215
Emil Souleimanov – Kamil Pikal: Perspektivy ázerbájdžánského nacionalismu a separatismu v Íránu
stávající situace v regionu, byť i ten by byl vzhledem k nedostatečnému množství
literatury k tématu nemalým přínosem. Autoři nadto usilují o identifi kaci vnějších
i vnitřních faktorů, které přispěly k rozmachu nacionalismu mezi příslušníky
studované etnické menšiny a které mají vliv na jeho další vývoj. Podle naší
hypotézy patří k nejvýraznějším faktorům zintenzivnění kontaktů příslušníků
minority s Tureckou republikou, a to jak přímo prostřednictvím ekonomické
migrace a turismu, tak nepřímo skrze turecká média, především televizi. Dalším
významným faktorem je vznik nezávislého Ázerbájdžánu, kde rovněž došlo
k prudkému rozvoji nacionalismu, který je prostřednictvím médií i osobních
vazeb mezi jednotlivými aktivisty z obou zemí dále přenášen do Íránu.
Etnická a náboženská identita íránských Ázerbájdžánců
Způsob, jakým íránští Ázerbájdžánci vnímají centrální vládu a Peršany coby do-
minantní etnikum Íránu, úzce souvisí s tím, jak tato menšina chápe samu sebe
a jakou má historickou zkušenost se soužitím s Peršany. Obzvláště důležité jsou
v tomto ohledu jazyková a náboženská příslušnost Ázerbájdžánců a vývoj jejich
postavení v Íránu.
Ázerbájdžánci v Íránu hovoří jazykem náležejícím do oguzské jazykové sku-
piny, který je až na větší množství perských a arabských lexikálních výpůjček
totožný s jazykem tzv. severních (sovětských či kavkazských) Ázerbájdžánců.
4
Velmi blízký je také jazyku, kterým se mluví v Turecku. Tyto dva jazyky (ázer-
bájdžánská a anatolská turečtina) jsou vzájemně srozumitelné. Mnohé menší
turkické jazyky Íránu, zejména jazyky Kaškájců, Afšárů a Kádžárů, bývají stále
častěji považovány za dialekty ázerbájdžánské turečtiny, a mluvčí těchto jazyků
se čím dál více hlásí k ázerbájdžánské národnosti.
Znalost vlastní řeči je mezi Ázerbájdžánci, obývajícími severozápad Íránu,
běžná. Výuka ázerbájdžánské turečtiny je v zemi na všech úrovních de facto
zakázána, což protiřečí samotné íránské ústavě. Zákaz probíhá na všech úrov-
ních škol a týká se nejen výuky v turkickém jazyce, ale i výuky tohoto jazyka
jako předmětu, takže např. na Tabrízské univerzitě, kde je vyučováno sedm ji-
ných jazyků, se nesmí vyučovat rodná řeč většiny studentů (Southern Azerbaijan
2010: 4). V době nacionalistického režimu dynastie Pahláví (1925–1979) bylo
užívání turkického jazyka na veřejnosti zcela zakázáno. V následujícím období
došlo k mírnému uvolnění, včetně založení ázerbájdžánské rozhlasová stanice
a televize. Tato ofi ciální média ale vysílají v ázerbájdžánské turečtině pouze
4
Jazyk, kterým Ázerbájdžánci hovoří, se v Ázerbájdžánské republice běžně označuje
jako ázerbájdžánština (
Azərbaycanca). V Íránu je pro týž jazyk častěji užíváno označení
„ázerbájdžánská turečtina“ (Azərbaycan Türkçesi). Tento termín bude užíván také v této stati.
216
ČESKÝ LID 99, 2012, 2
několik hodin týdně a jazyk vysílání je navíc maximálně persifi kovaný.
5
Většina
íránských Ázerbájdžánců pro písemnou komunikaci donedávna používala farsi
(perštinu), neboť íránská varianta ázerbájdžánské turečtiny nebyla kodifi kována.
Znalost vlastní řeči mezi ázerbájdžánskými imigranty Teheránu, Kómu a dalších
měst mimo severozápadní Írán se postupně vytrácí, což souvisí i s redukcí ázer-
bájdžánské sebeidentifi kace (Minahan 2002: 1765–1766).
Drtivá většina Ázerbájdžánců se stejně jako většina ostatních obyvatel Íránu
hlásí k ší’itské odnoži islámu.
6
Ší’itská varianta islámu vedle Íránu převládá pou-
ze v malém počtu zemí, např. v Ázerbájdžánské republice, Bahrajnu a Iráku.
Ší’itská solidarita je i vzhledem k menšinovému postavení ší’itských věřících
v islámském světě silnější než solidarita, kterou najdeme mezi většinovými su-
nnity. Jistou roli zde hrají i silné tenze, které historicky existují mezi příslušníky
těchto dvou komunit, a represálie, kterým byli ší’ité tradičně vystaveni v zemích
se sunnitskou dominancí, což se týká zejména Iráku, Saúdské Arábie, Osmanské
říše a následně Turecka, ale také třeba Pákistánu (Zandi 2008: 71–75).
Náboženství hraje velice důležitou roli v životě patriarchálních Ázerbájdžánců
severozápadního Íránu i jako prvek kolektivní identity. Skutečnost, že se Peršané
a Ázerbájdžánci hlásí ke stejnému náboženství, je historicky pojila a naopak vy-
tvářela animozitu vůči anatolským Turkům a Kurdům, kteří převážně vyznávají
sunnitský islám. Navíc během mnoha osmanských invazí do Persie byly její pří-
hraniční oblasti, kde žije většina ázerbájdžánské populace v zemi, nejvíce vy-
staveny útokům osmanských vojsk a nejčastěji nesly břímě ozbrojeného odporu
proti sunnitským Osmanům.
Pro mnoho nábožensky založených Ázerbájdžánců je dodnes sňatek mezi
osobami hovořícími týmž (turkickým) jazykem, ale náležejícími k odlišné větvi
islámu (tedy ší’itské a sunnitské) zcela nemyslitelný. Oproti tomu sňatku mezi
dvěma ší’ity různého etnického původu (například Peršany a Ázerbájdžánci)
nic nebrání. Není proto divu, že v zemi existuje mnoho smíšených persko-ázer-
bájdžánských rodin. V posledních desetiletích tento trend posílily také maso-
vé migrace Ázerbájdžánců za prací a lepším životem do vnitřních oblastí Íránu
(Persie). Mezi migranty do částí země s převahou etnicky perského obyvatelstva
vedle možnosti uzavírat smíšené sňatky působilo také odtržení od prostředí, kde
je běžně užíván turkický jazyk, a jistá etnicko-jazyková diskriminace ze strany
5
Jedná se o vysílání kanálu íránské státní televize Sahar 1, který je určený primárně pro diváky
v severním Ázerbájdžánu, jenž usiluje o šíření íránské státní propagandy a íránské kultury.
Obdobné kanály provozuje stanice Sahar také v dalších světových a regionálních jazycích. Viz
Azeri TV of Sahar Universal Network [online].
6
V zemi existuje také sunnitská menšina, etnicky se skládá zejména z Kurdů, Balúčů, Turkmenů,
Paštunů a části Arabů. Celkově tvoří sunnité přibližně 9 % íránské populace (Hassan 2008: 3).