Mendelova univerzita V Brně Institut celoživotního vzdělávání

 

15 

 

 

Po nějaký čas může tělo žít z vlastních rezerv. „Člověk má řadu adaptačních me-

chanismů a tělesných zásob, aby se s hladověním po určité období vyrovnal“ (Svačina, 

Bretšnajdrová, 2008, s. 77). Jak dlouho to bude možné, závisí na výchozí hmotnosti, na 

tom, kolik energie a jak rychle se spotřebovává. „Energetická potřeba každého jedince 

záleží na jeho pohlaví a věku, tělesné konstituci, poměru svalové hmoty v těle, aktivitě 

během  dne  a mnoha  dalších  faktorech,  a pokud  je  potřeba  ji  přesněji  určit,  je  vhodné 

spolupracovat s lékařem či nutričním terapeutem. Ale především přes všechny odborné 

rady přitom nesmíme zapomínat, že největším odborníkem na vlastní tělo může být kaž-

dý z nás, když mu bude opravdu naslouchat“ (Bočková, 2016). 

4.3 Příjem potravy 

V dobách  dávno  minulých  předchůdci  dnešního  člověka  měli  k potravě  poněkud  jiný 

vztah, než má lidstvo dnes. Potrava jim sloužila k udržení dobré kondice, k zachování 

života. V jiných souvislostech zřejmě svůj vztah k potravě neřešili.

 

Je málo pravděpo-

dobné, že by příjem potravy posuzovali z nějakých dalších hledisek, že by byli ovlivňo-

váni  jakýmikoli  estetickými  požadavky  ve  vztahu  k tělesným  proporcím  jednotlivců, 

které  se  v současnosti  podílejí  na  rozvoji  poruch  příjmu  potravy.  Krch  (1999,  s. 13) 

uvádí:  „Pravděpodobně  první  starostí  člověka  bylo  neumřít  hlady.  Potřeba  nasycení 

(obživný pud) přirozeně určuje i uspokojení ostatních potřeb, od reprodukčního instink-

tu  až  po  seberealizaci.  Jídlo  je  nenahraditelným  zdrojem  základních  živin  a jednou 

z podmínek somatického a psychického zdraví. Nedostatek energie nebo některých živin 

může  být  příčinou  závažných  poruch  a naopak  změny  v chuti  k jídlu,  příjmu  potravy 

a tělesné hmotnosti mohou signalizovat rozvoj somatické a duševní poruchy od banální 

únavy a nachlazení až po závažná onemocnění.“ 

Fraňková,  Pařízková,  Malichová  (2013,  s. 57)  dodávají:  „Schopnost  řídit  vědomě 

vlastní příjem potravy podle biologických potřeb organismu je vlastností, kterou se člo-

věk učí od narození a mnohdy ji nedovede zvládnout po celý život.“ Každý stát dbá o to, 

aby zabránil zdravotním problémům vznikajícím z výživy a nevhodných potravin. Ob-

vykle jsou formulována výživová doporučení, v nichž jsou využívány potravinové py-

ramidy (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Jako oficiální výživové doporučení byla v roce 

2005  přijata  Ministerstvem  zdravotnictví  pyramida  zdravé  výživy.  Jedná  se 

o doporučení  ke  správné  volbě  potravin  z hlediska  pestrosti,  výživové  hodnoty 

---

 

16 

 

a energetické vyváženosti. Poskytuje orientační informace z hlediska skladby potravin, 

které lze použít při sestavování jídelníčku.  

Potravinová pyramida má čtyři patra a skládá se z šesti potravinových skupin: 

1. obiloviny, rýže, těstoviny, pečivo, 

2. zelenina, 

3. ovoce, 

4. mléko a mléčné výrobky, 

5. maso, masné výrobky, ryby, vejce, luštěniny, 

6. cukr, sůl, tuky.  

 

 

 

Obr.  2 Potravinová pyramida. Zdroj: Svačina, Bretšnajdrová (2008) 

Dává se přednost zařazování potravin s nízkoenergetickou, avšak vysokou nutriční 

(biologickou) hodnotou. Tato doporučení platná pro dospělou populaci jsou s některými 

odchylkami platná i pro populaci dětí  (Nevoral, 2003. s. 125). 

4.4 Poruchy příjmu potravy 

„Poruchy příjmu potravy, vztahu k jídlu a narušené jídelní chování jsou velice rozmani-

té. Příčiny mohou být jak somatické povahy, tak průvodním jevem nebo důsledkem pů-

sobení psychogenních faktorů“ (Fraňková, Pařízková, Malichová, 2013, s. 104).  

Obecně si lze pod tímto názvem představit jakoukoliv potíž, která znemožňuje člo-

věku přijímat potravu v souvislosti s onemocněním (v oblasti úst, krku, žaludku, střev, 

při  nádorových  onemocněních,  tuberkulóze,  v období  stáří)  nebo  v souvislosti 

---

 

17 

 

s opakovanou neúrodou (jako např. v zemích subsaharské Afriky), či v důsledku nedo-

statečného zásobování potravinami (ve válečných oblastech), kdy děti i dospělí nedob-

rovolně umírají na těžkou podvýživu z nedostatku potravy (Fraňková, Pařízková, Mali-

chová,  2013).  Tato  práce  se  zabývá  problémy  s příjmem  potravy,  které  nastaly 

v důsledku  narušených  postojů  ve  vztahu  k jídlu,  o problémy  způsobené  nesprávnými 

stravovacími návyky, které se v současné době hojně objevují po celém světě v tzv. ci-

vilizovaných zemích Evropy, Ameriky, Asie i Austrálie. Rozšířily se v celé západní ci-

vilizaci a staly se hrozbou i v České republice (Novák, 2010). Podrobně bude pojednáno 

o poruchách příjmu potravy (zkráceně PPP) v dalších kapitolách níže v této práci. 

4.5 Lidské tělo 

Tělo je sociálním reprezentantem každé identity. Zevnějšek člověka je pro sociál-

ního partnera první informací, kterou o jedinci dostává. „Jakákoli změna je subjektivně 

citlivě prožívána, a to i tehdy, když neznamená zhoršení, ale jenom proměnu. Zásadní 

a zjevná proměna těla může v krajním případě stimulovat pocit ohrožení vlastní integri-

ty a vede ke ztrátě sebejistoty“ (Vágnerová, 1999, s. 227). 

Představu  o vlastním  těle  nazýváme  tělovým  schématem.  Výrazným  obdobím 

tvorby utváření tělového schématu je období dospívání, kdy probíhají velké změny tě-

lesné i duševní. Objevují se zásadní rozdíly ve vnímání vlastního těla u dívek a hochů 

a v této souvislosti se zásadním způsobem liší i výživové a jídelní návyky obou pohlaví, 

které odrážejí osobní touhy konkrétního  jedince ve vztahu ke svému tělu (Vágnerová, 

1999; Papežová, 2000;  Krch, 2003;  Fraňková, Pařízková, Malichová, 2013). Ze všech 

stran útočí informace o tom, jak by mělo vypadat naše tělo, rady co bychom měli jíst, 

jak máme cvičit. Proto si zejména dívky a mladé ženy často kladou otázky typu: Je mo-

je  tělesná  váha  v normě?  „Tělesný  tuk  a tukové  zásoby  jsou  pro  mnoho  mladých  žen 

spojeny  s představou  zdravotního  ohrožení.  Přitom  v přírodě  neexistuje  zdravější  způ-

sob, jak zabezpečit živý organismus proti nepohodě“ (Krch, 2002, s. 79).  

Normální  tělesná  hmotnost  se  vždy  pohybuje  v určitém  rozmezí,  a to  v závislosti 

na  věku,  výšce,  konstituci  a životním  stylu.  Papežová  (2000,  s. 54)  uvádí:  „Jedním 

z důležitých faktorů ovlivňujících váhu a tělesnou konstituci je genetika. Někteří lidé se 

narodí s větší a silnější kostrou i svalovinou.“ Člověk tudíž svou postavu, tělesné pro-

porce ani tělesnou hmotnost nemůže libovolně měnit, i když s tím, co je pro něj přiro-

zené, není vždy spokojen, a jeho vzhled úplně neodpovídá módnímu ideálu. 

---