225
Emil Souleimanov – Kamil Pikal: Perspektivy ázerbájdžánského nacionalismu a separatismu v Íránu
Na zápasech Tractoru s fotbalovými kluby pocházejícími s Persie zazníva-
jí z obou stran nenávistné i dehonestující slogany s etnicko-nacionalistickým
podtextem. Peršané zpravidla skandují „tork-e char“ čili turecký osel, na to jim
Ázerbájdžánci v posledních měsících stále častěji opětují „fars-e majmún“ čili
perská opice, což ústí v krvavé střety, při kterých policie zpravidla podporu-
je perskou stranu (Tohidi 2006, online). Polarizace společnosti podle etnických
a jazykových kritérií se tak nadále stupňuje, stejně jako nacionalistické napětí
mezi perskou a ázerbájdžánskou mládeží. Tato polarizace má částečný dopad
i na příslušníky jiných méně početných turkických komunit Íránu, které se hlásí
k turkické identitě silněji než předtím.
Kromě stále častějších střetů fotbalových fanoušků ázerbájdžánského a per-
ského původu se v Tabrízu, Urmije, Maraze, Sulduzu, Ardabílu a řadě jiných
měst íránského Ázerbájdžánu začaly objevovat anonymní plakáty volající po vý-
uce v turkickém jazyce, stejně jako vlajky Ázerbájdžánu a Turecka, vztyčované
přes noc na viditelných místech a ihned strhávané policisty a jednotkami milice.
Podle informací z regionu, potvrzenými íránskými vládními činiteli a akademiky,
vznikají v řadách příznivců fotbalového klubu Tractor Sazi separatistické buňky, což
vede k politizaci jejich požadavků. Zpravidla se tyto buňky scházejí v Nachičevanu,
(severo)ázerbájdžánské exklávě, se kterou občané Íránu nemají vízovou povinnost.
Tractor Sazi se jakožto sportovní klub s letitou tradicí dá jen obtížně zrušit, proto se
teheránská vláda podle dostupných informací rozhodla pro infi ltraci agentů do jeho
sítě a stíhání politicky nejangažovanějších fanoušků (Souleimanov 2010, online).
V íránském Ázerbájdžánu je v případě jakýchkoliv náznaků protistátní činnos-
ti uplatňován obávaný represivní aparát, opírající se o rozvinutou agenturní síť.
Aktivisté etnicko-jazykových práv ázerbájdžánské komunity jsou při zadržení po-
licií běžně týráni, objevují se také informace o jejich znásilňování. Řada íránsko-
-ázerbájdžánských aktivistů byla v posledních letech odsouzena a tito lidé rozšířili
již tak vysoký počet politických vězňů v islámské republice. Vzhledem k absenci
ofi ciálních údajů o národnosti vězňů a faktu, že mnozí aktivisté jsou odsuzováni
za nepolitické trestné činy typu výtržnictví, nelze jejich přesný počet určit. Většina
z nich je odsouzena spíše k lehčím trestům v řádu měsíců. Přesto existují i aktivis-
té, kterým se dostalo vyšších trestů, např. novinář Sa‘íd Matinpúr byl v roce 2008
odsouzen k osmi letům vězení (Said Matinpour 2011, online). Mírové demonstra-
ce na podporu výuky v rodné řeči, např. ta, která proběhla v Tabrízu dne 1. srpna
2010 a které se zúčastnilo 2 000–3 000 lidí, jsou potlačovány za použití násilí.
Na tabrízské státní univerzitě, mezi jejímiž studenty jsou velmi početné buňky
ázerbájdžánských nacionalistických hnutí, se pravidelně uskutečňují razie.
10
10
Osobní konzultace E. S. s výzkumníky na teheránské univerzitě s vazbami na vládu, září 2010.
226
ČESKÝ LID 99, 2012, 2
V samotném Íránu existuje na aktivity tohoto druhu naprosté informační
embargo ze strany státu a v důsledku toho má majoritní perská populace jen
omezené povědomí o situaci v regionu a o jeho specifi kách. Takovou neznalost
někdy projevují i vrcholní státní představitelé, což lze dokumentovat na takřka
humorném incidentu z jara 2006. Prezident Mahmúd Ahmadínežád byl tehdy
na ofi ciální návštěvě v Tabrízu, jejíž součástí byla i přednáška na tamní univer-
zitě. Ázerbájdžánští studenti státníka provokativně vítali tradičním pozdravem
panturkistických radikálů, známým jako „vlčí hlava“ (kurtbaşı). Ahmadínežád
toto gesto pokládal za místní pozdrav a bez znalosti jeho politických konotací jej
opětoval. Fotografi e prezidenta bezděčně užívajícího pozdrav organizace, kterou
jeho režim tvrdě potírá, dodnes kolují na internetu (AlefNoon 2007, online).
V září 2010 uskutečnil Emil Souleimanov v íránském Ázerbájdžánu omeze-
ný terénní výzkum. Jeho závěry jsou na íránské poměry více než překvapující.
Např. v Tabrízu se téměř otevřeně mluví o potřebě federalizace Íránu a vytvo-
ření ázerbájdžánské autonomie, čas od času zaznívají i hesla o nutnosti odtrže-
ní Ázerbájdžánu od Íránu. Vezmeme-li v úvahu ustálenou tezi o plné integra-
ci Ázerbájdžánců do íránské společnosti a permanentní hrozbu represálií, lze
předpokládat, že nálady jsou vyostřené. Na rozdíl od situace před 20 lety, kdy
stěží bylo možné v Tabrízu slyšet turkickou řeč, nebo před 10 lety, kdy turkicky
na veřejnosti mluvila stěží polovina obyvatel, nyní se všichni na veřejnosti baví
ázerbájdžánsky, poslouchá se výhradně ázerbájdžánská a turecká hudba atd.
Podle některých informací, které se nepodařilo ověřit z nezávislých zdrojů,
docházelo na jaře 2009 k výbuchům u policejních stanic v řadě míst západní-
ho Ázerbájdžánu, což mají mít na svědomí ázerbájdžánští separatisté. Podle
některých informací se jedná o společné aktivity ázerbájdžánských separatistů
s kurdskými, kteří mají v tomto regionu dlouhou tradici ozbrojeného odboje.
K podobným incidentům, byť ojedinělým, docházelo v roce 1996 ve stejné části
íránského Ázerbájdžánu; ty se však vládě v Teheránu podařilo zadusit v zárodku
i vzhledem k omezené podpoře, jíž se ázerbájdžánským separatistům od sou-
kmenovců dostávalo.
11
Zdá se tedy, že v současné době probíhá emancipační fáze ázerbájdžánského na-
cionalismu s paralelním vznikem i rozvojem ozbrojených složek odboje. Už vzhle-
dem k náročnosti nacionalistických kampaní, a to jak po materiální stránce, tak
z hlediska průpravy aktivistů podobných hnutí, je zjevné, že nacionalistická uskupe-
ní íránských Ázerbájdžánců musí mít širokou podporu. Vzhledem k represivní po-
vaze íránského režimu si nelze představit, že by podobná hnutí mohla fungovat bez
podpory ze zahraničí, ať už by ji poskytovaly cizí vlády, nebo diasporní komunity.
11
Osobní konzultace E. S. s výzkumníky na teheránské univerzitě s vazbami na vládu, září 2010.