Republika a diktatura
Rakousko 1918 až 1945
Národnosti Rakousko-
Uherska již nechtěly po První světové válce zůstat součástí společné říše. Proto vyhlásili i
zástupci německy mluvících částí monarchie samostatnost a vlastní stát. Podmínky pro vznik no
vého státu byly
ale určeny vítěznými mocnostmi. Karel I., poslední rakouský císař, byl poslán s rodinou do exilu. Připojení
Rakouska k Německu, které bylo vyžadováno všemi politickými stranami v Rakousku, zakázali spojenci dohody.
Diplomatickým způsobem, ale i zbraněmi se bojovalo o stanovení nových hranic. Jížní hranice Korutanska a
připojení Burgenlandu byly obzvláště spornými otázkami. Dále bylo i velmi těžké vytvořit stabilní hospodářský
základ pro nový stát.
Spor mezi politickými sílami v Rakousku se
čím dál více přiostřoval a násilí v politice patřilo ke každodennímu
životu. Proto vznikly v této době v Rakousku paramilitární svazy, které byly rozděleny podle politického
příslušenství buď k občanskému hnutí
nebo
k socialně demokratické straně. K
občanskému hnutí patřily
například Heimwehr (Domobrana), svazy frontových bojovníků a později i takzvané Ostmärkische Sturmscharen
.
Paramilitární svaz socialních demokratů byl takzvaný
Republikanischer Schutzbund (Republikánský ochranný
svaz). Dodatečně existovaly ještě paramilitární formace nacionálních socialistů. Všechny dohromady v číslech
několikrát předčily řádnou rakouskou brannou moc, takzvanou Bundesheer (spolkové vojsko), které podle
mírové smlouvy ze St. Germain bylo vytvořeno jenom vojáky z povolání.
Od roku 1927 byly v Rakousku poměry
podobné občanské válce. Vláda křesťansko
-
sociálního spolkového kancléře Dollfußa se čím dál více stávala
autoritativním režimem. V roce 1933 Dolfuß dokonce využil patové situace v
parlamentu k rozpuštění sněmovny
a nahr
adil dosavadní demokratickou ústavu takzvanou „stavovskou“. Na počátku roku 1934 se vyhrotilo napětí
mezi vládou, která se svými názory a postoji blížil
a pozicím Heimwehru (domobrany) a sociálními demokraty,
kteří odmítali autoritativní vládní kurs. Následkem bylo povstání již zakázaného
Schutzbundu (Republikánského
ochranného svazu) a roszáhlé boje ve Vídni jakožto i v několika spolkových zemích Rakouska. Vrcholem
občanské války bylo zavraždění Dollfuße v červenci 1934 příslušníky ilegální nacistické skupi
ny. Rakousko se
potom příklonilo politicky k fašistické Itálii, kterou považovalo za ochrannou moc. Po dohodě Mussoliního s
Hitlerem přišlo k úplné politické izolaci Rakouska. Nový rakouský spolkový kancléř Schuschnigg byl pod tlakem
donucen uzavřít smlouvu s Německem. Schuschnigg se pokoušel čelit německému tlaku a proto rozhodl provést
13. března 1938 plebiscit o samostatnosti Rakouska. Hitler hrozil rakouské vládě okamžitým vojenským vpádem
v případě provedení plánovaného plebiscitu. Schuschnigg zastrašen Hitlerem odstoupil 11. března a brzy na to i
spolkový prezident Miklas. 12. března vstoupily německé jednotky na rakouské území, radostně uvítany částmi
obyvatelstva. Příštího dne legalizovala nová nacionálně
-socialistická rakouská vláda, která byla sestavena 11.
března
,
násilné připojení k Německé ríši. Rakousko přestalo existovat jako suverénní stát.
Nacionálně
-
socialistická diktatura vedla nejenom ke změně elity, k nucené emigraci a stíhání, ale hlavně
připravila Rakousko k schopnosti vést za krátkou
dobu válku. Rakouští vojáci byli v průběhu války nasazeni na
všech frontách. V bitvě o Stalingrad bojovalo obzvláště mnoho Rakušanů. Rakušané ovšem také vstoupili do
služeb spojeneckých armád. Od roku 1943 se území, které bylo nazýváno Alpská
- a dunajská
říšská župa, stalo
dějištěm letecké války a v jejich jížních oblastech došlo k partizánské válce, která byla především vedena
Jugoslávií. Mezitím dosáhlo pronásledování židů a protivníků NS
-
režimu vrcholu. Přestože se v Rakousku
pomalu ale
postupně organizoval odpor a Rakušané se i aktivně zúčastnili atentátu na Hitlera 20. července
1944, zůstala země části politických a vojenských struktur Německé říše. Od března až do května 1945 zažilo
Rakousko válku na vlastním území, osvobození spojenci a kapitulaci We
hrmachtu. V polovině dubna se podařilo
Karlu Rennerovi sestavit novou rakouskou vládu, vyhlásit samostatnost země a tak umožnit Rakousku začátek
nové politické epochy.
Vitríny a volně vystavené předměty
Nástěnná vitrína: exponáty k založení republiky, k demokratické ústavě a k parlamentu jakož i k ozbrojeným
silám (národní obrana, spolková armáda) a k boji o státní hranice.
Uprostřed síně:
„reklamní sloup Litfaße“ s politickými plakáty.
Vitrína polovpravo od vchodu a předměty u oken: exponáty k osobě císaře Karla I., ke kritické hospodářské
situaci a k důležitosti železné drahy v rámci zásobování obyvatelstva a v rámci udržování styků se zahraničím.
3 za sebou šikmě postavené vitríny, u oken:
exponáty k paramilitárním sva
zům, k přibývajícímu násilí v
politice a k občanským válkám. Za nimi, volně vystavené respektive uprostřed síně zavěsené:
policejní
rychlozátarasy; 8 cm polní dělo spolkové armády, olejová malba „Revoluce“ od M. Floriana; na zadní stěně 1.
videokomory: por
tréty rakouských spolkových prezidentů a spolkových kancléřů.
2 vitríny u oken, po 8 cm polním dělu: výstroj, ozbrojení, výzbroj příslušníků spolkové armády, dobrovolného
střeleckého sboru a frontové milice.
Nástěnná vitrína vlevo, po 1. videokomoře:
pamětní předměty na spolkové kancléře Seipela, Dolfuße a
Schuschnigga; exponáty, které poukazují na marný pokus rakouskou samostatnost zachránit, k plebiscitu o
připojení dne 10. dubna 1938 jakož i k začínajícímu „usměrňování“, k začlenění spolkové armády a k
rozdrcení
a částečnému začlenění Československa. Uprostřed síně za videokomorou:
pamětní deska o zavedení
stavovské ústavy; „reklamní sloup Litfaße“ s výzvami a s reklamními plakáty vlastenecké fronty a nacionálních
socialistů; na levé stěně síně šikmo za
reklamním sloupem: F. Liebermann: bysta Adolfa Hitlera.
Nástěnná vitrína vlevo, po bystě Hitlera: „kult Vůdce“; výzbroj, uniformy a výstroj Wehrmachtu, říšské
pracovní služby a Hitlerov
a
mládež
(Hitlerjugend); přilby a pokrývky hlav
y
příslušníků armád poražených států.
Vitrína uprostřed síně: figurína německého výsadkáře; jeho výzbroj a výstroj.
Nad
vitrínou je umístě
n: lehký letoun Fi 156 C-
trop („Fieseler Storch“);
vedle oken
: německý „Kübelwagen“ VW
typ 82,
něměcký protitankový kanon (PAK) 40; německý
kolopásový motocykl „NSU
-
Kettenrad“.
V
itrína uprostřed síně,
po „výsadkářské vitríně“: figurína sovjetského dělostřeleckého důstojníka; zbraně a
výzbroj sovjetské armády; „válečný odpad“ ze Stalingradského bojiště.
3 vitríny u oken:
skupina objektů od C.
Stenverta: „Stalingrad
nebo
výpočet výnosnosti vraždy tyrana“.
Na
zadní stěně
2
videokomory a na stěně s okny:
malby a fotografie, které ukazují různé aspekty války; vedle stěny
s okny:
německý 8,8 cm protiletadlový kanon 36 a německý 60 cm protiletadlový
světlomet.
Vitrína za 8,8 cm protiletadlovým kanonem: figurína amerického pilota bombardovacího letounu. Za ní, visící
ze stropu: 2 americké letecké pumy; pod tímto objektem: kulometné palebné postavení amerického
bombardovacího letounu.
Nástěnná vitrína vlevo, po 2. videokomoře: protiletecká ochrana, faksimile „Moskevské deklarace“; německý
demoliční tank „Goliath“; exponáty k různým tématům, jako například: odpor, partyzánská válka, Rakušané ve
spojeneckých armádách, koncentrační tábory, nucená práce, zbrojařský průmysl; uprostřed síně:
„reklamní
sloup Litfaße“ a hesla NS
-
režimu;
v pozadí:
H. Fronius: „Die Erschießung“ („Zastřelení“).
Poslední nástěnná vi
trína vlevo: exponáty k vojenské duchovní
správě a k lékařské péči
jakož i
k válce na
rakouském území, ke kapitulaci německých ozbrojených sil, k válečnému zájetí, k obnovení rakouské státnosti a
k vojenské správě západních spojenců.
Vitrína uprostřed síně: části uniforem, zbraně, v
ýzbroj a letáky Rudé armády. Za
tě
mito exponá
ty, podél stěny
s okny jsou vystaveny:
německý pásový tahač typu Ost (Východ), protitankový zátaras; sovjetský 7,62 cm
protitankový kanon M 42; polokulatý bunkr; americké terénní vozi
dlo MB Willy's „Jeep“; na stěně s
okny vidíme:
malby od M. Floriana: „Brand der Stefanskirche“ („
P
ožár kostela sv. Štěpána“)
;
na zadní stěně síně vpravo
se
nachází: olejová malba od H. W
ulze: „Die Heimkehr“ („Návrat“)
; nalevo: G. Ambrosi: bysta spolkového
prezidenta Dr. Karla Rennera; nad pr
ůchodem do síně „námořní velmoc Rakousko“:
od R. Hammerstiela:
triptych „Abend, Nacht und Morgen“ („Večer, noc a ráno“).
V těch dvou videokomorách:
dokumentá
rní filmy o První republice a o Druhé světové válce.