Bývá zvykem při významném jubileu vzdát
poctu těm, kteří se nejvíce zasloužili, jak-
koli napříč celým stoletím je to úkol oprav-
du velmi nelehký. Shodli jsme se na tom,
že do Pantheonu patří jen ti odešlí – sna-
žili jsme se vybrat osoby, které formovaly
Českou botanickou společnost, ale i nové
obory, zakládaly botaniku na mimopraž-
ských univerzitách nebo napsaly stěžejní
díla, často mnohé dohromady. Ale botani-
ka (stejně jako jiné obory) se dělá nejen pro
odborníky, ale i pro širokou veřejnost a na
syntéze z pera těch nejlepších se často po -
dílí armáda bezejmenných. Proto je vzpo-
menuto také alespoň několik amatérských
floristů, z jejichž píle a poznatků žijí re -
giony dodnes. Terénní botanika propoju -
jící akademický výzkum i příspěvky ama-
térů má své zásadní „bible“ – určovací klí-
če, bez nichž by spojení s veřejností nefun-
govalo. Napsat klíč je ale mravenčí práce
a ne každý odborník si na něj troufne – je
třeba jim zde za to vzdát čest. Nadstavbou
jsou pak kompendia – shodou okolností
stojíme před dokončením dvou zásadních,
Květeny ČR a Vegetace ČR, obou na evrop-
ské úrovni. A nelze nepřidat Atlas rozšíře-
ní cévnatých rostlin, popelku vznikající po
desetiletí „na koleně“, a přesto ve vyšlých
svazcích zahrnuje téměř polovinu našich
pohlavně se rozmnožujících druhů. A není
náhodou, že jeden z příspěvků tohoto ku -
léru Živy je věnován floristickým kurzům –
vlajkové lodi činnosti ČBS vychovávající
stovky studentů. Dokud budou vzkvétat
„florisťáky“, bude vzkvétat i Společnost.
Prof. Dr. Karel Domin byl jedním z nej -
význačnějších českých botaniků 20. stol.
Při příležitosti 50. výročí jeho smrti přines -
la Živa článek Pavla Kováře (Živa 2004, 1:
III–IV), ale již v r. 1967 vyšla vzpomínka
Ivana Klášterského k jeho nedožitým 85. na -
rozeninám (1967, 5: 180). Tento příspěvek
prolomil dlouhé mlčení o osobnosti, kte-
rá téměř půl století formovala tvář české
botaniky. Proč tomu tak bylo, že se o vý -
značném botanikovi nesmělo psát, a pokud
se psalo, tak pouze negativně?
Karel Domin pocházel ze vzdělaného
prostředí, jeho dědečkem z matčiny strany
byl význačný pedagog prof. Gustav Adolf
Lindner. S kvalitním všeobecným vzdělá-
ním vstoupil na českou část Karlo-Ferdi-
nandovy univerzity, kde studoval botani-
ku u prof. Josefa Velenovského. Jako jeden
z mála členů své generace psal odborné
články česky, německy, ale i anglicky. Jeho
rozsáhlou publikační činnost dostatečně
zmínil ve svém článku P. Kovář. Zde bych
zdůraznil i tu aktivitu, která organizačně
ovlivňovala dění nejen v botanické obci.
V r. 1912 byl jedním ze zakládajících členů
České botanické společnosti (ČBS) a ve
věku 30 let se stal jejím místopředsedou.
Už tato skutečnost o mnohém vypovídá.
Ve 20. letech se svým přítelem Josefem
Podpěrou zcela přepracovali s velkým po -
čtem nově přidaných druhů tehdy velmi
populární Polívkův Klíč k určování rost-
lin pro území tehdejšího Československa
včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi. Za
2. světové války, po zavření českých vyso-
kých škol, Domin založil Ústřední komisi
pro sběr léčivých rostlin, kde skryl velkou
část pražských botaniků. Zde začal také
připravovat velkou květenu Českosloven-
ska – rozpis množství staré literatury, který
slouží botanikům dodnes jako zcela nepo-
stradatelný materiál.
K. Domin byl významnou osobností Uni-
verzity Karlovy. Ve školním roce 1922–23
působil jako děkan Přírodovědecké fakulty
UK, v r. 1934–35 pak jako rektor celé UK.
Právě jeho rektorský rok je jedním z kon-
troverzních období, na jehož základě se
značně liší hodnocení této osobnosti his-
toriky a botaniky. Prosazoval totiž naplnění
staršího zákona, který přiřkl univerzitní
insignie české Univerzitě Karlově. Ty v té
době přitom byly stále historicky depo -
novány na Německé univerzitě v Praze.
V dané době to působilo jako přilití oleje
do ohně již začínajících česko-německých
vášní, celý spor se vyhrotil – v literatuře je
toto období zmiňováno jako insigniáda
a K. Domin je v této spojitosti líčen jako
český fašista. Byl jím či ne? Rozhodně byl
silně pravicový a k zárodkům uskupení
českých fašistů měl v polovině 30. let blíz-
ko. Jakmile se ale fašisté více profilovali,
svůj vztah k Vlajce jako reprezentantce
fašistického hnutí přerušil. Politicky velmi
činný byl v době 1. republiky, v 30. letech
se stal senátorem. To, že měl pravicové
smýšlení, neskrýval. Ale byl zároveň i čes-
ký vlastenec, který po podepsání Mni-
chovské dohody prezidentem E. Benešem
zaslal vedení parlamentu kritický dopis,
v němž neváhal označit tento podpis za
vlastizradu a popření role parlamentu (což
byla skutečnost).
Karel Domin byl člověk nesmírně pra-
covitý a měl fenomenální paměť. Redigo-
val několik časopisů a do jednoho z nich,
Vědy přírodní, přispíval množstvím článků
týkajících se zejména nálezů z terénu. Šlo
často o velmi krátké texty informující o no -
vém nálezu a jeho zhodnocení v daném
kontextu. Toto jeho psaní mu bývalo ně -
kdy vytýkáno jako rozmělňování, s čímž
ale nemohu souhlasit. O řadě údajů by -
chom se bez daného článku nedozvěděli,
nález by ležel skryt někde v herbáři. Podle
svědectví jeho žáků často napsal dva až tři
takové články v noci mezi dvěma exkurzní-
mi dny. Z toho také vyvozuji výše uvedený
názor na paměťové schopnosti.
Jak jsem již uvedl, část nebotanické spo-
lečnosti neměla Domina ráda již před vál-
kou pro jeho názory. A jak tomu bylo v bo -
tanické komunitě? Poměrně brzy se mu
podařilo odstavit z předsednictví ČBS
Josefa Velenovského. Na Přírodovědecké
fakultě si evidentně připravil rozdělení
botanického ústavu fakulty na dva – jeden
vedený J. Velenovským, druhý jím. Po pěti
letech, při odchodu prof. Velenovského do
penze, oba ústavy zase sloučil. Přestože
mezi nimi nepanovaly dobré vztahy, obě
strany zachovávaly navenek určité deko-
rum. To však později neplatilo o vztazích
některých žáků ke Karlu Dominovi. Domin
psal Velenovskému články k jeho životním
výročím, Velenovský i jako důchodce měl
svou pracovnu v Botanickém ústavu. Ani
ve svých vystoupeních Domina přímo ne -
zmiňoval, pouze kritizoval nové poměry.
Jak jsem uvedl výše, za války Domin při-
kryl svou aktivitou řadu pražských univer-
zitních botaniků, v některých případech
zaměstnal i jejich manželky, aby unikly
nasazení v továrnách. Sám se domníval,
že po válce nastoupí zase jako ředitel do
LXV
živa 4/2012
František Krahulec
Karel Domin (1882–1953)
Lubomír Hrouda
Síň slávy
Mimořádná příloha ke 100. výročí založení
České botanické společnosti –
vychází souběžně s výročním číslem časopisu Preslia