Habeo adj rtf #
Yüklə 7,04 Mb.
|
|
ela vletěl do vagonů , do vlaků a do tramvají a zni ehonic jsem břinknul hrstí nikláků o podlahu , a jak všichni se okamžitě naklánějí a vrážejí do sebe , aby sesbírali drobné , o kterých si každý myslí a předstírá , že vypadly jen a jen jemu . . . A tohle snění mne povzbuzovalo , že jsem byl mali ký , a tak jsem musel nosit vysoký kau ukový límec , měl jsem malý a krátký krk a ten límec se mi zařezával nejen do krku , ale i pod bradu , a tak ¸ aby mne to nebolelo ¸ tak jsem enou> , nau
il jsem se tak i dívat , protože jsem nemohl bez bolesti dát hlavu dolů , nakláněl jsem se celým trupem , a tak jak jsem míval hlavu zakloněnou , přivírala se mi víčka a já jsem se díval na svět tak nějak , jako bych jím pohrdal , posmíval se mu , přezíral , takže si i hosté mysleli , že jsem namyšlený , a tak jsem se nau il i stát a chodit , chodidla jsem měl pořád rozpálená jako žehli
ky , divíval jsem se , že jsem nechytil , že mi neshořely boty , tak mne pálívala chodidla , někdy jsem byl tak zoufalý , že jsem si lil studenou sodovku do botek , obzvláště na nádraží , ale to pomohlo jen na chvilku , a já jsem byl na pokraji touhy vyzout se a běžet ve fraku rovnou do potoka a tam si ponořit ty svoje nohy do vody , a tak jsem zase a znovu si lil do bot sodovku , někdy i kousek zmrzliny , a tak jsem chápal , pro vrchní a pinglové na place mají ty nejstarší boty , ty nejrozšmatchanější , ty , které nacházíte na smetištích , protože jen v těchto botách lze vydržet celý den stát a chodit , a vůbec i pokojské a pokladní , všichni jsme trpěli těma nohama , ono taky když jsem se ve
er vyzul , tak jsem měl nohy zaprášené až po kolena , jako bych se celý den brouzdal ne po parketách a kobercích , ale uhelným prachem , to byla ta druhá stránka mého fraku , ten rub všech pinglů a pikolíků a vrchních na celém světě , bílá naškrobená košile a třpytivě bílý kau ukový límec , a zvolna
ernající nohy , jako při nějaké hrozné nemoci , kdy za nou lidé odumírat od nohou . . . ale ! , každý týden jsem si našetřil na další a pokaždé novou sle
nu , ta druhá sle na v mém životě , ta zase byla blondýna . Když jsem vstoupil a optali se mne , co si přeji , řekl jsem , že chci pove
eřet , a hned jsem dodal , ale v chambre séparé , a když se mě optali s kým ? , ukázal jsem na blondýnu a zase jsem byl zamilovaný do té světlovlásky , dokonce to bylo ještě krásnější než poprvně , i když to poprvně bylo nezapomenutelné . erných šatech a pan Tichota řekl , Wando , to je náš druhý číšník , uveď ho do jeho pokoje . . . a Wanda se oto ila a měla krásně rozpůlenou zadnici , a každým krokem se vždycky v protinoze ta půlka vzdula , a měla vlasy vy
esané do vřetene erného koudele , a já jsem byl tím jejím účesem ještě menší , ale umiňoval jsem si , že si na tuhle pokojskou našetřím a že bude moje , květinami jí obložím ty její prsy , tu její zadnici , vzpomínka na peníze mi dodala sílu , kterou jsem vždycky ztrácel , když jsem viděl něco krásného , obzvláště krásnou ženskou , ale ona , ta číšnice , mne nevedla do patra , to jsme vyšli na takové plató , abychom naopak sklouzli po schodech na dvůr , a tam jsem to teprve viděl . Tady byla kuchyně a dvě bílé
epice kuchařů , a slyšel jsem práci nožů a veselý smích , a k oknu se blížily dvě mastné tváře a veliké o i , pak zase smích , který se vzdaloval , tak jak jsem pospíchal s kufrem , který jsem nesl nejvýš , jak jsem mohl , abych tak nahradil tu svoji mali
kou postavu , když nic nepomohly dvojité podrážky , jedině snad to , že jsem nosil hlavu tak vzhůru , abych měl vytáhlý krk , a přešli jsme dvůr a tam bylo stavení a já jsem byl zkla - mán , v hotelu Zlatá Praha jsem bydlil tak jako hotelový host , ale tady jsem bydlil v pokojíku pro podomka , Wanda mi ukázala skříň , otevřela ji , oto ila kohoutkem a tekla do umývadla voda , odhodila přikrývku a ukázala mi , že je
istě povle ená postel , pak se na mne shora usmála a odcházela a zase , jak kráčela přes dvůr , viděl jsem oknem , nemohla udělat ani jediný krok , který by nebyl sledován , viděn , nemohla si ta pokojská dopřát , ani aby se někde poškrábala . . . aby šla jen tak , aby si protáhla prstama chřípí , musela tady chodit pořád jako na divadle , jako v nějakém zaskleném obchodě , to u nás , když jsem šel nakoupit květiny , tak jak jsem se vracel , dělaly děv
ata aranžérky výlohu u Katzů , přibíjely hřebíčky látku , a tak jak lezly po tyřech za sebou a jedna měla kladívko a přibíjela ten zřasený ševiot a manšestr , a když jí došel hřebíček , tak sáhla a z pusy té aranžérky za ní vzala hřebíček a přitloukla další zřasení , a tak pořád z pusy té druhé vytahovala hřebíček další a další , plnou pusu cveklíčků měla ta dív
ina , asi se tak bavily v té výkladní skříni , a já jsem stál a držel jsem košík plný mečíků , a na zemi jsem tyřech a bylo dopoledne a plno lidí , a ty holky asi zapomenuly , že jsou ve výkladní skříni , každou chvíli se poškrábaly v zadnici nebo tam někde , a pak zase po
tyřech lezly k okenní tabuli , s kladívkem a v papu kách , a smály se , až slzely , a ta jedna vyprskla a z úst jí vyletěly hřebíčky a na
tyřech se řehtaly a vr ely na sebe z bujnosti hol
ičí jako psi , a blůzi ky jim odstávaly a bylo jim vidět na prsa , a ty prsy , jak byly na
tyřech , se houpaly sem a tam , jak se pohybovaly ty holky šťastným smíchem , a kolem mne už bylo tolik lidí a zírali na ty tyři houpající se prsy jako zvony na hlavním výstřihu věže , a pak se jedna podívala na ty lidi , zvážněla a takhle zahnula paži a za
ervenala se , a ta druhá , když vyplavala ze slzí smíchu , ta první jí ukázala na shromáždění před firmou Katz , tak se polekala , že jak si přitiskla loket na blůzi ku , tak se zvrátila a padla na záda a nohy se jí rozevřely a bylo vidět všechno , i když skryté v krajkových moderních kalhotkách , a jak se lidi smáli , tak tady tímhle viděním zvážněli , a odcházeli jedni , a druzí tam stáli a zírali tam pořád , i když už dávno bylo po polednách a dávno už aranžérky byly na obědě u Zlaté Prahy , u nás , a tak zasažení krásou těch aranžérek stáli tam , i když už příručí stáhli roletu , tak dovede krása hol
ičího těla zasáhnout některého z lidí . . . ny , a každou chvíli vyšli nahoru na pokoj , a za tvrt hodiny se vrátili a kři
eli smíchem , jen generál , pokaždý když stoupal po schodech , držel ruku stoupající sle ně mezi stehny a naříkal , kdepak , pro mě už láska nejni a potom , copak tohle jsou nějaký sle
ny ? Ale stoupal a taky se vracel za tvrt hodiny , a já jsem viděl , jak je ta sle
na vděčná a zamilovaná a že dopadla zrovna tak jako v era ty dva Armagnacy a ty láhve šampaňského Heinkel Trocken a El Cordoba , a zase se bavili o smrti poetismu a o novém směru surrealismu , který jde do druhé fáze , a o angažovaném umění a umění
istém , a tak zase na sebe řvali , že minula půlnoc a ty sle ny pořád neměly dost šampaňského a jídla , jako by pořád to jídlo do nich dával a zase vyndával , takový měly velký hlad . . . a pak hudebníci řekli , že už je konec a že musí jít domů , že už nebudou hrát , a ten básník vzal nůžky a odstřihl zlatý vyznamenání z kabátce generála a hodil ho muzikantům , a ti zase hráli dál , byli to nějaký cikáni nebo Maďaři , a zase generál šel na pokoj s jednou sle
nou , a zase po schodech říkal , že už jako muž je kaput a zase za tvrt hodiny se vrátil a ten básník zase ho vystřídal s tou jeho první sle
nou , a hudba skládala , že půjdou domů , a tak ten básník vzal nůžky a ustřihl další dvě vyznamenání a hodil je muzikantům na tácek a ten generál vzal nůžky a ustřihl ty zbylý řády a hodil je na tác k těm ostatním vyznamenáním , a to všechno pro ty krásné sle ny , i my jsme to komentovali jako ten největší odvaz , jaký jsme kdy v životě viděli , Zdeněk mi šeptal , že to jsou nejvyšší vyznamenání anglický a francouzský a ruský z první světový války . . . a generál si sundal kabátec a za
al tan
ně , že s ním musí pomalu , že je chabrus na plíce a srdce , a cikány prosil , aby hráli ardáš , a tak cikáni za
ali a generál taky , a za chvíli , když se vykašlal a vychrchlal , za al tan
it a ta sle na už mu nesta ila , ale generál nepovolil a tan il a přitom líbal tu sle nu na hrdlo a hudebníci obstoupili tančící a v očích muzikantů bylo vidět obdiv a pochopení , v očích jim bylo vidět , že generál tančí za ně , a taky udržovali s vojákem spojení pomocí hudby , které přidávali a zase ubírali na rychlosti podle tance a sil generála , který ale pořád byl nad tane nicí , která slyšitelně oddechovala , ruměnce jí narůstaly , a nahoře na balustrádě stál tlustý básník se sle nou , se kterou byl na pokoji , a teď dívku vzal do náručí a první paprsky vyšly , a básník snášel krásnou sle nu k tančícím ardáš , a otevřenými dveřmi vyšel ven a takhle nabízel prvnímu slunci tu polonahou opilou sle nu , která měla roztrženou blůzi ku . . . a pak k ránu , kdy ranní vlaky už jezdily s dělníky do práce , předjelo generálovo auto , taková dlouhá otevřená mašina , šestisedadlová Hispano - Suiza , vepředu je krycí okno a vzadu koží potažené polstrování , a spole nost zaplatila útratu , ten básník tam platil celou jednou knížkou , deset tisíc výtisků , tak jako Jódl Život Ježíše Krista , ale zaplatil je s chutí a řekl , to nic , že si hned jde pro zálohu a že jede do Paříže a napíše novou knížku ještě hezčí , než je tahleta , kterou právě propili . . . a naložil generála v bílé košili , rukávy nami , vepředu ten básník , který si zastr il
ervenou růži do klopy , a před ním s tasenou zlatou generálskou šavlí stála opřena loktem o přední sklo ta krásná tane nice , měla na sobě rozhalený generálův kabátec s ustřiženými vyznamenáními , na beranici rozpuštěných vlasů měla generálskou epici a tak vzty ená , se dvěma ohromnýma prsama , Zdeněk řekl , že vypadá jako socha Marseillaisy , tak sjížděla spole nost k nádraží , a když nastupovali dělníci do vlaků , generálův vůz jel podle nástupiště směrem na Prahu , a ta dívka s vyplazenými prsy tasila šavli a volala : Na Prahu ! , a tak přijeli do Prahy , muselo to být krásné , dostali jsme zprávu o tom , že takhle ten generál s básníkem a sle nami a hlavně s tou sle nou v roztržené halence s dvěma prsy takhle tr ícími ven a tasenou šavlí projeli Příkopy a Národní třídou . . . a policajti jim salutovali , zatímco generál s rukama až na podlaze vsedě vzadu Hispano - Suizy spal . . . A tady , v hotelu Tichota , jsem taky poznal , že kdo vymyslel , že práce šlechtí lověka , to že nikdo jiný nebyl než ti , kteří tady celou noc pili a jedli s krásnými sle nami na kolenou , ti bohatí , kteří dovedli být šťastni jako malé děti , a já jsem si myslel , že bohatí lidé jsou prokletí nebo co , že chaloupky a světni ky a kyselo a brambory dávají lidem pocit štěstí a blaha , že bohatství je nějaký prokletý . . . ale jak se zdá , i tohle camrání o tom , jak je šťastno v chaloupkách , i to vymysleli ti naši hosté , kterým bylo jedno , kolik za noc utratili , kteří rozhazovali bankovky na všechny světové strany a dělalo jim to dobře . . . nikdy jsem neviděl tak šťastné mužské jako ty bohaté průmyslníky a továrníky . . . jak jsem řekl , uměli skota it a radovat se ze života jako malí haranti , dokonce si dělali naschvály a chystali jeden na druhého boudy , tolik měli na všechno asu . . . a vždycky uprostřed toho veselí , najednou jeden druhého se zeptali , jestli by nepotřeboval vagon maďarských bagounů nebo dva , nebo celý vlak ?
eni , že vše vyřeší socialistická revoluce , k níž patrně brzy dojde . era loňského roku na Třetím hradním nádvoří svému příteli Ž . , bude jevit jen jako subjektivní selhání stárnoucího nemocného lověka , jenž celý život prožil v tíživých okolnostech , nic se mu nezdařilo a vedl velmi nezdravou životosprávu . , kterou si zabezpe uje rovnováhu , ale ten , kdo se klaní , musí init vhodný půvabný pohyb . Nejlepší zabezpe ení by zajisté byla křídla , která by se úplně rozepjala .
nější , o kterém později napsal na začátku své památné zprávy : " Předně a nejprve v roku 1712 dne 27 . decembru na den sv . Jana Evandělisty byl jsem od purgmistra , konšelův , starších obce , práva rychtářského a celé obce města Turnova v zachování poslušnosti juramentum fidelitatis u iněného nucen , bych neopominul spolu s třemi sousedy dle jim daného plnomocenství pod pe etí městskou a podpisův vlastníma rukama celého měšťanstva do královské residence města Vídně k J . c . k . ekávala další dítě a to ho přimělo k tomu , aby k svému kšaftu připsal dodatek , týkající se zaopatření toho dítěte . i zauzlena . I ten grunt . 86 asně . R . 1715 byl dosazen na grunt Urbanův syn Mikuláš . nou tělesnou i duchovní pramátí , o které se však ví jen velice a velice málo , byla babi ka Volfová .
il si jej v rumu . Ani rum ovšem nezabránil , aby šátek nez ernal kouřem a nepůsobil směšně a pohoršlivě , ale v přítmí a kouři ila v květnu 1945 a on jel v září . Bylo to v době , kdy ní statut ili omezenou suverenitu a ještě neexistovala Demokratická ani Spolková republika . K tomu došlo až v září 1949 , tedy za tyři roky .
eji . Každá ža ka tyři hodiny . livě ji zasunula , ale nepřitáhla si přes ústa obli ejový kryt , i když Leto slyšel , jak ji na to její otec upozorňoval . Chtěla ník . Teišár ej plný> tmavých vrásek , zapadlé o
i byly kolem panenek světle žluté . Byl oble en v hnědé roucho .
i otevřený> . Tam na stavbě nám řekli , abysme nikomu nedůvěřovali a ohlásili všecko , co se nám bude zdát podezřelý . " nosti , neexistuje žádný trest za neúspěch a žádná odměna za úspěch . A pokud se vůbec snažit být úspěšný ? K emu by to ostatně bylo , když se roboti o všechno postarají ? " ovalo riziko proleženin a jednak as došlo k drobné poruše , ale v takovém případě se o nápravu postarali roboti .
il a hnal se za ní . Kýval se ze strany na stranu , jak byl tlustý a rozsedělý , a ely a pak se mi najednou zdálo , že Irena oddychuje pravidelně , podíval jsem se a viděl jsem , že i a pusu pootevřenou> a v ní malé lesklé světýlko , a věděl jsem , že asi usnula , byla asi unavená po té noci , ležel jsem bez pohnutí , abych ji neprobudil , koukal jsem se na její obli
ej , sladký ve spánku , a na ňadra pod zeleně pruhovanou látkou a bříško a klín a opálené nohy , a jak jsem se díval , zas ke mně přicházely myšlenky , a já jsem myslel na ni , na Irenu , a na to , jak to bude dál . Myslel jsem , že třeba Zdeněk opravdu padnul . ka , úzká tak na šířku hrábí , se pracně vinula mezi záhony stěží většími než slaměný širák , mezi záhony ve tvaru hvězd , půlměsíce , trojúhelníků a kruhů a byla celá zarostlá střapatou změtí zplanělých květin . neš propagovat studené koupele . " " S tebou je ta potíž , že jakmile se jednou dostaneš do té své sakramentské nálady , myslíš si , že všechno víš nejlíp , a nechceš ani slyšet , že někdo může Yüklə 7,04 Mb. Dostları ilə paylaş:
|