Dle místa vzniku zákalu můžeme rozlišit několik typů katarakt



Yüklə 26,2 Kb.
Pdf görüntüsü
tarix26.03.2018
ölçüsü26,2 Kb.
#33548


KATARAKTA

 

Katarakta neboli šedý zákal je porucha průhlednosti čočky. Tato porucha se vyskytuje u všech druhů 



zvířat  včetně ptáků. Co se týká kynologie, jezevčík patří bohužel mezi plemena s vyšší predispozicí 

vzniku zákalu. Zákal může postihnout buď jednotlivé vrstvy čočky, nebo celou čočku jako takovou.

 

Čočka  je  důležitou  vnitřní  strukturou  oka.  Za  normálního  stavu  jsou  všechny  vrstvy  čočky  zcela 



průhledné a umožňují tak prostup světla na sítnici, a tím i jasný obraz zevního prostředí. Tyto vrstvy 

tvoří jádro obklopené kůrou a vše zevně ohraničené pouzdrem (kapsulou).

 

Dle místa vzniku zákalu můžeme rozlišit několik typů katarakt:



 

Kapsulární 

vznikající  na  přední  nebo  zadní  ploše  pouzdra,  často  bývají  spojené  s  jinými,  většinou 



vrozenými  abnormalitami  oka.  Na  přední  ploše  pouzdra  vznikají  následkem  přetrvávajících  zbytků 

pupilární  membrány  z  období  vývoje  plodu  před  porodem  (PPM),  na  zadní  jsou  pak  spojeny  s 

přetrváváním  krevního  zásobování  sklivce  opět  z  období  před  porodem.  Tyto  katarakty  se  vyvíjí 

pozvolna během let. Mohou ale vzniknout i po úrazu, například proniknutím cizího tělesa do oka.

 

Subkapsulární 



vznikají těsně pod pouzdrem a jsou původu dědičného, poúrazového nebo toxického

 

Kortikální 



katarakty začínající v kůře se vyvíjí postupně z drobných vakuol a opět patří mezi dědičné 

záležitosti.

 

Nukleární 



katarakty postihující jádro bývají zpravidla na obou očích a někdy postihují i více štěňat z 

vrhu najednou a jsou patrné již po narození. Mohou být opět dědičné, ale často vznikají při ovlivnění 

plodů před narozením, je

-

li matka během březosti vystavena působení infekcí nebo toxinů.



 

Ze základního přehledu je vidět, že problém katarakt je složitý. Na mnoha zahraničních pracovištích 

stále  probíhají  studie,  které  se  zabývají  především  přesným  určením  původu  katar

akt  a  z  hlediska 

dědičnosti i možným přenosem na potomstvo.

 

Katarakty  obou  očí  bývají  často  spojeny  s  dědičným  onemocněním  PRA  (podrobnější  popis  viz 



předchozí  zpravodaje).  Jindy  může  být  katarakta  spojena  s  jiným  dědičným  či  získaným  očním 

onemocněním  jako  je  ”zelený  zákal”  nitrooční  záněty,  luxace  čočky,  nebo  dysplazie  sítnice.  Často 

bývají  katarakty  následkem  celkových  metabolických  onemocnění,  jako  je  cukrovka,  nebo 

onemocnění příštítných tělísek. Při cukrovce se zákal obou očí vyvine velice rychle (během několika 

dnů).  Katarakta  zvaná  senilní  se  naopak  vyvíjí  pomalu  během  několika  let  postupnými  změnami  v 

metabolizmu čočky spojenými se stářím. U malých plemen je častým nálezem po desátém roce věku. 

Zřídka se vyskytují katarakty způsobené toxiny (toxickými prvky, cytostatiky). Závažné jsou katarakty 

spojené s úrazem oka a poškozením dalších struktur, např. po průniku cizího tělesa.

 

Jediným  možným  řešením  některých  typů  šedého  zákalu  je  chirurgický  zákrok,  ale  u  zbývajících  již 



nelze zrak obnovit. Během operace je rozrušen a odstraněn změněný obsah čočky a do zachovalého 

pouzdra se většinou umístí nitrooční implantát. Zda konkrétnímu pejskovi může operace navrátit zrak 

rozhodne vždy odborný lékař podle celkového zdravotního stavu pacienta a podle funkčnosti

 

ostatních 



struktur oka (zejména sítnice). Pokud zjistí, že lze obnovit zrak pacienta, určí i nejvhodnější stadium 

vývoje katarakty pro operaci.

 

Tímto  ideálním  stádiem  je  tzv.  katarakta  zralá,  kdy  je  oko  již  zcela  slepé  a  ani  oftalmologickým 



vyšetřením nelze rozeznat oční pozadí. Stadia časného vývoje a nezralé katarakty, kdy lze pozorovat 

např.  vakuoly  a  místy  neprůhledné  shluky  bílkovin  a  oko  ještě  částečně  vidí,  nejsou  pro  chirurgický 

zákrok  vhodná.  Tyto  časná  stádia  někdy  ani  majitel  nezjistí  a  odhalí  je  až  vyšetření  v  zatemnělé 

místnosti pomocí léků rozšiřujících oční zorničku a specielního osvětlení oka.

 

Posledním stadiem vývoje zákalu je katarakta ”přezrálá”, kdy je v čočce nahromaděno více tekutiny, 



zkapalní  kůra  a  jádro  v  ní  klesne  na  dno  pouzdra.  Někdy  může  pacient  nad  pokleslým  jádrem  opět 

částečně vidět, je

-

li dostatečně rozšířena zornička. Někdy ale hrozí i nebezpečí, že zkapalněný obsah 




prosákne  do  okolních  částí  oka  a  vznikne  prudký,  závažný  a  bolestivý  zánět  cévnatky.  Proto  nelze 

pejska  nechat 

čekat  s  nadějí,  že  snad  jednou  opět  trochu  uvidí,  ale  tento  stav  musí  pravidelně 

sledovat odborník.

 

Ze všech těchto údajů vyplývá, že je nutno se věnovat co nejvíce prevenci výskytu katarakt. Prevence 



je velice důležitá pro jednotlivého konkrétního pejska

 

i obecně pro celé společné plemeno jezevčík. Z 



důvodu četných forem dědičnosti je vhodné se zaměřit na chovatelská opatření, kdy by každý jedinec 

rizikového  plemene  měl  od  raného  v+ku  podstoupit  specielní  oftalmologické  vyšetření.  I  když  bude 

toto vyšetření v pořádku, nelze rozhodnout zda jedinec nebude trpět onemocněním v pozdějším věku, 

ani  že  toto  onemocnění  nebude  předávat  na  potomstvo.  Proto  je  vhodné  toto  vyšetření  opakovat  v 

průběhu  života  až  do  staršího  věku.  Pro  chovné  jedince  KCHJ  ČR  již  byla  sta

novena  i  pravidla  a 

četnost povinného oftalmologického vyšetření, kterými se blížíme sledování zavedenému již řadu let v 

zahraničí.  Odhalením  katarakty  nebo  jiného  onemocnění  s  možným  dědičným  původem,  je  vážným 

důvodem k nezařazení postiženého zvířete do dalšího chovu a současně varováním o možném, zatím 

skrytém  postižení  rodičů,  sourozenců  a  budoucích  uvažovaných  polosourozenců.  Tato  příbuzná 

zvířata  by  měla  rozhodně  také  co  nejdříve  a  opakovaně  podstoupit  zmíněné  vyšetření,  a  i  u  nich  je 

vhodné  se  zamyslet  nad  dalším  využitím  v  chovu,  i  když  v  této  oblasti  v  ČR  ještě  žádná  závazná 

pravidla neplatí.

 

U vrozených katarakt postihujících více štěňat z vrhu po narození, u nichž lze předpokládat původ v 



zatížení  matky  v  březosti  skrytou  infekcí  nebo  jinou  zátěží,  je  vhodné  důkladné  celkové  vyšetření 

matky před uvažovaným dalším porodem a vyloučení všech možných zatěžujících příčin.

 

U starších jedinců je vhodné, kromě vyšetření očí navíc jednou ročně vyšetřit i krev, aby se odhalila 



časná stádia cukrovky. Pokud se

 

cukrovka odhalí a léčí včas, lze vývoji metabolické katarakty zcela 



předejít.

 

Výskyt poúrazových katarakt lze snížit vyloučením návštěv rizikového prostředí (např. domácí dílny) a 



hlavně včasnou návštěvou lékaře po úrazu, důkladným vyšetřením oka po traumatu poškozujícím oko 

i např. po tupém nárazu do oblasti hlavy a zahájením důrazné léčby oka po úrazu.

 

Katarakty spojené s jiným získaným onemocněním očních struktur (záněty, získaný zelený zákal) lze 



eliminovat  i  včasným  odhalením  těchto  onemocnění  a  jejich  řádnou  léčbou  a  průběžnou  kontrolou 

stavu ostatních očních struktur.

 

Pomalu vznikajícím stařeckým kataraktám nelze pořádně předcházet, a díky celkovému zdravotnímu 



stavu  psa je  většinou riziko je chirurgicky léčit.  Přesto můžeme těmto seniorům  zkvalitnit

 

jejich  život 



tím, že je postupně budeme navykat na známé a neměnné prostředí dříve, než dojde k úplné ztrátě 

zraku. A pejskové si na rozdíl od nás sami pomůžou svým dokonalým čichem.

 

MVDr. Zuzana J i r á č k o v á

 

  



 

Yüklə 26,2 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©www.genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə