213
Emil Souleimanov – Kamil Pikal: Perspektivy ázerbájdžánského nacionalismu a separatismu v Íránu
ČESKÝ LID 99, 2012, 2
STATI / ARTICLES
PERSPEKTIVY ÁZERBÁJDŽÁNSKÉHO NACIONALISMU
A SEPARATISMU V ÍRÁNU
1
EMIL SOULEIMANOV – KAMIL PIKAL
Perspectives of Azerbaijani nationalism and separatism in Iran
Abstract: Notwithstanding lack of detailed and freely accessible data, this paper
examines the heavily underresearched issue of ethno-nationalism and separatism
amid Iran‘s largest ethnic minority, Azerbaijanis, in an attempt to identify whe-
ther they may pose a threat to the territorial integrity of the Islamic Republic.
Despite the fact that Azerbaijanis, a predominantly shiite community speaking
a Turkic language, have historically been deeply integrated into Iranian society
generating numerous élite members, recent decades have seen a gradual rise of
nationalistic sentiments among them; sentiments that in some occassions have
bordered on claims for secession. The authors claim that this process was in-
stigated by a range of factors including the obtaining of independence by the
post-Soviet Republic of Azerbaijan, introduction of Turkish and Azeri satellite
TV broadcast to Iran’s Azerbaijani provinces and increasing levels of economic
migration from Iranian Azerbaijan to Turkey. The authors conclude by stating
that as of yet, the community of Iranian Azerbaijanis is deepy divided between
religiously-minded assimilationists advocating for the established status quo and
ever radicalized ethno-nationalists whose aim is to at least achieve more ethno-
-cultural rights for themselves.
Key words: South Azerbaijan, Iran, Separatism, Ethnic minorities, Ethnic policy.
Islámská republika Írán je mnohonárodnostní země, ve které tvoří podíl et-
nických Peršanů přibližně polovinu celkové populace. Zbytek pak tvoří zpra-
vidla kompaktně osídlené etnické skupiny turkického, íránského a semitského
1
Tato publikace vznikla v rámci projektu Centrum pro výzkum kolektivní paměti (UNCE
204007), řešeného na FSV UK v Praze.
214
ČESKÝ LID 99, 2012, 2
původu.
2
Přesné počty příslušníků těchto jednotlivých menšin, ale ani většino-
vých Peršanů nejsou známy, neboť při sčítáních lidu se v Íránu nezjišťuje národ-
nost obyvatel, ale pouze náboženská příslušnost.
Zdaleka nejpočetnější etnickou menšinou v Íránu jsou Ázerbájdžánci. Podle
různících se odhadů jich na území islámské republiky žije 12 až 22 milionů,
což tvoří až čtvrtinu celkové populace Íránu. Převážná většina ázerbájdžánské
populace obývá severozápadní provincie Íránu, hraničící s Tureckem, Arménií,
Ázerbájdžánem a Irákem, a sice západní Ázerbájdžán (kde výrazná část oby-
vatelstva je tvořena Kurdy), východní Ázerbájdžán, Ardabíl a Zandžán (spolu
s Peršany), částečně též Gilán (spolu s Gilánci a Peršany), Hamadán a Kazvín
(v obou případech spolu s Peršany). Podle některých odhadů čtvrtina až třetina
obyvatelstva Teheránu je tvořena imigranty ázerbájdžánského původu a jejich
potomky v první či druhé generaci (Minahan 2002: 1765–1766).
Vzhledem k jejich vysokému počtu, ale také odpovídajícímu zastoupení mezi
příslušníky íránských elit je loajalita íránských Ázerbájdžánců k teheránské vlá-
dě klíčová pro zachování režimu a udržení územní integrity islámské republiky.
Rostoucí nacionalistické a v krajním případě i separatistické tendence mezi ázer-
bájdžánskou menšinou jsou proto íránskou vládou stále častěji vyhodnocovány
jako bezpečnostní hrozba, které je třeba věnovat pozornost.
Předkládaná studie byla vytvořena z větší části na základě dostupné sekundární
literatury a expertních konzultací. Kapitola o současné situaci v regionu částečně
vychází z terénního výzkumu Emila Souleimanova.
3
Cílem stati není pouhý popis
2
Mezi turkické etnické skupiny patří zejména Ázerbájdžánci, Turkmeni, Kaškájci, Afšarové
a Kádžárové. Íránská etnika žijící na území islámské republiky jsou vedle dominantních Peršanů
také Kurdové, Lurové, Talyšové, Gilánci, Mazandaránci, Balúčové, Paštuni a Chazarové.
Národnostní menšinou semitského původu jsou početní Arabové žijící zejména na jihozápadě
země u břehů Perského zálivu, primárně v provincii Chuzestán.
3
Uskutečnění etablovaného terénního výzkumu, jehož součástí by bylo značné množství
strukturovaných
interview, z pochopitelných důvodů není v autoritářské zemi se striktní
kontrolou veřejného života ze strany bezpečnostních i výzvědných složek možné; Írán je v tomto
ohledu přitom považován za jednu z nejuzavřenějších zemí jak Středního východu, tak celého
světa. Bylo proto nezbytně nutné koncipovat terénní výzkum volnějším způsobem. V průběhu
cca dvoutýdenního pobytu bylo Emilem Souleimanovem (září 2010) osloveno na 20 etnických
Ázerbájdžánců, v drtivé většině mužů ve věku 18 až 60 let, se kterými byly uskutečněny
rozhovory o situaci ázerbájdžánské minority Íránu, jmenovitě o jejích etnicko-jazykových
právech, vztazích s perskou většinou, íránským státem atd. Drtivá většina těchto interview se
uskutečnila ve městech íránského Ázerbájdžánu, a sice v Tabrízu, Ardabílu a částečně Džolfě.
(Uskutečnění těchto interview bylo umožněno skutečností, že Emil Souleimanov ovládá
ázerbájdžánštinu, což navázání kontaktu usnadnilo.) Tato praktika volnějších rozhovorů místo
strukturovaných interview je přitom akademickou komunitou považována za akceptovatelnou
zejména v případě zemí s autoritářským zřízením (Reny 2011; Clark 2006).