Masarykova univerzita
Yüklə 249,63 Kb. Pdf görüntüsü
|
18
ale narodí se v pozdějším týdnu těhotenství. Jejich nízká váha je způsobená třeba špatně fungující placentou. Ty jsou pak zralejší a mají i lepší šanci.
Nejmenší děti u nás (čtk[online],2006) Porodnice v Apolinářské 2001 holčička 340 g 2004 holčička 430g Porodnice v Podolí 2002 chlapeček 450 g 2005 chlapeček 450 g Motolská nemocnice 2004 holčička 480 g 2005 chlapeček 470 g
19
5.Léky pro záchranu dětí (server neonatologie.cz [online],2002; Vainert, Lidové noviny 2006)
Lékaři budou muset řešit velké dilema léky, které prokazatelně zachraňují životy nedonošených dětí, mohou svými vedlejšími účinky poškozovat i další generaci. Snižování novorozenecké úmrtnosti je oblast, ve které moderní medicína nejpřesvědčivěji vykázala své přednosti. Ve vyspělých zemích, Českou republiku nevyjímaje, umírá méně než jedno dítě ze sta. Lékaři dokážou zachránit i děti, které se narodí až tři měsíce před řádným termínem a jejichž porodní váha nedosahuje ani jednoho kilogramu. Některé techniky zvyšující šance nedonošených novorozenců na přežití ale mohou mít neblahé následky. Výzkum, který na morčatech provedl tým kanadského vědce Stephena Matthewse, naznačuje, že léky běžně předepisované těhotným ženám působí na mozek a chování jejich dětí a dokonce i vnoučat. Běžné těhotenství trvá 40 týdnů. Novorozeně ale může přežít i v případě, že se porod odehraje o 15 až 16 týdnů dříve. Nedonošené děti však nedokážou samostatně dýchat. Proto lékaři dávají ženám, u nichž bylo diagnostikováno rizikové těhotenství, látku, která vývoj plic urychlí. Tento postup se praktikuje už od sedmdesátých let dvacátého století. Vývoj plic urychlují tzv. glukokortikoidy. Tyto látky zrychlují zejména vytvoření definitivní architektury plic. Jediná dávka léku snižuje úmrtnost dětí až o čtyřicet procent. Protože se soudí, že lék zabírá nejlépe, pokud je podán v týdnu před porodem, dostanou některé děti dávek více. K tomu dochází tehdy, jestliže se proti očekávání těhotenství protáhne a novorozeně se tedy nenarodí tak nedonošené, jak lékaři předpověděli. V podstatě dobrá zpráva tak může mít nečekané následky. "Jedenáct dávek glukokortikoidu není výjimkou," cituje časopis New Scientist specialistu na vývoj plodu Stephena Matthewse z Torontské univerzity. Matthews proto zkoumal vedlejší účinky tohoto léku. Testy výzkumníci prováděli na morčatech, která mají podobnou placentu
20
jako člověk a rodí také srovnatelně zralá mláďata. Jednu skupinu pokusných zvířat vystavili vědci dávce odpovídající třem injekcím betametasonu. Další "naočkovali" solným roztokem. Výsledky porovnávali s další skupinou, která nedostala injekci žádnou. Potomci morčat vystavených účinku léku vykazovali některé abnormality. Jednou z nich byla hyperaktivita. Toto pozorování má obdobu i u lidských pacientů. Matky, kterým bylo podáno více dávek betametasonu také častěji mají neklidné děti s nižší schopností soustředit se. Dalším nechtěným efektem je pomalejší růst.
21
6. Plicní patologie
6.1 Přechodná tachypnoe novorozence (Borek, 2001)
Vyskytuje se u donošených i u nedonošených novorozenců. Příčinou je prodloužená očista plic od plicní tekutiny. V typických případech bývá na rtg snímku hrudníku obraz vlhké plíce. Zjednodušeně lze ztotožnit pojem přechodné tachypnoe novorozence s pojmem vlhká plíce.
6.2 Syndrom respirační tísně novorozence (=RDS, zkratka pro Respiratory Distress Syndrome, = syndrom hyalinních membrán) (Borek, 2001)
Syndrom respirační tísně provází zejména předčasně narozené novorozence, může se však i vyskytnout i u dětí diabetických matek, následně u kriticky nemocných zralých novorozenců při postižení plic, např. šoková plíce. Ve velké většině případů provází nezralost a lze předpokládat, že čím těžší je nezralost dítěte, tím těžší bude pravděpodobně průběh RDS. Toto onemocnění ve spojitosti s problematikou těžké nezralosti je nejčastější příčinou neonatální mortality a morbidity. RDS je komplexním patologickým stavem plic, jehož příčinou je zejména nedostatek surfaktantu neboli antiatelektatického faktoru v nezralých či těžce postižených plicích. Klinický obraz RDS se vyvíjí během prvních hodin po porodu. V typickém případě nezralý novorozenec začne mít projevy dechové tísně, zejména dyspnoi, což je ztížené dýchání.
22
6.3 Pneumonie (zánět plic) (Borek, 2001)
Pneumonie zůstávají významnou příčinou neonatální morbidity a mortality, a to jak u nezralých tak u zralých novorozenců. Nejdůležitější skupinu tvoří pneumonie infekčního původu. K infikování může dojít: • v děloze (intrauterinně) a to buď cestou krevní od matky přes placentu nebo vzestupnou cestou přes porodní cesty, sliznici dělohy, obaly plodu, plodovou vodu při předčasně odteklé plodové vodě po ruptuře vaku blan • v průběhu porodu (perinatálně) – aspirací do plic nebo spolykáním do žaludku • po narození (postnatálně) – infekce získaná kdykoli po porodu
nejčastějších a nejdůležitějších vyvolávajích patogenů se mění. Mění se i spektrum pacientů na novorozeneckých JIP. Přežívají stále nezralejší plody, zvyšuje se počet invazivních zákroků , pod tlakem antibiotické léčby a desinfekčních prostředků vznikají kmeny bakterií rezistentních na mnohá antibiotika. Čím dříve po porodu dojde ke vzniku pneumonie, tím je pravděpodobnější, že infekce byla získána od matky. Pneumonii, která vznikla během prvních 48 hodin života, označujeme jako adnátní neboli vrozenou. Onemocní-li novorozenec později, jako pravděpodobnou příčinu se uvádí vliv okolního prostředí.
Yüklə 249,63 Kb. Dostları ilə paylaş:
|