JMÉNO ŽÁKA
3
Pracovní listy Hravý architekt 2016
k projektu
ARCHITEKTURA PRO KORUNU
LIDÉ A ARCHITEKTURA V DOBĚ KARLA IV.
Téma č. 3:
Erby, turnaje, heraldika
a zbraně v období gotiky
Na obrázku: Busta Karla IV. na vnitřním triforiu katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, foto Petr Chotěbor
Znak čili erb byl barevným znamením na zbroji,
na štítě nebo plátěné haleně, navlečené přes brnění,
který charakterizoval určitou osobu a jí podřízenou
družinu. Znak byl praktickým vojenským zařízením,
které vzniklo ve 2. čtvrtině 12. stol. v souvislosti
s rytířstvím, protože rozeznat v bitevní vřavě spojence
od nepřítele nebylo tak jednoduché, když byli všichni
od hlavy k patě v brnění, ale byla to obvykle otázka
života a smrti. Znamení na štítu o přibližné výšce 60 cm
a šířce 50 cm muselo být rozeznatelné na vzdálenost
nejméně 100 m, protože v bitvě rytíři na koních přešli
do trysku, když je od sebe dělilo 50 až 100 m a v tu
chvíli už museli mít soupeře vybraného. Aby tedy
byla heraldická figura z dálky dobře rozeznatelná,
musela být k pozadí (poli štítu) výrazně kontrastní.
Proto vzniklo základní heraldické pravidlo:
Barva nesmí být kladena na barvu a kov na kov.
ERBY A HERALDIKA
02
RŮŽE VE ZNAKU RODU VÍTKOVCŮ
Gelnhausenův kodex
Karel IV. na trůně, orlice po stranách drží znak
Svaté říše římské s černým orlem (vlevo) a znak
Českého království s dvouocasým lvem (vpravo)
přelom 14. a 15. století
Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava,
fond Archiv města Jihlava do roku 1848, oddělení Úřední knihy
a rukopisy, i. č. 17 – Právní sborník A Jana z Gelnhausenu,
fol. 49v, 53r, 56r.
Pasionál Abatyše Kunhuty
Nejstarší barevné vyobrazení dvouocasého lva i plamenné orlice
a znak sv. Jiří společně umístěné nad trůn abatyše Kunhuty.
V díle je znak dvouocasého lva popsán jako znak Čech a znak
plamenné orlice je popsán jako znak sv. Václava.
1313–1321
Národní knihovna ČR
03
Základem každého znaku jsou erbovní znamení dvojího druhu:
Heroldské kusy – geometrické tvary
nebo barevná pole štítu. Nejjednodušší dělení
štítu: půlení nadél, příčné, čtvrcení, vyčlenění
vrchu štítu, jeho paty či dělení kolmo, šikmo,
na pokos křížením, špicemi horizontálně
či příčně. Vznikají kůly (dělení dvěma svislými
čarami), břevna (dělení dvěma vodorovnými
čarami), pruhy (dělení šikmé), které mohou
být zdobeny, či jejich počet multiplikován.
Kombinací těchto základních prvků pak vznikají
složitější útvary (heroldský kříž, ondřejský kříž,
krokev, šachování, cimbuří aj.)
Obecná znaková znamení jsou vzata
z přírody, nebo jsou jejími fantastickými
variantami. Jsou to buď obrazy předmětů,
nebo obrazy živočichů, případně jejich
větší či menší část – ruka, pěst, půlpostava,
hlava nebo drápy atd. Z bájeslovných zvířat
to byli třeba drak, saň, bazilišek, pták Noh
– jejich odlišnost je zřetelně respektována
atributy (hlava, počet nohou), podobně je to
s květinami všeho druhu.
Střetnutí rytířů v bitvě
Čtvrcený štít Neukovského z Medonos
Labuť pánů ze Švamberka
04
KOVY:
LEKNO VE ZNAKU RODU KOUNICŮ
zlato – žlutá (tečkování)
stříbro – bílá (čistý prostor)
KOŽEŠINY:
hermelín (hranostaj) a popelka – kožešiny se užívaly mimo vlastní štít
PŘIROZENÁ BARVA V HERALDICE:
Existoval pojem přirozená barva: nešlo o konkrétní barvu. „Strom přirozené barvy“ znamená, že jeho
kmen a větve jsou hnědé a listí zelené. Hnědou barvu heraldika neměla ve svém základním vzorníku,
ale bylo možné ji užít na figury, které jsou hnědé i ve skutečnosti: medvěd, věci ze dřeva. Obvykle
byla ale nahrazena jinými barvami, medvěd se kreslil černý, věci a stavby ze dřeva zlaté.
Variabilitu (množství možností) znaků zvyšovalo užití barev (tinktur), kterých bylo pět,
dvou kovů a dvou kožešin:
BARVY:
černá (mřížování)
červená (kolmé šrafování)
modrá (vodorovné šrafování)
zelená (šikmé šrafování zleva doprava)
nachová – purpurová (šikmé šrafování zprava doleva)
05
Znamení nižší vojenské jednotky pro polní účely mělo tvar barevného praporce či korouhve,
ale do příslušného bojového společenství bylo třeba zřetelně včlenit i jednotlivé bojovníky,
proto byl na jejich zbroj vymalován symbol náležející příslušnému veliteli takového oddílu. Znamení
na korouhvích pak byla přenášena i na části zbroje, především na štíty.
Zpočátku měli erby jen král a šlechtici a byly rázu ryze osobního. Objevovaly se na zbroji, praporcích,
pečetích, nad hradními branami. Brzy se držba erbu stala dědičnou, erb se dědil z otce na syna.
Později se erby udělovaly městům, cechům nebo významným měšťanům.
Erbovníky jsou větší či menší soubory ve formě knihy nebo svitku, s barevným vyobrazením erbů
a uvedením jmen jejich držitelů. Erbovníky vznikaly jako soukromé pomůcky heroldů.
Herold byl muž, který byl ve středověku znalcem erbovních zvyklostí, erby navrhoval, prověřoval
jejich správnost, ovlivňoval jejich vývoj a jako ceremoniář na panovnických a šlechtických dvorech
ohlašoval na turnajích rytíře.
Heraldika je věda zabývající se studiem znaků – erbů, jejich vznikem, užíváním a vývojem.
ZAJÍMAVOST:
Na východní fasádě staroměstské mostecké věže v Praze z 80. let 14. století je umístěna znaková
galerie zemí, kterým vládli Karel IV. a Václav IV.
Podle knihy Mittelalterliches Hausbuch ze zámku Wolfegg
06
OVINUTÁ STŘELA VE ZNAKU RODU BENEŠOVCŮ
TURNAJE, RYTÍŘI A MEČE
Populární středověkou zábavou a současně
tréninkem bojových umění bývaly turnaje, během
nichž se rytíři na koních cvičnými kopími, tzv. dřevci,
shazovali podle určených pravidel ze sedel.
V boji se pak rytířské kopí o délce kolem tří, čtyř metrů používalo zapřené v podpaždí. Jeho silný
hrot musel probodnout plát zbroje. Od rozšíření třmenů u sedel začal střet jízdy čelní srážkou klínu
„železných pánů“ na dřevce. Ti, kteří zůstali v sedlech, pak tasili meče a začal boj muže proti muži.
Meč měl dvě funkce – bojovou a rituální (ceremoniální, magickou). Meč zabodnutý do země
zastupoval pro rytíře Kristův kříž pro modlitbu před bitvou. V řadě zemí náležel meč mezi královské
insignie a figuroval i v korunovačním obřadu nebo při pasování na rytíře.
Meče často obsahovaly ostatky svatých nebo byly zdobeny náboženskými symboly, tím byla jejich
bojová funkce posunuta i do roviny magické. Meč se pak stával talismanem, chránícím svého
majitele. Jednoruční meč se používal společně se štítem, obří, až dvoumetrový obouruční meč
(šaršoun) samostatně. Jedenapůlruční meč se dal ovládat jak jednoručně, tak obouruč. Některé
z mečů se používaly především k seku, jinými se spíš bodalo.
Kult rytířství byl postaven na artušovských a rolandovských legendách, v nichž jsou zmínky i o slavných
a kouzelných mečích jako byl Excalibur či Durendal.
Rytíř oděný do kroužkové zbroje, jediná plátová část je přilba.
07
Hrad, na který útočí vojáci s kušemi a rytíři
Turnaj s dřevcovými zbraněmi
08
ÚKOL Č. 1
VYBARVĚTE ERB
Zadání:__Vyber_si_zvíře,_které_tě_nejlépe_charakterizuje,_květinu,_kterou_máš_rád_nebo_jiný_zajímavý_prvek'>Zadání:__Erby_byly_různě_dělené_a_různě_barevné,_musely_být_rozeznatelné_už_na_velkou_dálku.'>Zadání:
Erby byly různě dělené a různě barevné, musely být rozeznatelné už na velkou dálku.
Každá barva i každý kov měly své označení šrafováním. Prohlédněte si černobílé erby, které máte
připravené na stránce a podle tabulky doplňte správné barvy jednotlivých erbů. Který z vyobrazených
erbů se vám nejvíce líbí?
Info pro pedagoga — didaktický postup:
S dětmi si pedagog povídá o heraldice, rytířích a znacích. Vysvětlí jim, že v heraldice bylo omezené množství barev
a které se užívaly. Znovu s dětmi projde značení jednotlivých barev: černá (mřížování), červená (kolmé šrafování), modrá
(vodorovné šrafování), zelená (šikmé šrafování zleva doprava) a nachová – purpurová (šikmé šrafování zprava doleva). Kovy:
zlato – žlutá (tečkování) a stříbro – bílá (čistý prostor), tak aby děti byly schopné správně určit barvy pro vybarvení štítů.
Pro vybarvení štítů mohou děti použít pastelky (třeba progresa), výjimečně fixy, vzhledem k tomu, že je vhodné, aby jednotlivé
štíty byly vybarveny přesně. Ale je možné použít i vodové barvy, které tištěnou kresbu nepřekryjí. Tempery by byly vhodné
pouze pro velmi zručné děti.
KOVY:
zlato – žlutá (tečkování)
stříbro – bílá (čistý prostor)
BARVY:
černá (mřížování)
červená (kolmé šrafování)
modrá (vodorovné šrafování)
zelená (šikmé šrafování zleva doprava)
nachová – purpurová (šikmé šrafování zprava doleva)
ÚKOL Č. 1
10
ÚKOL Č. 2
ÚKOL Č. 2
NAVRHNĚTE SI VLASTNÍ ERB
Zadání:
Vyber si zvíře, které tě nejlépe charakterizuje, květinu, kterou máš rád nebo jiný zajímavý prvek,
který se ti líbí, a zkus si navrhnout vlastní štít. Na zbytek stránky si nakresli svůj erb. Z barev můžeš
užívat jen ty skutečně heraldické – a nezapomeň na základní heraldické pravidlo: BARVA NESMÍ BÝT
KLADENA NA BARVU A KOV NA KOV.
Info pro pedagoga — didaktický postup:
Pedagog si povídá s dětmi o dělení erbů a heraldických postavách. Děti si promyslí a navrhnou vlastní štít. První návrhy si udělají
děti malé na papír mimo pracovní list. Pedagog zdůrazní nutnost dodržení heraldických pravidel i barev. Po konzultaci svých
návrhů s pedagogem, který zkontroluje, jestli opravdu není barva na barvě a kov na kovu – a že děti neužily jiné než heraldické
barvy, mohou děti nakreslit svůj erb do pracovního listu.
Děti mohou při práci užít pravítko i kružítko, nebo kreslit volně podle ruky.
11
ÚKOL Č. 3
ÚKOL Č. 3
VYSTŘIHNĚTE SI SVÉHO RYTÍŘE
Zadání:
Dole na stránce máte připraveného rytíře v turnajové zbroji. Štít můžete vybarvit podle vlastního
návrhu nebo podle některého z vyobrazených erbů v pracovních listech. Rytíře si případně můžete
vystřihnout a podlepit čtvrtkou nebo kartonem.
Info pro pedagoga — didaktický postup:
S dětmi si pedagog povídá o rytířských turnajích, jak probíhaly, že to byly slavnosti i trénink vojenského umění.
Pedagog vysvětlí dětem, jak postupovat při práci: Erb na rytířově zbroji i koňské čabrace si děti mohou vybarvit –
buď podle vlastních navržených erbů, nebo podle těch vyobrazených v pracovních listech.
Pak si děti mohou svého rytíře i vystřihnout a stránku podlepit, aby byl hotový rytíř dostatečně pevný.
12
ÚKOL Č. 4 & 5
ÚKOL Č. 4 – VOLITELNÝ
NA VELKÝ FORMÁT VE SKUPINÁCH ZOBRAZTE RYTÍŘSKÝ TURNAJ
Info pro pedagoga — didaktický postup:
Nakonec je možné uspořádat velký rytířský turnaj. Děti rozdělíme do skupin, každá skupina si na balicí papír nebo čtvrtku
velkého formátu sestaví vlastní rytířský turnaj – na pozadí děti domalují heroldy, diváky, krásné dámy se závoji, panoše, štolby
a pomocníky, prapory a standardy. Děti mohou využít rytíře z vystřihovánky nebo na zvláštní papír namalovat rytíře své
a do turnajového klání na velkém papíře je pak dolepit. Rovněž je možné, aby děti na velký formát připravily malované pouze
pozadí a všechny postavy, které si namalují předem zvlášť, potom po vzájemné dohodě na pozadí rozmístily a přilepily.
ÚKOL Č. 5
PŘIŘAĎTE SPRÁVNĚ NÁSLEDUJÍCÍ NÁZVY ZBRANÍ K OBRÁZKŮM NA DALŠÍ STRÁNCE:
Jednoruční meč
Užíval se se štítem. Dal se ovládat jak jednoručně,
tak obouruč.
Obouruční meč (šaršoun)
Měřil až dva metry a užíval se samostatně.
Šídlo
Bylo typickým českým kopím, mělo úzký, jehlovitý hrot
a sloužilo k bodání do koní a k útokům na slabší části zbroje.
Sudlice
Byla dřevcová sečná i bodná zbraň. Sudlice nejdříve vznikla
přeměnou zemědělského nástroje, kdy byla na dřevěnou
násadu přidělána železná část kosy hrotem vzhůru.
Palcát
Byla úderná ruční zbraň, typická pro jezdectvo. Je variantou
kyje a válečného kladiva. Sloužil k drcení plátů protivníkova
brnění, při úderu na protivníka v drátěné košili či jiné lehčí
zbroji působil zlomeniny a zhmožděniny. Byl užíván též jako
odznak moci nebo vojenské hodnosti.
Dřevec
Bylo cvičné někdy neostré kopí pro trénink bojových
umění a turnaje, během nichž se rytíři na koních shazovali
podle určených pravidel ze sedel.
Sekera
Sloužila jako nástroj i jako zbraň, schopná prorazit i stále
dokonalejší zbroj. Postupně vznikla řada specializovaných
bojových seker.
Malá sekerka
Byla často celokovová s hrotem ze všech stran včetně
rukojeti, sloužila jako vrhací zbraň.
Halapartna
Postupně se vyvinula kombinací sekery a kopí.
Kuše (samostříl)
Užíval se pro boj na větší vzdálenost. Kuše dokázala snadno
probít rytířský krunýř. Průrazností a přesností vítězila kuše
nad lukem, ale luk ji překonával rychlostí střelby. Silné
samostříly se napínaly heverem a jejich lučiště z rohoviny
mohlo mít napínací sílu až 300 kg. Slabší kuše se napínaly
hákem na opasku. Oba typy zbraní užívaly dva typy
šípových hrotů – jehlové s větší průrazností na větší
vzdálenost a ploché, se zpětnými trny, zhoršujícími zranění
na bližší vzdálenost.
Píšťala
Byla spolu s hákovnicí první ruční střelná zbraň a nebyla
ani bezpečná ani přesná. Odpalovala se z ruky doutnákem
či rozžhaveným želízkem, jejich dostřel byl cca sto metrů
a často při obsluze jednoduše explodovaly.
Řešení:
1—B, 2—D, 3—K, 4—C, 5—I, 6—G, 7—E, 8—J, 9—H, 10—F, 11—A
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
13
ÚKOL Č. 5
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
Projekt
ARCHITEKTURA PRO KORUNU
LIDÉ A ARCHITEKTURA V DOBĚ KARLA IV.
www.hravyarchitekt.cz
Obsahová náplň: Helga Hrabincová, Jakub Zeman
Grafický design: Tereza Krejčová
Vydává: Czech Architecture Week
© Všechna práva vyhrazena.
Žádná část tohoto katalogu nesmí být reprodukována, kopírována
a elektronicky šířena bez písemného souhlasu autorů.
Dostları ilə paylaş: |