Layout krida

Rodák z Těšínska, prof. PhDr. František

Antonín Novák, prožil většinu života na

Podřipsku a v Praze; velké části dnešní ge -

nerace je znám hlavně jako autor příručky

Vyšší rostliny, která vyšla v r. 1961.

Zálibu v přírodních vědách měl od ma -

lička. Přestože se však již coby žák měšťan-

ky účastnil exkurzí plzeňského přírodo-

vědného klubu, jako vysokoškolský student

začal v r. 1912 na chemii, ale po přerušení

kvůli 1. světové válce dokončil studium

na botanice. Těžko říci, zda ho k chemii

prvotně nepřivedla jeho celoživotní záliba

ve fotografii, které velmi dobře rozuměl.

V každém případě, hned po absolutoriu

r. 1919 zůstává jako asistent prof. Karla Do -

mina na Farmaceuticko-botanickém, resp.

Botanickém ústavu a budovu v Benátské

ulici neopustil ani v okamžiku své smrti.

Většinu mladšího a středního věku pro-

žil na fakultě ve stínu charizmatického

K. Domina, ředitele Botanického ústavu

i předsedy ČBS (resp. ČSBS). Jejich vztah

velmi pravděpodobně nepostrádal složi-

tosti, ale Novák si dokázal najít vlastní

témata, svou cestu a kromě toho Domin ho

jistě velmi potřeboval pro systematičnost

a schopnost odvést mravenčí práci. Dis-

proporce se projevily již v prvních pová-

lečných letech, kdy Novák jako Dominův

asistent s ním navštívil několikrát Sloven-

sko a publikoval samostatné fytogeogra -

fické studie (Malé Karpaty, Vihorlat). Jistá

žárlivost Domina na vše, co se týkalo Kar-

pat, nasměrovala posléze Nováka na dlou-

hou dobu k cestám na Balkán. Z nich pak

čerpal pro monografie hvozdíků (jimž se

věnoval ve své habilitaci), soubor prací

o balkánských hadcích i další studie.

Se Společností byl spjat od absolutoria

až do své smrti. Od r. 1920 vykonával 15 let

funkci jednatele ČSBS, vlastně nejdůleži -

tější osoby, ale víceméně v trvalém stínu

jejího předsedy – Karla Domina. Díky své

nekonfliktní povaze byl téměř předurčen

pro práci organizátorskou, redakční a všech-

ny další méně příjemné činnosti, které ale

vyžadují přesnost a spolehlivost a často

nejsou stejně dost doceněny. Novák v sobě

téměř po celou dobu 1. republiky sdružo-

val (neplacené) funkce tajemníka Společ-

nosti, redaktora Preslií, redaktora a admi-

nistrátora Vědy přírodní; a přitom psal

kompendia a ve 42 letech dospěl k řádné

profesuře botaniky. Není divu, že se již

v r. 1938 stal čestným členem Společnosti.

V poválečné  době  se  pak  více  věnoval

organizační práci na fakultě: byl děkanem

i ředitelem  obnovovaného  Botanického

ústavu. V době svého děkanského úřadu se

bohužel podílel na odstranění prof. Domi-

na z botanického života. Ke Společnosti

se ještě jednou plně vrátil při organizaci

jubilejního sjezdu k 50. výročí r. 1962. Do

funkce nejčestnější, předsednické, byl ale

zvolen až posléze – ve chvíli, kdy mu zbý-

valy ani ne dva roky života, a to ještě kvůli

tragické smrti předsedy prof. Karla Hrubé-

ho v prosinci 1962.

Pamětníci píší, že byl velmi pečlivým

pedagogem, který se jako vysokoškolský

učitel intenzivně věnoval výchově farma-

ceutů a posléze přírodovědců; k farma -

ceutům  ho  vlastně  přivedla  tak  trochu

pozice druhého (hlavním přednášejícím

byl Domin), ale i vztah k chemii, kterou

původně studoval (velmi kvalitní učebnici

Farmaceutické botaniky vydal dlouho po

odchodu Domina, v r. 1950). Neměl cha-

rizma Domina ani jeho mladších kolegů,

taxonoma Dostála a geobotanika Krajiny,

ale přesto byl oblíben jak za katedrou, tak

v terénu. Přes různé publikační „exkurzy“

do morfologie, geobotaniky nebo ekologie

(vegetace hadců) byl v principu rozeným

systematikem. První obsáhlé kompendium,

Systematickou botaniku pro Rostlinopis

vydávaný nakladatelstvím Aventinum, na -

psal v prvních válečných letech a 1 046

stran tisku dodnes budí respekt. Díky in -

tenzivnímu shromažďování knihovny, tisí-

cům separátů z celého světa i knih, mohl

na sklonku života k této práci přistoupit

znovu – jeho Vyšší rostliny z r. 1961, téměř

stejně tak robustní jako Rostlinopis, jsou

poslední opravdovou česky vydanou mo -

nografií celosvětového systému cévnatých

rostlin. Jeho fylogenetický pohled nebyl

příliš šťastný (v této otázce také trochu

vsadil na nepravé předchůdce), ale infor-

mační náplň kapitol o jednotlivých čele-

dích, jejich morfologii a rozšíření je do -

dnes použitelná (druhé posmrtné vydání

z r. 1972 je ale svými úpravami spíše kro-

kem zpět).

Prof. Novák byl též neúnavným populari -

zátorem. Stal se kmenovým autorem obra-

zového čtrnáctideníku Naší přírodou, kte -

rý začal vycházet v r. 1937 (byť vyšlo jen

pět ročníků), doprovodil textem nádherné

ilustrace rostlin Karla Svolinského v edici

Naše příroda v obrazech (Rostliny I–III,

Horské rostliny). Na sklonku života napsal

své asi nejznámější popularizační a výprav-

né fotografické dílo – Velký obrazový atlas

rostlin. Vyšel sice až posmrtně r. 1965, ale

nakladatelství Artia ho připravilo v 17 jazy-

kových mutacích.

Musel být člověkem neobyčejně preciz-

ním a trpělivým. Jeho již zmíněná celoži-

votně budovaná knihovna, kterou odkázal

Společnosti a která je dodnes separátní

součástí knihovny ČBS (včetně perfektní

kartotéky), je i na tehdejší dobu neobvykle

velká. Když se člověk probírá zaprášenými

deskami, všude je plno doplňků a pozná-

mek, které si činil „za pochodu“. Jak klidně

a tiše žil, tak odešel: ještě v polovině pro-

since 1964 zahajoval jako předseda ČSBS

přednášku podzimního cyklu, v nezbyt-

ném  obleku  v posluchárně  PřF  UK  ve

Viničné 5 a se svým charakteristickým ráč-

kováním řídil diskuzi (byl jsem tehdy stu-

dentem prvního ročníku a byla to jedna

z mých prvních návštěv akce ČSBS). O ně -

kolik dní později dopoledne ho vrátný pan

Klusák, který roznášel poštu, nalezl za pra-

covním stolem s hlavou dřímající na ru -

kou, ale s duší již putující v oblacích.

např. při veškeré práci týkající se jmen

společenstev.

Fytocenologie studuje rozložení rostlin-

ných společenstev v krajině. Proto nepře-

kvapí, že se J. Klika stal jedním z průkop-

níků územního a krajinného plánování.

Ač někdo slovo plánování nemá rád, tak

např. územní plán je i z hlediska součas-

ných zákonů jedním z nejdůležitějších do -

kumentů přijímaných samosprávou. A tam,

kde je dobrý územní plán, vzniká daleko

méně problémů s životním prostředím než

tam, kde chybí a věci v krajině či obcích se

dějí živelně. Prof. Klika se věnoval jak plá-

nování krajiny, tak i některých obcí – čin-

nostem těsně souvisejícím s ochranou pří-

rody. Proto nemůže udivit, že byl jedním

z největších propagátorů ochrany přírody

a aktivně její dění ovlivňoval.

Vědecké osobnosti nejsou stejné, podob-

ně jako se každý člověk něčím odlišuje.

Nesmíme  si  představovat,  že  vždy  jde

o suché a velmi přesné vědce. Jsou takoví,

kteří mají svůj úzký obor, v něm svou pro-

blematiku a precizně sbírají data, vytváře-

jí z nich naprosto ucelenou a bezchybnou

síť poznatků. A pak jsou jejich protiklady,

kterým  jeden  obor  nestačí.  Z hlediska

těch prvních jsou nepřesní, ale zase jim

nechybí rozlet, vědecká fantazie a určitá

velkorysost. A spíše mívají schopnost syn -

tetizovat, než se věnovat bezchybné ana -

lytické práci. Prof. Klika patřil více k této

druhé skupině. V jeho pracích se objevují

chyby, tradovaly se historky o jeho nedo-

statcích v určování rostlin. Ale na druhé

straně ovlivnil podstatně svůj obor, a to ne -

jen na území Československa. Tím, že po -

psal řadu ve fytocenologickém systému vy -

soko postavených jednotek, ovlivnil vývoj

i v celé Evropě. A k utváření oboru v Čes-

koslovensku přispěl nejen metodickými

příručkami, které podnítil a pomohl se -

stavit. Na Univerzitu Karlovu se jako pe -

dagog dostal až v r. 1950 a přestože tam

před svou nečekanou smrtí nepobyl dlou-

ho, pro „svůj“ obor strhl spoustu žáků,

kteří pak pokračovali ve studiu vegetace

a její ekologie. Přes Klikovy žáky a spolu-

pracovníky vede přímá linie k současným

fytocenologům, kteří dovršují činnost za -

počatou J. Klikou. Vycházejí díly Vegeta-

ce České republiky. A ty, kteří s ochranou

přírody přicházejí více do kontaktu, tak ne -

překvapí, že i jeden z největších projektů

ochrany přírody v České republice, který

se uskutečnil v minulém desetiletí a pro-

bíhá dosud – vytvoření soustavy chráně-

ných území Natura 2000 – je založen na

fytocenologických základech položených

Jaromírem Klikou. Po mnoha letech došlo

poněkolikáté k propojení oborů, jejichž

byl propagátorem.

LXVIII

živa 4/2012

Lubomír Hrouda

František A. Novák (1892–1964)

---