze Zemplína. Tento horizont je datovaný na přelom stupňů R BA1 a R BA2 a kromě jiného jej charakterizuje také začátek pochovávání na pohřebišti v Nižné Myšli. Střední, klasický, stupeň otomansko-füzesabonyské kultury, datovaný do stupně R BA2 a R BA3 má dvě fáze: starší a mladší. Ve starší fázi vzniká většina opevněných osad a charakterizuje ho také celková stabilizace kultury. V mladší fázi dochází k osídlení Spiše a částečně jižního Slovenska. Závěrečný stupeň datovaný do R BB1 se označuje jako otomansko-piliňský nebo také otomansko-Suciu de Sus. Tento závěrečný stupeň představuje zánik opevněných osad a podílí se na vzniku kultur jihovýchodních popelnicových polí. Nejlépe jej zatím máme doložen na jihovýchodě Slovenska, jmenovitě na lokalitě Streda nad Bodrogom (Furmánek-Veliačik-Vladár 1971, 83-84). Celkově model periodizace vypadá takto:
Tento model periodizace otomanské kultury má však tu nevýhodu, že nepostihuje nové nálezy a je proto značně nepřesný. Také vzájemný vliv košťanské a otomanské kultury není zcela přesvědčivě dokázaný. Na základě nálezové situace neumíme s určitostí přesně říci zda oblast východního Slovenska byla již v R BA1 také územím kde docházelo ke genezi otomanské kultury. Jednoznačně se nedá ani dokázat že košťanská kultura zanikla v důsledku konfliktu s otomanskou kulturou. K takovým závěrům nemáme pramennou bázi (v Rumunsku se jedná pouze o stupeň otomani II, charakterizovaný právě expanzí proti toku Tisy). Stejně tak nedovedeme vysvětlit důvody jejich vzájemného splynutí na přelomu stupňů R BA1/BA2 proto zřejmě v budoucnosti bude nutné ještě přesněji vysvětlit existenci košťanské kultury jako takové. Také J. Pastor, autor výzkumu na lokalitě Košice-Tepláreň a Valaliky-Všechsvätých, který pojmenoval košťanskou kulturu, sám při periodizaci této kultury a její návaznosti na otomanskou kulturu uvádí že jde pouze jen o hypotetický model a že si není jistý původem této kultury, jež hledal na základě podobnosti mís z Brekova, ve stepních oblastech jižního Ruska (Pastor 1969, 96). Kvůli těmto důvodům nepovažuji za vhodné příliš se držet této starší periodizace a v textu se budu odkazovat na zatím pracovní model periodizace L. Olexu, který již zahrnuje také pramenný fond z Nižné Myšli. L. Olexom navrhnutý model periodizace synchronizovaný s původním modelem je následovný: 1. starootomanský stupeň (nálezy ze Zemplína); R BA1 2. předklasický stupeň (košťansko-otomanský horizont) R BA2 3. starý klasický stupeň R BA2 4. mladý klasický stupeň R BA3 5. poklasický stupeň (Streda nad Bodrogom) R BB1 až R BB1/BB2 Začátek pochovávání v Nižné Myšli spadá do předklasického stupně a charakterizují ho nejstarší hroby bezpečně vymezené v rámci prvních 150 hrobů, jejichž určení a odlišení je cílem této bakalářské práce. Existence nižnomyšľanské osady II., která porušuje prostor původního pohřebiště, spadá do poklasického klasického stupně, do počátků střední doby bronzové. Jestliže se podaří najít doposud neobjevené pohřebiště patřící k mladší osadě II., bude jistě velmi zajímavé sledovat, jak osídlení v Nižné Myšli skončilo v poklasickém stupni. Zatím máme důkazy o tom, že pochovávání na pohřebišti skončilo mladším klasickým stupněm v závěru R BA3. Nižná Myšľa se podřizuje absolutnímu datování platícím pro kultury východní části Karpatské kotliny. Z toho vyplývá, že i vznik nižnomyšlanské osady I je datovaný přibližně do doby 1600 př. n . l.. Konec trvání osady II, podle předběžných výzkumů pak překračuje rok 1400 př. n. l. (srov. Gancarsky 2002, s 92). Díky tomuto datování lze říci že Nižná Myšľa i Košice-Barca (srov. Hájek, 1953, s. 319) spolu se Spiškých Štvrtkom a se Stredou nad Bodrogom patří k nejmladším osadám otomanské kultury na východním Slovensku.
Všeobecně se předpokládá, že převážná většina keramického materiálu náležela jednotlivým výrobcům. Přesto však jsou patrné tehdejší všeobecné trendy vývoje materiální kultury, regionální odchylky a také impulsy ze sousedních, mnohdy vzdálených oblastí. V OFK, stejně jako v ostatních pravěkých kulturách, se nádoby vyráběly výhradně lepením, menší tvary, tzv. miniatury se pak vyráběly z jednoho kusu hlíny. Surovina na jejich výrobu byla místní, přičemž ona základní masa byla ještě doplňována příměsemi jako např. drobné kamínky, písek, slída, drcený vápenec, někdy také drcení střepy ze starších nádob a organické příměsi. Vzhledem k procentuálnímu zastoupení keramických milodarů objevených v hrobech na pohřebišti v Nižné Myšli lze říci, že tato kultura je na keramiku dosti bohatá. To platí nejen o tomto pohřebišti, ale také o celém území kde byla kultura rozšířena. Na nádobách jsou patrné genetické vztahy k časově předcházející košťanské skupině, možné je sledovat také vlivy z prostředí hatvanské kultury, tzn. výskyt barbotinové výzdoby, užívání žlábkovaných girland nebo rytého žebříčkového ornamentu. Otomanské vlivy pak prozrazuje převládající rytá výzdoba ve tvaru spirálkových úponků a tzv. „S“spirál. V porovnání s předcházejícím období je zřetelné zdokonalení výrobních postupů a rozšíření o nové keramické tvary (Olexa 1983, s. 70). Jedním ze znaků bohatství či chudoby pohřebného jedince byla, kromě jiných milodarů, kvalitní a často se vyskytující keramika, jež byla do hrobů vkládána spolu s nebožtíkem. Na pohřebišti v Nižné Myšli bylo nalezeno, ať již vcelku, či dorekonstruováno 197 keramických nádob ve 101 hrobech. 96 keramických kusů bylo nalezeno v mužských hrobech, 94 v ženských a 10 nádob v hrobech symbolických. Zcela bez milodarů bylo 19 hrobů, přičemž v jednom případě se jednalo o dvojhrob mladé ženy a dívky č. 68-69, a ve třech případech šlo o hroby symbolické (č. 47, 144, 145). Hloubka těchto tří hrobů byla dosti značná a to od 210 cm do 280 cm. Počet keramických kusů v hrobech podle pohlaví udává následující tabulka:
Tab. č. 2: kusové a procentuální zastoupení keramiky v mužských a ženských hrobech Početná keramická složka v hrobech poukazuje na genetické vztahy k předcházející košťanské skupině. Jako nové se objevují starootomanské a pozdněhatvanské vlivy, jež je možné sledovat i v Polsku (Olexa 1983, s. 126). Nejtypičtějším a nejčastěji se vyskytujícím milodarem na nižnomyšľanském pohřebišti byl džbánek. V jednotlivých hrobech býval obyčejně doplněn mísou a pohárkem, resp. malým džbánkem. Tato klasická kombinace keramických tvarů se dodržovala v celém období pochovávání na pohřebišti. Zjištěny byly ale i výjimky, kde v hrobech keramické milodary chybí zcela nebo jsou zastoupeny pouze jediným exemplářem. V bohatě vybavených hrobech se na druhou stranu mohou najít keramické nádoby ve větším množství, nejvíce bylo však objeveno v jedné hrobové jámě nádob sedm (Olexa 2003, s. 71). V dětských hrobech byly v mnohých případech nalezeny i miniatury nádob, které snad můžeme považovat za hračky (Olexa 2003, s. 71). Miniaturní nádobky byly objeveny např. v dívčím hrobu č. 40 (Tab. X). Jednalo se o miniaturní misečku, džbánek zdobený svislými kanelurami související s otomanskými vlivy, miniaturní amforku, která má předlohy v pozdní fázi hatvanské kultury a o unikátní zdobený hliněný model vozíku. Jeho kolečka, jež byla původně buď ze dřeva, nebo byl vozík úmyslně znefunkčněn, se nenašla. Styl výzdoby vozíku připomíná dekoraci hatvanské kultury. Pro jeho tvar, z Karpatské kotliny ani ze vzdálenějších oblastní, neznáme doposud žádné analogie (Olexa 1983, s. 122-126). Jednotlivé typy keramiky a jejich zastoupení v hrobech udává následný graf č. 3:
6. 1 Uložení keramických milodarů v hrobech Převážná většina keramiky, která byla do hrobu vložena, sloužila na uložení a u chování potravy zemřelým. Do mís byla obvykle vkládána masitá potrava, do vyšších nádob s užším hrdlem s největší pravděpodobností tekutiny, případně kašovitá strava. Jejich rozmístění v jednotlivých hrobech bylo poměrně stereotypní. Keramika se nejčastěji nacházela ve shlucích při nohách nebožtíka. Taková nálezová situace byla zjištěna v 81 hrobech, což tvoří 41%. Další možnost ukládání byla v okolí nohou, resp. v okolí dlouhých kostí. Zde se keramika nalezla v 35 případech. Třetí nejčastější možnost, kam lidé situovali keramické milodary je oblast hlavy, tedy buď přímo před tvář nebožtíka, nebo nad či za hlavu (25 případů; 15). Vzácněji pak byla ukládána do lůna nebo také do oblasti hrudníku. Pro přesnější představu zde uvádím schematické znázornění uložení milodarů v hrobech (tab. č. 2) a za ním následuje graf č. 4, znázorňující kusové zastoupení uložení keramiky:
Yüklə 1,53 Mb. Dostları ilə paylaş:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
