Vysoké UČENÍ technické V brně

4Životní prostředí České republiky

Se zvyšující se kontaminací životního prostředí se stalo neodkladnou záležitostí pravidelné monitorování jeho stavu, tvorby a kontroly dodržování legislativy v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí. Ústředním orgánem státní správy a orgánem vrchního dozoru ve věcech životního prostředí České republiky je Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Stav životního prostředí je pravidelně hodnocen a zpracován do hodnotících a statistických zpráv, do Zprávy o životním prostředí a Statistické ročenky životního prostředí ČR. Zpráva o životním prostředí České republiky je komplexní hodnotící dokument, který shrnuje aktuální poznatky o stavu a vývoji jednotlivých složek životního prostředí, vlivu hospodářských sektorů na životní prostředí, nástrojích politiky životního prostředí, dopadech současného stavu životního prostředí na lidské zdraví a ekosystémy a o stavu životního prostředí v mezinárodním kontextu. Zabývá se stavem životního prostředí v mezinárodním kontextu [2].

4.1Kontaminace ovzduší kadmiem

Ovzduší je jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí. Proto je kvalitě ovzduší věnována velká pozornost jak na národní a evropské, tak na mezinárodní úrovni. Jako kvalitu ovzduší označujeme úroveň znečištění ovzduší, která může svými účinky ovlivňovat lidské zdraví, vegetaci, celé ekosystémy i materiály. Tato úroveň znečištění ovzduší je způsobena vstupem znečišťujících látek z různých zdrojů v důsledku lidské činnost (např. doprava, spalování, průmyslová výroba, a další).

Základní právní normou upravující způsob řízení a hodnocení kvality ovzduší je zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. září 2012. Podrobnosti posuzování a hodnocení kvality ovzduší pak dále specifikuje vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích, která je účinná ode dne 15. října 2012. Česká legislativa plně reflektuje požadavky legislativy ES. Řada povinností v oblasti ochrany ovzduší má svůj základ v předpisech Evropské unie. Jedním z nejdůležitějších je rámcová směrnice 2008/50/ES o kvalitě ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu. Dalším podstatným předpisem je směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích. Kvalita ovzduší je sledována pravidelně na území celé České republiky prostřednictvím sítě měřících stanic (tzv. imisní monitoring) v souladu s výše uvedeným zákonem. Státní síť imisního monitoringu provozuje MŽP, které tím pověřilo Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). V souladu s legislativními požadavky je státní imisní síť koncipována tak, aby stanicemi automatizovaného imisního monitoringu bylo zajištěno sledování úrovně znečištění ovzduší na území celého státu [2].

Mezi nejvýznamnější znečišťující látky patří z dlouhodobého hlediska suspendované částice (PM_2,5 a PM10), na nichž mohou být přítomny toxické kovy, včetně kadmia, polycyklické aromatické uhlovodíky zastoupené benzo(a)pyrenem (BaP) a oxid dusičitý (NO₂), neboť u těchto látek dochází k častému překračování přípustných koncentrací stanovených imisními a cílovými imisními limity. (Zpráva o životním prostředí České republiky, 2011, MŽP ČR). Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší vymezuje tyto pojmy:

• 
  znečišťující látka - každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem;
  
• 
  úroveň znečištění - hmotnostní koncentrace znečišťující látky v ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času;
  
• 
  emisní limit - nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního zdroje;
  
• 
  imisní limit - nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto zákonem.
  

B

A
Obrázek 4.1
Mapy oblastí s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví v roce 2009 (mapa A) a 2011 (mapa B) (Zpráva o životním prostředí České republiky 2009 a 2011, MŽP ČR).

Z výše uvedeného obr. 4.1 vyplývá, že v roce 2011 se zvýšil počet oblastí s překročením imisního limitu, převážně v Moravskoslezském, Ústeckém kraji a na severu Středočeského kraje.

4.2Kontaminace vody kadmiem

Voda patří mezi nejrozšířenější látku na Zemi. Je nezbytnou složkou životního prostředí člověka, rostlin a živočichů. Organismy obvykle obsahují více než 80% celkové hmotnosti vody (Tölgyessy et al., 1989).

Kadmium se ve vodném prostředí vyskytuje ve formě hydratovaného iontu nebo ve formě komplexu. Nerozpustné sloučeniny jsou adsorbované na sedimentech. U rozpustných forem dochází k sedimentaci mnohem snadněji než je tomu u volné formy Cd²⁺. Nerozpustný sulfid kademnatý (CdS) se postupně oxiduje za přítomnosti kyslíku na síran kademnatý. Mobilita sloučenin ve vodném prostředí závisí na jejich rozpustnosti. Zatímco oxidy a sulfidy kadmia jsou poměrně nerozpustné, chloridy a sírany jsou rozpustné.

Výskyt toxických kovů ve vodách též závisí na imobilizačních a remobilizačních procesech. Do imobilizačních procesů lze zahrnout srážení kovů ve formě solí při zvýšení hodnoty pH, oxidace, výměnu iontů, adsorpci na nerozpuštěné látky a sedimentů. Přítomnost komplexotvorných látek, desorpci, uvolňování toxických látek z odumřelé biomasy, rozpouštění látek při snížení hodnoty pH nebo za redukčních podmínek řadíme do procesů remobilizačních (Ustohalová, 2011).

Základním právním předpisem Evropského parlamentu a Rady ustavujícím rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky členských států je směrnice 2000/60/ES z 23. října 2000. Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim, upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) [2]. Na obr. 4.2 lze vidět mapy jakosti vod v období 2008-2009 a v 2010-2011.

B

A


Obrázek 4.2

Jakost vody v tocích ČR 2008-2009 (mapa A) a 2010-2011 (mapa B) (Zpráva o životním prostředí České republiky 2009 a 2011, MŽP ČR).

Z obr. 4.2 je zřejmé, že v období 2010-2011 můžeme zaznamenat zlepšení kvality vod oproti kvalitě vod v období 2008-2009. V některých případech se kvalita vody zlepšila o jednu třídu.